Champbaccův holocron

„Varování, následující věty nejsou vhodné pro děti a mladistvé. A kde máš přezůvky!?“
- strážce holocronu

Úvod

Champbaccův holocron byl deník bývalého velmistra Champbaccy vedený zhruba od roku 15 BBY, kdy došlo k rozpadu enklávy na Miu Leptonis IV, v prázdném holocronu, který vytvořila Nina Michaelis. Jeho strážcem byla trochu zjednodušená kopie vědomí samotné školnice, která k uvnitř uloženým informacím pustila jenom jeho nebo po zadání tajného hesla i bývalé akademiky. Záznamy na vyžádání i předčítala, což bylo o to vtipnější, že byly často plné vulgarismů. Kromě záznamů, které jí slepý majitel z praktických důvodů diktoval, neobsahoval holocron žádné další informace a aktivovat ho mohl jenom uživatel Síly. Champbacca ho míval schovaný na své lodi v lednici v krabičce od nerfího másla, později ho uchovával v levnější a tedy méně nápadné sklenici kaviáru.

Table of Contents

Záznamy

28. 2. 0 BBY, Y - 7 dní

Při paběrkování abregadského bojiště jsem našel skoro celou ošetřovnu i se skladem zásob. Těžko říct, jak moc je znehodnotil ten dvacet let dlouhý pobyt ve vesmíru, ale Jastra za to určitě bude ráda a M'Kesh už stejně potřeboval odčervit. Přibírám pár kusů lodního pancíře a zbytky obložení reaktoru a vyrážím na Kothlis.

1. 3. 0 BBY, Y - 6 dní

Umřela Linda, moje nejstarší sazenice malastarského puškvorce. Nemůžu říct, že by mě to zas tak překvapovalo, protože její záře poslední dobou jenom slábla, ale stejně budu potřebovat nějakou náhradu.

2. 3. 0 BBY, Y - 5 dní

Dobrá zpráva, ten celník v přístavu na Kothlisu už si zjevně nepamatuje, jak jsem ho minule praštil slepeckou holí do holeně, a nechtěl po mně vyplnit ani polovinu papírů co minule. Nebo si to možná pamatuje a nechtěl to po mně právě proto…
Jastra dostala pár beden k přebrání, M'Kesh pár tabletek a já prodal šrot, což se hodí, protože mi začíná docházet chlast. Mohl bych nakoupit bothanskou vodku, nicméně nejsem daleko od Nar Shaddaa, kde za stejné peníze dostanu něco mnohem méně hnusného, takže není co řešit.

5. 3. 0 BBY, Y - 2 dny

Přílet na Nar Shaddaa, jejíž záře mi po všem tom dopitém alkoholu fakt nedělá dobře, navíc mi pořád tak nějak divně píská v uších, jako by došlo k narušení Síly. Ještě že mám pilotního asistenta, jinak bych se při přistávání asi rozbil o kontrolu letového prostoru; teď si jdu každopádně lehnout, s takovouhle bolestí hlavy bych tam venku nejspíš někoho umlátil holí.

5. 3. 0 BBY, Y - 2 dny, záznam druhý

Hlava je po krátkém šlofíku lepší, ale definitivně mi došlo pití a začínají se mi trochu klepat ruce. Jdu roztočit kredity, nejdřív do obchodu s exotickými rostlinami, pak do Oázy pro chlast a nakonec do Nenažraného rancora pro kočičí žrádlo a ještěrčí vitamíny. To všechno bez M'Keshe, aby se neopakoval ten průser co minule, kdy si spletl něčího čistokrevného čokla s ochutnávkou.

5. 3. 0 BBY, Y - 2 dny, záznam třetí

Nakoupeno. Mám náhradu za Lindu, zatím nepojmenovanou sazeničku ithorského bwullinu, k tomu spoustu krabicového rumu a levného ugnaughtského poitínu a taky nějaké ty konzervy pro nás s M'Keshem. Protože kreditů mi pár zbylo a parkovné se v tomhle sektoru platí rovnou na měsíc, rozhodl jsem se udělat si krátkou dovolenou s návštěvou místních pamětihodností, ale nejdřív se s M'Keshem pořádně nadlábneme.
Akorát nesmím zapomenout, že ty ještěrčí vitamíny mám do misky přisypávat jenom jemu, jinak z toho budu mít zas týden vyrážku.

6. 3. 0 BBY, Y - 1 den

Ten poitín má fakt sílu. Šlehlo to se mnou krátce poté, co jsem si jím zalil cereálie k snídani, ale spíš to bylo další narušení Síly, tentokrát mnohem silnější. Aby to se mnou takhle otřáslo, muselo se nejspíš stát něco fakt hodně špatného, ale protože přípojku na galaktické zprávy už jsem nějakou dobu nezaplatil, můžu jenom spekulovat. Až se mi přestanou klepat kolena, vyrazím se poptat ven, Konečná stanice je sice docela daleko, ale mívali fakt dobré pivo, tak to určitě nebude ztráta času.

6. 3. 0 BBY, Y - 1 den, záznam druhý

Po obědě jsem, opět sám, vyrazil do hospody a plodnější dopoledne jsem už dlouho nezažil. Nejen že jsem ukecal revizora, že jakožto osoba očividně postižená nemusím mít lístek, taky jsem v Konečné stanici potkal Ringa. Od zavření Zeleného lampionu prý často měnil zaměstnání a teď skončil tady, pořád umí namíchat nejlepší Elixír mládí a pořád ho umí našmelit na účet podniku, ale hlavně z něj vypadlo, že Chlouppek žije a že se po mně už docela dlouho shání. Dostal jsem adresu nějaké další hospody, která je kousek odsud, a hned ráno tam zajdu, abych zjistil, jak ten debil přežil ránu blasterem do hlavy. Než jsem se dostal zpátky na loď, Síla mě znovu praštila, sice výrazně slaběji než včera, ale silněji než poprvé. Něco se rozhodně děje, ale mám v sobě tolik piva a elixírů, že to musí počkat do rána.
Na zjišťování, co přesně se stalo včera, nemám náladu ani síly, ale lidi kolem si šeptají cosi o zničení celé planety a podobných kokotinách.

7. 3. 0 ABY, Y + 0 dní

Hned s rozbřeskem se venku začalo něco dít. I přes plášť lodi vnímám paniku, pobíhající tvory všech možných ras a imperiální patroly. Nevypadá to ale, že by hledaly někoho konkrétního, a tak se ozbrojen jenom svou slepeckou holí a platnými papíry vydávám do Modrého Mandalora, kde snad zjistím víc nejen o Chlouppkovi, ale taky o tom bordelu všude kolem. Snad nebudu litovat, že jsem si nevzal meč.

10. 3. 0 ABY, Y + 3 dny

Vole, už v tom zase lítám. Jasně že Chlouppek žil, protože se asi, debil, neumí ani pořádně zastřelit, a jasně že jsme to zapili tou archivní chrchlovicí. Dozvěděl jsem se toho spoustu o době, co jsme se neviděli, vypili jsme půlku jeho hospody a během té doby prý volala Emily, která pomáhá Simbaccovi kopat Impérium do prdele, jestli jsme v pohodě. Skoro bych řekl, že je tohle setkání vůlí Síly, ale i na tu je to moc velká náhoda a já mám teď na přemýšlení moc velkou kocovinu…
Každopádně se tam k nám přidali ještě další dva týpkové, Sullustán Najib a Zabrak Moz'Gojo, oba dost v pohodě, a já si sem přišel jenom pro tebe, deníčku, protože z toho bylo jedno moc pěkné třídenní jednopivo s panákováním a šamanskými slzami a rozhodně jsme ještě neskončili. Tak bych si taky rád něco pamatoval.

11. 3. 0 ABY, Y + 4 dny

Ještě jsme nebyli ani v půlce vyprávění svých životních příběhů, když Moz dostal zprávu se zakázkou pro Tetragon. S Chlouppkem jsme mu samozřejmě říkali, ať na to sere, ale nakonec ukecal on nás, ať mu píchneme. Akce proběhla úplně famfárově: měl vyzvednout jednoho Feeorina v temné uličce na okraji Hutt Townu a dostat ho z planety někam jinam, tak pro něj šel, Chlouppek zajišťoval odvoz a já to všechno sledoval svým bystrým okem modravým z výšky. Všechno šlo v pohodě přesně do chvíle, kdy se objevil ten Feeorin. Jméno si nepamatuju, ale říkal si Profesor, měl bič a kvéry a hlavně droida, kterého, blbec, nechtěl nechat na místě ani když si pro něj přišla docela velká banda sráčů. Vysekali jsme ho z toho, protože nejsme másla, a odtáhli ho i s droidem do Mozovy lodi.
Chlouppek si poslal pro Barrbuchu, já zapnul automat na krmení M‘Keshe a varoval správce doků, že se tu možná začnou ztrácet psi, a šli jsme se radit, co dál. Moz byl z toho trochu v píči - přeci jen zachráněním toho jantara nasral Hutta, což není dobré pro byznys, a navíc brzy začaly na povrch vyplouvat další zajímavé věci. Třeba že ten Feeorin taky zná Wyrrgyho, jako ostatně každý v tomhle vesmíru, a že pro něj tomu Huttovi ukradl jakousi knížku o krystalech kyber. Sálá z ní Síla a v deskách má sloty na sithský pyramidovitý a jedijský osmistěnný holocron, ale Profesor ji neumí přečíst a chce ji dovézt Wyrrgymu, i když už za ni dostal zaplaceno.

12. 3. 0 ABY, Y + 5 dní

Domluvili jsme se, že s profesorem doletíme na Mygeeto a tam se uvidí, jestli už budeme moct jít pokračovat v pití nebo ne. Teď jsme každopádně provedli mezipřistání na Corsinu, pánové šli pro chlast a já si šel udělat záznam do deníčku, protože bych si taky zítra nemusel pamatovat, co se vlastně dělo.

12. 3. 0 ABY, Y + 5 dní, záznam druhý

Za chvíli budeme na Mygeetu. Moz vypadá, že už všechny ty podivnosti celkem vstřebal, Jhonar nemá tušení, kam chce hodit, a Chlouppek mě nutí dělat kliky, že by se mi to prý brzy mohlo hodit.
Prostě fakt k posrání, jako popelář bych se měl určitě líp.

13. 3. 0 ABY, Y + 6 dní

Krátce před polednem jsme přistáli na Mygeetu a Jhonar šel zjišťovat, kam přesně že se to má hlásit. Setkal se venku s nějakým děsně nenápadným týpkem, dostal od něj vizitku a já je celou dobu sledoval skrz trup. Až po sem nic zvláštního.
Když nám sdělil další adresu, kde jsme měli být za nějaké tři hodiny, hospodu Ledová placatka, pomyslel jsem si něco o zkurvené náhodě a debilních orienťácích a šli jsme s Chlouppkem napřed, na rekognoskaci. Přeci jen jsme si oba docela dobře pamatovali, že jsme si toho po minulé návštěvě ještě za války moc nepamatovali, a chtěli jsme zjistit, jestli je krystalové pivo pořád stejný hnus jako dřív. Bylo to přes celé město, taková hodinka cesty, ale Chlouppek našel pár zkratek a já v popelnici skoro úplně zachovalé torzo datapadu, které jsem si samozřejmě nechal. Hospodu jsme pak našli bez problémů, přeci jen se od minula nepřesunula, a co tak Chlouppek říkal, vypadalo to teď vevnitř mnohem víc k světu. Já uznal, že to tam líp voní, ale přeci jen tam pořád něco dost smrdělo.
Nejspíš já.
On pak chvíli flirtoval se servírkou, já si objednal pivo, jídlo a pivo a pan profesor s Mozem se k nám co nevidět připojili. Ve smluvený čas vešla dovnitř i skupinka chlápků, které jsme málem posekali jako trávník, ale nakonec se to nějak vyvrbilo a oni nás poslali, tadá, na další místo. Dopíče, fakt. Řekli jsme jim, že jestli to není poslední zastávka, tak jim sníme děti, a šli jsme do nějakého hotelu zase na druhé straně města.
Já se ve svém outfitu bezďáka posadil před hotel, abych hlídal, a než to vevnitř chlapi prověřili, vysomroval jsem sedm kreditů a jednu žvýkačku. Když mě zavolali, ať jdu dovnitř, nedivil jsem se; když jsem pak přišel na pokoj a viděl tam kromě Chlouppka, Moze a profesora taky dva klony, už mě to zaskočilo docela dost. Instinkt velel mrdnout po nich Silou gauč a ubít je klidně holýma rukama, ale Chlouppek mě naštěstí včas zarazil a vysvětlil mi, že to jsou ti nanuci z Atalay.
Tak jsem je jenom obezřetně ujistil, že jestli něco zkusí, sním je, a šel jsem si dát první sprchu za posledních cca sedm let. Pěkně jsem se umyl, což je s tou naší nesmáčivou srstí docela kumšt, pěkně si zazpíval a vrátil se do pokoje s ručníkem na hlavě právě ve chvíli, kdy Chlouppek od jednoho z klonů dostával zprávu od jednoho ze svých dávných kumpánů, snad Voština nebo tak nějak. Nechal jsem ho to dočíst, usychal a hlídal ty dva nádhery, ale fakt to vypadalo, že jsou kámoši.
Ze zprávy vyplynulo, že ta planeta, co z ní Chlouppek vypadl, protože ho srala, má nějaké problémy a Wyrrgy je jediný, kdo ji může zachránit. Zase. A potřebuje nás, abychom zjistili něco o krystalech, co by byly kompatibilní s tím, co jeho kámoš rozflákal někde na tamním měsíci. Kdybych nečetl Chlouppkovu archivní korespondenci, asi bych se právě začal tvářit jako Moz předevčírem, ale takhle jsem byl i docela v obraze a chápal, co se děje. Shodli jsme se na tom, že nejlepší bude se prospat, nechat profesora zkoumat tu knihu a zítra zajít do knihovny.
Ještě než půjdu spát, musím najít lepší místo na schovávání tohohle holocronu. Piksla másla je přeci jen v téhle krizové době v rukou šlusáka mého kalibru podezřelá jako kráva. Radši to dám do něčeho levnějšího, třeba do skleničky od kaviáru.

20. 3. 0 ABY, Y + 14 dní

Posledních sedm dní bylo tak špica, že mám chuť poslat Wyrrgymu výbušný dort s jemnou příchutí dioxis. Ten nás nemít, tak nevím, co by dělal, a asi by si měl hledat náhradu, protože já už jsem na to fakt starej.
Začalo to tak, že jsme šli s Chlouppkem do knihovny v tom našem městě. Ne, nevím jak se jmenuje. Vlastně už nikdy nechci slyšet ani o téhle celé zkurvené planetě. U vchodu nás prošacovali, jeho odzbrojili, protože do knihoven se prý s brokovnicí chodit nesmí, a mohli jsme si jít vyřídit vstupy. Jakožto jeho senilní dědeček jsem dostal slevu a ještě mohl řvát, že na záchody jsem nechtěl, když nám v cestě stál nějaký chudák Rodian. Sranda.
Hledání informací o krystalech v knihovní databázi jsme proložili pátráním po zdejších receptech a nějakém tom chapadlovém pornu, kdyby nás náhodou někdo sledoval, a zjistili jsme toho docela dost. Tak například spoustu receptů, které prý Chlouppek po návratu zkusí, nějaké asi docela vtipné video, které jsem ale díky holografickému zobrazení neviděl, a pak taky něco o zaniklém řádu zdejších lemurů, kteří uctívali obrovské inteligentní krystaly. Tenhleten řád Akir už sice nějakou dobu nefungoval, ale měl v hlavním městě stále stojící chrám a my se rozhodli, že tam jako správní tůristi mrkneme.
Potíž byla v tom, že to byla štreka jako prase, a než jsme tam tou lemuří rychlodráhou dojeli, už se dávno setmělo a já měl po těch třech ještěrkoburgerech z jídelního vozu zase hlad. Chlouppek se občerstvil u stánku, já se rozhodl pro něco bezpečnějšího k mým střevům a ulovil jsem si krysu. Ačkoliv jsme však k chrámu přišli až někdy po půlnoci, nakonec se mi povedlo dobušit na správce a hodit mluvení na Chlouppka. Ten probuzeného lemura uplatil první várkou kreditů, kterých za ten den podobně rozfofroval ještě dost na koupi nové lodě, a zase nás to posunulo o kus dál. Chtěl tedy další peníze, mizera, ale vypáčili jsme z něj, že členem toho řádu je i jeho dědeček, který žije kdesi na okraji města. Nakonec nám dal prohlídku a my byli tak nadšení, že jsme z něj ani pomocí Síly nevymámili ty prachy zpátky.
Vyspali jsme se v bordelu Pruhovaný ocas, kde to Chlouppek kupodivu neznal, a bylo to vlastně docela fajn. Jakmile totiž lemuřice zjistily, že od nich vlastně nic nechceme, protože je nechceme zabít, s radostí nám namasírovaly nohy a nechaly nás chrápat, aniž by to někam hlásily. A tak dobře jako tam už jsem se dlouho nevyspal.
Ráno jsme vyrazili za dědou a celkem rychle se dostali k němu do bytu, stačilo naznačit, že víme, co je zač. Jeho byt vypadal trochu jako skladiště neznámých artefaktů v akademii nebo Wyrrgyho místnost pro panenky, chci říct sběratelské předměty, a rozhodně by snesla uklidit, ale spíš mě zaujala záře jednoho předmětu, kterou očividně vnímal i Chlouppek. Zatím jsme se ale neptali, zapředli jsme s dědou rozhovor o krystalech a napili se jeho pálenky, která docela slušně dávala. Sílu jsem z něj sálat neviděl, ale přesto rychle odhadl, že my ji ovládat dokážeme, a protože jsme nezapírali, docela rychle jsme se tam skamarádili. Navíc to byl šaman, takže si s Chlouppkem rozuměli, provedli tam nějaký rituál nebo co a on dostal nějakou flašku, co nesměl vypít hned, výměnou za nůž. Já bych to teda nebral, ale já jsem alkoholik, ne šaman.
A pak řekl, že nás vezme na pouť. Tak jsme souhlasili, ostatně už jsem nebyl na kolotoči ani nepamatuju, a ještě před odchodem se zeptali na tu divnost, co z ní vyzařovala Síla. Ukázal nám to: byl to nějaký přívěšek, který mi dost připomínal sithské maskovače Síly, co jsem jako malý padawan viděl v jedné chrámové encyklopedii. Přímo se nabízelo, že má ten prcek jeden podobný ještě schovaný pod tím teplým rouchem, ale nešacovali jsme ho, když jsme takoví kámoši, a radši jsme šli na tu pouť.
Vzal nás na okraj města, kde koupil jízdní vlky, a doporučil nám, ať si koupíme spacáky a stany. Poslali jsme ho do píči, protože když někdo celou svou profesorskou kariéru učí děti, jak přežívat v divočině, tak ho prostě stanem fakt neohromíte. Chlouppek jeden koupil kvůli tašce, ale zpětně vzato to byly vyhozené peníze, protože jsme ji vůbec neupotřebili. Na vlcích jsme každopádně vyrazili někam do kšá, pár nocí jsme přespali pod širákem a díky vlkům nám ani nebyla kdovíjaká zima. Oproti takovému Zamhareeru to tam bylo možná až moc teplé.
Nakonec jsme dojeli do hor, nechali vlky se napást a lezli jsme po skalách jako nějaké kozy. Aku, jak se konečně představil šaman, nás nakonec dovedl na náhorní plošinu, z níž vedla jeskyně do skalního masivu, a překvapivě jsme museli jít právě do ní. Zase štreka jako hovado, sem tam nějaká ta průrva a tak, děs. Už si moc nepamatuju, co se tam přesně stalo, ale vybavuje se mi červík lezoucí po stěně, nějaký děsný řev a to, jak jsem se pak probral a všude kolem ležely kusy oblud. Vzali jsme z nich nějaké maso, na radu Akušroubováka i játra a kůže a šli jsme dál, jako by nám to snad mohlo pomoct. Já ještě sbíral ty červy a než jsme došli do jeskynní odpočívárny, kterou tu někdo docela šikovně připravil a vybavil, měl jsem jich slušně plné kapsy. A to jsem cestou užíral.
Povečeřeli jsme kusy jeskynních vlků a ráno pokračovali chodbou dál, až jsme narazili na obrovskou jeskyni. Života v ní bylo jen minimum a moje vlastní aura to celé neosvítila, takže se můžu jenom dohadovat, ale Chlouppek z ní byl dost paf. Viděl jsem ale oltář a dali jsme si dohromady, že v té obrovské jeskyni asi kdysi býval umístěn jeden z těch krystalů z pohádky, nicméně teď už se všude válel jen třpytivý prach. Tak jsme zkusili něco zjistit z něj.
Chlouppek se ponořil do šamanského transu, já mu pomáhal tak, jak mě to učil Šedý Šum, a už brzy jsme oba viděli velké věci. Vizi, v níž se v té jeskyni skutečně nacházel krystal, který místní Lurmeni uctívali, který pak vykopali a který pak na neznámé lodi odletěl pryč. Uzavíraly to obličeje tří lidí, které nám ale naprosto nic neříkaly, a hotovo. Vzal jsem do další kapsy hrst toho prachu, co kdyby náhodou, a vraceli jsme se. Vleklo se to, ale aspoň jsme mohli doplnit červy, na které mi mistr poradil i optimální způsob skladování.
To však ještě zdaleka nebyl konec naší pouti. Na plošině totiž mezitím přistála imperiální lambda, stormtroopeři tam mířili zbraněmi na několik místních a Chlouppek po krátkém vykouknutí spatřil i zvláštní čtveřici – páreček Mandalorianů, imperiálního důstojníka ve směšně drahé uniformě a Givina někde vzadu. Přemýšleli jsme, co dál, ale to už k nám do jeskyně vybíhali první tři stormtroopeři.
Použili jsme Akua jako návnadu, sami vylezli ke stropu, jak jsme to viděli v několika béčkových akčních filmech, a i když se to tak docela nepovedlo, nakonec jsme je pěkně potichu zlikvidovali a mohli přemýšlet dál. Já navrhoval, ať se stáhneme hlouběji do jeskyní a zkusíme najít jiný východ, ale Aku mě ujistil, že jediný použitelný by znamenal čtrnáct dní cesty temnotou, takže se Chlouppek nechal inspirovat těmi špinavými bestiemi z dolních pater a rozhodl, že imperiály prostě zaženeme našim mocným řevem. Pěkně jsme se rozdýchali, uvolnili a dali do toho všechno.
A bylo to vpravdě epické.
Jeskyně se třásla, dole v hlubině se otevíraly nové průrvy a jsem si jistý, že jsme téhle hloupé hoře urvali vrchol. Imperiálové začali střílet do zajatců, několik jich s děsem uprchlo a vrhlo se ze skály, jen ta podivná čtveřice zůstávala. A na ty jsem měl něco v záloze já.
Stále ještě ponořen do vírů Síly, vlezl jsem do hlavy pilotovi lambdy a vložil tam jednoduchý pokyn: leť. Raketoplán se dal do pohybu, a i když většina našich protivníků stihla bez problémů uskočit, nám šlo spíš o odvoz a bleskově jsme z jeskyně naskakovali do otevřené rampy. Jediný, kdo to nezvládl, byl Aku, jehož jsem chtěl přitáhnout podobně jako si občas přitahuju jiné hadry na nádobí, ale ten debil se bránil a ubránil. Byl bych ho tam nechal, ale Barbucha ho očividně ještě chtěla na hraní, takže ho čapla za mě a mohli jsme letět. Chlouppek vyhodil zmateného pilota od řízení, já mu nařídil se ani nehnout, začali jsme couvat a nikdo z imperiálů očividně nechápal, co se děje. Až po nějaké době, kdy jsme stihli urazit slušnou vzdálenost, pojali podezření, že se pilot zbláznil a zběhl, načež vyslali stíhače a my měli co dělat.
Řval jsem na Chlouppka, ať klesá, že padáme, ale chtěl ještě zkusit bojovat, tak jsem mu pomohl se střílením. A šlo nám to asi jako Simbaccovi matematika, takže plán vyskočit z letícího raketoplánu byl nakonec z nouze přijat a vykonán. Neobešlo se to pochopitelně bez děsného dramatu a ten dement mrňavá tam málem zase zařval, ale tentokrát se o něj postaral Chlouppek. Pilota jsme tam bohužel nechali, ale to shledávám nanejvýš vhodným, protože Impérium pak najde jeho tělo a všechno se to relativně vysvětlí.
Ještě chvíli jsme leželi krytí křovím, sledovali, jak stíhačky přistávají a piloti prohledávají trosky, ale pak nás to přestalo bavit a pomalu jsme se plazili pryč. Do města to naštěstí nebylo daleko, šamana jsme vrátili domů, vzali si ten přívěsek, abychom z toho měli aspoň něco, a jeli jsme vlakem zpátky do hotelu za klony, profesorem a Mozem.
Přijeli jsme úplně hotoví krátce nad ránem a přemýšlíme, že se na to Wyrrgymu vysereme, protože Chlouppek jenom za týden utratil můj roční rozpočet na mýdlo a zubní pastu, málem přišel o Barbuchu, oba jsme málem několikrát bídně zhebli a hovno z toho. Jenom ty tři obličeje, které necháme asi překreslit nějakého policejního kreslíře a pak na ně vyhlásíme odměnu.
Dobrou noc.

20. 3. 0 ABY, Y + 14 dní, záznam druhý

Nebudu to dělat, NEBUDU! KURVA!
Nemohli jsme se prostě chvilku prospat, odlítnout a hledět si svého. Ne, prostě po nás zase musí jít Impérium a profesor je pořád úplně k ničemu. Balil asi deset minut, takže Chlouppek mezitím stihl poslat zprávu Simbaccovi, jestli se nemůže kouknout po nějakých holocronech z našich skladů na Miu Leptonis, a když jsme konečně vyrazili, už se to dole samozřejmě hemžilo stormtroopery. Houkli jsme na Moze, ať kopne do vrtule a přiletí nám naproti, a vzali to přes střechu.
Ty kurvy byly ale i tam, kryté dvěma dělovými čluny, řvaly na nás, ať se ani nehneme, a my, protože jsme hráli počestné občany a měli platné dokumenty, jsme je poslechli. Přesto pak přišel nějaký kikot, co se mu ty doklady nezdály, a chtěl nám dokonce nasazovat klepeta, tak jsem mu musel jemným myšlenkovým tríčkem vysvětlit, ať si vysere voko. Jeden z člunů přistál na střeše, my úslužně nastoupili a tentokrát se do Síly opřel Chlouppek, který přiměl jednoho z vojáků dojít do kokpitu a domluvit změnu kurzu. Zbylo jich tam ale ještě devět, což by byl trochu problém, kdyby ten desátý nevyvolal rvačku s pilotem a nezamával s lodí tak, že to pět z nich neustálo. My, protože jsme poslušně seděli, tak dostali výhodu, kterou využili všichni kromě opět úplně zbytečného Jhonara a loď byla během chvíle naše. A musím tedy přiznat, že jsem toho svého vojáčka tou holí udeřil s až moc velkou chutí.
Protože nouzových přistání ale asi pořád nebylo dost, i tahle kocábka šla vinou potyčky těch dvou k zemi a i my měli zanedlouho co dělat, abychom to ustáli. Skřípání plechů, výbuchy, prostě klasika. Přežili to naštěstí všichni, jen Chlouppkův omnitool přišel k nějakým zraněním a Moz měl problém nás najít, ale naštěstí pochopil, že stačí, kurva, sledovat kouř, neasi. Přišel mi trochu nesvůj, ale radši jsem se soustředil na vyklizení hořícího vraku a úprk na střechu, pokud možno beze ztrát. A kupodivu se to povedlo. Chaos nad městem šel cítit, kouř taky, ale kromě hasičských lodí a nějaké té imperiální stíhačky se brzy objevil i Moz, takže všechno dobře dopadlo.
Ale teď hodlám zapadnout do hospody a na další zpíčenou výpravu kvůli Wyrrgyho krystalu vyrazit nejdřív za měsíc, aspoň bude mít Simbacca dost času zaletět na Miu Leptonis a vyzvednout tam pár uložených holocronů. A doufám, že je pošle nějak diskrétně, protože obětovat čtrnáct let bezpečnostního odloučení jenom kvůli kamínku pro ubrumlaného opičáka bez vynašeče, to bych fakt nerad.

22. 3. 0 ABY, Y + 16 dní

Vítá nás Nar Shaddaa, po Mygeetu rozhodně vítaná změna. Možná to tu smrdí a každý druhý obyvatel je kurva nebo grázl, ale koncentrace přemoudřelých skrčků je přívětivě snesitelná. Chlouppek cestou sem vymyslel, že kontaktuje jednu ze zdejších stanic, kde dřív pracoval jako polda (ještě teď se směju a plánuju mu koupit pár koblih), a zkusí s pomocí jejich kreslíře sestavit podobizny těch lidí z vize, ale upřímně řečeno je mi dost jedno, jestli to vyjde nebo ne. Je sice fajn, že ho to na nějakou dobu zabavilo, ale mě to trochu sere, protože bez očí se maluje dost blbě a vybírat v mezičase popelnice mi zakázal.
Na chvíli jsme se rozdělili: Moz odletěl za mým nezbedným dítkem, Chlouppek šel na kafe a hrát si s pastelkami, já zamířil na loď. Zkontroloval jsem M'Keshe, kouknul na seznam pohřešovaných osob v okolí doků, jestli nesežral někoho důležitého, a ten prach z jeskyně na Mygeetu jsem nasypal do jedné z mnoha prázdných lahví na podlaze. Dali jsme si s kocourem napůl konzervu, já si do svého přídělu přisypal hrst těch sušených červů a je mi tak dobře, že bude zázrak, jestli se mi zítra bude chtít něco dělat.

25. 3. 0 ABY, Y + 19 dní

Tři dny jsem ležel, přemýšlel, jestli se radši nesbalit a nevypařit se, a pak došel k závěru, že asi bude lepší zůstat, že by se vesmír jinak určitě posral. Chlouppek, jediná pořádná motivace pokračovat v tomhle dobrodrůžu, mě povolal do hospody Rok'Pok kousek od Modrého Mandalora, tak snad to najdu. M‘Kesh zůstává tady, očividně nestrádá, ráno mi dokonce přinesl snídani, i když teda syrové psí maso mi zrovna moc nejede.

25. 3. 0 ABY, Y + 19 dní, záznam druhý

Rok'Pok je super a Indyss kokot.
Sešli jsme se úplně v pohodě, probírali jsme další možný postup a najednou se v hospodě objevilo nějaké dítě. Proti čemuž jsem samozřejmě nic neměl a dokonce by mi to ani nepřipadalo zvláštní, takový jsem otec, ale Chlouppek najednou zbystřil a vrhl se vedle toho dítěte, kde se očividně s někým vítal. Musel jsem se hodně dlouho soustředit, abych tam někoho vycítil, a ani pak mi ta jeho radost nebyla o moc jasnější. Ale následoval ho Moz‘Gojo, který se potutelně šklebil, akože „máme ten tovar, pan šéf“, ale nebylo kam spěchat. Jestli ta knížka vydržela milion let, pár piv ještě stihneme.
Příchozí se představil jako Kody a Chlouppek nešetřil chválou na to, jaký je to super chlap. Trochu se podivoval tomu prckovi, ale tenhle Kody má očividně jistou pověst, takže stačilo nakopnout a všem bylo všechno jasné. Jen jsme tedy mrňousovi museli doporučit, ať nemachruje a nezvedá Silou ten stůl, že by to pro něj nemuselo být zdravé.

26. 3. 0 ABY, Y + 20 dní

Hodně jsme pili a mluvili a ráno se vydali za profesorem, kterého nám posledních pár dní hlídali Mozovi příbuzní. Sympatičtí lidé, nenutili nikoho do sprchování a tak. Když jsem se ale zeptal, jestli bych tam s nimi nemohl bydlet, že Wyrrgymu klidně může někdo pomáhat za mě, tvářili se podezřívavě jak oni, tak Chlouppek. Tak jsem to nehrotil.
Dokonce jsem to nehrotil ani ve chvíli, kdy mě ten lorrdiánský zmrd šoupl do myčky na speedery a pustil kompletní program včetně voskování, dement. Přitom už jsem oproti dřívějšku smrděl neporovnatelně méně!
Až doteď jsme se pak pokoušeli přijít na kloub té pitomé knize, do které se strkaly holocrony. Moc si nepamatuju, co z toho nakonec bylo, protože jsme u toho pili, ale skoro určitě mi to bylo u prdele.

27. 3. 0 ABY, Y + 21 dní

Chlouppek mě ráno vzbudil s tím, že volal Šošonský král a že musíme být do večera na kaši, tak jsem se zvedl a šel s ním na loď. Moz kopnul do vrtule, skočil do hyperprostoru a než jsem si udělal šumák proti kocovině, ukázalo se, že jsem asi blbě slyšel.
Do večera jsme totiž měli být na Kashyyyku, ne na kaši, a když jsem to slyšel, poprskal jsem nákladový prostor šumákem. Dopíče, tak já se tady patnáct let snažím předstírat, že neexistuju, vyhýbám se všem světům, kde by mě mohlo do prdele kousnout něco z minulosti, a pár dní poté, co zakopnu o ne tak docela zasebevražděnýho Chlouppka, letím, tadá, na svou domovskou planetu, kde se to tenkrát před dvaceti lety začalo všechno srát?
Zbytek cesty jsem seděl v kumbále na opravářského droida, mračil se a nadával, protože to mě patnáct let popelaření naučilo víc než dostatečně. Ještě že mi tam hodili jednu flašku rumu, jinak bych možná na truc umřel žízní. A to jsem ještě netušil další jobovku…
Právě mi totiž prozradili, že po příletu na místo srazu uvidím nejen nějakého trotla, co asi neví, že kdyby si ten nakřáplý zub nechal vytrhnout, tak mu doroste, ale taky Simbaccu. Toho Simbaccu, kterého jsem od sebe záměrně odehnal, abych snížil šanci, že nás Císařovi pohůnci někde čapnou oba jednou sítí, kurva.
Takže se, milý deníčku, nehněvej, že s tebou teď mrdnu někam do kouta, protože tohle se fakt nedá.

28. 3. 0 ABY, Y + 22 dní

Vyseru se na to, fakt. Prostě počkám, až se všichni ožerou, šlohnu loď a poletím do hajzlu, bude mi líp. Proč? Protože jsme zase museli nasazovat krky za jiné, tak tak vyvázli a zachránili spoustu otroků z Alaris Prime, takže venku je teď veselo, ale já na to fakt nemám náladu a radši si za paměti zaznamenám, co se vlastně všechno dělo. Aspoň budou mít historikové představu, proč jsem si vychlastal mozek z hlavy.
Začalo to docela nenápadně příletem na základnu kashyyyckého odboje v mlhovině Tyyyn, kde nás přivítal nejen Šošonský král, ale taky Simbacca. Doufal jsem, že si pamatuje, proč jsem ho nechtěl kontaktovat, ale očividně jsem mu chyběl až moc a navzdory vážnosti situace mě chtěl objímat.
Muselo mu stačit poplácání po hlavě.
Kanrryuh nám rychle vysvětlil situaci, tak rychle, že Moz'Gojo stihl odletět, aniž bych se mu tajně propašoval na palubu. Nezbylo mi tedy, než následovat Chlouppka na planetu v nějaké ukradené trandoshanské šlupce, kterou pilotoval Simbacca a která nás měla dopravit do koncentračního tábora, který jsme měli osvobodit odvysíláním rušících kódů nebo tak něco. Přiznávám, že briefing jsem moc neposlouchal a většinu času se snažil vymyslet, jak vypadnout.
Přistání se povedlo a cesta do cíle netrvala dlouho, ale nepovedlo se mi cestou zakopnout o jediného hada, což bylo fakt k vzteku, protože trocha masa by mi náladu možná zlepšila. Místo toho jsme museli projít obrovskou chmelnicí, kde pracovaly stovky zotročených Wookiů a kde mi fakt nebylo dobře. Možná se mi Síla snažila říct, že bych s tím vším utrpením měl něco dělat, ale na to už bylo trochu pozdě.
Vzali jsme si motyky a předstírali, že pracujeme, což mi docela šlo, protože jsem to okoukal od Rodianů na Nar Shaddaa. Měli jsme v plánu se nepozorovaně protáhnout chmelnicí, zmocnit se AT-ACT a použít ho jako zdroj energie pro ten rušící vysílač, ale cestou nás zmerčil jeden ze strážných droidů a poslal na nás kontrolu, zmrd plechová. Dostavili se imperiálové, naložili nás do transportéru a asi chtěli očipovat, ale to měli smůlu.
Jakmile jsme se rozletěli, ovlivnil jsem mysl jednoho z vojáků, který se lekl a vystřelil po druhém, načež jsme v nastalém chaosu celkem rychle a možná až zbytečně krvavě ztrestali úplně všechny. Detaily si moc nepamatuju, asi zapůsobil adrenalin, ale skončilo to hromadou mrtvých stormtrooperů, přičemž jeden měl v hlavě zaraženou mou motyku, dvěma mrtvými piloty a nárazem transportéru do stromu, což nebylo moc fajn. Rychle jsme se ale oklepali, zjistili, že už po nás jde kde co, a vypadli odtamtud, aniž by Chlouppka napadlo si třeba vzít nějaký ten kvér.
Proběhli jsme nicméně nepozorovaně mezi šlahouny chmele, vylezli na AT-ACT, dostali se dovnitř a dali echo Simbaccovi, ať se stáhne a funguje jako záloha. Chlouppek se taky pokusil využít integrované vysílačky a popohnat toho trotla lorrdianského, co nám měl obstarat kódy na interdiktoru na oběžné dráze, ale co jsem tak pochopil z odposlechnutí, moc mu to nešlo. Bleskově jsme stroj obsadili, pokračovali v patrole, abychom nebyli nápadní, a čekali. Neviděl jsem to moc růžově a přirozeně jsem docela dlouhou dobu strávil nadáváním na naši současnou situaci, ale Chlouppek nešetřil optimismem a celkem se mu to vyplatilo, protože se mu po nějaké době místo toho lorrdianského trotla ozvala nějaká Wookiee, která mu snad šlohla komlink nebo co. Zase jsem moc neposlouchal, protože jsem zrovna hledal lékárničku a zjišťoval, že imperiálové ve svých hejbadlech očividně alkohol nevozí. Dementi, fakt.
O něco později jsme se už museli odchýlit od trasy hlídky, čehož si nepřekvapivě všimli dispečeři a začali nás buzerovat, ať se vrátíme, nebo bude zle. A my se vrátit nechtěli, takže zle být začalo, ale naštěstí se do věci včas vložili Simbacca a odboj, a začaly se dít věci. Moje drahé dítko na tábor zaútočilo v nejspíš půjčené stíhačce a z lesa se vyvalila masa živých tvorů, které jsem odhadoval na jezdce na katarnech, v čele s jakousi obrovskou zrůdou, která podle aury nemohla být ničím jiným než terentatekem. A i když se mi na to skrz trup vlastně koukalo docela dobře, i my měli brzy o zábavu postaráno. Nestačil jsem ani uznale pokývat hlavou nad Kanryho výběrem domácího mazlíčka a svou návštěvou nás chtěla poctít hromada Trandoshanů, která lezla v našich stopách po nohách stroje.
Bleskově jsme zapadli do nákladového prostoru, který byl skoro plný chmele, a zkusili se v té hromadě šištiček schovat. Bylo to boží, i když jsem se v tom chvíli topil. Skoro jsem si říkal, že bych tak chtěl umřít, protože to tam strašně pěkně vonělo. Ještěráci ale zjevně i přes to ucítili náš pach (a tentokrát už ne jenom můj, protože ta myčka na Nar Shaddaa ho ze mě definitivně smyla) a hlavně asi viděli chlupy, tak ho začali prohledávat. Chlouppek toho nejbližšího čapl, stáhl do chmele a začal mordovat, já s použitím Síly vyhodil další dva otevřenými dveřmi ven a ostatní začali zdrhat, domnívajíce se nejspíš, že jsme Morrrgoth. Toto přesvědčení jsme samozřejmě prohloubili náležitým zvukovým projevem a zanedlouho byl stroj opět náš.
Dostat se s tou krávou k vysílači už bylo jen otázkou času a dokonce i kódy nám přišly včas, takže mé obavy byly zase jednou liché. Připojit generátor k vysílači sice nebyla žádná prdel, museli jsme ho vymontovat a ještě propojit přes spojovací kabely, ale povedlo se a stačil jeden restart. Jakmile byly inhibiční čipy inhibovány, začala ta pravá mela, protože se do otrokářů pustili i najednou volní Wookiové, a my byli bez hejbadla. Chlouppek naštěstí od Kanryho zjistil, že by nedaleko měla být zaparkovaná odbojem připravená gyrokoptéra, a po chvilce hledání jsem o ni v roští zakopl.
Chtěli jsme letět do tábora a pomoci s evakuací, ale v tu chvíli se staly dvě docela zásadní věci. Předně vyšla najevo kardinální slabina celého plánu, a to sice to, že na oběžné dráze zůstal interdikční křižník s aktivní gravitační studnou, kvůli níž neměly transportéry šanci uletět. A zadruhé nás pak zastihl dost špatný pocit, kvůli kterému jsme se málem vybourali.
Chlouppek viděl několik výstřelů z oběžné dráhy dopadat někde v lese a než jsme to stihli rozklíčovat, ozvalo se burácení a z vysílačky poplach odbojářů, že se k táboru blíží rázová vlna od Varfu. Ne že bychom ji snad neviděli, ale trochu mě v tu chvíli zaslepila temná strana – vždyť ti parchanti zničili zdroj vody pro tyrvrarrák, kurva! Chlouppek vypadal zaraženě, čemuž jsem se nedivil, ale museli jsme máknout, abychom zachránili aspoň někoho, jinak hrozilo, že z toho bude přesně takový průser, jak jsem prorokoval. V rychlosti ještě kontaktoval Kodyho a když jsem v konverzaci zaslechl zmínku o Rraholci, tak nějak reflexivně jsem se pokřižoval.
O vteřinu později se ozval Simbacca s několika dobrými zprávami. Nejen že přežil a byl na palubě jedné z lodí, ale zachránil i docela dost obyvatel vesnice až na Churra, který zařval při uvolňování gravitačních kotev. Než mě ale radost stihla přemoci natolik, že bych se přestal ovládat a začal jásat nahlas, vzpomněl si na něco, co mně by nedošlo ani za prase: že nejsme zas tak daleko od Karrambaculleku, kde jsem před devatenácti lety schovával Jungle Jet. A kde, jak mi právě můj milý syn připomněl, si můj milý nebožtík skorotchán ulil všechny ty pyrogelové hlavice, co díky nám nesrovnaly se zemí Kachirho. A z toho už by plán poskládal i dement.
Nechal jsem si vysvětlit cestu do skladiště a mohli jsme fičet, nicméně nebylo to daleko. Karrambacullek nás přivítal hrobovým tichem a nikde nebyla živá duše, rozhodně tedy ne poté, co jsem toho černého zmrda v pilotní helmě přehodil přes okraj náměstí. Urychleně jsme vběhli do náčelníkova sídla, já v jeho pracovně popadl impozantní láhev na cestu a vyhnul se čepeli zaražené ve futrech, načež jsme našli tajný vchod a schody do pekla.
Bylo jich asi osm milionů, takže láhev samozřejmě padla už někde v půlce, ale stálo to za to. Ocitli jsme se v obrovském skladišti, kde se válely mraky krámů, památeční trebuchet, pyrogelové hlavice a mezi tím vším Jungle Jet. Podepřený bordelem vypadal poněkud bezútěšně, ale to já určitě taky a lhal bych, kdybych řekl, že se o mě trochu nepokoušela nostalgie. Ani na tu ale nebyl čas, protože transportéry s otroky sváděly na orbitě lítou bitvu o holé životy a vyhrávaly ji jen díky tomu, že to imperiální piloti brali jako zábavné cvičení. Nechci ani domýšlet, jak by to dopadlo, kdyby si hrát nechtěli a rovnou stříleli s úmyslem zabít.
Naložili jsme všech osm raket a Chlouppek i nějaké dřevo, ze kterého si chtěl asi vyřezávat nebo co, a já po paměti nastartoval, ač jsem na to tentokrát poprvé neviděl. Nubian zapředl jako dřív, pomocí repulzorů jsme vykompenzovali utrženou podpěru a už jsem to chtěl brát nahoru k interdiktoru, že ho improvizovaně rozbombardujeme na mrdky, když mi Chlouppek připomněl, že ještě musíme někoho vyzvednout.
Vyzvednutí se povedlo na výbornou a dokonce mi žádný z těch lotrů nepoškrábal lak žaludovou střelou. Kody byl v pořádku a našel si holku, Rody, na nějž jsem upřímně řečeno úplně zapomněl, potřeboval z ruky odstranit zahryzlé wookijské mládě, ale v lékárničce byla naštěstí ještě flaška žížalovice] a já chvíli nemusel nijak zuřivě manévrovat. Zatímco ostatní odjišťovali bomby, já mu ošetřil rány a dal ochutnat, zbytek jsem dopil a pak ho chvíli děsil tím, že jsem po několika vydatných doušcích z viditelně alkoholického nápoje stále řídil, stále slepý.
Pak jsem ale předal knipl Chlouppkovi, protože ve vesmíru toho moc nevidím, a šel s Kodym obstarat manuální vypuštění bomb. Ta nová, která se představila jako Fidorkka, zůstala v kokpitu a já na ni kupodivu v následujících minutách nezapomněl, protože mi to jméno pořád vrtalo hlavou. Jméno, nikoliv to, co měla implantované na hrudi, aby bylo jasno, i když o tom se mi nejspíš bude zdát nějaká hnusná noční můra.
Chlouppek šlápl na plyn, na plné štíty nás přiblížil ke křižníku a nám tedy stačilo se připoutat, vybavit kyslíkovými maskami a pomocí Síly vyhodit pumy z otevřených nákladových vrat. Ztráta tlaku v prostoru nám sice nejdřív s muškou trochu zamávala a mně to málem urvalo kšandy, ale když jsem se ponořil do Síly a v rychlosti zkusil Kodymu trochu pomoci, povedlo se nám to a dokonce jsem odolal pokušení ho za těmi bombami hodit taky, za tu myčku.
Po dlouhé době jsem zase jednou litoval, že nemám oči, protože detonace pyrogelových hlavic o trup interdiktoru musela určitě stát za to. Radši jsem rychle zavřel dveře, aby z toho nic neměl ani Kody a abychom zbytečně neplýtvali atmosférou, a pak už jsme mohli vesele skočit do hyperprostoru.
Souběžně s tím, jak se hvězdy změnily v čáry, mi došlo, odkud že znám jméno naší nové spolucestující, a nepřijde mi to ani trochu vtipné.

28. 3. 0 ABY, Y + 22 dní, záznam druhý

Jungle Jet byl na základně odboje podepřen pneumatikami, já se už dvanáct hodin zašívám v bývalém skladišti Kulíků a už jsem si málem okousal uši do špičata. Šošonský král se pořád ještě nevrátil, ale většina jeho poddaných věří, že přežil a schovává se teď hlídkám v Zemi stínů, takže přiletí až trochu později. A pomalu se začínají zapíjet padlí.
Snažím se Chlouppka ukecat, abychom vypadli a zapadli někam do hospody, kde pořádně zapijeme ztrátu Tyrvrarru, bez Wyrrgyho, ale má nějakou divnou náladu a chce zůstávat stůj co stůj. Dokonce zmetek trvá na tom, abych vylezl a zapojil se do truchlení, protože Simbacca a Erris jsou z té smrti Churra a nejspíš i nějakých dalších příbuzných dost špatní. Jako by to snad byl můj problém nebo co, ach jo…
Ale ok, když chce, má to mít. Jdu utěšovat, protože to já umím děsně dobře, žejo, konec záznamu, dopíče.

30. 3. 0 ABY, Y + 24 dní

Som utěšil. Nejdřív Simbaccu, se kterým jsem si dal na dědu panáka, a pak si mě odchytla Erris. Nejdřív si tedy nebyla jistá, jestli jsem to já, protože jsem se přeci jen od našeho posledního setkání dost změnil, ale já ji poznal okamžitě a to jsem na ni naposledy koukal ještě očima. Odtáhla mě kousek stranou, pověděli jsme si, co jsme zažili za posledních dvacet let, a než jsem stihl zase na dvacet let zmizet, byla na scéně flaška taterrrského čaje a zapíjel se její táta, miláček národů.
A to utěšování mi docela šlo. Rozhodně se musím pochválit za to, jak jsem se udržel a nejásal, že je ten hrubián po smrti, protože by to jednak bylo netaktní (a „taktní“ je moje druhé jméno, to se ví) a druhak zařval vlastně jako hrdina, takže by mi možná někdo i dal do držky. Rozhodně si nepamatuju, že by se během toho stalo cokoliv nepředloženého, tak.
Až ráno jsem zjistil, že to trvalo dva dny, ale mnohem víc teď moje myšlenky zaměstnává Chlouppek. Tomu se totiž viditelně zalíbila Fidorkka a já přemýšlím, jak mu říct, že je to moje sestřenice…

1. 4. 0 ABY, Y + 26 dní

Kanrryuh se vrátil a bylo to veselé, každopádně pro mě bylo hlavní zprávou dne, že Chlouppek dokončil vyřezávání nové, dřevěné podpěry pro Jungle Jet a můžeme konečně letět pryč. Už jsem měl dokonce nastartováno, když za mnou přišel Simbacca s tím, že má super nápad a že musím letět s ním. A strejda Chlouppek ho v tom samozřejmě podporoval, mizera.
Tak jsme letěli. Nejen my, ale i všechny ty zachráněné transportéry s dobrými třemi stovkami Wookiů a přenosnými tlumiči čipů. A z hyperprostoru jsme se vyloupli, tadáá, u Jolly Jedie. Nejdřív jsem se samozřejmě zasmál, že jako apríl dobrý, a zadal počítači výpočet dalšího skoku, ale ukecali mě, abych přistál, a já u toho brblal jenom trochu.
Musím uznat, že Simbacca odvedl pořádný kus práce. Ne na svém malém soukromém povstání, ale na využití lodi coby obrovského skleníku s bonusovou zoo. Vypadalo to tam skoro přesně tak, jak jsem si to představoval, a kdyby měla odkud, i nějaká ta slza by mi asi ukápla. A nemohl jsem si nevšimnout ani toho, že měl na palubě pár bytostí citlivých k Síle, mezi nimi i Emily. Wookiové z Alaris Prime se tam stali součástí posádky, která tak historicky poprvé mohla s lodí i trochu manévrovat, a znovu se docela dost pilo, na padlé, na přeživší a na Tyrvrarr.
Večer máme s Chlouppkem v plánu zajít k symbolickému hrobu Jess, tak šel pro jednu z posledních flašek tyrvrarráku, ať je to snazší.

2. 4. 0 ABY, Y + 27 dní

Dali jsme to, ale stejně se připravuju na odlet, protože je mi tu po tom hlase ze záhrobí jaksi ouzko a kdo ví, jestli nás náhodou někdo nesledoval. Chtěl jsem sice pirátský Jungle Jet nechat Simbaccovi a vzít si něco méně nápadného, ale jednak mi řekl, že po Jolly Jediovi už žádné lodě dědit nechce, a druhak Chlouppek soudil, že na Nar Shaddaa se i v pochromovaném zázraku ztratíme celkem snadno. Já se s lodí naštěstí rozloučil už kdysi dávno, takže jsem neprotestoval: pokud nám ji teď někdo šlohne, už mi to vrásky přidělávat nebude.
A pokud nás kvůli tomu někdo napráší inkvizici, můžu aspoň říct, že jsem to říkal.
Prozatím zůstáváme na palubě, i když se snažím odlet co nejvíc urychlit. Ostatně co mě tu drží? Syn, který už se o sebe evidentně dokáže famózně postarat sám? Jeho matka, se kterou bych bez nádrže taterrráku nikdy nepromluvil ani slovo? Hrob dávno mrtvé učednice, ve kterém navíc ani nebylo tělo? Její adoptovaná dcera, které se zalíbily bouchačky a je z ní velká holka? Sestřenka, kterou jsem poprvé potkal před necelým týdnem, která zatím ani neví, kdo jsem, a kterou začal Chlouppek ukecávat, ať letí s námi? To fialové děcko, ze kterého mám divně dobrý pocit, aniž bych tušil proč? Ten fakt pěknej strom v hangáru, u kterého se mi děsně dobře přemýšlelo a chvíli jsem tam neměl chuť překlopit stůl a zdrhnout?
Něco z toho očividně jo.

3. 4. 0 ABY, Y + 28 dní

Tak prý tu nějakou dobu zůstaneme, říkal Chlouppek. Jdu se ožrat.

4. 4. 0 ABY, Y + 29 dní

Našel jsem si moc pěknou zašívárnu v pomocné strojovně na palubě 36, kde jsem před dvaceti lety profesionálně nahazoval motory a kde Neva uvařil tu velkou dobrotu jenom z kloních proteinových tyčinek. Vypadá to, že tu nikdo pár let nebyl, tak si jdu udělat pohodlí a trochu zapřemýšlet, jestli bych neměl lepší se odsud prostě odplížit a zdrhnout.

5. 4. 0 ABY, Y + 30 dní

Potkal jsem tetu a babičku. Ne snad že bych je poznal nebo si pamatoval jejich obličeje, ale jména i další věci odpovídají informacím, co jsem o nich zjistil tenkrát při genealogickém výzkumu. A co hůř, ony si moje jméno vybavily taky a byla z toho náramně trapná chvilka, když se sice snažily být děsně přátelské a všechno, ale zároveň jsme o sobě navzájem vůbec nic nevěděli. Tak jsem jim ušetřil trápení, napil se jim na zdraví s tím, že se nemají stresovat a snažit se o nějaké obnovování neexistujících vztahů, a šel se zavřít do strojovny.

6. 4. 0 ABY, Y + 31 dní

Na chodbě k záchodům jsem málem narazil na Erris, ale v poslední vteřině se mi povedlo zapadnout do otevřených dveří, aniž by si mě všimla. A protože ty dveře vedly do prádelny, hodil jsem pásku i montérky do pračky, abych z nich definitivně dostal ten vosk z myčky na Nar Shaddaa.
Nepředpokládám, že by to z nich dokázalo dostat všechen ten olej a prach, co chytaly pěkných pár let, ale mohl bych tím značně snížit pravděpodobnost, že mě vyčmuchá i někdo bez vyvinutějšího čichu.

7. 4. 0 ABY, Y + 32 dní

V Koktavé školnici, kam jsem vyrazil pro zásoby, jsem potkal Chlouppka a armádu malých mizerů, co tam na mě číhali. Pod soustředěnou palbou argumentů jsem nakonec kapituloval a slíbil, že je něco málo naučím, pokud to urychlí náš odlet někam pryč, pokud mi za to dají něco k pití a pokud mě nebudou moc srát. Zítra máme sraz v tělocvičně, tak jsem zvědav, co z toho bude.

8. 4. 0 ABY, Y + 33 dní

Nebylo to zas tak hrozné, i když jsem se samozřejmě většinu času mračil a nešetřil je sarkastickými hláškami, aby si nemysleli, že je budu šetřit nebo že jsem jejich nový chlupatý kamarád.
Z Emily je fakt velká holka. Umí střílet, ohánět se světelným mečem a vůbec v ní nejde nevidět její adoptivní matku. To, že aspiruje na Mandalorianku, mě až tak nenadchlo, ale těžko jí to vyčítat, když ji vychovával Chlouppkův kamarád z Concordie, žejo, to vlastně dopadla ještě docela dobře.
Banana je… divná. Na první pohled vypadá jako největší tintítko na lodi, ale když jsem ji začal kárat za lajdácké držení světelného meče, dokázala mě bez větších skrupulí poslat do prdele, což bylo vlastně docela osvěžující. A vůbec jsem z toho neměl flashbacky na Joyce a nebyl rád, že nemůžu slzet…
A Frodirr je debil, ale má fajn fotra, tak ho možná hned nesežeru.
Chvíli jsme si hráli s kameny, chvíli šermovali, klasika. Všichni jsou to hrozná másla, což jsem jim samozřejmě řekl, ale možná by z nich jednou něco být mohlo, což mi taky tak nějak… vyklouzlo.

10. 4. 0 ABY, Y + 35 dní

Tak to asi fungovalo nebo co. Po pouhých dvou dalších trénincích si mě odchytl Simbacca a kromě takových těch keců, jako že mi děsně děkuje, měl pro mě i něco důležitého: prosbu, jestli bychom s Chlouppkem neskočili na Nar Shaddaa. Naneštěstí tedy jenom vyzvednout loď jednoho ze zachráněných otroků a vrátit se s ní, ale jako start dobré, takže si jdu pro papíry a hurá na Jungle Jet.

11. 4. 0 ABY, Y + 36 dní

Jungle Jet zůstal v hangáru, protože během předstartovní diagnostiky začaly nabíhat aktualizace softwaru za posledních dvacet let a hrozilo, že se odlet protáhne tak o tři dny. Místo toho jsme já, Chlouppek, Fidorkka a Trandoshan jménem Pastar nastoupili na Dvacet deka šunky, což je skutečně spíš uzenina než loď. Její majitel, Devaronian Krassus, nám měl být k službám, ale většinu cesty jenom žvanil a přiměl mě vyrobit si špunty do uší z polstrování jeho sedaček; pilotoval Herglic William, prý rodák z Miu Leptonis IV.
Teď jsme vyskočili z hyperprostoru na oběžné dráze Nar Shaddaa, sestupujeme do Vertical City a Krassus rozhazuje sítě, aby našel Pastarovu ztracenou loď.

12. 4. 0 ABY, Y + 37 dní

Finito, pohodička. Nostromo jsme našli v odtahovém přístavišti, zaplatili jsme mastné penále a byla naše, respektive zase Pastarova. I když jsem mu tedy doporučil, jestli by si spíš nechtěl koupit novou, než takhle zachraňovat starý konzulární křižník. Zpátky k Jolly Jediovi na ní každopádně letěl úplně sám, protože Krassus a Willy radši využili svojí šlupky, Fidorkka vyhrabala mezi hovny svoji Opilou mouchu a já se rozhodl přeparkovat Palpatinův palec. M‘Kesh byl tak rád, že mě vidí, až mi málem ukousl ruku, a když jsem startoval, blaženě mi předl v kokpitu. I jemu už tohle město očividně smrdělo a já pro něj měl vyhlídnutou mnohem lepší lokalitu. Chlouppek letěl se mnou a docela si to užil, jen musel nejdřív vyměnit půlku žárovek na palubě, neboť po tak dlouhé době nepoužívání prostě zkorodovaly.

13. 4. 0 ABY, Y + 38 dní

Zaparkoval jsem v té nejodlehlejší části hangáru, vypustil M‘Keshe a jdu uklízet. Meče jsem z modelů vypreparoval ještě za letu a jsou v pořádku, ale bude to chtít minimálně vrátit flašky a možná trochu vyvětrat. Nebo možná ne, aspoň mi dovnitř nepolezou lidi.

14. 4. 0 ABY, Y + 39 dní

Cestou z tělocvičny jsem byl svědkem toho, jak Simbaccu balí asi osmiletá holka, údajně náčelnice Ittummi. Málem jsem se pochcal smíchy.

17. 4. 0 ABY, Y + 42 dní

Ráno jsem potkal Erris. Ukazovala mi jizvu po inhibičním čipu, ale než jsem na ní mohl oči nechat (ha ha), udělalo se jí špatně a musela běžet na záchod. Jsem si skoro jistý, že to nebylo kvůli mně, ale stejně jsem pásku i montérky vypral ještě jednou.

20. 4. 0 ABY, Y + 45 dní

Po dalším tréninku nás s Chlouppkem Simbacca pozval na svatbu. Když jsem se zeptal, jestli nechce počkat, až bude té jeho princezně aspoň devět, vůbec mě nechápal, což mi trochu zkazilo náladu a zvažoval jsem tedy, že odmítnu a opět zopakuji své přání odletět někam pryč, kamkoliv. Třeba i na Zamhareer.
On to ale asi čekal, prevít, tak zmínil, že tam bude spousta pití, a protože Chlouppek se nabídl, že jako šaman ty dva oddá, kývl jsem na to nakonec taky, i když jen děsně neochotně. Flotila Inkvizice už je nejspíš na cestě, ale co bych si trochu nevyhodil z kopýtka, žejo…

23. 4. 0 ABY, Y + 48 dní

M‘Kesh málem sežral Frodirra a když jsem ho okřikl, že je to fuj, všichni (kromě Frodirra) se na mě dívali jako na zrůdu. Abyste se náhodou neposrali.

25. 4. 0 ABY, Y + 50 dní

Chlouppek je pičus a potřeboval by si zamrdat, vole. Prej že bych se měl nad sebou zamyslet, prej že mě tady potřebujou a prej že společně se snáz ubráníme. Argmunety, že kdybychom nebyli retardi a nesdružovali se pěkně na jednom skoro nefunkčním křižníku z minulé války, možná bychom se vůbec bránit nemuseli, nebral. A naopak přihodil něco v tom smyslu, jako že přece nenechám rodinu na holičkách, jako by snad pro mě něco takového něco znamenalo. Jo a prej že fňukám a měl bych se prostě sebrat, dement fakt.
Mohl jsem mu sice říct, že kdyby se, kokot, nestřílel do hlavy, třeba by ze mě taková troska nebyla, ale to by bylo trochu buzerantské, tak jsem jenom teatrálně práskl dveřmi a šel dopít ten poitín.

27. 4. 0 ABY, Y + 52 dní

Chlouppek mi někde sehnal dudy, asi jako omluvu za ty kecy, takže jsem se rozhodl mu to velkoryse odpustit, když jsem teď ten lepší Wookiee. Horší je, že teď už tu účast na svatbě odmítnout definitivně nemůžu, když tam musím hrát, ale… sral pes, aspoň se napiju.

29. 4. 0 ABY, Y + 54 dní

Velký den pro dvě jelita a příležitost se vylejt, aniž by mě někdo soudil, je tady, ou jé!
Obřad začne až za pár hodin, tak mám ještě čas se hodit do gala, to jest vytáhnout si z chlupů magnetem všechny špony z toho včerejšího soustružení šrotu, a taky procvičit Lohengrin. A Opijem se, opijem se!

30. 4. 0 ABY, Y + 55 dní

Svatba se asi vydařila. Jakože řekli si ano a pak se zpívalo a tancovalo (a Simbaccu vyzvala nejen ta mrňavá bestie, co jí začínám fandit, ale taky nějaká starší holka, nějak se mi utrhl ze řetězu, plájbój), ale já se věnoval hlavně hraní a chlastání, jak se sluší a patří.
Taky jsem Chlouppkovi prozradil, že ta samice, co nad ní furt slintá, je moje sestřenka, a on z toho udělal přesně tu scénu, které jsem se chtěl vyhnout, což byl ostatně důvod, proč jsem mu to neřekl dřív a sám. Zavolal babičku s tetou, bylo to dojemné a nepustil mě s flaškou na záchod, takže jsem u toho byl až do konce a fakt Fidorkku litoval. A trochu i Balmorru, které byla najednou ukradena všechna pozornost. Pešek, holka, pešek. Trochu to zachránil až jakýsi Riltorro, kterému jsme prý stavbou trebuchetu změnili život a který chtěl podpis.
Výrazně zajímavější bylo ale ráno, kdy jsem se náležitě sťatý prodíral hangárovým lesem a odskočil si k tomu stromu, co mě už při příletu z nějakého důvodu zaujal. Sotva jsem ho začal zalívat, pohnul se a já ho sice chvíli považoval za projev deliria, ale bylo to ještě vtipnější: byla to hibernující Neti, docela stará, kterou si Simbacca na Rori očividně spletl se stromem a vzal ji na palubu. Docela pěkně jsme si pokecali o starých dobrých časech a pak šli spát.

3. 5. 0 ABY, Y + 58 dní

Balmorra a Sulacco vyrazili na Nostromo s Pastarem někam na svatební cestu. A ani jsem moc neškemral, aby mě vzali s sebou, protože mi přece Chlouppek promluvil do duše a ze mě je teď funkční člen společnosti, neasi.

5. 5. 0 ABY, Y + 60 dní

Dalších pár tréninků, tentokrát i s pořádným šermem. Kupodivu jsem toho ani moc nezapomněl.
Přemýšlím, že bych Bananě věnoval ten starý Ruukiho meč, když chudák žádný nezdědila po své mrtvé matce, ale… fakt jí chci dát zbraň, kterou se mě snažil inkviziční buzerant polechtat mezi žebry?

6. 5. 0 ABY, Y + 61 dní

M‘Kesh sežral jedno kaadu z hangáru. Simbacca chvíli brečel, ale pak uznal, že to byl slabší kousek a že přítomnost predátora vlastně může být pro celkový stav ekosystému docela přínosná. Když jsem mu navíc vysvětlil, že jako poloviční ještěrka toho kocour sežere mnohem méně než třeba, kašl kašl, Barrbucha, slíbil, že ho nikam zavírat nebude.

9. 5. 0 ABY, Y + 64 dní

Potkal jsem Krobarra, toho kováře, co nám po rozkazu 66 pomáhal s výrobou hejbadel na cestu z Karrambaculleku. Simbacca ho skutečně povýšil do šlechtického stavu, což se mu tady určitě moc hodí, ale kupodivu nijak nezpychl a pamatoval si mě. Začal mi doporučovat jakési lázně na Kashyyyku, takže je asi lehce senilní, ale já mu to nevyčítal a udělal jsem to, co by na mém místě udělal naprosto každý – zaměstnal ho, důchodce jednoho.
V lepším případě budu mít někdy v budoucnu k dispozici trochu lepší slepeckou hůl, v tom horším se mi aspoň nebude motat pod nohy.

16. 5. 0 ABY, Y + 71 dní

Stavil jsem se u hrobu Jessicy, postěžovat si, co je to kolem za bandu debilů. Čistě abych nezapomněl protivně dědkovat, víme.

20. 5. 0 ABY, Y +75 dní

Simbacca se zmínil, že mívá opakující se divný sen o nějaké temné pyramidě. Musel jsem mu připomenout, že to on je tady expert na pyramidy, ale je fakt, že mi to docela vrtá hlavou. Nemohlo by to být nějaké hodně obskurní varování Síly?

24. 5. 0 ABY, Y + 79 dní

To jsou šoky, ty vole. Jeden se jde ráno po celonočním svařování vychcat a bafne na něj strašidlo připomínající štětku na záchod, jenom bez držáku. Samozřejmě jsem Šedého Šuma poznal, nebylo to poprvé, co něco takového zkoušel, ale ani teď jsem mu moc nerozuměl. Povídal něco o ředění absinthu rampouchem, který hrozně potřebujeme, ale odnesl jsem si z toho jenom chuť na absinth.

26. 5. 0 ABY, Y + 81 dní

Uspořádali jsme s Bearrem menší přednášku o přežívání v divočině, protože by se to prý mrňatům mohlo hodit. Frodirr sežral vzorky jedlých korýšů, Pirranhacca trefil v půlce Roudýho papírovou koulí a začala bitka, Panchah si na pustý ostrov chtěla brát sprchu, Banana měla snad ještě divnější otázky než mívala Sagwen, jo… bylo to skoro jako být zase zpátky v akademii.

29. 5. 0 ABY, Y + 84 dní

Doneslo se ke mně, že odchází lodní vodní čip, ať už je to cokoliv. Nenápadně jsem zmínil, že znám Jawu, co má za barákem pár vraků z klonových válek a co by to mohl mít, ať už je to cokoliv, a samozřejmě jsem byl pověřen bojovým úkolem. Zaletět na Raxus Prime, kde mi zase, do píče, všechno načichne rzí a kde mi všechno naleptají kyselé deště, kurva.
Na druhou stranu možná lepší než furt smrdět na palubě, ale rozhodně beru Palpatinův palec, když je to na jeho domovskou planetu, ne Jungle Jet, který by byl po pouhém průletu tamní atmosférou na odpis.

1. 6. 0 ABY, Y + 86 dní

Viděl jsem Anna-nanu. Nevypadá vůbec dobře, aura mu slábla v přímém přenosu a já se trochu bál, aby neumřel přímo během mé návštěvy. Ale vydržel to, odkázal mě na nějakého Mari-runiho o kousek dál a ten skutečně čip měl. Problém byl v tom, že to byl pošuk do kluzáků a museli jsme si ho vyhrát v závodech na jeho dráze. Tak jsem tu informaci předal dál a pak se podílel na stavbě čtyř závodních kluzáků z bordelu tím, že jsem v hromadách rezavého šrotu hledal méně rezavé kousky, sem tam do něčeho kopnul a hlavně všem moc dobře radil.

5. 6. 0 ABY, Y + 90 dní

Závody, yai! Vrátil jsem Palpatinův palec na jeho původní flek a jdu spát.

5. 6. 0 ABY, Y + 90 dní, záznam druhý

KURVAAAAA!

6. 6. 0 ABY, Y + 91 dní

Strávil jsem pár dlouhých hodin na ošetřovně, kam dovezli Simbaccu, který závodil a povedlo se mu se vysekat tak, že nebýt Chlouppka, nejspíš by z něj byla paštika. Emily je dostala na palubu, já na ně čekal v hangáru s proplesknutým stromem a pak následovala spousta čarování v zavřené ošetřovně. Dovnitř se sice dobývala berserkeří princezna, ale dveře to kupodivu vydržely a k léčivému stromu se záhy přidal i IM-62, kterého jsem si matně pamatoval ze závěru naší lapálie po rozkazu 66. Simbacca byl tedy v dobrých rukou, ale to mi samozřejmě nemohlo zabránit v pičování tak intenzivním, že to málem dorazilo ty načnuté dveře.
Vypili jsme s Chlouppkem placatku žížalovice a pak pár litrů nějaké docela dobré dezinfekce a když se Simbacca probral, vzali jsme ho do Koktavé školnice. Tam byli prakticky všichni

7. 6. 0 ABY, Y + 92 dní

Stavil jsem se za kapitánem, jestli nepotřebuje, abych mu někam hodně daleko zaletěl pro pomeranče nebo rum, a potkal jsem u něj Erris. Vypadala snad ještě hůř než on, jak tam tak ztrápeně seděla a on se cpal koblihami, ale všimla si mě a děkovala mi i přesto, že jsem na jeho záchraně objektivně neměl téměř žádný podíl a že jsem jí to několikrát zkusil vysvětlit.

8. 6. 0 ABY, Y + 93 dní

Chlouppek vystřízlivěl a navrhl, že bychom se mohli zaletět podívat za Wyrrgym na Atalay. Což znamenalo, že konečně aspoň na chvíli vypadneme, jak jsem si celou dobu přál, a já byl tedy během chvíle sbalený a připravený k odletu.
Beru jak Maskovač Síly, ať je nějaká sranda, tak světelný meč, kdyby něco…

10. 6. 0 ABY, Y +95 dní

Doletěli jsme, vyložili droida a potkali nejen pár klonů, ale taky Wyrrgyho. A musím tedy říct, že mi dost otevřel, haha, oči.
Ne tím, že mě po těch dvaceti letech nejspíš ani nepoznal, ani tím, jak měl dílnu plnou střílen na šipky, dokonce ani tím plechem, kterým se snažil sundat a později ohromit Chlouppka. Spíš tou reakcí na informaci o té nebohé duši, co už je čtyřicet let jeho manželkou, že ji z otroctví v koncentračním táboře přímo na jeho rodné planetě zachránil jeho vlastní brácha a že po tom zachránění zůstala s ním. V tu chvíli mi totiž došlo, že jakkoliv zahořkle jsem se v posledních letech choval a jakkoliv mě má většina lidí celkem oprávněně za protivného dědka, rozhodně bych na jeho místě jenom neucedil něco jako „se stane“ a nesnažil se před vlastním a rovněž vlažně přivítaným bratrancem dál machrovat tím, jak jsem dobrý kovář. Respektive možná bych to ucedil, ale pak bych se šel pod tíhou výčitek někam stranou ožrat do bezvědomí a vůbec se nedivil, kdyby mě někdo měl za čůráka.
Takže na to definitivně seru a budu zase ten hodnej. Ne nezbytně milej nebo nedej Bacca ženatej, ale rozhodně si pohlídám, aby mi nehráblo natolik, že mi přestane záležet na mých blízkých a zavřu se v dílně. Což, přiznejme si otevřeně, mi v posledních měsících přišlo jako docela lákavá možnost, ale teď už ani moc ne. Přinejmenším si tam budu pravidelně větrat. A na to se klidně napiju.
Za chvíli jdeme ostatně s Chlouppkem vypít Bílou helmu, jen šel zrovna zavolat Deekovi, že potřebujeme nějakou větší loď na tu zamýšlenou srandu s krystalem.

14. 6. 0 ABY, Y + 99 dní

Hospoda je téměř vypitá, kloni se o nic nepokouší a já dokonce dvakrát úplně sám od sebe zapřemýšlel, jak se asi během naší nepřítomnosti daří Simbaccovi. Prostě dělám pokroky.
Místní jsou ale banda zmrdů, z nějakého důvodu děsně nesnáší Chlouppka a při každé cestě městem se musíme mít na pozoru, abychom se zavčas vyhnuli letícímu rajčeti nebo cihle. Absolutně nechápu, proč se jim tady kdy snažili pomoct, a samozřejmě jsem navrhl, že je v tom prostě necháme, když nás tu nechtějí, a poletíme o hospodu dál, ale Chlouppek to zavrhl, že to pár dní ještě vydržíme a že za to ti burani vlastně nemůžou, protože je proti němu štvou přeživší imperiálové. Tak jsem nad tím mávl rukou a šli jsme to přepít.

17. 6. 0 ABY, Y + 102 dní

Hotovo, rovnováha byla obnovena (s Deekovou pomocí jsme prostě vyndali přeživší krystal z chrámu, duh, nechápu, že to Wyrrgyho nenapadlo samotného a mnohem dřív), teď budou asi na planetě chvíli padat trakaře, ale pak se to určitě srovná. A jestli ne, mně je to vlastně dost u prdele, protože abych se snažil zachránit nějakou zbytečnou planetu v Neznámých regionech, která zachráněna ani být nechce, na to prostě nemám čas.
Letíme zpátky na Jolly Jedie, bohatší o pár zkušeností a chudší o nějaké ty iluze.

19. 6. 0 ABY, Y + 104 dní

Hned po přistání jsem v hangáru urval nějakou zbytečně vypadající kytku, zašel za Erris a omluvil se, že jsem se choval jako kokot. Vzala to docela v pohodě a navíc jí bylo viditelně blbě, tak nenavrhovala zapíjení ani další vykecávání a mohl jsem tedy vypadnout, než to začalo být trapné.
Zkontroloval jsem Simbaccu, který se po týdnu poctivého baštění koblih celkem zotavil, a jdu čekat do Koktavé školnice na Chlouppka, který si odběhl za tou Shistavanenkou v kuchyni.

20. 6. 0 ABY, Y + 105 dní

Simbacca utekl z ošetřovny, což jsem vzal jako jasný signál, že je zdravý, a navrhl mu, že zajdeme na jedno, když jsem teď ten lepší Wookiee a Chlouppek místo chlastání běhá za samicemi. Souhlasil, a to docela rychle, ale pak ho dohnal IM-62 a kdybych ho nevypnul, asi tím zrádným hlasem držkuje ještě teď.
Dali jsme si něco k snědku a výpitku v Koktavé školnici, Simbacca to prokládal koblihami, které mu nosila Barrbucha, a granulemi z téhož zdroje a docela pěkně jsme si pokecali. Občas jsem samozřejmě musel něco málo zavrčet, aby si nikdo nemyslel, že mě třeba na Atalay nahradil měňavec, ale jo, bylo to fajn. A domluvili jsme se, že zítra zkusíme najít takovou jednu věc, kterou děsně potřebuje a sám ji nedokáže najít. Sám nevěděl, co to je, a když mi to ukazoval, nebyl jsem moudřejší – nějaká tyčinka ze zámku, který snad vídá v těch zlých snech nebo co. Přirozeně ho napadlo, že to nejdřív nechá identifikovat nějakým nezávislým odborníkem, ale nikoho neznal, a tak jsem musel s nápadem přijít já. Přeci jen jsem nedávno nějakou dobu cestoval s Indyssem, a tak mi nezbylo, než mu doporučit Garteka Solona.
Než jsme šli spát, kontaktoval ho přes Holonet a dohodl s ním nezávaznou schůzku na Kotouči, kde se zrovna pár dní zdržoval. A protože jsem mu posledních patnáct let nedával dárky k narozeninám, slíbil jsem, že poletím s ním, i když jsem tedy z vidiny, že možná zase narazím na familii Freemakerovic, moc nadšený nebyl.

21. 6. 0 ABY, Y + 106 dní

Přistáli jsme na Kotouči a jdeme hledat Solona. Doufám, že mi někdo mezitím neštípne astrodroida, protože bez něj ten X-wing prostě neuřídím, to je hrozná moderní chujovina, zlatá Delta-7.

21. 6. 0 ABY, Y + 106 dní, záznam druhý

Je to frajer. Sotva jsme vešli do domluveného lokálu, byli jsme svědky toho, jak bičem vyprovodil dva pobudy, co obtěžovali jakousi lepou děvu, a na konzultaci ohledně toho krámu nám stačilo dvacet minut. Kam se hrabe Indyss, to se nedá srovnávat.
Pravda, bylo to taky o štěstí – ukázalo se totiž, že Gartek tak docela přesně neví, co by to jakože mohlo být, ale shodou okolností to zrovna nedávno někde našel, měl v ruce a pak prodal sběrateli na Kothlisu. Jméno mi nic neříkalo, ale měl snad bydlet někde dost stranou a já hlavně nikdy neprodával nic takhle drahého, takže jsem neměl důvod to zpochybňovat a radši jsem rychle zavelel k odchodu. Což bylo jediné štěstí, protože sotva jsme nastartovali, zmerčil Simbaccovu šlupku Zander a začal hulákat něco o tom, že v takovém sběratelském skvostu se prostě musí proletět.
Naštěstí ho neposlouchal, šlápli jsme na to a teď míříme na Kothlis. Jenom doufám, že nebude mít zrovna hlídku ten kripl Sash, protože to bych si asi úplně zkazil karmu.

22. 6. 0 ABY, Y + 107 dní

Vůbec jsem netušil, že i na Kothlisu jsou místa, kde se člověk nepotí jako prase. Tedy o polárních čepičkách jsem samozřejmě věděl, ty má přece každá pořádná planeta, ale že jsou i částečně obydlené, tomu jsem nemohl uvěřit ani ve chvíli, kdy jsme přistávali vedle honosného zasněženého sídla, z nějž jsem viděl sálat velmi jemnou auru Síly, a klepali mu na dveře.
Těsně po třetím bouchnutí se otevřely a stála tam nabručeně vypadající Bothanka v odvážně krátkých šortkách, kterou jsem sice viděl už prve přes dveře, ale jejíž dvě pistole pořádně vynikly až v momentě, kdy jimi na nás začala mířit. A nezastavilo ji ani to, že míří na slepce. Sympaťačka od pohledu, a to ani nemluvím o těch kozách. Že prý jí Gartek volal a ohlásil nás, ale protože ho z nějakého důvodu nemůže vystát a on to nechápe, spíš nám to přitížilo.
Než nás stihla poslat do háje, případně než jsme ji stihli zhmoždit, jak kdo chce, ozval se z domu přátelský hlas a my konečně poznali toho odborníka na artefakty, či co měl vlastně být. Představil se jako Hugo Bodani, byl to Baragwin a měl v baráku hroznou spoustu krámů, z nichž většina generovala slabé pole Síly, všechny úhledně uklizené v teplých vitrínách. Bothanka se uklidnila, Simbacca se zeptal na hledanou tyčku a já jako správný slepec čuměl do zdi.
Hugo si naštěstí hned vzpomněl a dokonce nám tyčinku i ukázal – že prý pro něj osobně není nijak zajímavá, protože nenáleží do jeho oboru, ale že ji od Garteka koupil v balíku jiných, důležitějších věcí. Když jsem však naznačil, že si ji půjčíme a pak mu ji zase přineseme, znejistěl a otázat se, co by si tedy tak zhruba představoval za druh platby, už mohl zase Simbacca.
A dopadlo to ještě vtipněji, než jsem čekal.
Bothanka, Sis Kay‘lia, byla totiž očividně naštvaná ještě z dalšího důvodu, a to sice že se jí nepodařilo lokalizovat jeden moc pěkný artefakt, který by podle všech dostupných zdrojů měl pořád ležet někde v mořích na Corsinu. Na tom Corsinu, co jsme tam před náletem na Mygeeto kupovali chlast. A i když se dušovala, že to bez jednoho špeka a jednoho slepce zvládne, Hugo ji rychle umravnil a slíbil, že když jí pomůžeme a ten krám najdeme, tu tyčku nám věnuje.
Simbacca samozřejmě souhlasil, že prý má celou bandu šikovných lidí (o Wookiích nemluvil, asi měl v plánu nechat makat jenom nechlupáče, rasista jeden) a že to moře prostě nějak pročešou. Jenže když jsme se pak dozvěděli, co že to hledáme, oběma nám došlo, že brát s sebou celou četu potápěčů je asi trochu overkill a že na to nejspíš ten jeden špek a jeden slepec budou stačit. Jednalo se totiž o kus technologie Rakatů, který by nejspíš, stejně jako půlka věcí kolem nás, měl vykazovat alespoň lehkou stopu v Síle. Takže jsem zmínil, že tahle technologie vydává podprahový tón, který my opice s trochou cviku slyšíme a který nás už touhle dobou ze všech těch věcí kolem trochu sere, a oni to sežrali.
Plácli jsme si a za chvíli nastupujeme na Sisinu loď, Endurance. Snad nám tu ty šlupky zatím nezmrznou.

25. 6. 0 ABY, Y + 110 dní

Máme to, startuju a hurá zpátky, než mi chcípnou housenky. A jaký že byl výlet na Corsin? Inu, šlo to nějak takhle…
Většinu cesty strávila tím, že pomlouvala Garteka. Upřímně řečeno jsem ji moc neposlouchal, ale to bylo v pořádku, protože to po mně naštěstí nikdo ani nechtěl. Simbacca to zvládl za nás za oba, i když je fakt, že půlku času koukal té koze do výstřihu a že jsem ho musel hned dvakrát napomínat, aby nezapomínal na Panchah. Vůbec mě nepochopil.
Přistáli jsme v džungli na jednom konkrétním kontinentě a Sis nám ukázala hromadu obrázků s věcmi, které prý dokazovaly, že právě tady někde musí ten krám být. Holografických obrázků, takže jsem z toho měl hovno a ona to věděla. Simbacca učeně přikyvoval, jako vždycky, když na hodině se školnicí vůbec netušil, která bije, a za chvíli už jsme dostali erární dýchátka a vyráželi do džungle.
Propletli jsme se hustou vegetací, ve které bychom rozhodně nepřistáli, až k ruinám chrámu na pobřeží a tam mi došlo, proč si je asi tou polohou artefaktu tak jistá – vypadalo to, že stavba byla dřív mnohem větší, ale její část se po nějakém tektonickém úkazu odporoučela do oceánu. Tedy co jsem tak jako slepec, co oťukával stromy holí, mohl soudit.
Zříceninu obývalo jakési teritoriální prase, které však Sis svými dvěma bouchačkami rychle oddělala, a ke svačině tedy bylo vepřové. Opekl jsem ho já, abych taky k něčemu byl, a během přestávky jsem se schválně snažil najít v okolí něco, co by zářilo aspoň trochu jako rakatanská technologie. Les však byl až příliš hustý a živý a jediné, co jsem vypozoroval, byl přibližný směr někam k vodě. Tedy žádné překvapení.
K pobřeží jsme vyrazili vzápětí a tam, když se přede mnou otevřelo moře, jsem byl konečně k něčemu platný. Zatímco Simbacca předstíral, že poslouchá, a urputně se soustředil, já viděl cíl našeho pátrání takřka hned – byl sice pod vodou, ale notný kus bokem. Mávl jsem tím směrem holí, Sis začala remcat, že podle všech modelů pohybu dna se měly veškeré sedimenty přesouvat úplně na druhou stranu, a šli jsme pralesem zase dál. Aspoň ale viděla, že se jí vyplatíme.
Cestou jsem dostal chuť na pečeného hada a Simbacca na kakao. Oba jsme ale měli smůlu, protože Sis cestou postřílela jenom pár bizarních kaloňů a my se ocitli na místě, kde už nás před vodou nic zachránit nemohlo. Sis si sundala baťůžek a boty, hodila nám každému dvě rezervní náplně do dýchátka a pak skočila do vody tak, jak byla. Simbacca vypadal trochu zklamaně, já se jí ani trochu nedivil a vlastně jsem chvíli zvažoval, že udělám to samé. Představa, že bych si po dvaceti letech musel kupovat nové montérky, nebo je zase někde zdědit, byla ale tak děsivá, že jsem si je radši sundal.
Tou dobou už oba blbnuli na mělčině a cákali na mě s tím, že jsem bábovka, tak jsem si ještě sundal pásku, podíval se na ně a byl klid. Simbacca si viditelně loknul, já mimovolně ucedil něco o smradech a nakonec jsem byl pod vodou vlastně první.
Tam nás čekalo pár překvapení v podobě žraloků, se kterými jsme si ale poradili, několika potopených vraků a hlavně další hromady zbytků z nějaké prastaré budovy, ale já šel prostě za tím jedním divným světlem v dálce a dobře to dopadlo. Pravda, nejdřív jsme museli zabít tu obrovskou chobotnici, co si artefakt nejspíš odtáhla z původního místa do svého hnízda, ale protože jsme na to šli chytře, já ji viděl s předstihem a Sis měla nůž, vyhráli jsme. Jen Simbacca na ta chapadla koukal jaksi smutně a ani neochutnal.
Artefaktem byla jakási kovová trojnožka s kulovitým mechanismem uprostřed, která sice nevypadala nijak draze ani zachovale, ale Sis měla očividně radost. Upevnili jsme každý k jedné noze připravený balón, připojili na něj rezervní bombičky k dýchacím přístrojům a pak už jen sledovali, jak se plní a jak ten krám nadnáší k hladině. Ačkoliv vypadal kovově, byl podstatně lehčí, jak jsme zjistili poté, co jsme s ním já a Simbacca dopluli po proudu až k prvním rozvalinám a začali ho tahat na břeh.
Sis, která z vody vylezla na původním místě, aby vzala věci, nám pak pomohla a i když to byla docela fuška, nečekalo nás žádné ošklivé překvapení v podobě léčky či tak něčeho. Prostě pohoda a na slepce jsem tedy podal hodně slušný výkon. A byl jsem za něj i náležitě odměněn, neboť jsem na jedné palmě na místě přistání našel vyloženě luxusně barevné housenky, které budou určitě hrozně super. Do kapes jsem je ale dávat odmítal, protože bych si na ně pak akorát sednul, a jako mnohem lepší přepravka se tedy jevil ten Sisin teplý baťůžek. Propašoval jsem je tam kupodivu nepozorovaně, pak zbývalo už jenom naložit to heblo, kopnout do vrtule a bylo. Cestou sice překvápko odhalila, ale pro mě to bylo jedině dobře, protože po zaječení vyhodnotila, že stejně potřebuje nový, a já tedy dostal batoh.
Na Kothlisu jsme byli co nevidět. Hugo se moc nasmál, když jsem zkusil vyjednat, aby nám k té tyčce dal něco dalšího, co by trochu dorovnalo ten nepoměr velikostí, a mohli jsme vypadnout. Možná jsem na něco zapomněl, ale je mi to fuk, jdu spát.

26. 6. 0 ABY, Y + 111 dní

Kdo by řekl, že se mi po tak krátké době začne stýskat po Jolly Jediovi, co? Zahajuji přistávací manévr a tentokrát to píchnu někam blíž ke Koktavé školnici, protože mám absťák jako kráva.

27. 6. 0 ABY, Y + 112 dní

Během naší nepřítomnosti se nic moc zvláštního nestalo, nebo jsem si aspoň ničeho nevšiml. Chlouppek sice tvrdí, že většinu té doby strávil cvičením drobotiny, ale moc mu to nežeru.

29. 6. 0 ABY, Y + 114 dní

Vrátilo se Nostromo a přivezlo z Manaanu náramnou dobrotu – vzorky několika druhů moc dobrých korýšů, které Warrbrug okamžitě nasadil do připravených akvárií, kde se budou jistě množit jako diví. Jako bych už cítil lahodnou vůni pečených ráčků, krevetových kotkejlů a korýšovice

30. 6. 0 ABY, Y + 115 dní

Během snídaně volal nějaký buzerant, že prý jedna povstalecká buňka na nějaké zapadlé planetě potřebuje pomoc s optimalizací svých operací. Simbacca tam poslal děcka a pokračoval v jídle, což jsem mu schválil a pokračoval jsem v pití.

1. 7. 0 ABY, Y + 116 dní

Tak máme práci i my. Zrovna jsem chtěl jít na oběd, když mě Simbacca poprosil, jestli bych nemohl sednout do té ARC-170, co se v ní poslední týden vrtali Chlouppek a Kirk, a letět na pomoc nějakému povstaleckému křižníku, který se v elektronové bouři snaží vyhrát souboj s křižníkem imperiálním. Přirozeně jsem ho poslal do háje, že takovéhle věci už nedělám a se sto sedmdesátkou jsem v životě neletěl, ale Chlouppek mě vyhecoval, že to bude super příležitost osvěžit si umění používat světelný meč, když tam nebudou fungovat kamery ani komunikace a nikdo tedy nebude moct zavolat inkvizici. Plus mám takový pocit, že se bál letět sám s Fidorkkou, která je na něj nějaká nasraná. Tak jim tedy toho křena dělat budu, no, ještě že baterky do meče jsem dal nabíjet už krátce po příletu sem.

3. 7. 0 ABY, Y + 118 dní

Hotovo, jsem furt dobrej.
Nejen že jsme díky Chlouppkovu pilotování proletěli tou bouří skoro v celku a nejen že jsme tu povstaleckou korvetu zachránili, taky se nám povedlo otestovat Kirkův gravitační kanón, obsadit imperiální křižníček, skamarádit se s A1-H8, získat pár zajatců a dát si s nimi pivo, protože to byli celkem rozumní chlapíci a já rád dávám druhé šance, žejo.
Jo a taky jsme cestou zpátky navštívili jednu vesmírnou stanici a přilehlou vodní planetu, kde si někdo přivydělává těžbou a prodejem krystalů kyber. Chvíli jsme tam šmejdili, ale protože na lezení do cizího zelí už jsem moc starej a Chlouppek se už asi taky umí ovládat, nakonec jsme je nechali být a letěli zpátky domů, protože těžit a prodávat krystaly není nic ve srovnání se zotročováním celých planet.

4. 7. 0 ABY, Y + 119 dní

Cestou na záchod si mě odchytla nějaká mrňavá holka a ptala se, co má tak kapitán nejradši k jídlu, že prý za takovou informaci dostane od jisté jiné členky posádky slušnou odměnu. Pochválil jsem jí podnikavého ducha, napověděl, že si Simbacca moc pochvaloval například připálené pneumatiky s kečupem, a docela by mě zajímalo, jak Panchah s takovou informací naloží.

6. 7. 0 ABY, Y + 121 dní

Nějaký dement dementní se mě na chodbě zeptal, jestli si nechci jít zahrát fotbal, že prý obnovují mužstvo. Vysvětlil jsem mu, že je dement dementní, a on to dost možná i pochopil, ale rvát se kupodivu nechtěl a šel to zkoušet dál.
Důležitější ale je, že je připravená první várka korýšovice, takže ji přirozeně jdu ozkoušet, kdybych se nevrátil do tří dnů, byla ještě lepší, než jsem čekal.

7. 7. 0 ABY, Y + 122 dní

Je teprve ráno, ale už mě sviňsky bolí hlava. Buď byla ta korýšovice blbě vypálená, nebo se někde stalo něco tuze nemilého.

7. 7. 0 ABY, Y + 122 dní, záznam druhý

A je to tady, výjimečný stav. Potěr se cestou z mise stavil na Nar Shaddaa, aby zjistil, co se stalo s Roniem, a došlo k útěku před inkvizitory. Dostali Emily, Banana je z toho na prášky a Simbacca si hned po aktivaci nouzových protokolů zašel pro velký kbelík zmrzliny.
Ani jsem jim nevmetl do tváře, že kdyby furt nemávali meči, mohla být inkvizice už pár let zrušená, protože na to už bylo trochu pozdě, a na Chlouppkův dotaz, co s tím, jsem odvětil jednoduše – že prostě ty zkurvený parchanty jednoho po druhým pochytáme, pověsíme za koule do průvanu a vykostíme tupou lžící. Nebo jim ukážeme, jak vypadá opravdový terorismus, a každý jeden z těch činů si pěkně vykážeme – a ať Císař sám zváží, jestli není lepší nás nechat někde v klidu dožít, kurva.
Síla mi sice našeptává, že je za tím vším něco jiného, hrozivějšího, ale snažím se setrvat v přítomnosti a nenechat sebou moc cloumat temnou stranu, protože to by nikomu nepomohlo.

8. 7. 0 ABY, Y + 123 dní

Simbacca dojedl poslední zmrzlinu na palubě a nejspíš mě chtěl poprosit, jestli bych neskočil pro další, ale ani jsem ho nenechal domluvit, popadl na baru tři flašky zelené a šel… plánovat. Musel jsem ale asi někde špatně zabočit, protože jsem místo v hangáru skončil před ubikací, z níž pulzovala temná strana, a na poslední chvíli se mi povedlo zabránit nejhoršímu. Banana na tom sice i po našem dlouhém rozhovoru s minimem slov nebyla nejlépe, ale pak se mi povedlo ji trochu přiopít a snad i vysvětlit jí, že by jí žluté oči neslušely a že má pády na temnou stranu přenechat nám starším, co už jsme si něco zažili a nebude nás taková škoda.
Nakonec se i pousmála.

9. 7. 0 ABY, Y + 124 dní

Technici rozebírají toho TIE Reapera, co s ním holky letěly na Telero, a zjišťují, jestli v sobě nemá nějakou vestavěnou štěnici. Alternativu, že je někdo na Nar Shaddaa poznal a naprášil, budeme moci prošetřovat až v reálném prostoru a nezdá se mi moc pravděpodobná, vzhledem k rychlosti, s jakou je našli.
Taky si mě odchytil Krobarr s tím, že má hotový ten projekt, co jsem mu zadal a pak na něj rychle zapomněl – vyrobil mi slepeckou hůl ne nepodobnou té, co jsem používal doteď, jen s integrovaným generátorem silového pole z energokopí. Moc pěkná hračka, a vlastně docela jednoduchá, která díky poli zvládne zastavit čepel světelného meče, mlátí se s ní úplně stejně snadno jako se základním modelem a pecka do hlavy bude asi bolet trochu víc. Možná by se tím daly i vykrývat blastery, kdo ví.
Škoda, že se mi do pracek dostala až teď.

10. 7. 0 ABY, Y + 125 dní

Pořád smrdíme v hyperprostoru a ještě asi nějakou chvíli budeme: podrobný rozbor Smrtonoše neodhalil žádného trojského koně, ale něco mnohem jednoduššího – sledovací zařízení, které jim asi v nestřeženou chvíli nastřelili ti lovci. Simbacca ho chtěl sníst, ale mě napadlo, že by se nám mohlo mnohem víc hodit stále funkční – že bychom loď prostě využili jako návnadu a trochu ty zmrdy vodili za nos. Stačilo by prostě někam přiletět, posekat světelným mečem většinu těch, co přijdou vyzvídat, a pak už jenom počkat, až se na scéně zase objeví inkvizitoři. A tentokrát už bychom o nich věděli a nestály by proti nim jenom děti.

11. 7. 0 ABY, Y + 126 dní

Simbacca naplánoval zastávku v jedné odlehlé soustavě kvůli sluníčku a odeslání a přijmutí dálkové komunikace, takže Magoři a vesměs i všichni další, co umí trochu létat, jsou připraveni bránit loď, kdyby byli náhodou lovci až moc rychlí a třeba je napadlo půjčit si interdiktor. Já bych to na jejich místě udělal.
Přestože ale jako pilot stojím bez očí za hovno, taky jsem si našel způsob, jak být užitečný – zatímco ostatní skáčou do stíhaček, já jdu zabrousit na pár holonetových fór a zkusit vyhecovat pár lovců lidí, aby začali lovit inkvizitory, protože je to přeci děsně kůl.

12. 7. 0 ABY, Y + 127 dní

Kurva do píče, vole, já se na to tady fakt můžu zvysoka vyjebat. Hovno že šlo o zátah inkvizice, osobní vendetta to byla a nemůže za to nikdo jinej než ta píča de Bray, která to nejspíš plánovala už pěkně dlouho. Nejspíš už od chvíle, kdy se přestala pochcávat, kdy přestala bejt to usoplený děcko, co jsme ho s Chlouppkem jako největší naivní idioti nehodili do drtičky odpadů, jak si zasloužilo, ale dali jsme mu druhou šanci. A teď je kvůli tomu Emily někde, kde by nikdy nikdo bejt neměl, a nejspíš si přeje, aby při tom zásahu ve Vystříleném zásobníku fakt umřela, doprdele.
Navíc se to jako první dozvěděla Joyce, která díky tomu přišla o přesně ten život, co jsem všem říkal, ať si ho zajistí, a která se s pláčem, hněvem a spoustou dalších emocí vesměs přistěhovala k nám, na tuhle zatracenou loď plnou zablešenejch chudáků. Ne že bych ji po těch letech nerad viděl, haha, ale, kurva, vždyť ta si to fakt zasloužila ze všech nejmíň! Co bude dál? Algernnon někde vyštrachá i Sagwen a začne její kousky posílat pro změnu mně? Tak to teda ne-e.
Plán na vykostění inkvizitorů zůstává, ale ta kráva nám to vlastně právě v mnohém zjednodušila. Už totiž nenaháníme nějaké náhodné emaře, co je Císař sebral od rodin a osaháváním je dostal na temnou stranu, teď jdeme palici uříznout někomu, o kom něco víme. Takže jakmile to půjde, vyrážím na Vogastis, pochcat tam té krávě namyšlené rodnej domek a doufat, že mi přijde naplácat. Možná mě sejme, kdo ví, jak moc papala polívčičku, ale skoro jsem ochotnej to risknout, protože tak jako tak to galaxii prospěje a ona se pak třeba z nudy sama zabije.

13. 7. 0 ABY, Y + 128 dní

Byla tu Banana, nejspíš vycítila, že mám chuť někomu vytáhnout páteř nosem, a pro změnu pomohla ona mně, i když jsem jí to samozřejmě nepřiznal. Svěřila se mi ale, že když ji jeden z těch inkvizitorů držel pod krkem, cítila z něj strašlivé zoufalství a odhodlání zavděčit se své životní lásce a matce svého dítěte. Nejspíš tím chtěla naznačit, že ho máme zkusit ušetřit, protože za to vlastně nemůže, ale vnuklo mi to nápad dočista jiný – možná, ale opravdu jen možná, když tohohle sráče chytneme, budeme ho moct s tou jeho životní láskou vyměnit za to, co zbývá z Emily. A jestli ta životní láska není právě Algernnon? No, tak ho vyměníme za něco jiného nebo s ním nakrmím M‘Keshe.
Jdu to navrhnout na schůzi v Koktavé školnici, co nevidět budeme stejně muset někde zastavit a chvíli svítit na kytky, tak při té příležitosti můžu odletět. Ideálně s Chlouppkem, třeba si to užijeme jako tenkrát s její mámou a tentokrát už žádné děcko šetřit nebudu.

14. 7. 0 ABY, Y + 129 dní

Porada byla rychlá a plodná, vyrážíme na lov zmrdů.
Motycca mi prakticky na počkání spíchla kompletní jedijskou róbu tak, jak jsem jí ji popsal, a i když v podobném střihu teď venku chodí vlastně jenom farmáři, troufám si tvrdit, že něčí pozornost by to upoutat mohlo. A pokud ne tohle, tak určitě ty plastové oči, co jsem vydloubl jednomu z plyšáků, které přivezl Krassus dětem, a přilepil si je na zjizvené oční důlky. Soudě podle toho, že Frodo málem zcepeněl, když mě s nimi viděl, fakt stojí za to.
Joyce chtěla letět s námi, ale jednak ji potřebujeme tady na palubě, aby se ten cirkus nerozsypal, druhak by se nevešla do lodi. Místo Smrtonoše totiž bereme tu ARC-170, co jsme s ní nedávno proletěli elektronovou bouří a co na ni právě technicky nadaná část posádky instaluje to sledovací zařízení z TIE Reapera.
Mám doplněnou placatku, kromě svého meče beru i ten starý Ruukiho, ať se má v případě nouze čím ohánět Chlouppek, a jsem připraven vyrobit pár kilo inkvizičního salátu. Maskovač jsem po zralé úvaze nechal na lodi, protože maskovat se je teď to poslední, co máme v plánu.

14. 7. 0 ABY, Y + 129 dní, záznam druhý

Navštívili jsme Vystřílený zásobník a já zkusil uplatnit svoje zkušenosti vyšetřovatele z kariéry na Bespinu, ale nikam to nevedlo. Většina stop byla dávno uklizená a v podniku se vesele… no, podnikalo, záznamy z kamer jsem si prohlédnout nemohl a musel se spokojit s poznámkami na papír. Měli jsme tedy jenom zevrubný popis tří inkvizitorů, přičemž toho jednoho zvládla Emily ogrilovat mandalorianským napalmem a dá se u něj čekat lehoučká změna imidže. Popisem lovců jsme se ani nezdržovali, ti nejspíš dostali zaplaceno a momentálně jsme jim zase ukradení.
Chlouppek ale dostal zprávu od nějakého svého kontaktu, tak se tam jdeme přesunout. Je to blízko Modrého Mandaloru, tak by z toho něco kápnout mohlo. Zdá se ale, že můj převlek nikoho až tak nedráždí, protože střílet po nás zatím nikdo nezačal. Nezbývá tedy než doufat, že jenom dali echo inkvizici a čekají na odměnu.

14. 7. 0 ABY, Y + 129 dní, záznam třetí

Máme prvního inkvizitora a nemuseli jsme hnout ani prstem. Tedy, Mamutomuti v čele s Roniem mají inkvizitora. Inkvizitorku. Jmenuje se Neryssa, během akce v Zásobníku příliš horlivě proskočila oknem, což Fidorkka i viděla na záznamech z kamery, a oni ji prostě dole sebrali, šikulové. Je trochu pomlácená, ale na takový pád jí to mele docela slušně a je i pěkně drzá, i když moc nechápu, na co naráží a proč tak blbě čumí zrovna na mě. Tedy čuměla, než se Ronie dozvěděl, co její kolegové udělali Emily, a vydloubl jí oko, k čemuž jsem mu půjčil vysloveně vhodný šroubovák. Pak hlavně skuhrala, řvala a vyhrožovala, že kromě Emily to má spočítané i ta druhá Togruta a vlastně my všichni. Chlouppek se na mě hned podíval nějak divně, mně to trvalo ostudně déle, ale i já nakonec pochopil, že asi mluví o Cae, a hned jsem mu doporučil kontaktovat Deeka nebo přinejhorším Wyrrgyho, aby zjistili, kde se jejich zaměstnankyně nachází. Neodpovídali ani jeden a ta čůza nespolupracovala, takže jsme museli doufat, že se Cae nenechá chytit jen tak a že se Deek ozve co nejdřív. Nebo že včas chytneme někoho, kdo si s námi bude povídat.
Teď jdeme do hospody a pak do kina. Ptal jsem se, co dávají, ale to Chlouppek neví a vlastně to není podstatné, protože se tam máme sejít s Kodym a předat si informace za tu dobu, co jsme ho neviděli. Máme ale ještě pár hodin čas, takže je fajn, že tu Fidorkka zná jednu hospodu, teď nás tam vede a čumí na mě jako na píčuse, že si deníček zapisuju za chodu. To abych náhodou něco nezapomněl, víš, děvenko?!

15. 7. 0 ABY, Y + 130 dní

Jako hospoda nebyla špatná, ale trochu moc to tam smrdělo kultem osobnosti a hlavně to pak přebilo to kino. Nikoliv však film, ze kterého jsem měl hovno, nýbrž události, co se tam staly a nebylo jich málo.
Jediný další divák asi neměl moc radost, že se tam bavíme o svrhávání Císaře, ale přesně to teď Kody očividně zkouší. Moc jsem to nepochopil a vlastně ani neposlouchal, fungoval jsem hlavně jako rušička a chroupal reythské oříšky tak nahlas, aby nás nemohl nikdo odposlouchávat, ale podle všeho teď dělá pro tu dominu, má slušné výhody a vlastně ani nejde po nás, nýbrž právě po Sidiousovi. Mazané. Když zjistil, že stejně jako on jdeme po inkvizitorech, a když pak zjistil proč přesně, bylo jasné, že spojíme síly, ale to už konečně přinesl své ovoce můj převlek. Nebo možná ty jeho liebesbriefy nějaké té cácorce z Kuatu, co já vím, jak říkám, moc jsem neposlouchal.
Do kina každopádně vpadlo komando a já si jich všiml vysloveně na poslední chvíli. Zdrhali jsme servisní chodbou vedle plátna, Fidorkka nám kryla ústup dýmovnicí a já světelňákem, ale nejen že jsem se vůbec nezdržoval s pokusy odrazit některé z těch střel zpátky na maníky v černém, taky mi jedna proklouzla a málem na místě zabila Chlouppka. Ten naštěstí jako malý papal hodně polívčičky, tak to rozchodil, a já už viděl, že dva inkvizitoři, kteří původně komando následovali, si nadběhli a teď na nás číhají právě na ulici, kam vede servisní chodba. Kody s Fidorkkou je ale zaměstnali víc než adekvátně a já si s tím jedním, co tam na mě čekal, ani moc dlouho nezašermoval. Bylo to ale fajn jako rozcvička a než Chlouppek odpálil granát a málem i sebe, asi uznal, že by to nedal. Když mu totiž Kody navrhl, ať se na to vysere, vypnul zbraň a nechal se omráčit. Jeho meč jsem si nechal, bude se hodit na součástky pro potěr, ale naše lapálie ještě zdaleka neskončila.
Ten druhý, kterého předtím asi Fidorkka shodila dolů nebo tak něco, mohl klidně pád přežít, a tak jsme se museli vydat v jeho stopách. Kody zavolal svoje vojáky, které jsem nechtěl dráždit a ještě před jejich příletem se tak zbavil toho stejně až zbytečně čistého oblečení, a dál jsme postupovali společně. Kdyby mi někdo před patnácti lety řekl, že budu jednou společně s jednotkou stormtrooperů nahánět po Nar Shaddaa inkvizitora, asi bych se od srdce zasmál. A ještě minulý týden možná taky, ale vesmír má viditelně smysl pro humor, kokot.
Sletěli jsme v imperiálním raketoplánu dolů, kde mi jinak celkem sympatický bezďák s epesním barákem vyžahl skoro všechnu korýšovici, ale nakonec jsme z něj potřebné informace naštěstí dostali. Fidorkka uplatnila svoje zkušenosti s lovem lidí a zanedlouho už jsme neomylně následovali krvavou stopu do kanalizace. Voněla docela uležele, ale nebylo zbytí, skočili jsme do toho a záhy si pěkně čvachtali.
Šel jsem první, protože ty máčky potřebovaly světlo, kdežto já díky těm mrakům života viděl líp než nahoře, a zanedlouho už jsem uprchlého mizeru zahlédl. Potkala ho ale ještě větší smůla než my, soudě podle zrychlení ho nejspíš nabrala vlna napouštěné obohacené vody a vyrážel nám vstříc tak rychle, až nám to radost neudělalo. Kody bleskově vlezl Fidorce na záda, vyřízl díru ve vrchní části trubky, všichni jsme se dostali o patro výš a já pak v pravou chvíli pomocí Síly vytáhl toho tonoucího parchanta k nám. Visel jsem při tom chvíli hlavou dolů a netřeba snad dodávat, že ze mě tekly hovna proudem, ale stálo to za to. Inkvizitor měl původně otevřenou zlomeninu nohy, ale všechny ty mňamky v kanalizaci mu ji zase zavřely a zanesly takovým sajrajtem, že jsem mu ani já, člověk medicíny neznalý, nedával víc jak den, ale Chlouppek se přesto pokusil ho nějak stabilizovat, aby nám vydržel aspoň do výslechu.
Pak jsme se umyli u hydrantu a přiznávám, že to bylo docela fajn. Kodyho kucí, z nichž se mimochodem vyklubali klonovaní důchodci, ale docela sympaťáci, nás i se dvěma balíčky hodili nějaký kus od hnízda Mamutomutů, které jsme příletem imperiální lambdy nechtěli srát, a ta čistší část dnešní práce, to jest závody mezi hovny, je za námi, zbývá ta špinavější, výslech trojice zmrdů k pohledání.
Moc se mi tam nechce, ale prý je už všechno připravené a Kody má i lstivou lest, jak zjistit, jestli jeden z pánů náhodou není ten jeho Lorax.

15. 7. 0 ABY, Y + 130 dní, záznam druhý

Potřebujeme s Chlouppkem nádrž piva a potřebujeme ho hned.
To jsou takový kurvy špinavý ta inkvizice, to snad není ani možný. Detaily zítra, jestli si nevychlastáme mozky z hlav, dneska bych to asi nedal, sorry.

16. 7. 0 ABY, Y + 131 dní

Tak jo. Nával vzteku je pryč, svody temné strany jsme přepili a možná si i pamatujeme, proč se o nás vlastně pokoušela. Tedy pěkně popořadě a v klidu, snad se u toho moc nenaseru:
Lorax, Kodyho hlavní cíl, mezi našimi úlovky skutečně byl a pan imperiál, co chce svrhnout Císaře, ho slušně a docela rychle zpracoval. Zanedlouho ho odváděl do separace a sehnal mu dokonce tu koňskou dávku antibiotik, co mu možná zachrání prdel, takže to byla fakt láska na první pohled. Druhý inkvizitor byl ovšem větší tvrďáček a i když Kody zkoušel i hodně neortodoxní postupy, které se naučil spíš v Modré ústřici než u rozvědky, nezlomil ho. Po zralé úvaze ho ušetřil dalšího mučení v rukou Fidorkky tím, že mu svým mečem přerušil krční páteř, ale než jsme jeho hlavu stihli použít jako názornou ukázku před Neryssou, Síla se tak nějak divně zachvěla a já spatřil, jak Chlouppkova aura ve skladišti rudne. Tušil jsem, co se děje, hned tam vyrazil a vzal mu bouchačku jen pár vteřin poté, co s ní inkvizitorce rozstřelil nohu na sračky, ale hlavní zásluhy na jeho uklidnění měl Kody. I když je otázkou, jestli jsme mu přeci jen neměli dovolit tu svini rozmáznout, protože… no, protože já pak měl taky co dělat, když jsem se dozvěděl, že je jednou z těch drsných holčiček, co mi tenkrát vypalovaly oči, a co hůř, že nejspíš už před pěkně dlouhou dobou společně se svojí výrazně hezčí přítelkyní dopadly, mučily a zabily Lempixe. To první jsem jí snadno odpustil, protože mi to vlastně otevřelo nové obzory, ale to druhé bylo horší a kdybych měl místo těžkopádného kvéru v ruce meč, možná by to dopadlo jinak. Ale udržel jsem se a nechal ji vcelku, protože její další kousíčkování by nám nijak nepomohlo a kdo ví, jestli se nás jenom nesnažila vytočit hloupým lhaním, aby to měla rychle za sebou.
Měla každopádně smolíka, protože jí to druhé koleno prošlápla Fidorkka a nejednou to šlo. Ta jména, co chrlila a co slibovala, že nás brzy povraždí jako hmyz, nám sice vesměs moc neříkala, ale nebylo jich moc a s trochou štěstí to nějak napárujeme s těmi poznámkami z Vystříleného zásobníku a pak je naskládáme do tohohle skladiště pěkně jednoho po druhém. Žádný velký sraní, žádný slitování, oni ho taky nemají a mě už kurva nebaví být za teroristu, který ale teror kvůli vlastnímu přesvědčení rozsévat odmítá. Jen ať se ty špíny bojej. Ronie ji nechal zavřít na další z oddělených cel, ošetření se jí, pokud vím, nedostalo a je mi to fuk. Ať si tam třeba zajde na sepsi nebo chcípne hlady.
Ožrat se pak byla jasná volba a dokonce jsme našli hospodu, kde čepovali Pažouta. Došel, ale nám se ulevilo a mně se už tolik neklepou ruce, což je příjemný bonus. Další plán je zatím mlhavý, ale vlastně jasný – pokračovat v bití těch zkurvysynů, kde jen to půjde. Po našem sledovacím zařízení zatím nikdo neskočil, ale napadá mě přinejmenším jedno místo, kde by naše přítomnost mohla vzbudit ještě trochu větší rozruch, a to bych si ani nemusel brát svoje parádní očička.

17. 7. 0 ABY, Y + 132 dní

Na Vogastis neletíme a nepovedlo se mi prosadit ani udržování komunikačního ticha. Bylo ovšem v zájmu všech, aby se na Jolly Jediovi dozvěděli, že máme kámoše, co mají ve spárech jednu z těch čůz, co můžou za zajmutí Emily. Tak jsem ani moc neremcal. Něco jsme se ale dozvěděli i my a to už jsem měl co dělat, abych nezačal pičovat do přímého přenosu. Už před odletem mi bylo jasné, že Joyce začne něco vymýšlet, a dost dobře jsem jí to nemohl zazlívat, ale plánování frontálního útoku na Citadelu, to prostě nebyla věc, kterou bych schvaloval. A to se prý od doby, kdy jsem tam byl, pořádně rozrostla a hlídá ji menší flotila.
Lepší návrh, kromě těch již přednesených, jsem nicméně neměl, tak jsem vyklidil pole a doufal, že Inkvizici stihneme pořádně oslabit nebo ideálně poštvat proti sobě dřív, než se ti, na kterých mi záleží víc než bych byl ochoten přiznat, rozmáznou o planetární štít kolem nejhorší pevnosti jakou znám. Poslední, co se projednalo, bylo pravidelné komunikační okno jednou za týden, kdy si můžeme vyměnit novinky a zjistit, jak moc jsme v řiti. Super.
Ostatní ve skladišti Mamutomutů nevydrželi o moc déle. Kody si letěl na Kuat zapíchat, Chlouppek s Fidorkkou plánují nájezd na Rozengard. Což je možná eufemismus pro to samé, jen v mamutomutím kumbále na košťata, protože moc nechápu, co na tom chtějí plánovat. Prostě tam vlítneme, oddělíme pár slabších jedinců od stáda a nakonec je seřežeme jednoho po druhým, ne? A čím dřív, tím větší budeme mít šanci, že si ještě nevšimli podezřelého zmizení dvou svých chlapečků a nebudou útok čekat. Ale kromě plánování tu byla vlastně ještě ta věc se sháněním bazilišků, tak dejme tomu, táhnu do Konečné stanice, taky plánovat, taky do rána…

18. 7. 0 ABY, Y + 133 dní

Neletíme, plánujeme. Ringo se má fajn a prý zvažoval, že se na Miu Leptonis IV zaletí podívat aspoň jako turista. Rozmluvil jsem mu to.
Večer jsem z nudy zašel hodit řeč s Neryssou. Ona tedy spíš tak nějak prskala, a to i když jsem jí konejšil, že jako pirátce jí to bude děsně slušet, že oči jsou přežitek a že jí nakonec přeci jen zbyde aspoň jedna noha, ale já si pokecal docela dobře. Používaje ji jako debugovací kachničku, utřídil jsem si u ní myšlenky a vysvětlil jí, že vesměs fakt nechci pochytat všechny její kumpány a nasekat je do špaget, ale nic jiného nám teď už prostě nezbývá a můžou si za to jen a jen sami.

19. 7. 0 ABY, Y + 134 dní

Pořád neletíme, pořád plánujeme.
Rozebral jsem svůj světelný meč na prvočástice, vyčistil ho a zase složil. Sedmnáctkrát. Ten, co patřil Dergolovi, jenom šestkrát, víc si nezasloužil. Tyve, před dvaceti lety když chtěl jeden vykosit temnou enklávu, tak mu na to stačil jeden hipík a diverze, dneska můžete mít k dispozici taktické údaje o základně, informace o tajném vchodu, slušný přehled o počtu nepřátel a furt to nestačí. Děsná doba, tohleto.
Zkusmo jsem si prošel okolí, jestli se k nám třeba nějaký ten inkvizitor nezkouší dostat nepozorovaně nebo jestli nás aspoň nesleduje, ale nikde nic. V Nenažraném rancorovi ale měli akci na docela dobré granule, tak jsem si jich vzal kilo a nebyla to ztráta času.

20. 7. 0 ABY, Y + 135 dní

Pořád nikam neletíme, pořád plánujeme.
Vrátil se Kody, viditelně mu na Kuatu stačilo pár minut, jako ostatně vždycky, žejo. Zapojil se do plánování, ale moc ho tedy neurychlil, a to měl nějaká data od své paničky admirálky. Opět jsem zašel za Neryssou, tentokrát jí i trochu promluvit do duše, ale ani tentokrát jsem si nesliboval jakýkoliv pokrok. Což bylo jedině dobře. Mezi řečí jsem se zmínil, že svými činy přivolala na celou svou slavnou Citadelu něco, co bych sám nechtěl zažít, ale asi jsem o tom sám nebyl dost silně přesvědčen, tak mi to nesežrala.
Večer jsme zašli s Kodym a jeho plešouny do Memento Venari a bylo to mrtě fajn. Ty klony jsou divná cháska, ale nechtěly mě odprásknout a mají lepší smysl pro humor než celý Bothanský prostor, takže jsem je vzal na milost a vyplatilo se to. Pro jistotu jsem tedy Kodyho varoval, že jestli je to jenom nějaký elaborovaný způsob, jak dodatečně splnit rozkaz 66, tak ho budu strašit, ale hned potom nám plešouni pomohli vyhrát hospodskou rvačku s bandou ožralých gaunerů a bylo to bájo. Dokonce i Mamutomuti si je oblíbili, protože jim ostatně v žilách kolovala mandalorianská krev.
Jeden z nich, ten odstřelovač, co se kasal, že s chlupáči nějakou dobu pracoval, sice během rvačky dostal půllitrem do hlavy a musel na pár dní na marodku, ale kdo potřebuje při dobývání podzemního komplexu snajpra, žejo?

21. 7. 0 ABY, Y + 136 dní

Pořád nikam neletíme, pořád jenom plánujeme.
Sledovací zařízení jsme po zralé úvaze sundali ze stíhačky a nacvakli ho na náhodný taxík. Bylo ostatně celkem zjevné, že buď nepatřilo inkvizici ale těm lovcům, které už dávno nezajímáme, nebo ho experti při přesouvání nějak poškodili, protože jinak by nás už určitě svou návštěvou poctilo pár štramáků s červenými meči. Škoda.
Jdu se přeptat, jestli už poletíme, nebo jestli bychom jim třeba rovnou nechtěli na ten Rozengard zavolat, že jsme na cestě, ať stihnou kromě pastí nachystat taky červený koberec a na oběžnou dráhu pořádnou flotilu…

22. 7. 0 ABY, Y + 137 dní

Pořád nikam neletíme, pořád plánujeme a byl jsem napomenut, že mám být trpělivý.
Tak jsem šel za Neryssou, vypovídat se jí a postěžovat si, s jakými kokoty to musím dělat. Začala brečet, že už to nesnese, ať jí místo toho radši znovu prošlápnu hojící se koleno, a to jsem nebyl ještě ani v půlce. Samozřejmě jsem to dopovídal, domnívaje se, že mi chce udělat radost a jenom to hraje, ale ty slzy ze zbývajícího oka byly pravé…
Pak z ní konečně vypadlo něco zajímavějšího než slaná voda, sliny a slova plná vzteku. Přiznala se, že kdysi dávno chtěla být rytířkou Jedi a že jejím mistrem snad měl být ten samý Tycho, co mě napoprvé nepustil přes rytířskou zkoušku z šermu. Ale upřímně? Taková informace mi nebyla o nich užitečnější než její oblíbená barva. Tak jsem jí jenom sarkasticky pogratuloval, že všichni ti, co o ní pochybovali, by teď určitě zbledli závistí, jaké má skvělé nové kamarády, a přeptal se na Cae, nicméně ani tam mi ničím nepomohla.
Tak jsem jí předal pár receptů na hadí speciality, protože i zkažené mladé generaci má jeden něco zanechat, a pak mě vystřídal Mandalorian s dezinfekcí a nějakou šedou hmotou, která byla asi jídlem, ale osobně bych dal přednost tomu jódu.

23. 7. 0 ABY, Y + 138 dní

Letíme, jabadabadů! Ne na Vogastis, ne prohlédnout si Wyrrgyho deníček, kam že to poslal chudáka Cae, ale na Rozengard. S plánem tak důkladným, že tam v podstatě nemůžeme selhat. Ha. Ha.
Nar Shaddaa takhle před rozbřeskem smrdí fakt pěkně, ale přesto jsem byl rád za filtrovaný vzduch v ARC-170 a za to, že v cíli budeme za pár hodin, protože to není daleko.

23. 7. 0 ABY, Y + 138 dní, záznam druhý

No, byl to plodný den, ne že ne. Rozengard je moc pěkná planeta, hlavní město útulné, Impéria prosté a s hned několika hospodami, v jedné z nichž jsme zahájili průzkum a chlastání. Místní jsou tedy trochu netykavky, a to Kody nechal svou skvadru v přístavišti s lodí, ale po pár rundách na Wyrrgyho zlatou kreditku z nich přeci jen něco vypadlo a my se nestačili divit. Někdo tam totiž viditelně vykupoval mrtvoly, což znělo jednak jako slušný zdroj příjmů pro dobrodruhy našeho kalibru, druhak jako možné vodítko k inkvizici. Takže jsme upustili od našeho dokonalého plánu, že tu prostě někde necháme ležet Dergolův světelný meč a počkáme si, až místní udají kohokoliv, kdo ho zvedne, a šli na obchůzku města.
Prohlédli jsme si barák, kde mělo docházet k předávání těl, ale už bylo zavřeno, uvnitř nikdo nebyl a Kody se po chvíli hopsání po střeše vrátil s tím, že viděl odlétat raketoplán, a to směrem k inkvizičním horám. Což nám moc nepomohlo, protože my už jednu cestu dovnitř měli.
Cestou jsme ovšem upravili plán, jak na sebe natáhnout aspoň pár inkvizitorů a velké sousto si tak rozdělit, a zmenšili tam šanci na civilní ztráty tím, že meč místo pohození někde na záchodech půjdeme ukázat někomu na úřadě jako nález. Na to už nicméně bylo příliš pozdě, a tak jsme zamířili do lesa na okraji města, každý s pár basami piv, a teď jdeme kempovat. Vybral jsem moc fajn místo, za chvíli jsme měli i přístřešek z větví, ať nechrápeme vyloženě jako divá zvěř, a nad ohněm už se peče pár hadů.
Jestli ale někdo začne zpívat slavíky z Tortugy, zabiju ho kamenem.

24. 7. 0 ABY, Y + 139 dní

Ty vole, to byl nápad, jít na úřad.
Už ráno tam bylo lidí jak ve frontě na věci zadarmo a po třech přeposláních od přepážky k přepážce jsem tam všechny tři nechal, ať si to užijou, že jdu ven. Netrvalo ale dlouho a venku byli úplně všichni včetně úředníků, a to s poplachem v zádech. Kody prostě tu bábu mečem vyděsil natolik, že spustila alarm, dovnitř se nahrnula jednotka místních fízlů a inkvizitoři nikde. Rámus docela rychle utichl, nicméně poldové na místě zůstali a opakovat celou akci od začátku se nám moc nechtělo.
Kody se nicméně zkusil vrátit a meč nahlásit pro změnu u jednoho z těch policajtů, ale ten jenom potvrdil, že tohle povolání je ztracené, a hodlal si ho nechat. Během Kodyho a později i našeho vysvětlování, že to jako fakt ne-e, mu lehce bouchly nervy, ale dopadlo to dobře. Nejen že jsme měli zpátky ten meč, taky jsme měli mrtvolu na prodej. Z úřadu jsme zdrhli oknem, jako za mlada, a zanedlouho měli vyděláno na pár nocí chlastání.
Místo toho ale bylo rozhodnuto, že na inkviziční základnu zaútočíme ze dvou směrů – půlka se tam dostane tajným tunelem, půlka s nákladem mrtvol. A protože když jde o čištění tajných úkrytů temných sviní, volím vždycky tunel, vzal jsem ho i dneska, společně s Fidorkkou.
Na místo nás hodí klony, které pak poletí nad základnu a zkusí být aspoň k něčemu, a nám nezbývá než doufat, že se tam na nás nestihli moc připravit.

24. 7. 0 ABY, Y + 139 dní, záznam druhý

Do píče, všechno špatně! Tunel nám vybouchl nad hlavama a jen díky klice jak z prdele jsme odtamtud vylítli ještě včas. Vědí o nás, teď už je to definitivně jasný, ale Chlouppek s Kodym už se samozřejmě nemají jak vrátit, takže jim jdeme aspoň trochu píchnout, i když zatím moc nevím jak.
Na co čumíš, ty plešatý jelito, zvedej to, fofrem!

24. 7. 0 ABY, Y + 139 dní, záznam třetí

Kurva, za mejch mladejch let teda bejvala likvidace temnejch enkláv větší prdel. Ale dostal jsem lízátko a asi to mohlo bejt i horší, nicméně bilancovat budu, až přestanu vykašlávat krev. A jak že se to celé vlastně semlelo?
Za střelby turbolaserů jsme přistáli na hlavní plošině a já vyřízl díru do vrat, nicméně parchanti se na nás těšili tak moc, že je pak otevřeli úplně. Zařval jsem na Sama v kokpitu, ať sletí dolů a pokropí to tam kanóny, ale bylo to úplně zbytečné. Dva dole stojící inkvizitoři aktivovali meče a bez jakékoliv námahy všechno vykryli, přičemž už to mi bylo signálem, že Lorax nám s tím varováním, ať si na ně dáváme majzla, nekecal. Dokonce nepomohlo ani to, když na ně z rampy začaly pálit minimálně dva klony. Přesto jsem skočil na lambdu, následován Fidorkkou, a pak na zem, protože jeden z inkvizitorů měl očividně nápad jít ty klony posekat. Byl to Aqualish, takže jsem v něm poznal Mufara, dle Loraxova názoru nejlepšího šermíře celé buňky, a fakt jsem z toho měl děsnou kurva radost.
Kdybych ho soudil jenom na základě jeho zbraně, řeknu, že je to nějaký ňouma, co si ani neumí postavit stabilní světelný meč, ale už z prvních pár úderů bylo jasné, že fakt nejde o žádné ořezávátko a že budu mít dost možná brzo fakt velký problém. Začal do mě rubat, jako by po něm prve vůbec nestřílelo asi deset kvérů, a nerozhodilo ho ani to, že jsem mu navrhl vyřešit to u piva, jako to dělají civilizovaní tvorové. Používal nějakou zparchantělou verzi djem so a dal mi docela jasně najevo, že jsem za těch pár let popelaření šermířsky zrezivěl, ale pak ho z boku nabrala Fidorkka a šance to trochu srovnalo.
Zpátky na nohou byl sice dřív, než jsem stihl cokoliv udělat, a sestřenka pak odběhla bránit klony před druhým temňáskem, ale jednu výhodu jsem přeci jen získal – temňák totiž padl tak blbě, že se tou debilní záštitou sekl do vlastní levačky. Zasmál jsem se dost nahlas na to, aby si toho všiml a propálil mě pohledem, ale i když do mě šel fakt zuřivě a na bolest nehleděl, štěstí bylo jednou na mé straně. Stihl jsem si tedy všimnout nejen toho, že sestřenka schytala fakt hnusnou ránu, ale taky Aqualishova luxusního rozkrytí, kdy mi stačilo jenom šikovně máchnout a vzal jsem mu obě pracky někde kolem loktů. Něco mi sice našeptávalo, ať ho dorazím, protože podobná příležitost už se nikdy nebude opakovat, ale ve spěchu jsem ho jenom skopnul na zem a šel přispět do stále probíhajícího duelu vedle.
Ten druhý inkvizitor byl Gran, ženská a tedy Ugida, bývalá učednice Řádu Jediů, která sice podle Loraxe nějakou dobu sklízela obilí na Reytě, ale temná strana z ní učinila solidního protivníka. Fidorkka o tom ostatně zjistila svoje. Když však Granka viděla, jak jde Fidorce od huby pěna, vzala celkem rozumně nohy na ramena, a i když jsem se ji snažil zastavit pomocí Síly, odolala mi. Běžel jsem za ní tedy pěkně pěšmo, ale hned za prvními dveřmi se mi ztratila a její auru jsem viděl sjíždět výtahem do podzemí.
Vrátil jsem se do hangáru, kde Dwayne ošetřoval dozuřenou gladiátorku, a chtěl jsem dorazit toho Aqualishe, ale byl fuč a jeho stopa slábla kdesi níž. Vzal jsem tedy aspoň to jeho párátko s tím, že ho jednou dám do muzea jako ukázku toho, jak se to nemá dělat, k němu toho klona s bojovým exoskeletem a i s nadopovanou sestřenicí jsme výtahem sjeli na úroveň, odkud zářila temná aura Granky a ještě něco světlého. Nebyl ale čas to zkoumat, vlítli jsme na ni a pak už si toho moc nepamatuju. Jen jak mi z boku čouhá meč a jak se sám sebe ptám, jestli by se jí rozflákal, kdyby trefila játra. Pak až jízdu výtahem, kde nehrála hudba a kde se k nám připojili Chlouppek s Kodym, oba docela v pohodě, a nějaká mladá cácorka.
Pořádně k sobě jsem přišel až v lambdě a teda vidět hned po probuzení auru klona není nic moc, ale asi mi to zachránilo prdel, takže si nestěžuju. Fidorkka ležela vedle, spala a srůstala, což vlastně dělá i teď, a bylo tu s námi i to plazí mládě z výtahu, ale teď si někam odskočilo. Kody s Chlouppkem vyrazili na průzkum a Sam s nimi, že zkusí komplex podminovat, kdyby se sem někdy jeho majitelé chtěli vrátit. Aura dvou dalších klonů je výrazně slabší, ale z nejhoršího už jsme snad venku. A já jdu taky spát, což jsem měl ostatně udělat mnohem dřív, jenže kdo jinej je tady tak zodpovědnej, aby to zaznamenal, žejo?

25. 7. 0 ABY, Y + 140 dní

Ach, ten skvostný puch Nar Shaddaa! Doletěli jsme v pořádku a bez čekání dostali fleka v nejlepší nemocnici pro nám podobné živly – u Mamutomutů ve skladišti. Šoupli nás všechny do jednoho takového celkem čistého, kde nás přivítal již celkem čilý Ben, ale místo drinku na uvítanou jsme dostali nějaký dezinfekční kekel, co mi vůbec nechutnal. Nejspíš to bylo to, co nedojedla Neryssa.
Teď se na nás prý mrkne sám velký Ronie osobně a já přestávám diktovat, protože na mě všichni koukaj jako na kokota.

1. 8. 0 ABY, Y + 147 dní

Ty vole, je tak strašně super pocit, když se jeden zase dokáže sám dobelhat na záchod a vysrat zbytky prvního pořádnýho jídla po skoro tejdnu na bezezbytkový stravě, ale s chvílí volna z lazaretu se to vůbec nedá srovnávat. Radši jdu rychle vyblít všechno, co se za ten týden stalo, kdo ví, kdy se začnou bát, že to se mnou cestou seklo nebo že jsem zdrhnul oknem.
Starali se tu o nás dobře, to nemohu říct. Na bandu válečníků, co čistí ulice Nar Shaddaa od zločinců, mají marodku fakt moc pěkně vybavenou. Dokonce mi půjčili i herní konzoli s Call of Duty: ARC Ops. Někomu bez očí byla tedy dost k hovnu, ale hrál jsem ji docela dlouho aspoň po paměti a sluchu a vyloženě schválně jsem umíral jenom ve chvílích, kdy mi některý z klonů koukal přes rameno.
Vin se zotavil celkem rychle, Bruce už teď taky spíš nadává, že bude muset slepovat brnění, než že by ho něco bolelo. Na brzkou akceschopnost to ještě moc nevypadá, ale na spotřební zboží mají docela tuhý kořínek.
Kody dostal opušťák hned druhý den a někam zmizel. Těžko říct, jestli s tou cácorkou, co ji zachránil, nebo za nějakou jinou. Je mi to upřímně docela fuk. Fidorkka v regeneraci pokročila víc než já, ale to určitě jenom kvůli Chlouppkovi, který na ní prováděl nějaké šamanské prasárny, kdežto mně jenom přinesl dvě flašky rychlé univerzální medicíny. Ne snad že bych to s ní chtěl měnit.
Každý z uplynulých dní jsem pak psal ostrou nótu Wyrrgymu, ať laskavě koukne do kartotéky a vzpomene si, kam že to poslal Cae, ale samozřejmě všechno bez odezvy. Mnohem divnější byl jeden docela živý sen, v němž jsem sledoval Logannu, jak pobíhá po budově Senátu. A aby toho nebylo málo, někdo do toho zvracel a spílal Taterrrskému čaji. Doteď nechápu, co to mělo být, a prý za to nemohly žádné z prášků, co jsem dostal, tak nevím…
Teď každopádně končím, jdu si zase lehnout, večer se zkusím vyplížit ven a zajít na pivo.

1. 8. 0 ABY, Y + 147 dní, záznam druhý

Na pivo jsem se nevyplížil, ti zmrdi pancéřovaní mě asi očipovali nebo co. Tak jsem se šel aspoň znova vysrat.
Fidorkka furt čumí na Imperiální rodinku, Chlouppek si někde ožírá držku beze mě, Kody asi zapaluje starou stodolu, jenom já, jedinej zodpovědnej, kurva, dospělej, se snažim vymyslet, jak využít toho fiaska na Rozengardu v náš prospěch. Protože fiasko to fakt bylo – možná jsme zabili dva zmetky, ale zbytek už nejspíš klepe Císaři na dveře a děsně brečí, ať jim dá prachy, že pak s námi zatočí. A osobně jsem toho názoru, že by to zvládli i bez těch peněz, vždyť už teď moc nechybělo a mohli si tu jeskynní základnu vyzdobit dvěma novými koberci. Jako generálka na Citadelu to rozhodně bylo k nezaplacení a to tam ani neměli štít.
Měl bych zkontrolovat fóra, jestli se někdo nechytil na to moje hecování lovců, a taky mě napadá, kde za pár hnusnejch mečíků koupit pár pistolníků k ruce a jako bonus možná vyžehlit Moz‘Gojovi ten průser z Hutt Townu. I když nevím, jestli si to zaslouží, když si teď někde válí šunky, inkvizici vůbec nezajímá a ani pohled nepošle.
Ale možná bychom mohli vypustit Loraxe společně se zprávou, že si ho k likvidaci Rozengardu najala nějaká konkurenční buňka Inkvizice, abychom zaseli aspoň mírné sémě nedůvěry. S trochou štěstí by se pak možná i začali sekat navzájem, i když… obsazeno, najdi si vlastní hajzl. Co, jakej vořežprut, kde? Aha, ok, už jdu, konec záznamu.

2. 8. 0 ABY, Y + 148 dní

Máme Siena. Přišel osvobodit Neryssu a na můj povel ho sejmulo asi patnáct kovbojů s omračovacíma kanónama. Nekecám!
Svlíkli jsme ho, zničili mu všechno kromě meče, který jsem si ponechal, a putoval do vlastní luxusní cely s vlastním luxusním energodržákem na inkviziční chamraď. S Fidorkkou jsme ho pak zpracovali, já byl ten hodný polda, co se mu jenom šklebil, že je debil, Fidorkka ta zlá, co mu chtěla do řiti narvat myšohryza. Musím si pak promluvit s Chlouppkem, jestli ho to neděsí, protože mě teda docela jo.
Děsilo to ale hlavně Siena, což bylo super, protože se rozpovídal jako malá holka. Vyprávěl o světě, kde vyrůstal, o nějakém Zotharu Hanakovi, který ho prý učil, ale upřímně řečeno jsem vůbec netušil proč, protože se ho na to nikdo neptal a nikoho to vlastně ani moc nezajímalo. Potvrdil nám ale, kdo je, že přinejmenším jeden z uprchlíků z Rozengardu už je na Citadele, a že chce maminku. Teda možná to přesně tak neřekl, ale koukalo mu to z očí. Pro Neryssu ho údajně poslala Miranda Lenico, což by mě za jiných okolností asi trochu dojalo, ale takhle to bylo spíš k smíchu. Můj plán s pokusem vyměnit ho za Emily každopádně asi padl, protože napalmová kosmetika mu moc neprospěla a něco mi říká, že Algernnon má už novou hračku, i když on o její lásce k němu viditelně nepochyboval. Což jenom dokazuje, co je to za naivní pako.
Přesto čuju past, protože to bylo až moc snadné, ale za chvíli má dorazit Chlouppek, tak zatím nic nepodnikám.

2. 8. 0 ABY, Y + 148 dní, záznam druhý

Když se daří, tak se daří. Chlouppek nepřišel sám, byla s ním Cae. A přišla čistě z vlastní vůle, od Wyrrgyho nedostala jedinou zprávu. Kdybych nevěděl, že je hrozně zaneprázdněný mlácením do kovadliny a ignorováním vlastní manželské krize, skoro bych si začal říkat, jestli nás schválně nesabotuje.
Bylo fajn zase vidět někoho z akademie, ale ne moc fajn zjistit, že ani tomu se nepovedlo se rozmnožit. Enkláva se tak o další kousek naklonila nad propast neúspěšných projektů, přičemž před pádem ji trochu ironicky držela akorát Školnice, jejíž syn nás ale asi moc nezachrání. Fakt strašně moc doufám, že Sagwen nenapadla nějaká blbost, jako třeba dát se do kláštera, a pořídila si aspoň pět dětiček bez očiček, protože jestli i moje vlastní padawan hodila na záchranu k Síle citlivé krve bobek, tak Impérium vyhrálo. Ach jo.
Za chvíli se jdeme pokoušet o spojení s Emily, kde bude Cae fungovat jako komunikační most. Chlouppek seká čarovné byliny, já jdu na chvíli meditovat. Kolem Togruty se totiž motá jedno spektrální morče a já bych nerad, aby mi rupla žilka nebo povolily stehy…

2. 8. 0 ABY, Y + 148 dní, záznam třetí

Ty krávo, to byla teda jízda, kam se hrabou housenky. Nejsem si přesně jistý, co se dělo. Byl jsem ale na Citadele a viděl, jakože fakt viděl, Algernnon do mě řezala a já uklidňoval sám sebe, že to bude dobré, že něco vymyslím. Síla. Ale pak jsem se taky málem pochcal bolestí, když mi padla jednička, takže se mi to trochu zamlžilo, přijdu si trochu dvojrozměrně a asi pořád nedávám smysl. Jako Šum, jen u mě to snad přejde. Chlouppek to jako šaman určitě dokázal interpretovat lépe, jdeme to probrat nad pivem, po tom se totiž srůstá a interpretuje nejlíp.

3. 8. 0 ABY, Y + 149 dní

Sotva vyšlo slunce a my se zvedli, že půjdeme o hospodu dál, jako za starých dobrých časů, když se k nám připojil Kody. S děsně super zprávou: sehnal nám jako podporu ten interdiktor, co jsme ho na oběžné dráze Kashyyyku rozmrdali pyrogelem. Cesty Síly jsou prostě fakt k popukání.
Má to ale samozřejmě háček, musíme nějak zajistit, aby se o zásahu toho interdiktoru nedozvěděl nikdo mimo soustavu. Což jsme taky nahlásili vrchním plánovačům na Jolly Jediovi, a to v řádném termínu týdenního komunikačního okna, nicméně mám z toho dost smíšené pocity. Všichni se totiž upnuli k hledání způsobu, jak vyřadit komunikaci ze soustavy, jako bychom pak snad už neměli vůbec žádný problém a najednou to všechno byla procházka růžovým sadem. Přitom zrovna Chlouppek by si mohl vzpomenout, že když tam pro jednoho vězně letěl naposledy, stálo to život jeho dceru. V době, kdy nešlo o monstrózní komplex, ale jenom o takový temnější hrad. Osobně nevidím jediný důvod, proč by to tentokrát mělo být snazší, a nerozmlouvám jim to jenom proto, že kdyby se kdysi dávno někdo pro podobnou blbost nerozhodl, tak tu dneska nejsem.
Každopádně z toho na mě padla tak blbá nálada, že jsem Chlouppka nechal jít s tou falleenskou chuděrou někam na žlutou limonádu a jdu za Šumem. Mám totiž takový pocit, že jestli byl Rozengard jenom rozcvička, mohl by se mi brzy hodit ten jeho fígl s duchovatěním, takže osvěžit si dávný výcvik možná nebude úplně od věci.

4. 8. 0 ABY, Y + 150 dní

Epesně strávený den, jen co je pravda. Připomněl jsem si, co dělat, až mi někdo narve meč do krku, a taky proč jsem jeden čas chtěl meč do krku narvat Šumovi. Ten teď možná vypadá trochu lépe a vyloženě září, ale jeho hádanky jsou snad ještě horší a spolupracuje ještě méně. Tenhle záznam každopádně píšu kvůli jiné věci, solidnímu průseru, který mě v noci probudil a připravil o zbytek spánku.
Carke zabila Loraxe a ti pitomci v brnění jí k tomu dopomohli. Jí to nevyčítám, je jí patnáct, asi si prošla peklem a je kolem ní tolik temnoty, že se od ní normální úsudek očekávat nedá, ale Pitas mi od té chvíle nesmí do rány, protože, kurva, snad mohl mít víc rozumu. Ne snad že bych si od Loraxe sliboval nějaké brutální vychýlení vah v náš prospěch, ale výhodou byl a kdo ví, co nás to bude stát.
Nechal jsem si zavolat Chlouppka od snídaně, ať to můžeme probrat dřív, než se probudí zbytek, ale vlastně nevím, co od toho čekat. Na mráz ji nevykopne, na to ho znám moc dobře a vlastně bych to po něm ani nechtěl, ale fakt si nemyslím, že máme v současné době kapacity na převýchovu podobného případu.

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License