Snurrk

[„Wyrrgy, chlapče! Netušil jsem, že seš doma! Plechovky budou litovat, že se jim zachtělo našich hyperprostorových map, chachá!”]
- Snurrk před bitvou o Kachirho

Snurrk byl světle hnědý Wookiee z Kashyyyku, náčelník Tyrvrarru. Měl syna Rorkarra a byl skvělým fotbalistou a geniálním vojevůdcem. Během ofenzivy na samém začátku zubatých válek přišel o levé oko, přes které nosil až do konce života pásku.

Historie

Před rozkazem 66

Snurrk se narodil roku 662 BBY v Tyrvrarru, a to do rodiny náčelníka, jehož linie městu navzdory neurozenému původu vládla již dva tisíce let. Na svět mu pomohl místní šaman Barwig a Snurrk začal rychle růst. Už ve třinácti letech musel jako mladý princ podle protokolu nastoupit k Rumorodcům, kde zesílil a vystřídáním všech pozic se naučil vše potřebné k tomu, aby mohl vládnout. Kashyyycký fotbal mu šel a jako diplomat úspěšně přesvědčoval ostatní o platnosti svých pravidel za pomocí dřevěné palice. Roku 420 BBY jeho otec uznal, že je Snurrk připraven, sestoupil z pozice náčelníka a předal Snurrkovi jeho nový symbol moci, palcát od mistrů kovářů Kromwella a Kellebrambory, který mu padl do ruky jako ulitý a který začal při hraní používat místo palice, ačkoliv se mu s ním hůře plavalo.
Vládl spravedlivěji než hrál, zejména proti Rwookrrorro Rangers, a za jeho vlády město prosperovalo. Bil se za místní tradice a udržoval bohaté obchodní vztahy mířené na tyry a Tyrvrarrák.
V roce 374 BBY společně s několika bojovníky vyrazil na trestnou výpravu na Trandoshu, ztrestat ještěráky za vyplenění Lurkoora a znesvěcení chrámu Wirady. Díky jeho geniálním vojevůdcovským schopnostem během pár dní prolomili trandoshanskou obrannou linii i za cenu ztráty jeho levého oka, s kashyyyckými silami přistáli na planetě a dobyli město Zsr'lra, které opevnili vozovou hradbou tak, že se stalo takřka nedobytným. Následně se ale musel vrátit do Tyrvrarru a vykovávat svou funkci. Nemohl se tedy účastnit celých zubatých válek, ale pár hlav svým palcátem rozloupl a spřátelil se při tom mimo jiné s Rurrwagem.
Roku 210 BBY někdo udal Barwiga, že provádí potraty, což málem vedlo k jeho lynčování. Aby Barwigovi zachránil život, vyhnal ho Snurrk z města, kde měl větší šanci přežít. Podobná situace se pak opakovala roku 200 BBY, kdy došlo v hospodě Hrbatý hrozen k rvačce, při které zemřel jeden z výtržníků rukou Rurrwaga. Aby se předešlo krvelačným náladám, Snurrk ho kvůli nepřiměřené obraně cti vyhnal z města a Rurrwag se už nesměl nikdy vrátit.
Roku 167 BBY se Snurrkovi narodil syn Rorkarr. Když mu byly čtyři roky, podle tradice nastoupil do týmu Rumorodců. Snurrk byl tou dobou stále aktivním hráčem.
V roce 119 BBY se na břehu jezera Varf účastnil svatby Georrggekese, Rurrwagova syna, a Leenncaany z rodu Malrys.
Roku 118 BBY přijal pozvání na svatbu Arrtharuka a Naraasirry, dvojčete Leencaany, ovšem jenom z povinnosti a vůbec si to neužil. Arrtharuka totiž neměl vůbec rád, protože měl svou firmu registrovanou v Rwookrrorro, kde za své podnikání odváděl daně, a Snurrk považoval za nehoráznost, aby někdo takový v Tyrvrarru žil.
Když mu v roce 99 BBY na stole přistála stížnost od Rradcary, že je nefér, aby zkoušku dospělosti podstupovali jen kluci, přemýšlel nad tím celou minutu, ale nechal si to jako zlepšovák na dobu, kdy ho s tím konzervativní chlupáči nepošlou do prdele.
V roce 98 BBY organizoval pátrací akci po Demonbaccovi, který se ztratil v lese, a aby se vyhnul jeho hysterické babičce, tak po lese osobně šmejdil taky. Chlapec však nebyl nalezen, a tak, ač nerad, musel náčelník pátrání odvolat. Když se o dva roky později ukázal a pověděl, že mu život zachránil Barwig, který ho naučil všemu, co šaman má umět, jmenoval Snurrk Demonbaccu novým městským šamanem a Barwiga posmrtně rehabilitoval.
Roku 89 BBY došlo ale k tragédii, kdy Demonbacca pod vlivem květu airuruba zabil otce s matkou, a ten čin svou nečekaností a brutalitou vyděsil celé město. Vyděsilo to i Snurrka, který přemýšlel, že dá na názor části obyvatel, kteří chtěli viníkovu smrt. Dřív než stihl vykonat rozsudek se ale Demonbacca dostal z planety, a tak ho prohlásil aspoň za vyhnance, stejně jako jeho dědu Rurrwaga.
V roce 75 BBY byl zrovna na tréninku Rumorodců, když se dozvěděl o únosu Arrtharukova ochrnutého syna Wyrrgyho. Únoscem přitom nebyl nikdo jiný než Demonbacca. Snurrk si zanadával, že musí řešit rodinná pouta smrdutého kolaboranta, ale nechal na únosce vypsat aspoň zatykač, aby nikdo nedělal tlaky, že nic neudělal.
Když se o čtyři roky oba mladí Wookiové vrátili s tím, že Wyrrgy byl vyléčen a dosvědčil, že se to podařilo jen díky Demonbaccovi, náčelník zvažoval, že únosce omilostní, ale část obyvatel byla kategoricky proti a psanec stejně bez odmlouvání odešel do Země stínů.
Roku 68 BBY se stal Tyrvrarr cílem velkého otrokářského nájezdu Trandoshanů. Většina budov byla v plamenech, téměř všichni obyvatelé pochytaní a Snurrk s Rorkarrem a hrstkou bojovníků byli poslední, kteří se snažili město zachránit. V této napjaté a bezvýchodné situaci jak náčelníkovi, tak Rorkarrovi zachránil život Wyrrgy, který neohroženě držel pozice a udržel je dost dlouho na to, aby přišla kavalerie v podobě Demonbaccy a Salltryna. Díky nim se misky vah přetočily na jejich stranu a nájezd byl rozdrcen. Snurrk neváhal, Wyrrgyho, Salltryna i Demonbaccu vyznamenal a posledního jmenovaného i přes nelibost skupiny obyvatel omilostnil. Demonbacca se tak mohl opět vrátit do města a vykonávat svou funkci šamana, ale radši zamířil do Země stínů s tím, že šamanit bude jen pro ty, kteří o to budou stát. To Snurrkovi stačilo a navíc svůj pohled zaměřil spíše na Wyrrgyho, ve kterém viděl potenciál a za záchranu sebe i syna se mu cítil zavázán. Doufal, že jednou až podědí Arrarat, tak přesune živnost do Tyrvarru, a tak mu trochu podkuřoval.
V roce 57 BBY byl opět na břehu Varfu, tentokrát u svatby Demonbaccy a Luccyzbann.
Roku 37 BBY se seznámil s Demonbaccovou adoptivní dcerou Jessicou. Sice byla člověk, ale spíš se podivoval, než že by mrmlal a nebyl proti. Víc mrmlal, že si tam zval kamaráda z Trandoshi i s rodinkou, ale Luccy mu vysvětlila, že má být inkluzivnější a že pokud ještěráci něco provedou, tak jim sama urve hlavy. To mu stačilo.
V roce 35 BBY musel řešit další incident týkající se Demonbaccovy rodiny. U Jess se projevilo nadání ovládat Sílu, které se jí vymklo z rukou, když málem uškrtila děvče, které ji šikanovalo. Náčelník se v tomto incidentu zastal Jessicy, ale vyžádal si zajistit, aby byla schopná svůj dar ovládat. Ještě toho roku Jess opustila Tyrvrarr a přidala se k Řádu Jediů.
Roku 29 BBY byl na pohřbu Luccy.
Během klonových válek se preventivně připravoval na to, kdyby přišla válka i na Kashyyyk, a tak byl připraven vyslyšet volání do bitvy o Kachirho. Vzal palcát, syna i většinu bojeschopných mužů a obranu města nechal na svém dalším oblíbenci, Kanrym. Na poradě před bitvou omylem vyrazil Harrazimovi svým palcátem čtyři zuby, ale pak už šlo všechno hladce, přežil bitvu a dokonce i rozkaz 66.

Občanská válka

Účastnil se sněmu náčelníků, na němž podpořil Wyrrgyho, který chtěl vzít White Fang, proletět blokádou a kontaktoval senátora Yaruu. Tou dobou ještě nevěděl, že to nebude nic platné. Když se pak ukázalo, že na obranu své planety zůstali sami, a Impérium si začalo nárokovat jeho domovinu, začal dávat dohromady armádu. Ke střetu došlo o tři měsíce později u Krákavé skály, kam mu přišlo na pomoc mnoho bojovníků z několika měst i vesnic z okolí. Dokonce i z Rwookrrorro, což zpočátku těžce nesl, ale chápal, že situace si žádá, aby polkl odvěkou rivalitu.
Bitva u Krákavé skály skončila masakrem. Měl sice po svém boku kolem pěti set hrdinů, kteří byli mnohonásobně přečíslení, ale a i když každý vzal s sebou do věčných lovišť mnoho nepřátel, stále to nestačilo. Náčelník až do hořkého konce věřil, že dorazí ještě nějaké opožděné posily, například náčelník Tarfful se svými muži, nebo že se snad zázračně objeví Bacca s Tutattisem a pomohou jim obrátit výsledek bitvy. Nikdo další však nepřišel a on musel vypít kalich hořkosti až do dna. Když byl pak ve zmatku Rorkarr smrtelně zraněn střelou z AT-RT a zemřel mu v náručí, věděl Snurrk, že je to jeho konec. Šílený žalem pak zbývajícím bojovníkům vydal rozkaz k ústupu, ale sám vyjel se slovy [„To by bylo, aby tyrvrarrský král z boje utíkal!”] vstříc smrti.1 Následovalo ho několik nejvěrnějších spolubojovníků, kteří neuposlechli jeho rozkaz, společně se zakousli do klonových linií a údery jeho palcátu ukrajovaly klony jako lžíce krupicovou kaši. Nepřátelé byli jejich zuřivostí překvapení a možná se objevila malá jiskřička naděje, že se jim podaří zvítězit, ale jiskřičku i náčelníka zhasla následná palba z nebe z dohlížejícího křižníku Stormbringer. Jeho palcát byl od té doby považován za ztracený a jeho pokrevní linie v ten den vymřela po meči.

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License