Vrufrer

[„Nemáš tu co pohledávat, Démone! Odejdi a nepřinášej na naší vesnici další pohromu!“]
- Vrufrer vítá Chlouppka

Vrufrer byl Wookiee z Kashyyyku, tyrák a Chlouppkův starý spolužák. Fandil Rumorodcům, nesnášel Rwookrrorro Rangers.

Historie

Vrufrer se narodil roku 107 BBY v Tyrvrarru a vůbec nevadilo, že nepatřil do žádné rodové linie, protože na tom nikomu v jeho okolí stejně nezáleželo. Jeho otec i matka dojížděli za prací do doků v hlavním městě, které vlastnil Arrtharuk, a Vrufrer se díky tomu kamarádil jak s jeho syny Wyrrgym, Salltrynem a Kanrym, tak s jeho synovcem Chlouppkem.
Když se roku 98 BBY Demonbacca po souboji s gerrakou ztratil v lese, začal se Vrufrer bát chodit do lesa a tento respekt k divočině mu zůstal až do dospělosti. Demonbacca se o dva roky později vrátil do měst a stal se šamanem a Vrufrer k němu začal vzhlížet. S jeho názorem na něj ale zamávala tragédie, kdy roku 89 BBY v záchvatu pod vlivem květu airuruba zabil svého otce i matku s nenarozeným sourozencem. Byl to šok pro všechny a Vrufrer ztratil v Demonaccu důvěru. Tomu se podařilo uniknout trestu smrti útěkem z Kashyyyku, byl proklet a vyhnán z města. Vrufrer pokračoval ve svém životě dál a nakonec si udělal pilotní průkaz a byl přijat jako kamioňák vozící tyry z Tyrvrarru po okolních městech.
Díky tomu se v roce 75 BBY vyhnul dramatu, kdy Demonbacca unesl ochrnutého Wyrrgyho a po čtyřech letech ho vrátil uzdraveného. Vrufrerovi narostlo panděro, nedařilo se mu najít si partnerku a necítil se ve svém životě spokojený. Svůj neúspěch začal svalovat na Demonbaccu, který měl být jeho vzorem a který ho zklamal natolik, že to Vrufrera stáhlo na dno.
V roce 68 BBY zrovna nakládal čerstvé tyry, které měl vézt do Ittummi, když bylo město napadeno trandoshanským náletem otrokářů a on i přes aktivní odbor skončil v kleci s šokovým obojkem. Byl by byl odvezen neznámo kam, ale do situace se vložili Salltryn s Demonbaccou, díky kterým se podařilo otrokáře porazit a všechny osvobodit. Velká část města díky tomuto činu odpustila Demonbaccovi jeho hříchy a byla ochotná jej přijmout mezi sebe. Vrufrer patřil k té druhé části, a tak Demonbacca zůstal v Zemi stínů dalších třicet let.
Roku 60 BBY jeho otec zemřel věkem. Od té doby Vrufrer stagnoval a zuřil, když si Luccyzbann, na kterou si myslel od dětství, roku 57 BBY vzal za ženu právě Demonbacca.
Ještě víc se začal utápět v sebelítosti, když se roku 37 BBY oba dva vrátili do Tyrvrarru, aby tam vychovávali svou adoptivní dceru Jessicu. I ti největší odpůrci to tiše tolerovali, ale čekali na první přešlap.
Dřív ale roku 29 BBY zemřela Luccy, které byl Vrufrer na pohřbu. Začal víc přemýšlet o tom, jestli je jeho zášť opodstatněná a jestli by se neměl se starým spolužákem usmířit, ale dřív než stihl nějakou z těchto myšlenek rozvinout se Demonbacca sbalil a opustil na dlouhá léta Kashyyyk, aniž by se jedinkrát vrátil.
Během klonových válek se Vrufrer snažil sledovat dění na okolních světech a doufal, že válka nedojde až na Kashyyyk. To se mu ale nesplnilo. Roku 19 BBY vzal náčelník Snurrk většinu bojovníků a odtáhl s nimi ke Kachirhu, kde se měli postavit armádě droidů. Vrufrer zůstal jako domobrana pro případ potřeby a hodilo se to, protože situaci využili zygerrianští otrokáři. Tyrvrarr na tom byl špatně, drtivá většina všech obyvatel byla pochytána a když už to vypadalo beznadějně, objevil se Demonbacca. Vrufrer ho chtěl iniciativně a ze zvyku odehnat, ale to se mu nepovedlo a později byl za to rád. Nedlouho po něm se pak na scéně objevil i Wyrrgy a s ním i jeho výsadek klonů a těm všem se podařilo s otrokáři zatočit. Vrufrer se cítil trochu hloupě, kdy se dozvěděl, jak Demonbacca málem padl při zachraňování vězňů, a dokonce se i zastyděl, že se s ním ještě neusmířil. Zase to ale nestihl, protože mu frnknul do Kachirha, kam se Vrufrer nevydal. Vyhlášení rozkazu 66 i samotnou bitvu tak přežil a o den později, po varování od Jessicy, na Kanryho příkaz s ostatními muži poschovával zbraně a vybavení, které se mohlo v budoucnu hodit.
Doufal, že se bude moct vrátit ke svému milovanému tyrákování, ale to mu vydrželo jen chvíli, než byl čapnut, dostal inhibiční čip a v Táboře 52 začal okopávat kashyyycký chmel. Přežil až do roky 0 ABY, kdy tábor dne 28. 3. napadl kashyyycký odboj a dvěma diverzantům se podařilo vyřadit signál ovládající inhibiční čipy. Vrufrer byl příjemně překvapen, že má po mnohaleté tvrdé práci místo panděra pekáč buchet a svaly skoro jako Wyrrgy a hned se pustil do trandoshaských a imperiálních dozorců. S vervou je zaměstnával, aby se mohli ostatní nalodit na transportéry a odletět pryč, a nepolevil ani když se na hranici chmelové plantáže objevila vlna z rozstřeleného Varfu. I díky jeho přičinění se podařilo Churrovi odpoutat magnetické kotvy z uvězněných transportérů a než ho spláchla vlna, spokojeně sledoval, jak lodě s jeho osvobozenými krajany stoupají k nebi.

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License