Okikuti byla vesnice na Kashyyyku, proslulá zejména svým dřevozpracujícím průmyslem a relativně levnými parcelami, což byl důvod, proč tam měla své sídlo Komise odborného posouzení rodu. Ležela na skalách nad jezerem, v porostu nízkého wroshyrového náletu, a měla velmi malý a nepříliš chráněný přístav. Po vodě se odtamtud dalo pohodlně dostat do Tunnatutikanu na východě a za jasných dní bylo na severozápadě vidět špičku vládního stromu v Kepitenochanu.
Historie
Vesnička vznikla z malé osady, kterou založily četné výpravy z Rwookrrorro na východ a které potřebovaly před dalším postupem překonat rozsáhlé jezero. První zmínky o permanentním osídlení pochází z roku 4566 BBY, kdy tam zůstalo několik málo členů Pachacutecovy expedice převážně z rodu Tlacochitli, jimž se ze vší té vody udělalo trochu šoufl.
V následujících tisíciletích se tam s oblibou uchylovali obyvatelé hlavního města, kteří toužili po vesnické idyle bez přehršle politiky, a objevilo se tam i poměrně dost zchudlých nebo vyhnaných šlechticů z rodu Appachi a několik Nanwooků, jejichž zkušenosti se stavbou jednoduchých plavidel byly ve vesnici velmi žádané. Hospodářství dominovala těžba kvalitního dřeva a stavba lodí, ale veškeré výnosy končily v kapsách několika málo jedinců.
V roce 1461 BBY vesnici navštívila skupina Marrxových revolucionářů, kteří si chtěli postavit lodě k cestě přes jezero, ale narazili na tvrdý odpor místních a museli jít pěšky okolo.
Přibližně roku 500 BBY tamní sbor o Vánocích na návsi zpíval koledy a přál všem obyvatelům hodně štěstí, zdraví a klidu. Ačkoliv se jednalo o úsporné opatření, mnohým se to zalíbilo víc než tradičnější přáníčka a dárečky a stala se z toho moc pěkná a levná tradice.1
S příchodem Impéria bylo Okikuti jednou z prvních vesnic, které zůstaly zcela opuštěné, neboť obyvatelstvo prchlo do lesů či bylo hromadně nahnáno do pracovních táborů.
