Magrathea

Magrathea byla chladná planeta v soustavě Slartibartfast v Divokém vesmíru, nedaleko Lamareddu. Měla prstenec z ledových krystalů, obíhala kolem dvojhvězdy a v soustavě byla mezi třemi pásy asteroidů jediným větším tělesem. Její povrch byl tektonicky aktivní, pokrytý sopečnou zeminou a množstvím gejzírů. Jednoduchou vegetaci každých pár desítek let smetly globální sopečné erupce a Magrané, domorodá rasa inteligentních korýšů, tedy stavěla svá města ve stabilnějších regionech hluboko pod zemí, kde se rovněž nacházelo několik ložisek kyberitu.

Historie

Magrané byli první rasou, která krátce po pádu Nekonečného impéria vynalezla účinnou metodu terraformování, a zpočátku na této technologii vydělávali obrovské peníze. Ačkoliv povrch planety zůstal nezměněn, jejich podzemní města a celá civilizace bohatla, což se změnilo až ve chvíli, kdy jim byl patent zcizen. Náhlá ekonomická krize by se ještě překonat dala, zášť vůči mladé Republice, jejíž agenti krádež technologie provedli, už nikoliv a Magrané se tak prostě a jednoduše zahrabali a odmítli mít s vnější galaxií cokoliv společného.
V následujících tisíciletích zmínky o planetě mizely v propadlišti dějin a už kolem roku 500 BBY se těšila zcela nezaslouženému statusu mýtické planety z legend a pověstí, o níž se tvrdilo, že jsou na ní celé kontinenty z ryzího zlata. Hledalo ji několik desítek výprav, našly ji pouze dvě: ta první po krátkém průletu atmosférou usoudila, že ta pravá slavná Magrathea přece nemůže vypadat takhle nuzně, a letěla dál, ta druhá v roce 73 BBY dokonce přistála a navázala krátký kontakt s Magrany. Ti však mistryni F'Fay a její učednici na kolenou prosili, aby respektovaly jejich soukromí, a o jejich úspěchu se tak nikdy nikdo nedozvěděl.
Posledním dobrodruhem, co se ji pokoušeli najít, byl Zaphod Brannigan, který si na to najal Soulianise a Cocco, posádku Srdce ze zlata.

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License