Kawakaro

Kawakaro byl Wookiee z Kashyyyku, lovec žábomutů a později odměn. Byl to zkušený, ale sociálně poněkud neschopný lovec, stopař i kuchař se zálibou v sušenkách, který ovšem poněkud nadstandardně drobil.1 Svůj vzhled postupně přizpůsoboval svému povolání, takže zatímco v mládí byl jenom poněkud nehezký, v dospělosti a si pořídil přirozenou kamufláž v podobě lišejníku rostoucího v chlupech a ve stáří připomínal spíš hromadu hadrů než slavného žábomutobijce.

Historie

Před rozkazem 66

Narodil se roku 455 BBY v Brruntaalu, do rodiny prostých těžařů bahna, a už v dětství se chtěl stát lovcem, čemuž se jeho rodiče dlouho smáli.2 Za svým snem však šel odhodlaně, už jako náctiletý disponoval značným množstvím žábomutích kůží a jako člen SK Žábomuti se pravidelně zoceloval při Silážní střele. Jakmile splnil zkoušku dospělosti, už jeho rozhodnutí nikdo nezpochybňoval a on do své sbírky přidal i pěkných pár kůží z březích laňomutů.
Přes dvě století pak lovil žábomuty v okolí svého rodného města, ve vřesu a bahně trávil celé týdny a stával se vyhlášenou kapacitou v oboru. Nemaje však ve městě lepšího kulturního vyžití, utrácel většinu vydělaných peněz za pivo a až příliš pozdě zjistil, že po otci podědil sklony k cirhóze. Pít ale nepřestal, jenom se začal na černém trhu shánět po kompatibilních játrech a lovil o to víc, aby si na ně vydělal.
V roce 231 BBY konečně uspěl, dárci Arrtharukovi zaplatil za jaterní štěp slušnou částku a po úspěšné transplantaci a několikatýdenní rekonvalescenci se znovu opřel do hubení žábomutů. Vzpomínky na hrozící smrt ho ale přiměly se zamyslet nad tím, jestli by si neměl trochu rozšířit obzory, a po několika dalších letech v bahně se k tomu i odhodlal. Sebral kuš, sekeru, jídlo na tři dny a vyrazil na cestu, nejprve po Kashyyyku, později ale i mimo něj.
Ve vnější galaxii se mu líbilo a záhy zjistil, že je výhodnější střílet hledané lidi než nějaká zvířata. Navíc to bylo mnohdy jednodušší, a tak se přeorientoval na lovce odměn, po nějaké době i vstoupil do cechu a často pak zelenáče oblažoval historkami z mládí.3 Stále častěji se ale stávalo, že mu nikdo nerozuměl, a tak si nakonec usmyslel, že by si měl najít nějakého toho společníka z domovské planety.4
Roku 58 BBY zavítal na Ylesii, aby odlovil pár divokých reeků, ale ještě před tím v hospodě narazil na Lauwlyamurry. Ta se taky chtěla stát lovkyní a navíc se Kawakarovi velmi zamlouvala i fyzicky, a tak slíbil, že ji bude ve svém řemesle učit. Svůj slib splnil, společně létali po galaxii a lovili zvířata i lidi a s oblibou o ní tvrdil, že je jeho nejlepší učednice, ač byla zatím učednicí jedinou. Sliboval si od toho mnohé, nicméně nevycházelo mu to a musel přitvrdit. V roce 39 BBY vzal Lawly do rodného města, prozradil jí své oblíbené fígle na lov žábomutů a konečně se mu poštěstilo, protože jejich vztah přerostl od pedagogického v milostný. To mu značně dodalo na sebevědomí, ale v lovení pokračovali a stali se relativně známou dvojkou, o níž se vědělo nejen v cechu, ale i na Kashyyyku.
Do války klonů se nijak nezapojoval, ale dovolil Lawly zaletět domů a účastnit se obrany Tyrvrarru krátce před pádem Republiky.

Občanská válka

Když Lawly zcela bez jeho pomoci vysledovala transportér s unesenými sousedy na Mytaranor a pobila tam bandu otrokářů, uznal Kawakaro, že už ji nemá co naučit, a prohlásil ji za plnohodnotnou lovkyni. Lawly věřila, že jejich vztah postoupí na ještě vyšší úroveň, ale Kawakaro na sňatek nebo dokonce děti vůbec nepomýšlel a už se těšil, jak najde další mladou buchtu, která by se stala jeho nejlepší učednicí. To se mu však vzhledem k politickým změnám v galaxii nepovedlo a pokusy o obnovení vztahu s Lawly skončily neúspěchem, protože mu zhrzeně neodpovídala na zprávy. Kawakaro tak lovil na vlastní pěst a daleko od Kashyyyku, ale ani to ho nezachránilo.
V roce 16 BBY si vybral stejný cíl jako konkurenční lovci, hejskové Mrsck a Kyteh, a vůbec ho nenapadlo, že v závěru soupeření otočí svoje zbraně proti němu. Ačkoliv se bil statečně a připravil jednoho o oko a druhého o nohu, nakonec padl a byl prodán do otroctví, načež skončil na své domovské planetě, v Táboře 27. Tam se měl sice lépe než v mnoha jiných pracovních zařízeních, nicméně i tak byl při sbírání koky na Kokafolu nakonec upracován a začátkem roku 10 BBY spálen.

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License