gerraka

Gerraka, též známá jako kashyyycký prasovlk, bylo vlku podobné stvoření ze Země stínů na Kashyyyku.

Vzhled

Gerraka byla největší psovitou šelmou na Kashyyyku. Samice byly menší než samci a také se lépe ochočovaly. Jejich velké vlčí tělo bylo zarostlé srstí, která mohla růst v mnoha různých barvách a odstínech. Skládala se ze dvou vrstev: vrchní vrstva byla tvořena hustými chlupy, které odpuzovaly vlhkost, podsada byla měkká a sloužila jako tepelná izolace. Izolační schopnosti prasovlčí srsti byly tak dobré, že na prasovlkovi netál sníh. Měli huňatý ocas, který v zimě používali jako přikrývku.
Jako prasovlci byly gerraky označovány proto, že místo vlčího čenichu měly prasečí rypáček, byly všežravé a k tomu měly uzpůsobené i zuby. Těch měly 42 a jejich špičáky mohly dorůstat délky až 10 cm.
Samci dorůstali délky 270 cm, z toho ocas měřil kolem 75 cm. V kohoutku mohli mít až 160 cm a vážit 140 kilogramů.
Samice dorůstaly délky 202 cm, z toho ocas měřil kolem 63 cm. V kohoutku mohly mít až 120 cm a vážit 90 kilogramů.
Přední tlapy byly opatřené drápy. Tlapy nebyly chápavé, ale byly dostatečně flexibilní, aby s nimi gerraka dokázala obejmout kmen stromu a šplhat po něm.

Vlastnosti

Gerraka byla větší a chytřejší než obyčejný vlk i prase a do základní výbavy patřil citlivý čich i sluch. Dobře viděly na 40 metrů i ve tmě.
Kvůli své inteligenci je nebylo možné vycvičit, ale pouze přesvědčit, aby poslouchaly, a postupně v nich vybudovat důvěru. Poté se z nich ale stalo loajální asistenční zvíře.
Stisk jejich čelistí měl sílu přes 2000 N a na krátkou vzdálenost dokázaly sprintovat rychlostí až 100 km/h. Bez vyčerpání dokázaly uběhnout v závislosti na terénu kilometr za minutu po hodně dlouhou dobu.

Povaha

Gerraky žily v rodinných smečkách čítajících kolem 12 jedinců, ale toto číslo se mohlo pravidelně měnit oběma směry. Měly mezi s sebou silné vazby a pokud šlo o ochranu mláďat nebo ulovené kořisti, troufly si odehnat i terentateka. Byla jim vlastní zvědavost a hravost do vysokého věku.
Útoky na Wookie byly vzácné, ale každoročně k několika došlo. Vždy šlo o útoky na jednotlivce ztracené v lese, protože wookijským městům a vesnicím se vyhýbaly a jejich teritoriem byla Země stínů a nejbližší stromová patra nad ní.
Kvůli životu ve věčném stínu byly světloplaché a bály se ohně, což byla první pomoc pro ztracené Wookie, kteří se chtěli před smečkou bránit. Na oboje si ale gerraky dokázaly relativně rychle zvyknout.
Jejich hlavní kořistí byli jelenomuti a kancomuti. Z wroshyrové kůry pak vyhrabávaly dřevokazné brouky a červy, kterými si zpestřovaly jídelníček.

Známé gerraky

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License