Karrambacullek

[„Kurrrrrva, mě bolej nohy. Zapíchneme to tady, ne?“]
- Attakullakulla1

Karrambacullek byla vesnička na Kashyyyku. Nacházela se ve východní části Iwrropy, poblíž Nízkých Taterrr, jejichž vrcholky byly občas skrz stromy i vidět. Její náměstí stálo vysoko nad povrchem na seříznutém wroshyru a vedly z něj paprsčitě čtyři ulice: ta jižní se táhla až k přístavišti kousek od vesnice, východní ke skladům a západní a severní byly primárně obytné. Přímo na náměstí stálo náčelníkovo sídlo, pekárna, masna s řeznictvím,2 mikroknajpa Růžek a prádelna. Ve vesnici se ale nacházela také pizzerie, holičství a na samém okraji i jedno drogové doupě. Působil tam folklórní soubor Hadař, ale kashyyyckému fotbalu tam pšenka nekvetla a domácí klub Kobry z Karrambaculleku existoval jen velmi krátce. V dohledu vesnice ležel i pařez, na němž kdysi stávaly další sklady. Zhruba sto let před rozkazem 66 jejich úlohu převzal mnohem lépe ukrytý sklad dva kilometry od vesnice, kde byly svého času uchovávány mimo jiné Jungle Jet, pyrogelové hlavice a trebuchet. Kriminalita byla minimální, přesto se ve vesničce nacházela malá šatlava.3 Z vesničky to bylo zhruba stejně daleko do Rwookrrorro na severozápadě a do Kachirha na jihozápadě, přičemž terén byl ale výrazně prostupnější směrem na jih. Tunnatutikan byl vzdušnou čarou relativně blízko, ale v pohodlné cestě bránily vysoké hřebeny hor a taky les Rraholec. V Zemi stínů pod vesnicí bylo možno narazit na kobru svízelnou.

Historie

Vesnici založil roku 1035 BBY Attakullakulla z vedlejší větve rodu Nanwooků, který společně s několika dobrovolníky odešel ze Rwookrrorro, aby si založili vlastní vesnici. První věta zakladatele pronesená ve starém shyriiwooku krátce po usazení na místě budoucí vesnice jí pak dala jméno a jeho následovníci tam pak vládli po celý zbytek historie.4 V roce 315 BBY se do vesnice přistěhovaly rekordní dva tucty nových obyvatel, jinak byl zájem o imigraci spíš nulový.
Obyvatelstvo se živilo především lovem, a proto bylo provedeno několik zátahů na konkurenční pytláky.5 O Jediích tam věděli pramálo a jednoho krátce po oslavách Dne života v roce 29 BBY vyhnali i s učednicí za pomoci oštěpů a kamení. Když se pak u jednoho z dětí začaly projevovat příznaky citlivosti na Sílu, byl považován za prokleté dítě a upálení se vyhnul jen proto, že byl vnukem náčelníka.
V době před válkou klonů se vesnice musela mnohem častěji bránit otrokářským nájezdům, pročež byla zřízena i schopná domobrana. V prvním roce války zaútočili na vesnici Zygerriané, v posledním pak skupina Trandoshanů podporovaná Konfederací. Všechny útoky se podařilo odrazit, některé s pomocí duhových rytířů, kteří byli zrovna náhodou na planetě. Krátce po vydání rozkazu 66 se tam chvíli ukrývali a došlo tam k zatčení Jessicy Karnis jednotkou klonů z Agleru.
Okupace se vesničky prakticky nijak nedotkla, protože byla příliš malá. Přesto se domácí připravili, s čímž pomohly náčelníkovy neteře Kerrchak a Korrak, a občas se tam stavoval Vossk.
Unikat pozornosti otrokářů se vesnici dařilo až do roku 1 BBY, pak však došlo i na ně a obyvatelstvo bylo i přes srdnatou obranu pochytáno a totálně nasazeno na plantážích v Táboře 52 nedaleko Tyrvrarru. Po jeho osvobození se většina přeživších přesunula na Jolly Jedie a posílila povstaleckou buňku dědice trůnu.
Vesnice pak zůstala opuštěná.

Rodáci

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License