Kniha ohně

„Zas mistr žáka svého zří (tím mistrem Koro z rodu Koon a učeň, co má rusý vlas), kde rudý roste mnohý strom a čáry, kouzla denním chlebem jsou. Tam přemoct musí velké zlo, však spasen bude rázně on a novou cestu žáku dá."
- překlad posledního čitelného záznamu v Knize ohně

Kniha ohně byl jeden z prvních prorockých svazků řádu Baran Do z Dorinu. Desky knihy zdobila stylizovaná ikona plamene, záznamy byly psány v jedné z nejstarších dochovaných forem keldorštiny a v době pádu Republiky už byla drtivá většina textu zcela nečitelná.

Historie

Kniha vznikla již krátce poté, co Kel Dorové objevili knihtisk, a byla kompilací tehdejších proroctví týkajících se spalovacích motorů, fúzních reaktorů a dalších pokročilých technologií využívajících oheň a vysoké teploty. Vzhledem k jejich časté obskurnosti se do výběru ale dostalo i několik takových, u nichž se nakonec ukázalo, že se ohně vůbec netýkají. Jak si dorinská společnost postupně prošla technologickým pokrokem, kniha pomalu ztrácela na významu a stala se z ní kuriozita, kterou si půjčovali hlavně lingvisté a studenti staré keldorštiny. Jeden z nich pak svazek před vrácením špatně zakonzervoval a než byla chyba odhalena, většinu knihy sežrala plíseň.
Pár měsíců před vypuknutím války klonů našel Knihu ohně Koro Koon, který v posledním čitelném záznamu spatřil svoje jméno a byl jím tedy náležitě fascinován. Následující téměř dvě dekády strávil snahami proroctví pochopit a nakonec kvůli němu zamířil na Dathomir, kde ho však místo rozuzlení čekala Dayanna.

Potenciália

Protože se Korův bývalý žák v budoucnu nejspíš na Dathomir nebo do jeho okolí podívá taky, můžou se ti dva potkat a proroctví bude konečně naplněno.

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License