vodní chmel

Vodní chmel byla specifická odrůda mořských řas z planety Rapaluza II,1 která dokázala ve všech směrech nahradit suchozemský chmel, s pochopitelnou výjimkou toho kashyyyckého. Její vlákna byla světle zelená, hořká a až sedm metrů dlouhá. Zalaacám tato vlákna navzdory hořkosti moc chutnala, ale pískalo jim po nich v břiše.2

Historie

Řasy, které v domovských mořích tvořily celé mnohahektarové porosty, si schopnost produkovat třísloviny, lupulin a další látky vyvinuly jako ochranu před dávnými býložravci, kteří díky tomu na planetě postupně vyhynuli. Ačkoliv se pak velmi hodil k využití v pivovarnictví, pro většinu společností bylo přeci jen výhodnější používat chmel suchozemský, neboť ten vodní míval při nedostatečné péči a přípravě mírně slanou pachuť.
Během války klonů byla řasa na radu Rahma Maawra introdukována na Miu Leptonis IV, kde rostla v jednom z jezer nedaleko enklávy. Nerostla moc rychle, protože ji často ožíraly tamní zalaacy, ale Ringo Ca Naal jí měl na vaření Žabáka vždycky dost. Když pak s produkcí domácího piva krátce po vydání rozkazu 66 přestal, zalaacy políčko kompletně sežraly a zabránily tak potenciální ekologické katastrofě.
Na Rapaluza II rostl vodní chmel nerušeně dál.

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License