„Varování, následující věty nejsou vhodné pro děti a mladistvé. A kde máš přezůvky!?“
- strážce holocronu
Úvod
Champbaccův holocron byl deník bývalého velmistra Champbaccy vedený od začátku roku 14 BBY, kdy došlo k rozpadu enklávy na Miu Leptonis IV, v menším prázdném holocronu, který vytvořila Nina Michaelis. Jeho strážcem byla trochu zjednodušená kopie vědomí samotné školnice, která k uvnitř uloženým informacím pustila jenom jeho nebo po zadání tajného hesla i bývalé akademiky. Záznamy na vyžádání i předčítala, což bylo o to vtipnější, že byly často plné vulgarismů. Kromě záznamů, které jí slepý majitel z praktických důvodů diktoval, neobsahoval holocron žádné další informace a aktivovat ho mohl jenom uživatel Síly. Champbacca ho míval schovaný na své lodi v lednici v krabičce od nerfího másla, později ho uchovával v levnější a tedy méně nápadné sklenici kaviáru, ještě později ho nosil v kapse maskovaný jako přívěsek na klíče.
Tato část obsahuje záznamy od 28. 2. 0 BBY do 28. 11. 0 ABY, pokračování zde.
Table of Contents
|
Záznamy
28. 2. 0 BBY, Y - 7 dní
Při paběrkování abregadského bojiště jsem našel skoro celou ošetřovnu i se skladem zásob. Těžko říct, jak moc je znehodnotil ten dvacet let dlouhý pobyt ve vesmíru, ale Jastra za to určitě bude ráda a M'Kesh už stejně potřeboval odčervit. Přibírám pár kusů lodního pancíře a zbytky obložení reaktoru a vyrážím na Kothlis.
1. 3. 0 BBY, Y - 6 dní
Umřela Linda, moje nejstarší sazenice malastarského puškvorce. Nemůžu říct, že by mě to zas tak překvapovalo, protože její záře poslední dobou jenom slábla, ale stejně budu potřebovat nějakou náhradu.
2. 3. 0 BBY, Y - 5 dní
Dobrá zpráva, ten celník v přístavu na Kothlisu už si zjevně nepamatuje, jak jsem ho minule praštil slepeckou holí do holeně, a nechtěl po mně vyplnit ani polovinu papírů co minule. Nebo si to možná pamatuje a nechtěl to po mně právě proto…
Jastra dostala pár beden k přebrání, M'Kesh pár tabletek a já prodal šrot, což se hodí, protože mi začíná docházet chlast. Mohl bych nakoupit bothanskou vodku, nicméně nejsem daleko od Nar Shaddaa, kde za stejné peníze dostanu něco mnohem méně hnusného, takže není co řešit.
5. 3. 0 BBY, Y - 2 dny
Přílet na Nar Shaddaa, jejíž záře mi po všem tom dopitém alkoholu fakt nedělá dobře, navíc mi pořád tak nějak divně píská v uších, jako by došlo k narušení Síly. Ještě že mám pilotního asistenta, jinak bych se při přistávání asi rozbil o kontrolu letového prostoru; teď si jdu každopádně lehnout, s takovouhle bolestí hlavy bych tam venku nejspíš někoho umlátil holí.
5. 3. 0 BBY, Y - 2 dny, záznam druhý
Hlava je po krátkém šlofíku lepší, ale definitivně mi došlo pití a začínají se mi trochu klepat ruce. Jdu roztočit kredity, nejdřív do obchodu s exotickými rostlinami, pak do Oázy pro chlast a nakonec do Nenažraného rancora pro kočičí žrádlo a ještěrčí vitamíny. To všechno bez M'Keshe, aby se neopakoval ten průser co minule, kdy si spletl něčího čistokrevného čokla s ochutnávkou.
5. 3. 0 BBY, Y - 2 dny, záznam třetí
Nakoupeno. Mám náhradu za Lindu, zatím nepojmenovanou sazeničku ithorského bwullinu, k tomu spoustu krabicového rumu a levného ugnaughtského poitínu a taky nějaké ty konzervy pro nás s M'Keshem. Protože kreditů mi pár zbylo a parkovné se v tomhle sektoru platí rovnou na měsíc, rozhodl jsem se udělat si krátkou dovolenou s návštěvou místních pamětihodností, ale nejdřív se s M'Keshem pořádně nadlábneme.
Akorát nesmím zapomenout, že ty ještěrčí vitamíny mám do misky přisypávat jenom jemu, jinak z toho budu mít zas týden vyrážku.
6. 3. 0 BBY, Y - 1 den
Ten poitín má fakt sílu. Šlehlo to se mnou krátce poté, co jsem si jím zalil cereálie k snídani, ale spíš to bylo další narušení Síly, tentokrát mnohem silnější. Aby to se mnou takhle otřáslo, muselo se nejspíš stát něco fakt hodně špatného, ale protože přípojku na galaktické zprávy už jsem nějakou dobu nezaplatil, můžu jenom spekulovat. Až se mi přestanou klepat kolena, vyrazím se poptat ven, Konečná stanice je sice docela daleko, ale mívali fakt dobré pivo, tak to určitě nebude ztráta času.
6. 3. 0 BBY, Y - 1 den, záznam druhý
Po obědě jsem, opět sám, vyrazil do hospody a plodnější dopoledne jsem už dlouho nezažil. Nejen že jsem ukecal revizora, že jakožto osoba očividně postižená nemusím mít lístek, taky jsem v Konečné stanici potkal Ringa. Od zavření Zeleného lampionu prý často měnil zaměstnání a teď skončil tady, pořád umí namíchat nejlepší tříprstový lomcovák a pořád ho umí našmelit na účet podniku, ale hlavně z něj vypadlo, že Chlouppek žije a že se po mně už docela dlouho shání. Dostal jsem adresu nějaké další hospody, která je kousek odsud, a hned ráno tam zajdu, abych zjistil, jak ten debil přežil čelní střet s barákem. Než jsem se dostal zpátky na loď, Síla mě znovu praštila, sice výrazně slaběji než včera, ale silněji než poprvé. Něco se rozhodně děje, ale mám v sobě tolik piva a lomcováků, že to musí počkat do rána.
Na zjišťování, co přesně se stalo včera, nemám náladu ani síly, ale lidi kolem si šeptají cosi o zničení celé planety a podobných kokotinách.
7. 3. 0 ABY, Y + 0 dní
Hned s rozbřeskem se venku začalo něco dít. I přes plášť lodi vnímám paniku, pobíhající tvory všech možných ras a imperiální patroly. Nevypadá to ale, že by hledaly někoho konkrétního, a tak se ozbrojen jenom svou slepeckou holí a platnými papíry vydávám do Modrého Mandalora, kde snad zjistím víc nejen o Chlouppkovi, ale taky o tom bordelu všude kolem. Snad nebudu litovat, že jsem si nevzal meč.
10. 3. 0 ABY, Y + 3 dny
Vole, už v tom zase lítám. Jasně že Chlouppek žil, protože ten smrťák ve vznášedle rozchodil, a jasně že jsme to zapili tou archivní chrchlovicí. Dozvěděl jsem se toho spoustu o době, co jsme se neviděli, vypili jsme půlku jeho hospody a během té doby prý volala Emily, která pomáhá Simbaccovi kopat Impérium do prdele, jestli jsme v pohodě. Skoro bych řekl, že je tohle setkání vůlí Síly, ale i na tu je to moc velká náhoda a já mám teď na přemýšlení moc velkou kocovinu…
Každopádně se tam k nám přidali ještě další dva týpkové, Sullustán Najib a Zabrak Moz'Gojo, oba dost v pohodě, a já si sem přišel jenom pro tebe, deníčku, protože z toho bylo jedno moc pěkné třídenní jednopivo s panákováním a šamanskými slzami a rozhodně jsme ještě neskončili. Tak bych si taky rád něco pamatoval.
11. 3. 0 ABY, Y + 4 dny
Ještě jsme nebyli ani v půlce vyprávění svých životních příběhů, když Moz dostal zprávu se zakázkou pro Tetragon. S Chlouppkem jsme mu samozřejmě říkali, ať na to sere, ale nakonec ukecal on nás, ať mu píchneme. Akce proběhla úplně famfárově: měl vyzvednout jednoho Feeorina v temné uličce na okraji Hutt Townu a dostat ho z planety někam jinam, tak pro něj šel, Chlouppek zajišťoval odvoz a já to všechno sledoval svým bystrým okem modravým z výšky. Všechno šlo v pohodě přesně do chvíle, kdy se objevil ten Feeorin. Jméno si nepamatuju, ale říkal si Profesor, měl bič a kvéry a hlavně droida, kterého, blbec, nechtěl nechat na místě ani když si pro něj přišla docela velká banda sráčů. Vysekali jsme ho z toho, protože nejsme másla, a odtáhli ho i s droidem do Mozovy lodi.
Chlouppek si poslal pro Barrbuchu, já zapnul automat na krmení M‘Keshe a varoval správce doků, že se tu možná začnou ztrácet psi, a šli jsme se radit, co dál. Moz byl z toho trochu v píči - přeci jen zachráněním toho jantara nasral Hutta, což není dobré pro byznys, a navíc brzy začaly na povrch vyplouvat další zajímavé věci. Třeba že ten Feeorin taky zná Wyrrgyho, jako ostatně každý v tomhle vesmíru, a že pro něj tomu Huttovi ukradl jakousi knížku o krystalech kyber. Sálá z ní Síla a v deskách má sloty na sithský pyramidovitý a jedijský osmistěnný holocron, ale Profesor ji neumí přečíst a chce ji dovézt Wyrrgymu, i když už za ni dostal zaplaceno.
12. 3. 0 ABY, Y + 5 dní
Domluvili jsme se, že s profesorem doletíme na Mygeeto a tam se uvidí, jestli už budeme moct jít pokračovat v pití nebo ne. Teď jsme každopádně provedli mezipřistání na Corsinu, pánové šli pro chlast a já si šel udělat záznam do deníčku, protože bych si taky zítra nemusel pamatovat, co se vlastně dělo.
12. 3. 0 ABY, Y + 5 dní, záznam druhý
Za chvíli budeme na Mygeetu. Moz vypadá, že už všechny ty podivnosti celkem vstřebal, Jhonar nemá tušení, kam chce hodit, a Chlouppek mě nutí dělat kliky, že by se mi to prý brzy mohlo hodit.
Prostě fakt k posrání, jako popelář bych se měl určitě líp.
13. 3. 0 ABY, Y + 6 dní
Krátce před polednem jsme přistáli na Mygeetu a Jhonar šel zjišťovat, kam přesně že se to má hlásit. Setkal se venku s nějakým děsně nenápadným týpkem, dostal od něj vizitku a já je celou dobu sledoval skrz trup. Až po sem nic zvláštního.
Když nám sdělil další adresu, kde jsme měli být za nějaké tři hodiny, hospodu Ledová placatka, pomyslel jsem si něco o zkurvené náhodě a debilních orienťácích a šli jsme s Chlouppkem napřed, na rekognoskaci. Přeci jen jsme si oba docela dobře pamatovali, že jsme si toho po minulé návštěvě ještě za války moc nepamatovali, a chtěli jsme zjistit, jestli je krystalové pivo pořád stejný hnus jako dřív. Bylo to přes celé město, taková hodinka cesty, ale Chlouppek našel pár zkratek a já v popelnici skoro úplně zachovalé torzo datapadu, které jsem si samozřejmě nechal. Hospodu jsme pak našli bez problémů, přeci jen se od minula nepřesunula, a co tak Chlouppek říkal, vypadalo to teď vevnitř mnohem víc k světu. Já uznal, že to tam líp voní, ale přeci jen tam pořád něco dost smrdělo.
Nejspíš já.
On pak chvíli flirtoval se servírkou, já si objednal pivo, jídlo a pivo a pan profesor s Mozem se k nám co nevidět připojili. Ve smluvený čas vešla dovnitř i skupinka chlápků, které jsme málem posekali jako trávník, ale nakonec se to nějak vyvrbilo a oni nás poslali, tadá, na další místo. Dopíče, fakt. Řekli jsme jim, že jestli to není poslední zastávka, tak jim sníme děti, a šli jsme do nějakého hotelu zase na druhé straně města.
Já se ve svém outfitu bezďáka posadil před hotel, abych hlídal, a než to vevnitř chlapi prověřili, vysomroval jsem sedm kreditů a jednu žvýkačku. Když mě zavolali, ať jdu dovnitř, nedivil jsem se; když jsem pak přišel na pokoj a viděl tam kromě Chlouppka, Moze a profesora taky dva klony, už mě to zaskočilo docela dost. Instinkt velel mrdnout po nich Silou gauč a ubít je klidně holýma rukama, ale Chlouppek mě naštěstí včas zarazil a vysvětlil mi, že to jsou ti nanuci z Atalay.
Tak jsem je jenom obezřetně ujistil, že jestli něco zkusí, sním je, a šel jsem si dát první sprchu za posledních cca sedm let. Pěkně jsem se umyl, což je s tou naší nesmáčivou srstí docela kumšt, pěkně si zazpíval a vrátil se do pokoje s ručníkem na hlavě právě ve chvíli, kdy Chlouppek od jednoho z klonů dostával zprávu od jednoho ze svých dávných kumpánů, snad Voština nebo tak nějak. Nechal jsem ho to dočíst, usychal a hlídal ty dva nádhery, ale fakt to vypadalo, že jsou kámoši.
Ze zprávy vyplynulo, že ta planeta, co z ní Chlouppek vypadl, protože ho srala, má nějaké problémy a Wyrrgy je jediný, kdo ji může zachránit. Zase. A potřebuje nás, abychom zjistili něco o krystalech, co by byly kompatibilní s tím, co jeho kámoš rozflákal někde na tamním měsíci. Kdybych nečetl Chlouppkovu archivní korespondenci, asi bych se právě začal tvářit jako Moz předevčírem, ale takhle jsem byl i docela v obraze a chápal, co se děje. Shodli jsme se na tom, že nejlepší bude se prospat, nechat profesora zkoumat tu knihu a zítra zajít do knihovny.
Ještě než půjdu spát, musím najít lepší místo na schovávání tohohle holocronu. Piksla másla je přeci jen v téhle krizové době v rukou šlusáka mého kalibru podezřelá jako kráva. Radši to dám do něčeho levnějšího, třeba do skleničky od kaviáru.
20. 3. 0 ABY, Y + 14 dní
Posledních sedm dní bylo tak špica, že mám chuť poslat Wyrrgymu výbušný dort s jemnou příchutí dioxis. Ten nás nemít, tak nevím, co by dělal, a asi by si měl hledat náhradu, protože já už jsem na to fakt starej.
Začalo to tak, že jsme šli s Chlouppkem do knihovny v tom našem městě. Ne, nevím jak se jmenuje. Vlastně už nikdy nechci slyšet ani o téhle celé zkurvené planetě. U vchodu nás prošacovali, jeho odzbrojili, protože do knihoven se prý s brokovnicí chodit nesmí, a mohli jsme si jít vyřídit vstupy. Jakožto jeho senilní dědeček jsem dostal slevu a ještě mohl řvát, že na záchody jsem nechtěl, když nám v cestě stál nějaký chudák Rodian. Sranda.
Hledání informací o krystalech v knihovní databázi jsme proložili pátráním po zdejších receptech a nějakém tom chapadlovém pornu, kdyby nás náhodou někdo sledoval, a zjistili jsme toho docela dost. Tak například spoustu receptů, které prý Chlouppek po návratu zkusí, nějaké asi docela vtipné video, které jsem ale díky holografickému zobrazení neviděl, a pak taky něco o zaniklém řádu zdejších lemurů, kteří uctívali obrovské inteligentní krystaly. Tenhleten řád Akir už sice nějakou dobu nefungoval, ale měl v hlavním městě stále stojící chrám a my se rozhodli, že tam jako správní tůristi mrkneme.
Potíž byla v tom, že to byla štreka jako prase, a než jsme tam tou lemuří rychlodráhou dojeli, už se dávno setmělo a já měl po těch třech ještěrkoburgerech z jídelního vozu zase hlad. Chlouppek se občerstvil u stánku, já se rozhodl pro něco bezpečnějšího k mým střevům a ulovil jsem si krysu. Ačkoliv jsme však k chrámu přišli až někdy po půlnoci, nakonec se mi povedlo dobušit na správce a hodit mluvení na Chlouppka. Ten probuzeného lemura uplatil první várkou kreditů, kterých za ten den podobně rozfofroval ještě dost na koupi nové lodě, a zase nás to posunulo o kus dál. Chtěl tedy další peníze, mizera, ale vypáčili jsme z něj, že členem toho řádu je i jeho dědeček, který žije kdesi na okraji města. Nakonec nám dal prohlídku a my byli tak nadšení, že jsme z něj ani pomocí Síly nevymámili ty prachy zpátky.
Vyspali jsme se v bordelu Pruhovaný ocas, kde to Chlouppek kupodivu neznal, a bylo to vlastně docela fajn. Jakmile totiž lemuřice zjistily, že od nich vlastně nic nechceme, protože je nechceme zabít, s radostí nám namasírovaly nohy a nechaly nás chrápat, aniž by to někam hlásily. A tak dobře jako tam už jsem se dlouho nevyspal.
Ráno jsme vyrazili za dědou a celkem rychle se dostali k němu do bytu, stačilo naznačit, že víme, co je zač. Jeho byt vypadal trochu jako skladiště neznámých artefaktů v akademii nebo Wyrrgyho místnost pro panenky, chci říct sběratelské předměty, a rozhodně by snesla uklidit, ale spíš mě zaujala záře jednoho předmětu, kterou očividně vnímal i Chlouppek. Zatím jsme se ale neptali, zapředli jsme s dědou rozhovor o krystalech a napili se jeho pálenky, která docela slušně dávala. Sílu jsem z něj sálat neviděl, ale přesto rychle odhadl, že my ji ovládat dokážeme, a protože jsme nezapírali, docela rychle jsme se tam skamarádili. Navíc to byl šaman, takže si s Chlouppkem rozuměli, provedli tam nějaký rituál nebo co a on dostal nějakou flašku, co nesměl vypít hned, výměnou za nůž. Já bych to teda nebral, ale já jsem alkoholik, ne šaman.
A pak řekl, že nás vezme na pouť. Tak jsme souhlasili, ostatně už jsem nebyl na kolotoči ani nepamatuju, a ještě před odchodem se zeptali na tu divnost, co z ní vyzařovala Síla. Ukázal nám to: byl to nějaký přívěšek, který mi dost připomínal sithské maskovače Síly, co jsem jako malý padawan viděl v jedné chrámové encyklopedii. Přímo se nabízelo, že má ten prcek jeden podobný ještě schovaný pod tím teplým rouchem, ale nešacovali jsme ho, když jsme takoví kámoši, a radši jsme šli na tu pouť.
Vzal nás na okraj města, kde koupil jízdní vlky, a doporučil nám, ať si koupíme spacáky a stany. Poslali jsme ho do píči, protože když někdo celou svou profesorskou kariéru učí děti, jak přežívat v divočině, tak ho prostě stanem fakt neohromíte. Chlouppek jeden koupil kvůli tašce, ale zpětně vzato to byly vyhozené peníze, protože jsme ji vůbec neupotřebili. Na vlcích jsme každopádně vyrazili někam do kšá, pár nocí jsme přespali pod širákem a díky vlkům nám ani nebyla kdovíjaká zima. Oproti takovému Zamhareeru to tam bylo možná až moc teplé.
Nakonec jsme dojeli do hor, nechali vlky se napást a lezli jsme po skalách jako nějaké kozy. Aku, jak se konečně představil šaman, nás nakonec dovedl na náhorní plošinu, z níž vedla jeskyně do skalního masivu, a překvapivě jsme museli jít právě do ní. Zase štreka jako hovado, sem tam nějaká ta průrva a tak, děs. Už si moc nepamatuju, co se tam přesně stalo, ale vybavuje se mi červík lezoucí po stěně, nějaký děsný řev a to, jak jsem se pak probral a všude kolem ležely kusy oblud. Vzali jsme z nich nějaké maso, na radu Akušroubováka i játra a kůže a šli jsme dál, jako by nám to snad mohlo pomoct. Já ještě sbíral ty červy a než jsme došli do jeskynní odpočívárny, kterou tu někdo docela šikovně připravil a vybavil, měl jsem jich slušně plné kapsy. A to jsem cestou užíral.
Povečeřeli jsme kusy jeskynních vlků a ráno pokračovali chodbou dál, až jsme narazili na obrovskou jeskyni. Života v ní bylo jen minimum a moje vlastní aura to celé neosvítila, takže se můžu jenom dohadovat, ale Chlouppek z ní byl dost paf. Viděl jsem ale oltář a dali jsme si dohromady, že v té obrovské jeskyni asi kdysi býval umístěn jeden z těch krystalů z pohádky, nicméně teď už se všude válel jen třpytivý prach. Tak jsme zkusili něco zjistit z něj.
Chlouppek se ponořil do šamanského transu, já mu pomáhal tak, jak mě to učil Šedý Šum, a už brzy jsme oba viděli velké věci. Vizi, v níž se v té jeskyni skutečně nacházel krystal, který místní Lurmeni uctívali, který pak vykopali a který pak na neznámé lodi odletěl pryč. Uzavíraly to obličeje tří lidí, které nám ale naprosto nic neříkaly, a hotovo. Vzal jsem do další kapsy hrst toho prachu, co kdyby náhodou, a vraceli jsme se. Vleklo se to, ale aspoň jsme mohli doplnit červy, na které mi mistr poradil i optimální způsob skladování.
To však ještě zdaleka nebyl konec naší pouti. Na plošině totiž mezitím přistála imperiální lambda, stormtroopeři tam mířili zbraněmi na několik místních a Chlouppek po krátkém vykouknutí spatřil i zvláštní čtveřici – páreček Mandalorianů, imperiálního důstojníka ve směšně drahé uniformě a Givina někde vzadu. Přemýšleli jsme, co dál, ale to už k nám do jeskyně vybíhali první tři stormtroopeři.
Použili jsme Akua jako návnadu, sami vylezli ke stropu, jak jsme to viděli v několika béčkových akčních filmech, a i když se to tak docela nepovedlo, nakonec jsme je pěkně potichu zlikvidovali a mohli přemýšlet dál. Já navrhoval, ať se stáhneme hlouběji do jeskyní a zkusíme najít jiný východ, ale Aku mě ujistil, že jediný použitelný by znamenal čtrnáct dní cesty temnotou, takže se Chlouppek nechal inspirovat těmi špinavými bestiemi z dolních pater a rozhodl, že imperiály prostě zaženeme našim mocným řevem. Pěkně jsme se rozdýchali, uvolnili a dali do toho všechno.
A bylo to vpravdě epické.
Jeskyně se třásla, dole v hlubině se otevíraly nové průrvy a jsem si jistý, že jsme téhle hloupé hoře urvali vrchol. Imperiálové začali střílet do zajatců, několik jich s děsem uprchlo a vrhlo se ze skály, jen ta podivná čtveřice zůstávala. A na ty jsem měl něco v záloze já.
Stále ještě ponořen do vírů Síly, vlezl jsem do hlavy pilotovi lambdy a vložil tam jednoduchý pokyn: leť. Raketoplán se dal do pohybu, a i když většina našich protivníků stihla bez problémů uskočit, nám šlo spíš o odvoz a bleskově jsme z jeskyně naskakovali do otevřené rampy. Jediný, kdo to nezvládl, byl Aku, jehož jsem chtěl přitáhnout podobně jako si občas přitahuju jiné hadry na nádobí, ale ten debil se bránil a ubránil. Byl bych ho tam nechal, ale Barbucha ho očividně ještě chtěla na hraní, takže ho čapla za mě a mohli jsme letět. Chlouppek vyhodil zmateného pilota od řízení, já mu nařídil se ani nehnout, začali jsme couvat a nikdo z imperiálů očividně nechápal, co se děje. Až po nějaké době, kdy jsme stihli urazit slušnou vzdálenost, pojali podezření, že se pilot zbláznil a zběhl, načež vyslali stíhače a my měli co dělat.
Řval jsem na Chlouppka, ať klesá, že padáme, ale chtěl ještě zkusit bojovat, tak jsem mu pomohl se střílením. A šlo nám to asi jako Simbaccovi matematika, takže plán vyskočit z letícího raketoplánu byl nakonec z nouze přijat a vykonán. Neobešlo se to pochopitelně bez děsného dramatu a ten dement mrňavá tam málem zase zařval, ale tentokrát se o něj postaral Chlouppek. Pilota jsme tam bohužel nechali, ale to shledávám nanejvýš vhodným, protože Impérium pak najde jeho tělo a všechno se to relativně vysvětlí.
Ještě chvíli jsme leželi krytí křovím, sledovali, jak stíhačky přistávají a piloti prohledávají trosky, ale pak nás to přestalo bavit a pomalu jsme se plazili pryč. Do města to naštěstí nebylo daleko, šamana jsme vrátili domů, vzali si ten přívěsek, abychom z toho měli aspoň něco, a jeli jsme vlakem zpátky do hotelu za klony, profesorem a Mozem.
Přijeli jsme úplně hotoví krátce nad ránem a přemýšlíme, že se na to Wyrrgymu vysereme, protože Chlouppek jenom za týden utratil můj roční rozpočet na mýdlo a zubní pastu, málem přišel o Barbuchu, oba jsme málem několikrát bídně zhebli a hovno z toho. Jenom ty tři obličeje, které necháme asi překreslit nějakého policejního kreslíře a pak na ně vyhlásíme odměnu.
Dobrou noc.
20. 3. 0 ABY, Y + 14 dní, záznam druhý
Nebudu to dělat, NEBUDU! KURVA!
Nemohli jsme se prostě chvilku prospat, odlítnout a hledět si svého. Ne, prostě po nás zase musí jít Impérium a profesor je pořád úplně k ničemu. Balil asi deset minut, takže Chlouppek mezitím stihl poslat zprávu Simbaccovi, jestli se nemůže kouknout po nějakých holocronech z našich skladů na Miu Leptonis, a když jsme konečně vyrazili, už se to dole samozřejmě hemžilo stormtroopery. Houkli jsme na Moze, ať kopne do vrtule a přiletí nám naproti, a vzali to přes střechu.
Ty kurvy byly ale i tam, kryté dvěma dělovými čluny, řvaly na nás, ať se ani nehneme, a my, protože jsme hráli počestné občany a měli platné dokumenty, jsme je poslechli. Přesto pak přišel nějaký kikot, co se mu ty doklady nezdály, a chtěl nám dokonce nasazovat klepeta, tak jsem mu musel jemným myšlenkovým tríčkem vysvětlit, ať si vysere voko. Jeden z člunů přistál na střeše, my úslužně nastoupili a tentokrát se do Síly opřel Chlouppek, který přiměl jednoho z vojáků dojít do kokpitu a domluvit změnu kurzu. Zbylo jich tam ale ještě devět, což by byl trochu problém, kdyby ten desátý nevyvolal rvačku s pilotem a nezamával s lodí tak, že to pět z nich neustálo. My, protože jsme poslušně seděli, tak dostali výhodu, kterou využili všichni kromě opět úplně zbytečného Jhonara, a loď byla během chvíle naše. A musím tedy přiznat, že jsem toho svého vojáčka tou holí udeřil s až moc velkou chutí.
Protože nouzových přistání ale asi pořád nebylo dost, i tahle kocábka šla vinou potyčky těch dvou k zemi a i my měli zanedlouho co dělat, abychom to ustáli. Skřípání plechů, výbuchy, prostě klasika. Přežili to naštěstí všichni, jen Chlouppkův omnitool přišel k nějakým zraněním a Moz měl problém nás najít, ale naštěstí pochopil, že stačí, kurva, sledovat kouř, neasi. Přišel mi trochu nesvůj, ale radši jsem se soustředil na vyklizení hořícího vraku a úprk na střechu, pokud možno beze ztrát. A kupodivu se to povedlo. Chaos nad městem šel cítit, kouř taky, ale kromě hasičských lodí a nějaké té imperiální stíhačky se brzy objevil i Moz, takže všechno dobře dopadlo.
Ale teď hodlám zapadnout do hospody a na další zpíčenou výpravu kvůli Wyrrgyho krystalu vyrazit nejdřív za měsíc, aspoň bude mít Simbacca dost času zaletět na Miu Leptonis a vyzvednout tam pár uložených holocronů. A doufám, že je pošle nějak diskrétně, protože obětovat čtrnáct let bezpečnostního odloučení jenom kvůli kamínku pro ubrumlaného opičáka bez vynašeče, to bych fakt nerad.
22. 3. 0 ABY, Y + 16 dní
Vítá nás Nar Shaddaa, po Mygeetu rozhodně vítaná změna. Možná to tu smrdí a každý druhý obyvatel je kurva nebo grázl, ale koncentrace přemoudřelých skrčků je přívětivě snesitelná. Chlouppek cestou sem vymyslel, že kontaktuje jednu ze zdejších stanic NSPD, kde dřív pracoval jako polda (ještě teď se směju a plánuju mu koupit pár koblih), a zkusí s pomocí jejich kreslíře sestavit podobizny těch lidí z vize, ale upřímně řečeno je mi dost jedno, jestli to vyjde nebo ne. Je sice fajn, že ho to na nějakou dobu zabavilo, ale mě to trochu sere, protože bez očí se maluje dost blbě a vybírat v mezičase popelnice mi zakázal.
Na chvíli jsme se rozdělili: Moz odletěl za mým nezbedným dítkem, Chlouppek šel na kafe a hrát si s pastelkami, já zamířil na loď. Zkontroloval jsem M'Keshe, kouknul na seznam pohřešovaných osob v okolí doků, jestli nesežral někoho důležitého, a ten prach z jeskyně na Mygeetu jsem nasypal do jedné z mnoha prázdných lahví na podlaze. Dali jsme si s kocourem napůl konzervu, já si do svého přídělu přisypal hrst těch sušených červů a je mi tak dobře, že bude zázrak, jestli se mi zítra bude chtít něco dělat.
25. 3. 0 ABY, Y + 19 dní
Tři dny jsem ležel, přemýšlel, jestli se radši nesbalit a nevypařit se, a pak došel k závěru, že asi bude lepší zůstat, že by se vesmír jinak určitě posral. Chlouppek, jediná pořádná motivace pokračovat v tomhle dobrodrůžu, mě povolal do hospody Rok'Pok kousek od Modrého Mandalora, tak snad to najdu. M‘Kesh zůstává tady, očividně nestrádá, ráno mi dokonce přinesl snídani, i když teda syrové psí maso mi zrovna moc nejede.
25. 3. 0 ABY, Y + 19 dní, záznam druhý
Rok'Pok je super a Indyss kokot.
Sešli jsme se úplně v pohodě, probírali jsme další možný postup a najednou se v hospodě objevilo nějaké dítě. Proti čemuž jsem samozřejmě nic neměl a dokonce by mi to ani nepřipadalo zvláštní, takový jsem otec, ale Chlouppek najednou zbystřil a vrhl se vedle toho dítěte, kde se očividně s někým vítal. Musel jsem se hodně dlouho soustředit, abych tam někoho vycítil, a ani pak mi ta jeho radost nebyla o moc jasnější. Ale následoval ho Moz‘Gojo, který se potutelně šklebil, akože „máme ten tovar, pan šéf“, ale nebylo kam spěchat. Jestli ta knížka vydržela milion let, pár piv ještě stihneme.
Příchozí se představil jako Kody a Chlouppek nešetřil chválou na to, jaký je to super chlap. Trochu se podivoval tomu prckovi, ale tenhle Kody má očividně jistou pověst, takže stačilo nakopnout a všem bylo všechno jasné. Jen jsme tedy mrňousovi museli doporučit, ať nemachruje a nezvedá Silou ten stůl, že by to pro něj nemuselo být zdravé.
26. 3. 0 ABY, Y + 20 dní
Hodně jsme pili a mluvili a ráno se vydali za profesorem, kterého nám posledních pár dní hlídali Mozovi příbuzní. Sympatičtí lidé, nenutili nikoho do sprchování a tak. Když jsem se ale zeptal, jestli bych tam s nimi nemohl bydlet, že Wyrrgymu klidně může někdo pomáhat za mě, tvářili se podezřívavě jak oni, tak Chlouppek. Tak jsem to nehrotil.
Dokonce jsem to nehrotil ani ve chvíli, kdy mě ten lorrdiánský zmrd šoupl do myčky na speedery a pustil kompletní program včetně voskování, dement. Přitom už jsem oproti dřívějšku smrděl neporovnatelně méně!
Až doteď jsme se pak pokoušeli přijít na kloub té pitomé knize, do které se strkaly holocrony. Moc si nepamatuju, co z toho nakonec bylo, protože jsme u toho pili, ale skoro určitě mi to bylo u prdele.
27. 3. 0 ABY, Y + 21 dní
Chlouppek mě ráno vzbudil s tím, že volal Šošonský král a že musíme být do večera na kaši, tak jsem se zvedl a šel s ním na loď. Moz kopnul do vrtule, skočil do hyperprostoru a než jsem si udělal šumák proti kocovině, ukázalo se, že jsem asi blbě slyšel.
Do večera jsme totiž měli být na Kashyyyku, ne na kaši, a když jsem to slyšel, poprskal jsem nákladový prostor šumákem. Dopíče, tak já se tady patnáct let snažím předstírat, že neexistuju, vyhýbám se všem světům, kde by mě mohlo do prdele kousnout něco z minulosti, a pár dní poté, co zakopnu o ne tak docela mrtvého Chlouppka, letím, tadá, na svou domovskou planetu, kde se to tenkrát před dvaceti lety začalo všechno srát?
Zbytek cesty jsem seděl v kumbále na opravářského droida, mračil se a nadával, protože to mě patnáct let popelaření naučilo víc než dostatečně. Ještě že mi tam hodili jednu flašku rumu, jinak bych možná na truc umřel žízní. A to jsem ještě netušil další jobovku…
Právě mi totiž prozradili, že po příletu na místo srazu uvidím nejen nějakého trotla, co asi neví, že kdyby si ten nakřáplý zub nechal vytrhnout, tak mu doroste, ale taky Simbaccu. Toho Simbaccu, kterého jsem od sebe záměrně odehnal, abych snížil šanci, že nás Císařovi pohůnci někde čapnou oba jednou sítí, kurva.
Takže se, milý deníčku, nehněvej, že s tebou teď mrdnu někam do kouta, protože tohle se fakt nedá.
28. 3. 0 ABY, Y + 22 dní
Vyseru se na to, fakt. Prostě počkám, až se všichni ožerou, šlohnu loď a poletím do hajzlu, bude mi líp. Proč? Protože jsme zase museli nasazovat krky za jiné, tak tak vyvázli a zachránili spoustu otroků z Alaris Prime, takže venku je teď veselo, ale já na to fakt nemám náladu a radši si za paměti zaznamenám, co se vlastně všechno dělo. Aspoň budou mít historikové představu, proč jsem si vychlastal mozek z hlavy.
Začalo to docela nenápadně příletem na základnu kashyyyckého odboje v mlhovině Tyyyn, kde nás přivítal nejen Šošonský král, ale taky Simbacca. Doufal jsem, že si pamatuje, proč jsem ho nechtěl kontaktovat, ale očividně jsem mu chyběl až moc a navzdory vážnosti situace mě chtěl objímat.
Muselo mu stačit poplácání po hlavě.
Kanrryuh nám rychle vysvětlil situaci, tak rychle, že Moz'Gojo stihl odletět, aniž bych se mu tajně propašoval na palubu. Nezbylo mi tedy, než následovat Chlouppka na planetu v nějaké ukradené trandoshanské šlupce, kterou pilotoval Simbacca a která nás měla dopravit do koncentračního tábora, který jsme měli osvobodit odvysíláním rušících kódů nebo tak něco. Přiznávám, že briefing jsem moc neposlouchal a většinu času se snažil vymyslet, jak vypadnout.
Přistání se povedlo a cesta do cíle netrvala dlouho, ale nepovedlo se mi cestou zakopnout o jediného hada, což bylo fakt k vzteku, protože trocha masa by mi náladu možná zlepšila. Místo toho jsme museli projít obrovskou chmelnicí, kde pracovaly stovky zotročených Wookiů a kde mi fakt nebylo dobře. Možná se mi Síla snažila říct, že bych s tím vším utrpením měl něco dělat, ale na to už bylo trochu pozdě.
Vzali jsme si motyky a předstírali, že pracujeme, což mi docela šlo, protože jsem to okoukal od Rodianů na Nar Shaddaa. Měli jsme v plánu se nepozorovaně protáhnout chmelnicí, zmocnit se AT-ACT a použít ho jako zdroj energie pro ten rušící vysílač, ale cestou nás zmerčil jeden ze strážných droidů a poslal na nás kontrolu, zmrd plechová. Dostavili se imperiálové, naložili nás do transportéru a asi chtěli očipovat, ale to měli smůlu.
Jakmile jsme se rozletěli, ovlivnil jsem mysl jednoho z vojáků, který se lekl a vystřelil po druhém, načež jsme v nastalém chaosu celkem rychle a možná až zbytečně krvavě ztrestali úplně všechny. Detaily si moc nepamatuju, asi zapůsobil adrenalin, ale skončilo to hromadou mrtvých stormtrooperů, přičemž jeden měl v hlavě zaraženou mou motyku, dvěma mrtvými piloty a nárazem transportéru do stromu, což nebylo moc fajn. Rychle jsme se ale oklepali, zjistili, že už po nás jde kde co, a vypadli odtamtud, aniž by Chlouppka napadlo si třeba vzít nějaký ten kvér.
Proběhli jsme nicméně nepozorovaně mezi šlahouny chmele, vylezli na AT-ACT, dostali se dovnitř a dali echo Simbaccovi, ať se stáhne a funguje jako záloha. Chlouppek se taky pokusil využít integrované vysílačky a popohnat toho trotla lorrdianského, co nám měl obstarat kódy na interdiktoru na oběžné dráze, ale co jsem tak pochopil z odposlechnutí, moc mu to nešlo. Bleskově jsme stroj obsadili, pokračovali v patrole, abychom nebyli nápadní, a čekali. Neviděl jsem to moc růžově a přirozeně jsem docela dlouhou dobu strávil nadáváním na naši současnou situaci, ale Chlouppek nešetřil optimismem a celkem se mu to vyplatilo, protože se mu po nějaké době místo toho lorrdianského trotla ozvala nějaká Wookiee, která mu snad šlohla komlink nebo co. Zase jsem moc neposlouchal, protože jsem zrovna hledal lékárničku a zjišťoval, že imperiálové ve svých hejbadlech očividně alkohol nevozí. Dementi, fakt.
O něco později jsme se už museli odchýlit od trasy hlídky, čehož si nepřekvapivě všimli dispečeři a začali nás buzerovat, ať se vrátíme, nebo bude zle. A my se vrátit nechtěli, takže zle být začalo, ale naštěstí se do věci včas vložili Simbacca a odboj, a začaly se dít věci. Moje drahé dítko na tábor zaútočilo v nejspíš půjčené stíhačce a z lesa se vyvalila masa živých tvorů, které jsem odhadoval na jezdce na bizonomutech a katarnech, v čele s jakousi obrovskou zrůdou, která podle aury nemohla být ničím jiným než terentatekem. A i když se mi na to skrz trup vlastně koukalo docela dobře, i my měli brzy o zábavu postaráno. Nestačil jsem ani uznale pokývat hlavou nad Kanryho výběrem domácího mazlíčka a svou návštěvou nás chtěla poctít hromada Trandoshanů, která lezla v našich stopách po nohách stroje.
Bleskově jsme zapadli do nákladového prostoru, který byl skoro plný chmele, a zkusili se v té hromadě šištiček schovat. Bylo to boží, i když jsem se v tom chvíli topil. Skoro jsem si říkal, že bych tak chtěl umřít, protože to tam strašně pěkně vonělo. Ještěráci ale zjevně i přes to ucítili náš pach (a tentokrát už ne jenom můj, protože ta myčka na Nar Shaddaa ho ze mě definitivně smyla) a hlavně asi viděli chlupy, tak ho začali prohledávat. Chlouppek toho nejbližšího čapl, stáhl do chmele a začal mordovat, já s použitím Síly vyhodil další dva otevřenými dveřmi ven a ostatní začali zdrhat, domnívajíce se nejspíš, že jsme Morrrgoth. Toto přesvědčení jsme samozřejmě prohloubili náležitým zvukovým projevem a zanedlouho byl stroj opět náš.
Dostat se s tou krávou k vysílači už bylo jen otázkou času a dokonce i kódy nám přišly včas, takže mé obavy byly zase jednou liché. Připojit generátor k vysílači sice nebyla žádná prdel, museli jsme ho vymontovat a ještě propojit přes spojovací kabely, ale povedlo se a stačil jeden restart. Jakmile byly inhibiční čipy inhibovány, začala ta pravá mela, protože se do otrokářů pustili i najednou volní Wookiové, a my byli bez hejbadla. Chlouppek naštěstí od Kanryho zjistil, že by nedaleko měla být zaparkovaná odbojem připravená gyrokoptéra, a po chvilce hledání jsem o ni v roští zakopl.
Chtěli jsme letět do tábora a pomoci s evakuací, ale v tu chvíli se staly dvě docela zásadní věci. Předně vyšla najevo kardinální slabina celého plánu, a to sice to, že na oběžné dráze zůstal interdikční křižník s aktivní gravitační studnou, kvůli níž neměly transportéry šanci uletět. A zadruhé nás pak zastihl dost špatný pocit, kvůli kterému jsme se málem vybourali.
Chlouppek viděl několik výstřelů z oběžné dráhy dopadat někde v lese a než jsme to stihli rozklíčovat, ozvalo se burácení a z vysílačky poplach odbojářů, že se k táboru blíží rázová vlna od Varfu. Ne že bychom ji snad neviděli, ale trochu mě v tu chvíli zaslepila temná strana – vždyť ti parchanti zničili zdroj vody pro tyrvrarrák, kurva! Chlouppek vypadal zaraženě, čemuž jsem se nedivil, ale museli jsme máknout, abychom zachránili aspoň někoho, jinak hrozilo, že z toho bude přesně takový průser, jak jsem prorokoval. V rychlosti ještě kontaktoval Kodyho a když jsem v konverzaci zaslechl zmínku o Rraholci, tak nějak reflexivně jsem se pokřižoval.
O vteřinu později se ozval Simbacca s několika dobrými zprávami. Nejen že přežil a byl na palubě jedné z lodí, ale zachránil i docela dost obyvatel vesnice až na Churra, který zařval při uvolňování gravitačních kotev. Než mě ale radost stihla přemoci natolik, že bych se přestal ovládat a začal jásat nahlas, vzpomněl si na něco, co mně by nedošlo ani za prase: že nejsme zas tak daleko od Karrambaculleku, kde jsem před devatenácti lety schovával Jungle Jet. A kde, jak mi právě můj milý syn připomněl, si můj milý nebožtík skorotchán ulil všechny ty pyrogelové hlavice, co díky nám nesrovnaly se zemí Kachirho. A z toho už by plán poskládal i dement.
Nechal jsem si vysvětlit cestu do skladiště a mohli jsme fičet, nicméně nebylo to daleko. Karrambacullek nás přivítal hrobovým tichem a nikde nebyla živá duše, rozhodně tedy ne poté, co jsem toho černého zmrda v pilotní helmě přehodil přes okraj náměstí. Urychleně jsme vběhli do náčelníkova sídla, já v jeho pracovně popadl impozantní láhev na cestu a vyhnul se čepeli zaražené ve futrech, načež jsme našli tajný vchod a schody do pekla.
Bylo jich asi osm milionů, takže láhev samozřejmě padla už někde v půlce, ale stálo to za to. Ocitli jsme se v obrovském skladišti, kde se válely mraky krámů, památeční trebuchet, pyrogelové hlavice a mezi tím vším Jungle Jet. Podepřený bordelem vypadal poněkud bezútěšně, ale to já určitě taky a lhal bych, kdybych řekl, že se o mě trochu nepokoušela nostalgie. Ani na tu ale nebyl čas, protože transportéry s otroky sváděly na orbitě lítou bitvu o holé životy a vyhrávaly ji jen díky tomu, že to imperiální piloti brali jako zábavné cvičení. Nechci ani domýšlet, jak by to dopadlo, kdyby si hrát nechtěli a rovnou stříleli s úmyslem zabít.
Naložili jsme všech osm raket a Chlouppek i nějaké dřevo, ze kterého si chtěl asi vyřezávat nebo co, a já po paměti nastartoval, ač jsem na to tentokrát poprvé neviděl. Nubian zapředl jako dřív, pomocí repulzorů jsme vykompenzovali utrženou podpěru a už jsem to chtěl brát nahoru k interdiktoru, že ho improvizovaně rozbombardujeme na mrdky, když mi Chlouppek připomněl, že ještě musíme někoho vyzvednout.
Vyzvednutí se povedlo na výbornou a dokonce mi žádný z těch lotrů nepoškrábal lak žaludovou střelou. Kody byl v pořádku a našel si holku, Rody, na nějž jsem upřímně řečeno úplně zapomněl, potřeboval z ruky odstranit zahryzlé wookijské mládě, ale v lékárničce byla naštěstí ještě flaška žížalovice] a já chvíli nemusel nijak zuřivě manévrovat. Zatímco ostatní odjišťovali bomby, já mu ošetřil rány a dal ochutnat, zbytek jsem dopil a pak ho chvíli děsil tím, že jsem po několika vydatných doušcích z viditelně alkoholického nápoje stále řídil, stále slepý.
Pak jsem ale předal knipl Chlouppkovi, protože ve vesmíru toho moc nevidím, a šel s Kodym obstarat manuální vypuštění bomb. Ta nová, která se představila jako Fidorkka, zůstala v kokpitu a já na ni kupodivu v následujících minutách nezapomněl, protože mi to jméno pořád vrtalo hlavou. Jméno, nikoliv to, co měla implantované na hrudi, aby bylo jasno, i když o tom se mi nejspíš bude zdát nějaká hnusná noční můra.
Chlouppek šlápl na plyn, na plné štíty nás přiblížil ke křižníku a nám tedy stačilo se připoutat, vybavit kyslíkovými maskami a pomocí Síly vyhodit pumy z otevřených nákladových vrat. Ztráta tlaku v prostoru nám sice nejdřív s muškou trochu zamávala a mně to málem urvalo kšandy, ale když jsem se ponořil do Síly a v rychlosti zkusil Kodymu trochu pomoci, povedlo se nám to a dokonce jsem odolal pokušení ho za těmi bombami hodit taky, za tu myčku.
Po dlouhé době jsem zase jednou litoval, že nemám oči, protože detonace pyrogelových hlavic o trup interdiktoru musela určitě stát za to. Radši jsem rychle zavřel dveře, aby z toho nic neměl ani Kody a abychom zbytečně neplýtvali atmosférou, a pak už jsme mohli vesele skočit do hyperprostoru.
Souběžně s tím, jak se hvězdy změnily v čáry, mi došlo, odkud že znám jméno naší nové spolucestující, a nepřijde mi to ani trochu vtipné.
28. 3. 0 ABY, Y + 22 dní, záznam druhý
Jungle Jet byl na základně odboje podepřen pneumatikami, já se už dvanáct hodin zašívám v bývalém skladišti Kulíků a už jsem si málem okousal uši do špičata. Šošonský král se pořád ještě nevrátil, ale většina jeho poddaných věří, že přežil a schovává se teď hlídkám v Zemi stínů, takže přiletí až trochu později. A pomalu se začínají zapíjet padlí.
Snažím se Chlouppka ukecat, abychom vypadli a zapadli někam do hospody, kde pořádně zapijeme ztrátu Tyrvrarru, bez Wyrrgyho, ale má nějakou divnou náladu a chce zůstávat stůj co stůj. Dokonce zmetek trvá na tom, abych vylezl a zapojil se do truchlení, protože Simbacca a Erris jsou z té smrti Churra a nejspíš i nějakých dalších příbuzných dost špatní. Jako by to snad byl můj problém nebo co, ach jo…
Ale ok, když chce, má to mít. Jdu utěšovat, protože to já umím děsně dobře, žejo, konec záznamu, dopíče.
30. 3. 0 ABY, Y + 24 dní
Som utěšil. Nejdřív Simbaccu, se kterým jsem si dal na dědu panáka, a pak si mě odchytla Erris. Nejdřív si tedy nebyla jistá, jestli jsem to já, protože jsem se přeci jen od našeho posledního setkání dost změnil, ale já ji poznal okamžitě a to jsem na ni naposledy koukal ještě očima. Odtáhla mě kousek stranou, pověděli jsme si, co jsme zažili za posledních dvacet let, a než jsem stihl zase na dvacet let zmizet, byla na scéně flaška taterrrského čaje a zapíjel se její táta, miláček národů.
A to utěšování mi docela šlo. Rozhodně se musím pochválit za to, jak jsem se udržel a nejásal, že je ten hrubián po smrti, protože by to jednak bylo netaktní (a „taktní“ je moje druhé jméno, to se ví) a druhak zařval vlastně jako hrdina, takže by mi možná někdo i dal do držky. Rozhodně si nepamatuju, že by se během toho stalo cokoliv nepředloženého, tak.
Až ráno jsem zjistil, že to trvalo dva dny, ale mnohem víc teď moje myšlenky zaměstnává Chlouppek. Tomu se totiž viditelně zalíbila Fidorkka a já přemýšlím, jak mu říct, že je to moje sestřenice…
1. 4. 0 ABY, Y + 26 dní
Kanrryuh se vrátil a bylo to veselé, každopádně pro mě bylo hlavní zprávou dne, že Chlouppek dokončil vyřezávání nové, dřevěné podpěry pro Jungle Jet a můžeme konečně letět pryč. Už jsem měl dokonce nastartováno, když za mnou přišel Simbacca s tím, že má super nápad a že musím letět s ním. A strejda Chlouppek ho v tom samozřejmě podporoval, mizera.
Tak jsme letěli. Nejen my, ale i všechny ty zachráněné transportéry s dobrými třemi stovkami Wookiů a přenosnými tlumiči čipů. A z hyperprostoru jsme se vyloupli, tadáá, u Jolly Jedie. Nejdřív jsem se samozřejmě zasmál, že jako apríl dobrý, a zadal počítači výpočet dalšího skoku, ale ukecali mě, abych přistál, a já u toho brblal jenom trochu.
Musím uznat, že Simbacca odvedl pořádný kus práce. Ne na svém malém soukromém povstání, ale na využití lodi coby obrovského skleníku s bonusovou zoo. Vypadalo to tam skoro přesně tak, jak jsem si to představoval, a kdyby měla odkud, i nějaká ta slza by mi asi ukápla. A nemohl jsem si nevšimnout ani toho, že měl na palubě pár bytostí citlivých k Síle, mezi nimi i Emily. Wookiové z Alaris Prime se tam stali součástí posádky, která tak historicky poprvé mohla s lodí i trochu manévrovat, a znovu se docela dost pilo, na padlé, na přeživší a na Tyrvrarr.
Večer máme s Chlouppkem v plánu zajít k symbolickému hrobu Jess, tak šel pro jednu z posledních flašek tyrvrarráku, ať je to snazší.
2. 4. 0 ABY, Y + 27 dní
Dali jsme to, ale stejně se připravuju na odlet, protože je mi tu po tom hlase ze záhrobí jaksi ouzko a kdo ví, jestli nás náhodou někdo nesledoval. Chtěl jsem sice pirátský Jungle Jet nechat Simbaccovi a vzít si něco méně nápadného, ale jednak mi řekl, že po Jolly Jediovi už žádné lodě dědit nechce, a druhak Chlouppek soudil, že na Nar Shaddaa se i v pochromovaném zázraku ztratíme celkem snadno. Já se s lodí naštěstí rozloučil už kdysi dávno, takže jsem neprotestoval: pokud nám ji teď někdo šlohne, už mi to vrásky přidělávat nebude.
A pokud nás kvůli tomu někdo napráší Inkvizici, můžu aspoň říct, že jsem to říkal.
Prozatím zůstáváme na palubě, i když se snažím odlet co nejvíc urychlit. Ostatně co mě tu drží? Syn, který už se o sebe evidentně dokáže famózně postarat sám? Jeho matka, se kterou bych bez nádrže taterrráku nikdy nepromluvil ani slovo? Hrob dávno mrtvé učednice, ve kterém navíc ani nebylo tělo? Její adoptovaná dcera, které se zalíbily bouchačky a je z ní velká holka? Sestřenka, kterou jsem poprvé potkal před necelým týdnem, která zatím ani neví, kdo jsem, a kterou začal Chlouppek ukecávat, ať letí s námi? To fialové děcko, ze kterého mám divně dobrý pocit, aniž bych tušil proč? Ten fakt pěknej strom v hangáru, u kterého se mi děsně dobře přemýšlelo a chvíli jsem tam neměl chuť překlopit stůl a zdrhnout?
Něco z toho očividně jo.
3. 4. 0 ABY, Y + 28 dní
Tak prý tu nějakou dobu zůstaneme, říkal Chlouppek. Jdu se ožrat.
4. 4. 0 ABY, Y + 29 dní
Našel jsem si moc pěknou zašívárnu v pomocné strojovně na palubě 36, kde jsem před dvaceti lety profesionálně nahazoval motory a kde Neva uvařil tu velkou dobrotu jenom z kloních proteinových tyčinek. Vypadá to, že tu nikdo pár let nebyl, tak si jdu udělat pohodlí a trochu zapřemýšlet, jestli bych neměl lepší se odsud prostě odplížit a zdrhnout.
5. 4. 0 ABY, Y + 30 dní
Potkal jsem tetu a babičku. Ne snad že bych je poznal nebo si pamatoval jejich obličeje, ale jména i další věci odpovídají informacím, co jsem o nich zjistil tenkrát při genealogickém výzkumu. A co hůř, ony si moje jméno vybavily taky a byla z toho náramně trapná chvilka, když se sice snažily být děsně přátelské a všechno, ale zároveň jsme o sobě navzájem vůbec nic nevěděli. Tak jsem jim ušetřil trápení, napil se jim na zdraví s tím, že se nemají stresovat a snažit se o nějaké obnovování neexistujících vztahů, a šel se zavřít do strojovny.
Ani mě nepřekvapuje, že tím nebyl příděl náhod ještě vyčerpán a hned za rohem jsem se těsně minul ještě se Shteffanem. Chvíli mi tedy trvalo ho poznat, ale on na tom byl hůř a nepovedlo se mu to vůbec, což mu nemůžu vyčítat. Já bych se ostatně po těch šedesáti letech taky nepoznal a nebudu mu přidělávat noční můry tím, že bych se mu odhalil. Možná někdy v budoucnu.
6. 4. 0 ABY, Y + 31 dní
Na chodbě k záchodům jsem málem narazil na Erris, ale v poslední vteřině se mi povedlo zapadnout do otevřených dveří, aniž by si mě všimla. A protože ty dveře vedly do prádelny, hodil jsem pásku i montérky do pračky, abych z nich definitivně dostal ten vosk z myčky na Nar Shaddaa.
Nepředpokládám, že by to z nich dokázalo dostat všechen ten olej a prach, co chytaly pěkných pár let, ale mohl bych tím značně snížit pravděpodobnost, že mě vyčmuchá i někdo bez vyvinutějšího čichu.
7. 4. 0 ABY, Y + 32 dní
V Koktavé školnici, kam jsem vyrazil pro zásoby, jsem potkal Chlouppka a armádu malých mizerů, co tam na mě číhali. Pod soustředěnou palbou argumentů jsem nakonec kapituloval a slíbil, že je něco málo naučím, pokud to urychlí náš odlet někam pryč, pokud mi za to dají něco k pití a pokud mě nebudou moc srát. Zítra máme sraz v tělocvičně, tak jsem zvědav, co z toho bude.
8. 4. 0 ABY, Y + 33 dní
Nebylo to zas tak hrozné, i když jsem se samozřejmě většinu času mračil a nešetřil je sarkastickými hláškami, aby si nemysleli, že je budu šetřit nebo že jsem jejich nový chlupatý kamarád.
Z Emily je fakt velká holka. Umí střílet, ohánět se světelným mečem a vůbec v ní nejde nevidět její adoptivní matku. To, že aspiruje na Mandalorianku, mě až tak nenadchlo, ale těžko jí to vyčítat, když ji vychovával Chlouppkův kamarád z Concordie, žejo, to vlastně dopadla ještě docela dobře.
Banana je… divná. Na první pohled vypadá jako největší tintítko na lodi, ale když jsem ji začal kárat za lajdácké držení světelného meče, dokázala mě bez větších skrupulí poslat do prdele, což bylo vlastně docela osvěžující. A vůbec jsem z toho neměl flashbacky na Joyce a nebyl rád, že nemůžu slzet…
A Frodirr je debil, ale má fajn fotra, tak ho možná hned nesežeru.
Chvíli jsme si hráli s kameny, chvíli šermovali, klasika. Všichni jsou to hrozná másla, což jsem jim samozřejmě řekl, ale možná by z nich jednou něco být mohlo, což mi taky tak nějak… vyklouzlo.
10. 4. 0 ABY, Y + 35 dní
Tak to asi fungovalo nebo co. Po pouhých dvou dalších trénincích si mě odchytl Simbacca a kromě takových těch keců, jako že mi děsně děkuje, měl pro mě i něco důležitého: prosbu, jestli bychom s Chlouppkem neskočili na Nar Shaddaa. Naneštěstí tedy jenom vyzvednout loď jednoho ze zachráněných otroků a vrátit se s ní, ale jako start dobré, takže si jdu pro papíry a hurá na Jungle Jet.
11. 4. 0 ABY, Y + 36 dní
Jungle Jet zůstal v hangáru, protože během předstartovní diagnostiky začaly nabíhat aktualizace softwaru za posledních dvacet let a hrozilo, že se odlet protáhne tak o tři dny. Místo toho jsme já, Chlouppek, Fidorkka a Trandoshan jménem Pastar nastoupili na Dvacet deka šunky, což je skutečně spíš uzenina než loď. Její majitel, Devaronian Krassus, nám měl být k službám, ale většinu cesty jenom žvanil a přiměl mě vyrobit si špunty do uší z polstrování jeho sedaček; pilotoval Herglic William, prý rodák z Miu Leptonis IV.
Teď jsme vyskočili z hyperprostoru na oběžné dráze Nar Shaddaa, sestupujeme do Vertical City a Krassus rozhazuje sítě, aby našel Pastarovu ztracenou loď.
12. 4. 0 ABY, Y + 37 dní
Finito, pohodička. Nostromo jsme našli v odtahovém přístavišti, zaplatili jsme mastné penále a byla naše, respektive zase Pastarova. I když jsem mu tedy doporučil, jestli by si spíš nechtěl koupit novou, než takhle zachraňovat starý konzulární křižník. Zpátky k Jolly Jediovi na ní každopádně letěl úplně sám, protože Krassus a Willy radši využili svojí šlupky, Fidorkka vyhrabala mezi hovny svoji Opilou mouchu a já se rozhodl přeparkovat Palpatinův palec. M‘Kesh byl tak rád, že mě vidí, až mi málem ukousl ruku, a když jsem startoval, blaženě mi předl v kokpitu. I jemu už tohle město očividně smrdělo a já pro něj měl vyhlídnutou mnohem lepší lokalitu. Chlouppek letěl se mnou a docela si to užil, jen musel nejdřív vyměnit půlku žárovek na palubě, neboť po tak dlouhé době nepoužívání prostě zkorodovaly.
13. 4. 0 ABY, Y + 38 dní
Zaparkoval jsem v té nejodlehlejší části hangáru, vypustil M‘Keshe a jdu uklízet. Meče jsem z modelů vypreparoval ještě za letu a jsou v pořádku, ale bude to chtít minimálně vrátit flašky a možná trochu vyvětrat. Nebo možná ne, aspoň mi dovnitř nepolezou lidi.
14. 4. 0 ABY, Y + 39 dní
Cestou z tělocvičny jsem byl svědkem toho, jak Simbaccu balí asi osmiletá holka, údajně náčelnice Ittummi. Málem jsem se pochcal smíchy.
17. 4. 0 ABY, Y + 42 dní
Ráno jsem potkal Erris. Ukazovala mi jizvu po inhibičním čipu, ale než jsem na ní mohl oči nechat (ha ha), udělalo se jí špatně a musela běžet na záchod. Jsem si skoro jistý, že to nebylo kvůli mně, ale stejně jsem pásku i montérky vypral ještě jednou.
20. 4. 0 ABY, Y + 45 dní
Po dalším tréninku nás s Chlouppkem Simbacca pozval na svatbu. Když jsem se zeptal, jestli nechce počkat, až bude té jeho princezně aspoň devět, vůbec mě nechápal, což mi trochu zkazilo náladu a zvažoval jsem tedy, že odmítnu a opět zopakuji své přání odletět někam pryč, kamkoliv. Třeba i na Zamhareer.
On to ale asi čekal, prevít, tak zmínil, že tam bude spousta pití, a protože Chlouppek se nabídl, že jako šaman ty dva oddá, kývl jsem na to nakonec taky, i když jen děsně neochotně. Flotila Inkvizice už je nejspíš na cestě, ale co bych si trochu nevyhodil z kopýtka, žejo…
23. 4. 0 ABY, Y + 48 dní
M‘Kesh málem sežral Frodirra a když jsem ho okřikl, že je to fuj, všichni (kromě Frodirra) se na mě dívali jako na zrůdu. Abyste se náhodou neposrali.
25. 4. 0 ABY, Y + 50 dní
Chlouppek je pičus a potřeboval by si zamrdat, vole. Prej že bych se měl nad sebou zamyslet, prej že mě tady potřebujou a prej že společně se snáz ubráníme. Argmunety, že kdybychom nebyli retardi a nesdružovali se pěkně na jednom skoro nefunkčním křižníku z minulé války, možná bychom se vůbec bránit nemuseli, nebral. A naopak přihodil něco v tom smyslu, jako že přece nenechám rodinu na holičkách, jako by snad pro mě něco takového něco znamenalo. Jo a prej že fňukám a měl bych se prostě sebrat, dement fakt.
Mohl jsem mu sice říct, že kdyby se, kokot, dokázal vyhnout mrakodrapu, třeba by ze mě taková troska nebyla, ale to by bylo trochu buzerantské, tak jsem jenom teatrálně práskl dveřmi a šel dopít ten poitín.
27. 4. 0 ABY, Y + 52 dní
Chlouppek mi někde sehnal dudy, asi jako omluvu za ty kecy, takže jsem se rozhodl mu to velkoryse odpustit, když jsem teď ten lepší Wookiee. Horší je, že teď už tu účast na svatbě odmítnout definitivně nemůžu, když tam musím hrát, ale… sral pes, aspoň se napiju.
29. 4. 0 ABY, Y + 54 dní
Velký den pro dvě jelita a příležitost se vylejt, aniž by mě někdo soudil, je tady, ou jé!
Obřad začne až za pár hodin, tak mám ještě čas se hodit do gala, to jest vytáhnout si z chlupů magnetem všechny špony z toho včerejšího soustružení šrotu, a taky procvičit Lohengrin. A Opijem se, opijem se!
30. 4. 0 ABY, Y + 55 dní
Svatba se asi vydařila. Jakože řekli si ano a pak se zpívalo a tancovalo (a Simbaccu vyzvala nejen ta mrňavá bestie, co jí začínám fandit, ale taky nějaká starší holka, nějak se mi utrhl ze řetězu, plájbój), ale já se věnoval hlavně hraní a chlastání, jak se sluší a patří.
Taky jsem Chlouppkovi prozradil, že ta samice, co nad ní furt slintá, je moje sestřenka, a on z toho udělal přesně tu scénu, které jsem se chtěl vyhnout, což byl ostatně důvod, proč jsem mu to neřekl dřív a sám. Zavolal babičku s tetou, bylo to dojemné a nepustil mě s flaškou na záchod, takže jsem u toho byl až do konce a fakt Fidorkku litoval. A trochu i Balmorru, které byla najednou ukradena všechna pozornost. Pešek, holka, pešek. Trochu to zachránil až jakýsi Riltorro, kterému jsme prý stavbou trebuchetu změnili život a který chtěl podpis.
Výrazně zajímavější bylo ale ráno, kdy jsem se náležitě sťatý prodíral hangárovým lesem a odskočil si k tomu stromu, co mě už při příletu z nějakého důvodu zaujal. Sotva jsem ho začal zalívat, pohnul se a já ho sice chvíli považoval za projev deliria, ale bylo to ještě vtipnější: byla to hibernující Neti, docela stará, kterou si Simbacca na Rori očividně spletl se stromem a vzal ji na palubu. Docela pěkně jsme si pokecali o starých dobrých časech a pak šli spát.
3. 5. 0 ABY, Y + 58 dní
Balmorra a Sulacco vyrazili na Nostromo s Pastarem někam na svatební cestu. A ani jsem moc neškemral, aby mě vzali s sebou, protože mi přece Chlouppek promluvil do duše a ze mě je teď funkční člen společnosti, neasi.
5. 5. 0 ABY, Y + 60 dní
Dalších pár tréninků, tentokrát i s pořádným šermem. Kupodivu jsem toho ani moc nezapomněl.
Přemýšlím, že bych Bananě věnoval ten starý, očištěný Ruukiho meč, když chudák žádný nezdědila po své mrtvé matce, ale… fakt jí chci dát zbraň, kterou se mě snažil inkviziční buzerant polechtat mezi žebry?
6. 5. 0 ABY, Y + 61 dní
M‘Kesh sežral jedno kaadu z hangáru. Simbacca chvíli brečel, ale pak uznal, že to byl slabší kousek a že přítomnost predátora vlastně může být pro celkový stav ekosystému docela přínosná. Když jsem mu navíc vysvětlil, že jako poloviční ještěrka toho kocour sežere mnohem méně než třeba, kašl kašl, Barrbucha, slíbil, že ho nikam zavírat nebude.
9. 5. 0 ABY, Y + 64 dní
Potkal jsem Krobarra, toho kováře, co nám po rozkazu 66 pomáhal s výrobou hejbadel na cestu z Karrambaculleku. Simbacca ho skutečně povýšil do šlechtického stavu, což se mu tady určitě moc hodí, ale kupodivu nijak nezpychl a pamatoval si mě. Začal mi doporučovat jakési lázně na Kashyyyku, takže je asi lehce senilní, ale já mu to nevyčítal a udělal jsem to, co by na mém místě udělal naprosto každý – zaměstnal ho, důchodce jednoho.
V lepším případě budu mít někdy v budoucnu k dispozici trochu lepší slepeckou hůl, v tom horším se mi aspoň nebude motat pod nohy.
16. 5. 0 ABY, Y + 71 dní
Stavil jsem se u hrobu Jessicy, postěžovat si, co je to kolem za bandu debilů. Čistě abych nezapomněl protivně dědkovat, víme.
20. 5. 0 ABY, Y +75 dní
Simbacca se zmínil, že mívá opakující se divný sen o nějaké temné pyramidě. Musel jsem mu připomenout, že to on je tady expert na pyramidy, ale je fakt, že mi to docela vrtá hlavou. Nemohlo by to být nějaké hodně obskurní varování Síly?
24. 5. 0 ABY, Y + 79 dní
To jsou šoky, ty vole. Jeden se jde ráno po celonočním svařování vychcat a bafne na něj strašidlo připomínající štětku na záchod, jenom bez držáku. Samozřejmě jsem Šedého Šuma poznal, nebylo to poprvé, co něco takového zkoušel, ale ani teď jsem mu moc nerozuměl. Povídal něco o soumraku nad zmrzlým peklem a temnotě, co přinese očištění, ale akorát z toho na mě vlezla melancholie a potřebuju se napít. Schválně, jestli mají v Koktavé školnici absinth.
26. 5. 0 ABY, Y + 81 dní
Uspořádali jsme s Bearrem menší přednášku o přežívání v divočině, protože by se to prý mrňatům mohlo hodit. Frodirr sežral vzorky jedlých korýšů, Pirranhacca trefil v půlce Roudýho papírovou koulí a začala bitka, Panchah si na pustý ostrov chtěla brát sprchu, Banana měla snad ještě divnější otázky než mívala Sagwen, jo… bylo to skoro jako být zase zpátky v akademii.
29. 5. 0 ABY, Y + 84 dní
Odchází lodní vodní čip, ať už je to cokoliv, a byla z toho docela dlouhá porada. Nenápadně jsem zmínil, že znám Jawu, co má za barákem pár vraků z klonových válek a co by to mohl mít, ať už je to cokoliv, a samozřejmě jsem byl pověřen bojovým úkolem. Zaletět na Raxus Prime, kde mi zase, do píče, všechno načichne rzí a kde mi všechno naleptají kyselé deště, kurva.
Na druhou stranu možná lepší než furt smrdět na palubě, ale rozhodně s Chlouppkem bereme Palpatinův palec, když je to na jeho domovskou planetu, ne Jungle Jet, který by byl po pouhém průletu tamní atmosférou na odpis.
1. 6. 0 ABY, Y + 86 dní
Viděl jsem Anna-nanu. Nevypadá vůbec dobře, aura mu slábla v přímém přenosu a já se trochu bál, aby neumřel přímo během mé návštěvy. Ale vydržel to, odkázal mě na nějakého Mari-runiho o kousek dál a ten skutečně čip měl. Problém byl v tom, že to byl pošuk do kluzáků a museli jsme si ho vyhrát v závodech na jeho dráze. Tak jsem tu informaci předal dál a pak se podílel na stavbě čtyř závodních kluzáků z bordelu tím, že jsem v hromadách rezavého šrotu hledal méně rezavé kousky, sem tam do něčeho kopnul a hlavně všem moc dobře radil.
5. 6. 0 ABY, Y + 90 dní
Závody, yai! Vrátil jsem Palpatinův palec na jeho původní flek a jdu spát.
5. 6. 0 ABY, Y + 90 dní, záznam druhý
KURVAAAAA!
6. 6. 0 ABY, Y + 91 dní
Strávil jsem nějakých šestnáct hodin na ošetřovně, kam dovezli Simbaccu, který závodil a povedlo se mu se vysekat tak, že nebýt Chlouppka, nejspíš by z něj byla paštika. Emily je dostala na palubu, já na ně čekal v hangáru s proplesknutým stromem a pak následovala spousta čarování v zavřené ošetřovně. Dovnitř se sice dobývala berserkeří princezna, ale dveře to kupodivu vydržely a k léčivému stromu se záhy přidal i IM-62, kterého jsem si matně pamatoval ze závěru naší lapálie po rozkazu 66. Simbacca byl tedy v dobrých rukou, ale to mi samozřejmě nemohlo zabránit v pičování tak intenzivním, že to málem dorazilo ty načnuté dveře.
Vypili jsme s Chlouppkem placatku žížalovice a pak pár litrů nějaké docela dobré dezinfekce a když se Simbacca probral, vzali jsme ho do Koktavé školnice. Tam byli prakticky všichni a v rychlosti sklízeli ze stolu jakési nádoby se spoustou šišek. Fakt divná cháska, tohleto, ale pak jsme synátorovo zmrtvýchvstání náležitě zapili a nakonec byl největší kumšt ho odtamtud dostat zase zpátky na marodku.
7. 6. 0 ABY, Y + 92 dní
Stavil jsem se za kapitánem, jestli nepotřebuje, abych mu někam hodně daleko zaletěl pro ovoce nebo rum, ale oboje už mu před mým příchodem donesla máma, jenom teda v dost nevýhodném poměru. A pak zas šla, protože jí prý bylo špatně, čemuž se nedivím; kdyby přidala rumu a ubrala těch kyselých věcí, určitě by na tom byla líp. Simbacca mi pak přetlumočil, jak mi děkovala za to, že jsem ho zachránil, a i když jsem se mu snažil vysvětlit, že to tak přece vůbec nebylo, ládoval se koblihami a asi mě vůbec nevnímal.
8. 6. 0 ABY, Y + 93 dní
Chlouppek vystřízlivěl a navrhl, že bychom se mohli zaletět podívat za Wyrrgym na Atalay. Což znamenalo, že konečně aspoň na chvíli vypadneme, jak jsem si celou dobu přál, a já byl tedy během chvíle sbalený a připravený k odletu.
Beru jak Maskovač Síly, ať je nějaká sranda, tak světelný meč, kdyby něco…
10. 6. 0 ABY, Y +95 dní
Doletěli jsme, vyložili droida a potkali nejen pár klonů, ale taky Wyrrgyho. A musím tedy říct, že mi dost otevřel, haha, oči.
Ne tím, že mě po těch dvaceti letech nejspíš ani nepoznal, ani tím, jak měl dílnu plnou střílen na šipky, dokonce ani tím plechem, kterým se snažil sundat a později ohromit Chlouppka. Spíš tou reakcí na informaci o té nebohé duši, co už je čtyřicet let jeho manželkou, že ji z otroctví v koncentračním táboře přímo na jeho rodné planetě zachránil jeho vlastní brácha a že po tom zachránění zůstala s ním. V tu chvíli mi totiž došlo, že jakkoliv zahořkle jsem se v posledních letech choval a jakkoliv mě má většina lidí celkem oprávněně za protivného dědka, rozhodně bych na jeho místě jenom neucedil něco jako „se stane“ a nesnažil se před vlastním a rovněž vlažně přivítaným bratrancem dál machrovat tím, jak jsem dobrý kovář. Respektive možná bych to ucedil, ale pak bych se šel pod tíhou výčitek někam stranou ožrat do bezvědomí a vůbec se nedivil, kdyby mě někdo měl za čůráka.
Takže na to definitivně seru a budu zase ten hodnej. Ne nezbytně milej nebo nedej Bacca ženatej, ale rozhodně si pohlídám, aby mi nehráblo natolik, že mi přestane záležet na mých blízkých a zavřu se v dílně. Což, přiznejme si otevřeně, mi v posledních měsících přišlo jako docela lákavá možnost, ale teď už ani moc ne. Přinejmenším si tam budu pravidelně větrat. A na to se klidně napiju.
Za chvíli jdeme ostatně s Chlouppkem vypít Bílou helmu, jen šel zrovna zavolat Deekovi, že potřebujeme nějakou větší loď na tu zamýšlenou srandu s krystalem.
14. 6. 0 ABY, Y + 99 dní
Hospoda je téměř vypitá, kloni se o nic nepokouší a já dokonce dvakrát úplně sám od sebe zapřemýšlel, jak se asi během naší nepřítomnosti daří Simbaccovi. Prostě dělám pokroky.
Místní jsou ale banda zmrdů, z nějakého důvodu děsně nesnáší Chlouppka a při každé cestě městem se musíme mít na pozoru, abychom se zavčas vyhnuli letícímu rajčeti nebo cihle. Absolutně nechápu, proč se jim tady kdy snažili pomoct, a samozřejmě jsem navrhl, že je v tom prostě necháme, když nás tu nechtějí, a poletíme o hospodu dál, ale Chlouppek to zavrhl, že to pár dní ještě vydržíme a že za to ti burani vlastně nemůžou, protože je proti němu štvou přeživší imperiálové. Tak jsem nad tím mávl rukou a šli jsme to přepít.
17. 6. 0 ABY, Y + 102 dní
Hotovo, rovnováha byla obnovena (s Deekovou pomocí jsme prostě vyndali přeživší krystal z chrámu, duh, nechápu, že to Wyrrgyho nenapadlo samotného a mnohem dřív), teď budou asi na planetě chvíli padat trakaře, ale pak se to určitě srovná. A jestli ne, mně je to vlastně dost u prdele, protože abych se snažil zachránit nějakou zbytečnou planetu v Neznámých regionech, která zachráněna ani být nechce, na to prostě nemám čas.
Letíme zpátky na Jolly Jedie, bohatší o pár zkušeností a chudší o nějaké ty iluze.
19. 6. 0 ABY, Y + 104 dní
Hned po přistání jsem v hangáru urval nějakou zbytečně vypadající kytku, zašel za Erris a omluvil se, že jsem se choval jako kokot. Vzala to docela v pohodě a navíc měla nějakou pochroumanou auru, asi viróza, tak nenavrhovala zapíjení ani další vykecávání a mohl jsem tedy vypadnout, než to začalo být trapné.
Zkontroloval jsem Simbaccu, který se po týdnu poctivého baštění koblih celkem zotavil, a jdu čekat do Koktavé školnice na Chlouppka, který si odběhl za tou Shistavanenkou v kuchyni.
20. 6. 0 ABY, Y + 105 dní
Simbacca utekl z ošetřovny, což jsem vzal jako jasný signál, že je zdravý, a navrhl mu, že zajdeme na jedno, když jsem teď ten lepší Wookiee a Chlouppek místo chlastání běhá za samicemi. Souhlasil, a to docela rychle, ale pak ho dohnal IM-62 a kdybych ho nevypnul, asi tím zrádným hlasem držkuje ještě teď.
Dali jsme si něco k snědku a výpitku v Koktavé školnici, Simbacca to prokládal koblihami, které mu nosila Barrbucha, a granulemi z téhož zdroje a docela pěkně jsme si pokecali. Občas jsem samozřejmě musel něco málo zavrčet, aby si nikdo nemyslel, že mě třeba na Atalay nahradil měňavec, ale jo, bylo to fajn. A domluvili jsme se, že zítra zkusíme najít takovou jednu věc, kterou děsně potřebuje a sám ji nedokáže najít. Sám nevěděl, co to je, a když mi to ukazoval, nebyl jsem moudřejší – nějaká tyčinka ze zámku, který snad vídá v těch zlých snech nebo co. Přirozeně ho napadlo, že to nejdřív nechá identifikovat nějakým nezávislým odborníkem, ale nikoho neznal, a tak jsem musel s nápadem přijít já. Přeci jen jsem nedávno nějakou dobu cestoval s Indyssem, a tak mi nezbylo, než mu doporučit Garteka Solona.
Než jsme šli spát, kontaktoval ho přes Holonet a dohodl s ním nezávaznou schůzku na Kotouči, kde se zrovna pár dní zdržoval. A protože jsem mu posledních patnáct let nedával dárky k narozeninám, slíbil jsem, že poletím s ním, i když jsem tedy z vidiny, že možná zase narazím na familii Freemakerovic, moc nadšený nebyl.
21. 6. 0 ABY, Y + 106 dní
Přistáli jsme na Kotouči a jdeme hledat Solona. Doufám, že mi někdo mezitím neštípne astrodroida, protože bez něj ten X-wing prostě neuřídím, to je hrozná moderní chujovina, zlatá Delta-7.
21. 6. 0 ABY, Y + 106 dní, záznam druhý
Je to frajer. Sotva jsme vešli do domluveného lokálu, byli jsme svědky toho, jak bičem vyprovodil dva pobudy, co obtěžovali jakousi lepou děvu, a na konzultaci ohledně toho krámu nám stačilo dvacet minut. Kam se hrabe Indyss, to se nedá srovnávat.
Pravda, bylo to taky o štěstí – ukázalo se totiž, že Gartek tak docela přesně neví, co by to jakože mohlo být, ale shodou okolností to zrovna nedávno někde našel, měl v ruce a pak prodal sběrateli na Kothlisu. Jméno mi nic neříkalo, ale měl snad bydlet někde dost stranou a já hlavně nikdy neprodával nic takhle drahého, takže jsem neměl důvod to zpochybňovat a radši jsem rychle zavelel k odchodu. Což bylo jediné štěstí, protože sotva jsme nastartovali, zmerčil Simbaccovu Šlupku Zander a začal hulákat něco o tom, že v takovém sběratelském skvostu se prostě musí proletět.
Naštěstí ho nikdo neposlouchal, šlápli jsme na to a teď míříme na Kothlis. Jenom doufám, že nebude mít zrovna hlídku ten kripl Sash, protože to bych si asi úplně zkazil karmu.
22. 6. 0 ABY, Y + 107 dní
Vůbec jsem netušil, že i na Kothlisu jsou místa, kde se člověk nepotí jako prase. Tedy o polárních čepičkách jsem samozřejmě věděl, ty má přece každá pořádná planeta, ale že jsou i částečně obydlené, tomu jsem nemohl uvěřit ani ve chvíli, kdy jsme přistávali vedle honosného zasněženého sídla, z nějž jsem viděl sálat velmi jemnou auru Síly, a klepali mu na dveře.
Těsně po třetím bouchnutí se otevřely a stála tam nabručeně vypadající Bothanka v odvážně krátkých šortkách, kterou jsem sice viděl už prve přes dveře, ale jejíž dvě pistole pořádně vynikly až v momentě, kdy jimi na nás začala mířit. A nezastavilo ji ani to, že míří na slepce. Sympaťačka od pohledu, a to ani nemluvím o těch kozách. Že prý jí Gartek volal a ohlásil nás, ale protože ho z nějakého důvodu nemůže vystát a on to nechápe, spíš nám to přitížilo.
Než nás stihla poslat do háje, případně než jsme ji stihli zhmoždit, jak kdo chce, ozval se z domu přátelský hlas a my konečně poznali toho odborníka na artefakty, či co měl vlastně být. Představil se jako Hugo Bodani, byl to Baragwin a měl v baráku hroznou spoustu krámů, z nichž většina generovala slabé pole Síly, všechny úhledně uklizené v teplých vitrínách. Bothanka se uklidnila, Simbacca se zeptal na hledanou tyčku a já jako správný slepec čuměl do zdi.
Hugo si naštěstí hned vzpomněl a dokonce nám tyčinku i ukázal – že prý pro něj osobně není nijak zajímavá, protože nenáleží do jeho oboru, ale že ji od Garteka koupil v balíku jiných, důležitějších věcí. Když jsem však naznačil, že si ji půjčíme a pak mu ji zase přineseme, znejistěl a otázat se, co by si tedy tak zhruba představoval za druh platby, už mohl zase Simbacca.
A dopadlo to ještě vtipněji, než jsem čekal.
Bothanka, Sis Kay‘lia, byla totiž očividně naštvaná ještě z dalšího důvodu, a to sice že se jí nepodařilo lokalizovat jeden moc pěkný artefakt, který by podle všech dostupných zdrojů měl pořád ležet někde v mořích na Corsinu. Na tom Corsinu, co jsme tam před náletem na Mygeeto kupovali chlast. A i když se dušovala, že to bez jednoho špeka a jednoho slepce zvládne, Hugo ji rychle umravnil a slíbil, že když jí pomůžeme a ten krám najdeme, tu tyčku nám věnuje.
Simbacca samozřejmě souhlasil, že prý má celou bandu šikovných lidí (o Wookiích nemluvil, asi měl v plánu nechat makat jenom nechlupáče, rasista jeden) a že to moře prostě nějak pročešou. Jenže když jsme se pak dozvěděli, co že to hledáme, oběma nám došlo, že brát s sebou celou četu potápěčů je asi trochu overkill a že na to nejspíš ten jeden špek a jeden slepec budou stačit. Jednalo se totiž o kus technologie Rakatů, který by nejspíš, stejně jako půlka věcí kolem nás, měl vykazovat alespoň lehkou stopu v Síle. Takže jsem zmínil, že tahle technologie vydává podprahový tón, který my opice s trochou cviku slyšíme a který nás už touhle dobou ze všech těch věcí kolem trochu sere, a oni to sežrali.
Plácli jsme si a za chvíli nastupujeme na Sisinu loď, Endurance. Snad nám tu ty šlupky zatím nezmrznou.
25. 6. 0 ABY, Y + 110 dní
Máme to, startuju a hurá zpátky, než mi chcípnou housenky. A jaký že byl výlet na Corsin? Inu, šlo to nějak takhle…
Sis strávila většinu cesty tím, že pomlouvala Garteka. Upřímně řečeno jsem ji moc neposlouchal, ale to bylo v pořádku, protože to po mně naštěstí nikdo ani nechtěl. Simbacca to zvládl za nás za oba, i když je fakt, že půlku času koukal té koze do výstřihu a že jsem ho musel hned dvakrát napomínat, aby nezapomínal na Panchah. Vůbec mě nepochopil.
Přistáli jsme v džungli na jednom konkrétním kontinentě a Sis nám ukázala hromadu obrázků s věcmi, které prý dokazovaly, že právě tady někde musí ten krám být. Holografických obrázků, takže jsem z toho měl hovno a ona to věděla. Simbacca učeně přikyvoval, jako vždycky, když na hodině se školnicí vůbec netušil, která bije, a za chvíli už jsme dostali erární dýchátka a vyráželi do džungle.
Propletli jsme se hustou vegetací, ve které bychom rozhodně nepřistáli, až k ruinám chrámu na pobřeží a tam mi došlo, proč si je asi tou polohou artefaktu tak jistá – vypadalo to, že stavba byla dřív mnohem větší, ale její část se po nějakém tektonickém úkazu odporoučela do oceánu. Tedy co jsem tak jako slepec, co oťukával stromy holí, mohl soudit.
Zříceninu obývalo jakési teritoriální prase, které však Sis svými dvěma bouchačkami rychle oddělala, a ke svačině tedy bylo vepřové. Opekl jsem ho já, abych taky k něčemu byl, a během přestávky jsem se schválně snažil najít v okolí něco, co by zářilo aspoň trochu jako rakatanská technologie. Les však byl až příliš hustý a živý a jediné, co jsem vypozoroval, byl přibližný směr někam k vodě. Tedy žádné překvapení.
K pobřeží jsme vyrazili vzápětí a tam, když se přede mnou otevřelo moře, jsem byl konečně k něčemu platný. Zatímco Simbacca předstíral, že poslouchá, a urputně se soustředil, já viděl cíl našeho pátrání takřka hned – byl sice pod vodou, ale notný kus bokem. Mávl jsem tím směrem holí, Sis začala remcat, že podle všech modelů pohybu dna se měly veškeré sedimenty přesouvat úplně na druhou stranu, a šli jsme pralesem zase dál. Aspoň ale viděla, že se jí vyplatíme.
Cestou jsem dostal chuť na pečeného hada a Simbacca na kakao. Oba jsme ale měli smůlu, protože Sis cestou postřílela jenom pár bizarních kaloňů a my se ocitli na místě, kde už nás před vodou nic zachránit nemohlo. Sis si sundala baťůžek a boty, hodila nám každému dvě rezervní náplně do dýchátka a pak skočila do vody tak, jak byla. Simbacca vypadal trochu zklamaně, já se jí ani trochu nedivil a vlastně jsem chvíli zvažoval, že udělám to samé. Představa, že bych si po dvaceti letech musel kupovat nové montérky, nebo je zase někde zdědit, byla ale tak děsivá, že jsem si je radši sundal.
Tou dobou už oba blbnuli na mělčině a cákali na mě s tím, že jsem bábovka, tak jsem si ještě sundal pásku, podíval se na ně a byl klid. Simbacca si viditelně loknul, já mimovolně ucedil něco o smradech a nakonec jsem byl pod vodou vlastně první.
Tam nás čekalo pár překvapení v podobě žraloků, se kterými jsme si ale poradili, několika potopených vraků a hlavně další hromady zbytků z nějaké prastaré budovy, ale já šel prostě za tím jedním divným světlem v dálce a dobře to dopadlo. Pravda, nejdřív jsme museli zabít tu obrovskou chobotnici, co si artefakt nejspíš odtáhla z původního místa do svého hnízda, ale protože jsme na to šli chytře, já ji viděl s předstihem a Sis měla nůž, vyhráli jsme. Jen Simbacca na ta chapadla koukal jaksi smutně a ani neochutnal.
Artefaktem byla jakási kovová trojnožka s kulovitým mechanismem uprostřed, která sice nevypadala nijak draze ani zachovale, ale Sis měla očividně radost. Upevnili jsme každý k jedné noze připravený balón, připojili na něj rezervní bombičky k dýchacím přístrojům a pak už jen sledovali, jak se plní a jak ten krám nadnáší k hladině. Ačkoliv vypadal kovově, byl podstatně lehčí, jak jsme zjistili poté, co jsme s ním já a Simbacca dopluli po proudu až k prvním rozvalinám a začali ho tahat na břeh.
Sis, která z vody vylezla na původním místě, aby vzala věci, nám pak pomohla a i když to byla docela fuška, nečekalo nás žádné ošklivé překvapení v podobě léčky či tak něčeho. Prostě pohoda a na slepce jsem tedy podal hodně slušný výkon. A byl jsem za něj i náležitě odměněn, neboť jsem na jedné palmě na místě přistání našel vyloženě luxusně barevné housenky, které budou určitě hrozně super. Do kapes jsem je ale dávat odmítal, protože bych si na ně pak akorát sednul, a jako mnohem lepší přepravka se tedy jevil ten Sisin teplý baťůžek. Propašoval jsem je tam kupodivu nepozorovaně, pak zbývalo už jenom naložit to heblo, kopnout do vrtule a bylo. Cestou sice překvápko odhalila, ale pro mě to bylo jedině dobře, protože po zaječení vyhodnotila, že stejně potřebuje nový, a já tedy dostal batoh.
Na Kothlisu jsme byli co nevidět. Hugo se moc nasmál, když jsem zkusil vyjednat, aby nám k té tyčce dal něco dalšího, co by trochu dorovnalo ten nepoměr velikostí, a mohli jsme vypadnout. Možná jsem na něco zapomněl, ale je mi to fuk, jdu spát.
26. 6. 0 ABY, Y + 111 dní
Kdo by řekl, že se mi po tak krátké době začne stýskat po Jolly Jediovi, co? Zahajuji přistávací manévr a tentokrát to píchnu někam blíž ke Koktavé školnici, protože mám absťák jako kráva.
27. 6. 0 ABY, Y + 112 dní
Během naší nepřítomnosti se nic moc zvláštního nestalo, nebo jsem si aspoň ničeho nevšiml. Chlouppek sice tvrdí, že většinu té doby strávil cvičením drobotiny, ale moc mu to nežeru.
29. 6. 0 ABY, Y + 114 dní
Vrátilo se Nostromo a přivezlo z Manaanu náramnou dobrotu – vzorky několika druhů moc dobrých korýšů, které Warrbrug okamžitě nasadil do připravených akvárií, kde se budou jistě množit jako diví. Jako bych už cítil lahodnou vůni pečených ráčků, krevetových kotkejlů a korýšovice…
30. 6. 0 ABY, Y + 115 dní
Během snídaně volal nějaký buzerant, že prý jedna povstalecká buňka na nějaké zapadlé planetě potřebuje pomoc s optimalizací svých operací. Simbacca tam poslal děcka a pokračoval v jídle, což jsem mu schválil a pokračoval jsem v pití.
1. 7. 0 ABY, Y + 116 dní
Tak máme práci i my. Zrovna jsem chtěl jít na oběd, když mě Simbacca poprosil, jestli bych nemohl sednout do té ARC-170, co se v ní poslední týden vrtali Chlouppek a Kirk, a letět na pomoc nějakému povstaleckému křižníku, který se v elektronové bouři snaží vyhrát souboj s křižníkem imperiálním. Přirozeně jsem ho poslal do háje, že takovéhle věci už nedělám a se sto sedmdesátkou jsem v životě neletěl, ale Chlouppek mě vyhecoval, že to bude super příležitost osvěžit si umění používat světelný meč, když tam nebudou fungovat kamery ani komunikace a nikdo tedy nebude moct zavolat Inkvizici. Plus mám takový pocit, že se bál letět sám s Fidorkkou, která je na něj nějaká nasraná. Tak jim tedy toho křena dělat budu, no, ještě že baterky do meče jsem dal nabíjet už krátce po příletu sem.
3. 7. 0 ABY, Y + 118 dní
Hotovo, jsem furt dobrej.
Nejen že jsme díky Chlouppkovu pilotování proletěli tou bouří skoro v jednom kuse a nejen že jsme tu povstaleckou korvetu zachránili, taky se nám povedlo otestovat Kirkův gravitační kanón, obsadit imperiální křižníček, skamarádit se s A1-H8, získat pár zajatců a dát si s nimi pivo, protože to byli celkem rozumní chlapíci a já rád dávám druhé šance, žejo.
Jo a taky jsme cestou zpátky navštívili jednu vesmírnou stanici a přilehlou vodní planetu, kde si někdo přivydělává těžbou a prodejem krystalů kyber. Chvíli jsme tam šmejdili, ale protože na lezení do cizího zelí už jsem moc starej a Chlouppek se už asi taky umí ovládat, nakonec jsme je nechali být a letěli zpátky domů, protože těžit a prodávat krystaly není nic ve srovnání se zotročováním celých planet.
4. 7. 0 ABY, Y + 119 dní
Cestou na záchod si mě odchytla nějaká mrňavá holka a ptala se, co má tak kapitán nejradši k jídlu, že prý za takovou informaci dostane od jisté jiné členky posádky slušnou odměnu. Pochválil jsem jí podnikavého ducha, napověděl, že si Simbacca moc pochvaloval například připálené pneumatiky s kečupem, a docela by mě zajímalo, jak Panchah s takovou informací naloží.
6. 7. 0 ABY, Y + 121 dní
Nějaký dement dementní se mě na chodbě zeptal, jestli si nechci jít zahrát fotbal, že prý zakládají fúzní mužstvo. Vysvětlil jsem mu, že je dement dementní, a on to dost možná i pochopil, ale rvát se kupodivu nechtěl a šel to zkoušet dál.
Důležitější ale je, že je připravená první várka korýšovice, takže ji přirozeně jdu ozkoušet, kdybych se nevrátil do tří dnů, byla ještě lepší, než jsem čekal.
7. 7. 0 ABY, Y + 122 dní
Je teprve ráno, ale už mě sviňsky bolí hlava. Buď byla ta korýšovice blbě vypálená, nebo se někde stalo něco tuze nemilého.
7. 7. 0 ABY, Y + 122 dní, záznam druhý
A je to tady, výjimečný stav. Potěr se cestou z mise stavil na Nar Shaddaa, aby zjistil, co se stalo s Roniem, a vlítli tam na ně inkvizitoři. Dostali Emily, Banana je z toho na prášky a Simbacca si hned po aktivaci nouzových protokolů zašel pro velký kbelík zmrzliny.
Ani jsem jim nevmetl do tváře, že kdyby furt nemávali meči, mohla být inkvizice už pár let zrušená, protože na to už bylo trochu pozdě, a na Chlouppkův dotaz, co s tím, jsem odvětil jednoduše – že prostě ty zkurvený parchanty jednoho po druhým pochytáme, pověsíme za koule do průvanu a vykostíme tupou lžící. Nebo jim ukážeme, jak vypadá opravdový terorismus, a každý jeden z těch činů si pěkně vykážeme – a ať Císař sám zváží, jestli není lepší nás nechat někde v klidu dožít, kurva.
Síla mi sice našeptává, že je za tím vším něco jiného, hrozivějšího, ale snažím se setrvat v přítomnosti a nenechat sebou moc cloumat temnou stranu, protože to by nikomu nepomohlo.
8. 7. 0 ABY, Y + 123 dní
Simbacca dojedl poslední zmrzlinu na palubě a nejspíš mě chtěl poprosit, jestli bych neskočil pro další, ale ani jsem ho nenechal domluvit, popadl na baru tři flašky zelené a šel… plánovat. Musel jsem ale asi někde špatně zabočit, protože jsem místo v hangáru skončil před ubikací, z níž pulzovala temná strana, a na poslední chvíli se mi povedlo zabránit nejhoršímu. Banana na tom sice i po našem dlouhém rozhovoru s minimem slov nebyla nejlépe, ale pak se mi povedlo ji trochu přiopít a snad i vysvětlit jí, že by jí žluté oči neslušely a že má pády na temnou stranu přenechat nám starším, co už jsme si něco zažili a nebude nás taková škoda.
Nakonec se i pousmála.
9. 7. 0 ABY, Y + 124 dní
Technici rozebírají toho TIE Reapera, co s ním holky letěly na Telero, a zjišťují, jestli v sobě nemá nějakou vestavěnou štěnici. Alternativu, že je někdo na Nar Shaddaa poznal a naprášil, budeme moci prošetřovat až v reálném prostoru a nezdá se mi moc pravděpodobná, vzhledem k rychlosti, s jakou je našli.
Taky si mě odchytil Krobarr s tím, že má hotový ten projekt, co jsem mu zadal a pak na něj rychle zapomněl – vyrobil mi slepeckou hůl ne nepodobnou té, co jsem používal doteď, jen s integrovaným generátorem silového pole z energokopí. Moc pěkná hračka, a vlastně docela jednoduchá, která díky poli zvládne zastavit čepel světelného meče, mlátí se s ní úplně stejně snadno jako se základním modelem a pecka do hlavy bude asi bolet trochu víc. Možná by se tím daly i vykrývat blastery, kdo ví.
Škoda, že se mi do pracek dostala až teď.
10. 7. 0 ABY, Y + 125 dní
Pořád smrdíme v hyperprostoru a ještě asi nějakou chvíli budeme: podrobný rozbor Smrtonoše neodhalil žádného trojského koně, ale něco mnohem jednoduššího – sledovací zařízení, které jim asi v nestřeženou chvíli nastřelili ti lovci. Simbacca ho chtěl sníst, ale mě napadlo, že by se nám mohlo mnohem víc hodit stále funkční – že bychom loď prostě využili jako návnadu a trochu ty zmrdy vodili za nos. Stačilo by prostě někam přiletět, posekat světelným mečem většinu těch, co přijdou vyzvídat, a pak už jenom počkat, až se na scéně zase objeví inkvizitoři. A tentokrát už bychom o nich věděli a nestály by proti nim jenom děti.
11. 7. 0 ABY, Y + 126 dní
Simbacca naplánoval zastávku v jedné odlehlé soustavě kvůli sluníčku a odeslání a přijmutí dálkové komunikace, takže Magoři a vesměs i všichni další, co umí trochu létat, jsou připraveni bránit loď, kdyby byli náhodou lovci až moc rychlí a třeba je napadlo půjčit si interdiktor. Já bych to na jejich místě udělal.
Přestože ale jako pilot stojím bez očí za hovno, taky jsem si našel způsob, jak být užitečný – zatímco ostatní skáčou do stíhaček, já jdu zabrousit na pár holonetových fór a zkusit vyhecovat pár lovců lidí, aby začali lovit inkvizitory, protože je to přeci děsně kůl.
12. 7. 0 ABY, Y + 127 dní
Kurva do píče, vole, já se na to tady fakt můžu zvysoka vyjebat. Hovno že šlo o zátah inkvizice, osobní vendetta to byla a nemůže za to nikdo jinej než ta píča de Bray, která to nejspíš plánovala už pěkně dlouho. Nejspíš už od chvíle, kdy se přestala pochcávat, kdy přestala bejt to usoplený děcko, co jsme ho s Chlouppkem jako největší naivní idioti nehodili do drtičky odpadů, jak si zasloužilo, ale dali jsme mu druhou šanci. A teď je kvůli tomu Emily někde, kde by nikdy nikdo bejt neměl, a nejspíš si přeje, aby během té potyčky ve Vystříleném zásobníku fakt umřela, doprdele.
Navíc se to jako první dozvěděla Joyce, která díky tomu přišla o přesně ten život, co jsem všem říkal, ať si ho zajistí, a která se s pláčem, hněvem a spoustou dalších emocí vesměs přistěhovala k nám, na tuhle zatracenou loď plnou zablešenejch chudáků. Ne že bych ji po těch letech nerad viděl, haha, ale, kurva, vždyť ta si to fakt zasloužila ze všech nejmíň! Co bude dál? Algernnon někde vyštrachá i Sagwen a začne její kousky posílat pro změnu mně? Tak to teda ne-e.
Plán na vykostění inkvizitorů zůstává, ale ta kráva nám to vlastně právě v mnohém zjednodušila. Už totiž nenaháníme nějaké náhodné emaře, co je Císař sebral od rodin a osaháváním je dostal na temnou stranu, teď jdeme palici uříznout někomu, o kom něco víme. Takže jakmile to půjde, vyrážím na Vogastis, pochcat tam té krávě namyšlené rodnej domek a doufat, že mi přijde naplácat. Možná mě sejme, kdo ví, jak moc papala polívčičku, ale skoro jsem ochotnej to risknout, protože tak jako tak to galaxii prospěje a ona se pak třeba z nudy sama zabije.
13. 7. 0 ABY, Y + 128 dní
Byla tu Banana, nejspíš vycítila, že mám chuť někomu vytáhnout páteř nosem, a pro změnu pomohla ona mně, i když jsem jí to samozřejmě nepřiznal. Svěřila se mi ale, že když ji jeden z těch inkvizitorů držel pod krkem, cítila z něj strašlivé zoufalství a odhodlání zavděčit se své životní lásce a matce svého dítěte. Nejspíš tím chtěla naznačit, že ho máme zkusit ušetřit, protože za to vlastně nemůže, ale vnuklo mi to nápad dočista jiný – možná, ale opravdu jen možná, když tohohle sráče chytneme, budeme ho moct s tou jeho životní láskou vyměnit za to, co zbývá z Emily. A jestli ta životní láska není právě Algernnon? No, tak ho vyměníme za něco jiného nebo s ním nakrmím M‘Keshe.
Jdu to navrhnout na schůzi v Koktavé školnici, co nevidět budeme stejně muset někde zastavit a chvíli svítit na kytky, tak při té příležitosti můžu odletět. Ideálně s Chlouppkem, třeba si to užijeme jako tenkrát s její mámou a tentokrát už žádné děcko šetřit nebudu.
14. 7. 0 ABY, Y + 129 dní
Porada byla rychlá a plodná, vyrážíme na lov zmrdů.
Motycca mi prakticky na počkání spíchla kompletní jedijskou róbu tak, jak jsem jí ji popsal, a i když v podobném střihu teď venku chodí vlastně jenom farmáři, troufám si tvrdit, že něčí pozornost by to upoutat mohlo. A pokud ne tohle, tak určitě ty plastové oči, co jsem vydloubl jednomu z plyšáků, které přivezl Krassus dětem, a přilepil si je na zjizvené oční důlky. Soudě podle toho, že Frodo málem zcepeněl, když mě s nimi viděl, fakt stojí za to.
Joyce chtěla letět s námi, ale jednak ji potřebujeme tady na palubě, aby se ten cirkus nerozsypal, druhak by se nevešla do lodi. Místo Smrtonoše totiž bereme tu ARC-170, co jsme s ní nedávno proletěli elektronovou bouří a co na ni právě technicky nadaná část posádky instaluje to sledovací zařízení z TIE Reapera.
Mám doplněnou placatku, kromě svého meče beru i ten starý Ruukiho, ať se má v případě nouze čím ohánět Chlouppek, a jsem připraven vyrobit pár kilo inkvizičního salátu. Maskovač jsem po zralé úvaze nechal na lodi, protože maskovat se je teď to poslední, co máme v plánu, ale bereme Deník Whillů, protože už je na čase vyřídit jedno staré nedorozumění.
14. 7. 0 ABY, Y + 129 dní, záznam druhý
Navštívili jsme Vystřílený zásobník a já zkusil uplatnit svoje zkušenosti vyšetřovatele z kariéry na Bespinu, ale nikam to nevedlo. Většina stop byla dávno uklizená a v podniku se vesele… no, podnikalo, záznamy z kamer jsem si prohlédnout nemohl a musel se spokojit s poznámkami na papír. Měli jsme tedy jenom zevrubný popis tří inkvizitorů, přičemž toho jednoho zvládla Emily ogrilovat mandalorianským napalmem a dá se u něj čekat lehoučká změna imidže. Popisem lovců jsme se ani nezdržovali, ti nejspíš dostali zaplaceno a momentálně jsme jim zase ukradení.
Chlouppek ale dostal zprávu od nějakého svého kontaktu, tak se tam jdeme přesunout. Je to blízko Modrého Mandaloru, tak by z toho něco kápnout mohlo. Zdá se ale, že můj převlek nikoho až tak nedráždí, protože střílet po nás zatím nikdo nezačal. Nezbývá tedy než doufat, že jenom dali echo Inkvizici a čekají na odměnu.
14. 7. 0 ABY, Y + 129 dní, záznam třetí
Máme prvního inkvizitora a nemuseli jsme hnout ani prstem. Tedy, Mamutomuti v čele s Roniem mají inkvizitora. Inkvizitorku. Jmenuje se Neryssa, během akce v Zásobníku příliš horlivě proskočila oknem, což Fidorkka i viděla na záznamech z kamery, a oni ji prostě dole sebrali, šikulové. Je trochu pomlácená, ale na takový pád jí to mele docela slušně a je i pěkně drzá, i když moc nechápu, na co naráží a proč tak blbě čumí zrovna na mě. Tedy čuměla, než se Ronie dozvěděl, co její kolegové udělali Emily, a vydloubl jí oko, k čemuž jsem mu půjčil vysloveně vhodný šroubovák. Pak hlavně skuhrala, řvala a vyhrožovala, že kromě Emily to má spočítané i ta druhá Togruta a vlastně my všichni. Chlouppek se na mě hned podíval nějak divně, mně to trvalo ostudně déle, ale i já nakonec pochopil, že asi mluví o Cae, a hned jsem mu doporučil kontaktovat Deeka nebo přinejhorším Wyrrgyho, aby zjistili, kde se jejich zaměstnankyně nachází. Neodpovídali ani jeden a ta čůza nespolupracovala, takže jsme museli doufat, že se Cae nenechá chytit jen tak a že se Deek ozve co nejdřív. Nebo že včas chytneme někoho, kdo si s námi bude povídat.
Teď jdeme do hospody a pak do kina. Ptal jsem se, co dávají, ale to Chlouppek neví a vlastně to není podstatné, protože se tam máme sejít s Kodym a předat si informace za tu dobu, co jsme ho neviděli. Máme ale ještě pár hodin čas, takže je fajn, že tu Fidorkka zná jednu hospodu, teď nás tam vede a čumí na mě jako na píčuse, že si deníček zapisuju za chodu. To abych náhodou něco nezapomněl, víš, děvenko?!
15. 7. 0 ABY, Y + 130 dní
Jako hospoda nebyla špatná, ale trochu moc to tam smrdělo kultem osobnosti a hlavně to pak přebilo to kino. Nikoliv však film, ze kterého jsem měl hovno, nýbrž události, co se tam staly a nebylo jich málo.
Jediný další divák asi neměl moc radost, že se tam bavíme o svrhávání Císaře, ale přesně to teď Kody očividně zkouší. Moc jsem to nepochopil a vlastně ani neposlouchal, fungoval jsem hlavně jako rušička a chroupal reythské oříšky tak nahlas, aby nás nemohl nikdo odposlouchávat, ale podle všeho teď dělá pro tu dominu, má slušné výhody a vlastně ani nejde po nás, nýbrž právě po Sidiousovi. Mazané. Když zjistil, že stejně jako on jdeme po inkvizitorech, a když pak zjistil proč přesně, bylo jasné, že spojíme síly, ale to už konečně přinesl své ovoce můj převlek. Nebo možná ty jeho liebesbriefy nějaké té cácorce z Kuatu, co já vím, jak říkám, moc jsem neposlouchal.
Do kina každopádně vpadlo komando a já si jich všiml vysloveně na poslední chvíli. Zdrhali jsme servisní chodbou vedle plátna, Fidorkka nám kryla ústup dýmovnicí a já světelňákem, ale nejen že jsem se vůbec nezdržoval s pokusy odrazit některé z těch střel zpátky na maníky v černém, taky mi jedna proklouzla a málem na místě zabila Chlouppka. Ten naštěstí jako malý papal hodně polívčičky, tak to rozchodil, a já už viděl, že dva inkvizitoři, kteří původně komando následovali, si nadběhli a teď na nás číhají právě na ulici, kam vede servisní chodba. Kody s Fidorkkou je ale zaměstnali víc než adekvátně a já si s tím jedním, co tam na mě čekal, ani moc dlouho nezašermoval. Bylo to ale fajn jako rozcvička a než Chlouppek odpálil granát a málem i sebe, asi uznal, že by to nedal. Když mu totiž Kody navrhl, ať se na to vysere, vypnul zbraň a nechal se omráčit. Jeho meč jsem si nechal, bude se hodit na součástky pro potěr, ale naše lapálie ještě zdaleka neskončila.
Ten druhý, kterého předtím asi Fidorkka shodila dolů nebo tak něco, mohl klidně pád přežít, a tak jsme se museli vydat v jeho stopách. Kody zavolal svoje vojáky, které jsem nechtěl dráždit a ještě před jejich příletem se tak zbavil toho stejně až zbytečně čistého oblečení, a dál jsme postupovali společně. Kdyby mi někdo před patnácti lety řekl, že budu jednou společně s jednotkou imperiálních vojáků nahánět po Nar Shaddaa inkvizitora, asi bych se od srdce zasmál. A ještě minulý týden možná taky, ale vesmír má viditelně smysl pro humor, kokot.
Sletěli jsme v imperiálním raketoplánu dolů, kde mi jinak celkem sympatický bezďák s epesním barákem vyžahl skoro všechnu korýšovici, ale nakonec jsme z něj potřebné informace naštěstí dostali. Fidorkka uplatnila svoje zkušenosti s lovem lidí a zanedlouho už jsme neomylně následovali krvavou stopu do kanalizace. Voněla docela uležele, ale nebylo zbytí, skočili jsme do toho a záhy si pěkně čvachtali.
Šel jsem první, protože ty máčky potřebovaly světlo, kdežto já díky těm mrakům života viděl líp než nahoře, a zanedlouho už jsem uprchlého mizeru zahlédl. Potkala ho ale ještě větší smůla než my, soudě podle zrychlení ho nejspíš nabrala vlna napouštěné obohacené vody a vyrážel nám vstříc tak rychle, až nám to radost neudělalo. Kody bleskově vlezl Fidorce na záda, vyřízl díru ve vrchní části trubky, všichni jsme se dostali o patro výš a já pak v pravou chvíli pomocí Síly vytáhl toho tonoucího parchanta k nám. Visel jsem při tom chvíli hlavou dolů a netřeba snad dodávat, že ze mě tekly hovna proudem, ale stálo to za to. Inkvizitor měl původně otevřenou zlomeninu nohy, ale všechny ty mňamky v kanalizaci mu ji zase zavřely a zanesly takovým sajrajtem, že jsem mu ani já, člověk medicíny neznalý, nedával víc jak den, ale Chlouppek se přesto pokusil ho nějak stabilizovat, aby nám vydržel aspoň do výslechu.
Pak jsme se umyli u hydrantu a přiznávám, že to bylo docela fajn. Kodyho kucí, z nichž se mimochodem vyklubali klonovaní důchodci, ale docela sympaťáci, nás i se dvěma balíčky hodili nějaký kus od hnízda Mamutomutů, které jsme příletem imperiální lambdy nechtěli srát, a ta čistší část dnešní práce, to jest závody mezi hovny, je za námi, zbývá ta špinavější, výslech trojice zmrdů k pohledání.
Moc se mi tam nechce, ale prý je už všechno připravené a Kody má i lstivou lest, jak zjistit, jestli jeden z pánů náhodou není ten jeho Lorax.
15. 7. 0 ABY, Y + 130 dní, záznam druhý
Potřebujeme s Chlouppkem nádrž piva a potřebujeme ho hned.
To jsou takový kurvy špinavý ta inkvizice, to snad není ani možný. Detaily zítra, jestli si nevychlastáme mozky z hlav, dneska bych to asi nedal, sorry.
16. 7. 0 ABY, Y + 131 dní
Tak jo. Nával vzteku je pryč, svody temné strany jsme přepili a možná si i pamatujeme, proč se o nás vlastně pokoušela. Tedy pěkně popořadě a v klidu, snad se u toho moc nenaseru:
Lorax, Kodyho hlavní cíl, mezi našimi úlovky skutečně byl a pan imperiál, co chce svrhnout Císaře, ho slušně a docela rychle zpracoval. Zanedlouho ho odváděl do separace a sehnal mu dokonce tu koňskou dávku antibiotik, co mu možná zachrání prdel, takže to byla fakt láska na první pohled. Druhý inkvizitor byl ovšem větší tvrďáček a i když Kody zkoušel i hodně neortodoxní postupy, které se naučil spíš v Modré ústřici než u rozvědky, nezlomil ho. Po zralé úvaze ho ušetřil dalšího mučení v rukou Fidorkky tím, že mu svým mečem přerušil krční páteř, ale než jsme jeho hlavu stihli použít jako názornou ukázku před Neryssou, Síla se tak nějak divně zachvěla a já spatřil, jak Chlouppkova aura ve skladišti rudne. Tušil jsem, co se děje, hned tam vyrazil a vzal mu bouchačku jen pár vteřin poté, co s ní inkvizitorce rozstřelil nohu na sračky, ale hlavní zásluhy na jeho uklidnění měl Kody. I když je otázkou, jestli jsme mu přeci jen neměli dovolit tu svini rozmáznout, protože… no, protože já pak měl taky co dělat, když jsem se dozvěděl, že je jednou z těch drsných holčiček, co mi tenkrát vypalovaly oči, a co hůř, že nejspíš už před pěkně dlouhou dobou společně se svojí výrazně hezčí přítelkyní dopadly, mučily a zabily Lempixe. To první jsem jí snadno odpustil, protože mi to vlastně otevřelo nové obzory, ale to druhé bylo horší a kdybych měl místo těžkopádného kvéru v ruce meč, možná by to dopadlo jinak. Ale udržel jsem se a nechal ji vcelku, protože její další kousíčkování by nám nijak nepomohlo a kdo ví, jestli se nás jenom nesnažila vytočit hloupým lhaním, aby to měla rychle za sebou.
Měla každopádně smolíka, protože jí to druhé koleno prošlápla Fidorkka a nejednou to šlo. Ta jména, co chrlila a co slibovala, že nás brzy povraždí jako hmyz, nám sice vesměs moc neříkala, ale nebylo jich moc a s trochou štěstí to nějak napárujeme s těmi poznámkami z Vystříleného zásobníku a pak je naskládáme do tohohle skladiště pěkně jednoho po druhém. Žádný velký sraní, žádný slitování, oni ho taky nemají a mě už kurva nebaví být za teroristu, který ale teror kvůli vlastnímu přesvědčení rozsévat odmítá. Jen ať se ty špíny bojej. Ronie ji nechal zavřít na další z oddělených cel, ošetření se jí, pokud vím, nedostalo a je mi to fuk. Ať si tam třeba zajde na sepsi nebo chcípne hlady.
Ožrat se pak byla jasná volba a dokonce jsme našli hospodu, kde čepovali Pažouta. Došel, ale nám se ulevilo a mně se už tolik neklepou ruce, což je příjemný bonus. Další plán je zatím mlhavý, ale vlastně jasný – pokračovat v bití těch zkurvysynů, kde jen to půjde. Po našem sledovacím zařízení zatím nikdo neskočil, ale napadá mě přinejmenším jedno místo, kde by naše přítomnost mohla vzbudit ještě trochu větší rozruch, a to bych si ani nemusel brát svoje parádní očička.
17. 7. 0 ABY, Y + 132 dní
Na Vogastis neletíme a nepovedlo se mi prosadit ani udržování komunikačního ticha. Bylo ovšem v zájmu všech, aby se na Jolly Jediovi dozvěděli, že máme kámoše, co mají ve spárech jednu z těch čůz, co můžou za zajmutí Emily. Tak jsem ani moc neremcal. Něco jsme se ale dozvěděli i my a to už jsem měl co dělat, abych nezačal pičovat do přímého přenosu. Už před odletem mi bylo jasné, že Joyce začne něco vymýšlet, a dost dobře jsem jí to nemohl zazlívat, ale plánování frontálního útoku na Citadelu, to prostě nebyla věc, kterou bych schvaloval. A to se prý od doby, kdy jsem tam byl, pořádně rozrostla a hlídá ji menší flotila.
Lepší návrh, kromě těch již přednesených, jsem nicméně neměl, tak jsem vyklidil pole a doufal, že Inkvizici stihneme pořádně oslabit nebo ideálně poštvat proti sobě dřív, než se ti, na kterých mi záleží víc než bych byl ochoten přiznat, rozmáznou o planetární štít kolem nejhorší pevnosti jakou znám. Poslední, co se projednalo, bylo pravidelné komunikační okno jednou za týden, kdy si můžeme vyměnit novinky a zjistit, jak moc jsme v řiti. Super.
Ostatní ve skladišti Mamutomutů nevydrželi o moc déle. Kody si letěl na Kuat zapíchat, Chlouppek s Fidorkkou plánují nájezd na Rozengard. Což je možná eufemismus pro to samé, jen v mamutomutím kumbále na košťata, protože moc nechápu, co na tom chtějí plánovat. Prostě tam vlítneme, oddělíme pár slabších jedinců od stáda a nakonec je seřežeme jednoho po druhým, ne? A čím dřív, tím větší budeme mít šanci, že si ještě nevšimli podezřelého zmizení dvou svých chlapečků a nebudou útok čekat. Ale kromě plánování tu byla vlastně ještě ta věc se sháněním bazilišků, tak dejme tomu, táhnu do Konečné stanice, taky plánovat, taky do rána…
18. 7. 0 ABY, Y + 133 dní
Neletíme, plánujeme. Ringo se má fajn a prý zvažoval, že se na Miu Leptonis IV zaletí podívat aspoň jako turista. Rozmluvil jsem mu to.
Večer jsem z nudy zašel hodit řeč s Neryssou. Ona tedy spíš tak nějak prskala, a to i když jsem jí konejšil, že jako pirátce jí to bude děsně slušet, že oči jsou přežitek a že jí nakonec přeci jen zbyde aspoň jedna noha, ale já si pokecal docela dobře. Používaje ji jako debugovací kachničku, utřídil jsem si u ní myšlenky a vysvětlil jí, že vesměs fakt nechci pochytat všechny její kumpány a nasekat je do špaget, ale nic jiného nám teď už prostě nezbývá a můžou si za to jen a jen sami.
19. 7. 0 ABY, Y + 134 dní
Pořád neletíme, pořád plánujeme.
Rozebral jsem svůj světelný meč na prvočástice, vyčistil ho a zase složil. Sedmnáctkrát. Ten, co patřil Dergolovi, jenom šestkrát, víc si nezasloužil. Tyve, před dvaceti lety když chtěl jeden vykosit temnou enklávu, tak mu na to stačil jeden hipík a diverze, dneska můžete mít k dispozici taktické údaje o základně, informace o tajném vchodu, slušný přehled o počtu nepřátel a furt to nestačí. Děsná doba, tohleto.
Zkusmo jsem si prošel okolí, jestli se k nám třeba nějaký ten inkvizitor nezkouší dostat nepozorovaně nebo jestli nás aspoň nesleduje, ale nikde nic. V Nenažraném rancorovi ale měli akci na docela dobré granule, tak jsem si jich vzal kilo a nebyla to ztráta času.
20. 7. 0 ABY, Y + 135 dní
Pořád nikam neletíme, pořád plánujeme.
Vrátil se Kody, viditelně mu na Kuatu stačilo pár minut, jako ostatně vždycky, žejo. Zapojil se do plánování, ale moc ho tedy neurychlil, a to měl nějaká data od své paničky admirálky. Opět jsem zašel za Neryssou, tentokrát jí i trochu promluvit do duše, ale ani tentokrát jsem si nesliboval jakýkoliv pokrok. Což bylo jedině dobře. Mezi řečí jsem se zmínil, že svými činy přivolala na celou svou slavnou Citadelu něco, co bych sám nechtěl zažít, ale asi jsem o tom sám nebyl dost silně přesvědčen, tak mi to nesežrala.
Večer jsme zašli s Kodym a jeho plešouny do Memento Venari a bylo to mrtě fajn. Ty klony jsou divná cháska, ale nechtěly mě odprásknout a mají lepší smysl pro humor než celý Bothanský prostor, takže jsem je vzal na milost a vyplatilo se to. Pro jistotu jsem tedy Kodyho varoval, že jestli je to jenom nějaký elaborovaný způsob, jak dodatečně splnit rozkaz 66, tak ho budu strašit, ale hned potom nám plešouni pomohli vyhrát hospodskou rvačku s bandou ožralých gaunerů a bylo to bájo. Dokonce i Mamutomuti si je oblíbili, protože jim ostatně v žilách kolovala mandalorianská krev.
Jeden z nich, ten odstřelovač, co se kasal, že s chlupáči nějakou dobu pracoval, sice během rvačky dostal půllitrem do hlavy a musel na pár dní na marodku, ale kdo potřebuje při dobývání podzemního komplexu snajpra, žejo?
21. 7. 0 ABY, Y + 136 dní
Pořád nikam neletíme, pořád jenom plánujeme.
Sledovací zařízení jsme po zralé úvaze sundali ze stíhačky a nacvakli ho na náhodný taxík. Bylo ostatně celkem zjevné, že buď nepatřilo Inkvizici ale těm lovcům, které už dávno nezajímáme, nebo ho experti při přesouvání nějak poškodili, protože jinak by nás už určitě svou návštěvou poctilo pár štramáků s červenými meči. Škoda.
Jdu se přeptat, jestli už poletíme, nebo jestli bychom jim třeba rovnou nechtěli na ten Rozengard zavolat, že jsme na cestě, ať stihnou kromě pastí nachystat taky červený koberec a na oběžnou dráhu pořádnou flotilu…
22. 7. 0 ABY, Y + 137 dní
Pořád nikam neletíme, pořád plánujeme a byl jsem napomenut, že mám být trpělivý.
Tak jsem šel za Neryssou, vypovídat se jí a postěžovat si, s jakými kokoty to musím dělat. Začala brečet, že už to nesnese, ať jí místo toho radši znovu prošlápnu hojící se koleno, a to jsem nebyl ještě ani v půlce. Samozřejmě jsem to dopovídal, domnívaje se, že mi chce udělat radost a jenom to hraje, ale ty slzy ze zbývajícího oka byly pravé…
Pak z ní konečně vypadlo něco zajímavějšího než slaná voda, sliny a slova plná vzteku. Přiznala se, že kdysi dávno chtěla být rytířkou Jedi a že jejím mistrem snad měl být ten samý Tycho, co mě napoprvé nepustil přes rytířskou zkoušku z šermu. Ale upřímně? Taková informace mi nebyla o nic užitečnější než její oblíbená barva. Tak jsem jí jenom sarkasticky pogratuloval, že všichni ti, co o ní pochybovali, by teď určitě zbledli závistí, jaké má skvělé nové kamarády, a přeptal se na Cae, nicméně ani tam mi ničím nepomohla.
Tak jsem jí předal pár receptů na hadí speciality, protože i zkažené mladé generaci má jeden něco zanechat, a pak mě vystřídal Mandalorian s dezinfekcí a nějakou šedou hmotou, která byla asi jídlem, ale osobně bych dal přednost tomu jódu.
23. 7. 0 ABY, Y + 138 dní
Letíme, jabadabadů! Ne na Vogastis, ne prohlédnout si Wyrrgyho deníček, kam že to poslal chudáka Cae, ale na Rozengard. S plánem tak důkladným, že tam v podstatě nemůžeme selhat. Ha. Ha.
Nar Shaddaa takhle před rozbřeskem smrdí fakt pěkně, ale přesto jsem byl rád za filtrovaný vzduch v ARC-170 a za to, že v cíli budeme za pár hodin, protože to není daleko.
23. 7. 0 ABY, Y + 138 dní, záznam druhý
No, byl to plodný den, ne že ne. Rozengard je moc pěkná planeta, hlavní město útulné, Impéria prosté a s hned několika hospodami, v jedné z nichž jsme zahájili průzkum a chlastání. Místní jsou tedy trochu netykavky, a to Kody nechal svou skvadru v přístavišti s lodí, ale po pár rundách na Wyrrgyho zlatou kreditku z nich přeci jen něco vypadlo a my se nestačili divit. Někdo tam totiž viditelně vykupoval mrtvoly, což znělo jednak jako slušný zdroj příjmů pro dobrodruhy našeho kalibru, druhak jako možné vodítko k Inkvizici. Takže jsme upustili od našeho dokonalého plánu, že tu prostě někde necháme ležet Dergolův světelný meč a počkáme si, až místní udají kohokoliv, kdo ho zvedne, a šli na obchůzku města.
Prohlédli jsme si barák, kde mělo docházet k předávání těl, ale už bylo zavřeno, uvnitř nikdo nebyl a Kody se po chvíli hopsání po střeše vrátil s tím, že viděl odlétat raketoplán, a to směrem k inkvizičním horám. Což nám moc nepomohlo, protože my už jednu cestu dovnitř měli.
Cestou jsme ovšem upravili plán, jak na sebe natáhnout aspoň pár inkvizitorů a velké sousto si tak rozdělit, a zmenšili tam šanci na civilní ztráty tím, že meč místo pohození někde na záchodech půjdeme ukázat někomu na úřadě jako nález. Na to už nicméně bylo příliš pozdě, a tak jsme zamířili do lesa na okraji města, každý s pár basami piv, a teď jdeme kempovat. Vybral jsem moc fajn místo, za chvíli jsme měli i přístřešek z větví, ať nechrápeme vyloženě jako divá zvěř, a nad ohněm už se peče pár hadů.
Jestli ale někdo začne zpívat slavíky z Tortugy, zabiju ho kamenem.
24. 7. 0 ABY, Y + 139 dní
Ty vole, to byl nápad, jít na úřad.
Už ráno tam bylo lidí jak ve frontě na věci zadarmo a po třech přeposláních od přepážky k přepážce jsem tam všechny tři nechal, ať si to užijou, že jdu ven. Netrvalo ale dlouho a venku byli úplně všichni včetně úředníků, a to s poplachem v zádech. Kody prostě tu bábu mečem vyděsil natolik, že spustila alarm, dovnitř se nahrnula jednotka místních fízlů a inkvizitoři nikde. Rámus docela rychle utichl, nicméně poldové na místě zůstali a opakovat celou akci od začátku se nám moc nechtělo.
Kody se nicméně zkusil vrátit a meč nahlásit pro změnu u jednoho z těch policajtů, ale ten jenom potvrdil, že tohle povolání je ztracené, a hodlal si ho nechat. Během Kodyho a později i našeho vysvětlování, že to jako fakt ne-e, mu lehce bouchly nervy, ale dopadlo to dobře. Nejen že jsme měli zpátky ten meč, taky jsme měli mrtvolu na prodej. Z úřadu jsme zdrhli oknem, jako za mlada, a zanedlouho měli vyděláno na pár nocí chlastání.
Místo toho ale bylo rozhodnuto, že na inkviziční základnu zaútočíme ze dvou směrů – půlka se tam dostane tajným tunelem, půlka s nákladem mrtvol. A protože když jde o čištění tajných úkrytů temných sviní, volím vždycky tunel, vzal jsem ho i dneska, společně s Fidorkkou.
Na místo nás hodí klony, které pak poletí nad základnu a zkusí být aspoň k něčemu, a nám nezbývá než doufat, že se tam na nás nestihli moc připravit.
24. 7. 0 ABY, Y + 139 dní, záznam druhý
Do píče, všechno špatně! Tunel nám vybouchl nad hlavama a jen díky klice jak z prdele jsme odtamtud vylítli ještě včas. Vědí o nás, teď už je to definitivně jasný, ale Chlouppek s Kodym už se samozřejmě nemají jak vrátit, takže jim jdeme aspoň trochu píchnout, i když zatím moc nevím jak.
Na co čumíš, ty plešatý jelito, zvedej to, fofrem!
24. 7. 0 ABY, Y + 139 dní, záznam třetí
Kurva, za mejch mladejch let teda bejvala likvidace temnejch enkláv větší prdel. Ale dostal jsem lízátko a asi to mohlo bejt i horší, nicméně bilancovat budu, až přestanu vykašlávat krev. A jak že se to celé vlastně semlelo?
Za střelby turbolaserů jsme přistáli na hlavní plošině a já vyřízl díru do vrat, nicméně parchanti se na nás těšili tak moc, že je pak otevřeli úplně. Zařval jsem na Sama v kokpitu, ať sletí dolů a pokropí to tam kanóny, ale bylo to úplně zbytečné. Dva dole stojící inkvizitoři aktivovali meče a bez jakékoliv námahy všechno vykryli, přičemž už to mi bylo signálem, že Lorax nám s tím varováním, ať si na ně dáváme majzla, nekecal. Dokonce nepomohlo ani to, když na ně z rampy začaly pálit minimálně dva klony. Přesto jsem skočil na lambdu, následován Fidorkkou, a pak na zem, protože jeden z inkvizitorů měl očividně nápad jít ty klony posekat. Byl to Aqualish, takže jsem v něm poznal Mufara, dle Loraxova názoru nejlepšího šermíře celé buňky, a fakt jsem z toho měl děsnou kurva radost.
Kdybych ho soudil jenom na základě jeho zbraně, řeknu, že je to nějaký ňouma, co si ani neumí postavit stabilní světelný meč, ale už z prvních pár úderů bylo jasné, že fakt nejde o žádné ořezávátko a že budu mít dost možná brzo fakt velký problém. Začal do mě rubat, jako by po něm prve vůbec nestřílelo asi deset kvérů, a nerozhodilo ho ani to, že jsem mu navrhl vyřešit to u piva, jako to dělají civilizovaní tvorové. Používal nějakou zparchantělou verzi djem so a dal mi docela jasně najevo, že jsem za těch pár let popelaření šermířsky zrezivěl, ale pak ho z boku nabrala Fidorkka a šance to trochu srovnalo.
Zpátky na nohou byl sice dřív, než jsem stihl cokoliv udělat, a sestřenka pak odběhla bránit klony před druhým temňáskem, ale jednu výhodu jsem přeci jen získal – temňák totiž padl tak blbě, že se tou debilní záštitou sekl do vlastní levačky. Zasmál jsem se dost nahlas na to, aby si toho všiml a propálil mě pohledem, ale i když do mě šel fakt zuřivě a na bolest nehleděl, štěstí bylo jednou na mé straně. Stihl jsem si tedy všimnout nejen toho, že sestřenka schytala fakt hnusnou ránu, ale taky Aqualishova luxusního rozkrytí, kdy mi stačilo jenom šikovně máchnout a vzal jsem mu obě pracky někde kolem loktů. Něco mi sice našeptávalo, ať ho dorazím, protože podobná příležitost už se nikdy nebude opakovat, ale ve spěchu jsem ho jenom skopnul na zem a šel přispět do stále probíhajícího duelu vedle.
Ten druhý inkvizitor byl Gran, ženská a tedy Ugida, bývalá učednice Řádu Jediů, která sice podle Loraxe nějakou dobu sklízela obilí na Reytě, ale temná strana z ní učinila solidního protivníka. Fidorkka o tom ostatně zjistila svoje. Když však Granka viděla, jak jde Fidorce od huby pěna, vzala celkem rozumně nohy na ramena, a i když jsem se ji snažil zastavit pomocí Síly, odolala mi. Běžel jsem za ní tedy pěkně pěšmo, ale hned za prvními dveřmi se mi ztratila a její auru jsem viděl sjíždět výtahem do podzemí.
Vrátil jsem se do hangáru, kde Dwayne ošetřoval dozuřenou gladiátorku, a chtěl jsem dořešit toho Aqualishe, ale byl fuč a jeho stopa slábla kdesi níž. Vzal jsem tedy aspoň to jeho párátko s tím, že ho jednou dám do muzea jako ukázku toho, jak se to nemá dělat, k němu toho klona s bojovým exoskeletem a i s nadopovanou sestřenicí jsme výtahem sjeli na úroveň, odkud zářila temná aura Granky a ještě něco světlého, povědomého. Nebyl ale čas to zkoumat, vlítli jsme na ni a pak už si toho moc nepamatuju. Jen jak mi z boku čouhá meč a jak se sám sebe ptám, jestli by se jí rozflákal, kdyby trefila játra. Pak až jízdu výtahem, kde nehrála hudba a kde se k nám připojili Chlouppek s Kodym, oba docela v pohodě, a nějaká mladá cácorka.
Pořádně k sobě jsem přišel až v lambdě a teda vidět hned po probuzení auru klona není nic moc, ale asi mi to zachránilo prdel, takže si nestěžuju. Fidorkka ležela vedle, spala a srůstala, což vlastně dělá i teď, a bylo tu s námi i to plazí mládě z výtahu, ale teď si někam odskočilo. Kody s Chlouppkem vyrazili na průzkum a Sam s nimi, že zkusí komplex podminovat, kdyby se sem někdy jeho majitelé chtěli vrátit. Aura dvou dalších klonů je výrazně slabší, ale z nejhoršího už jsme snad venku. A já jdu taky spát, což jsem měl ostatně udělat mnohem dřív, jenže kdo jinej je tady tak zodpovědnej, aby to zaznamenal, žejo?
25. 7. 0 ABY, Y + 140 dní
Ach, ten skvostný puch Nar Shaddaa! Doletěli jsme v pořádku a bez čekání dostali fleka v nejlepší nemocnici pro nám podobné živly – u Mamutomutů ve skladišti. Šoupli nás všechny do jednoho takového celkem čistého, kde nás přivítal již celkem čilý Ben, ale místo drinku na uvítanou jsme dostali nějaký dezinfekční kekel, co mi vůbec nechutnal. Nejspíš to bylo to, co nedojedla Neryssa.
Teď se na nás prý mrkne sám velký Ronie osobně a já přestávám diktovat, protože na mě všichni koukaj jako na kokota.
1. 8. 0 ABY, Y + 147 dní
Ty vole, je tak strašně super pocit, když se jeden zase dokáže sám dobelhat na záchod a vysrat zbytky prvního pořádnýho jídla po skoro tejdnu na bezezbytkový stravě, ale s chvílí volna z lazaretu se to vůbec nedá srovnávat. Radši jdu rychle vyblít všechno, co se za ten týden stalo, kdo ví, kdy se začnou bát, že to se mnou cestou seklo nebo že jsem zdrhnul oknem.
Starali se tu o nás dobře, to nemohu říct. Na bandu válečníků, co čistí ulice Nar Shaddaa od zločinců, mají marodku fakt moc pěkně vybavenou. Dokonce mi půjčili i herní konzoli s Call of Duty: ARC Ops. Někomu bez očí byla tedy dost k hovnu a podezírám je, že to udělali, aby mě nasrali, ale hrál jsem ji docela dlouho aspoň po paměti a sluchu a vyloženě schválně jsem umíral jenom ve chvílích, kdy mi některý z klonů koukal přes rameno.
Víc času jsem věnoval studiu deníků, co Chlouppek s Kodym sebrali na Rozengradu, a dozvěděl jsem se z nich jenom pár, zato ale dost zajímavých věcí. Tedy zajímavých pro mě – například že mistryní tamního kápa byla kdysi dávno moje spolužačka Sheena, která zmizela za nevyjasněných okolností někdy po bitvě o Naboo. Ten chlap to neměl v hlavě v pořádku, ostatně jako žádný inkvizitor, a od jisté doby používal nějaký zvláštní kód, který se mi nepovedlo prokouknout, ale aspoň vím, proč mi byl povědomý ten světelný meč, kterým Fidorkka zabila tu Granku. Když jsem jí to vysvětlil, dokonce mi ho nechala, protože pro její ruce byl stejně malý a pro mě měl větší sentimentální hodnotu, ale faktem zůstává, že už je to tak dlouho, že mi chvíli trvalo si vůbec vybavit její obličej.
Asi dvakrát se tu stavil Moz'Gojo. Místo aby brázdil kosmír a objevoval nové věci, na které bude valit bulvy, se musí schovávat, chodit kanálama a i tam se občas bránit nějakému tomu hovadu, co má hluboko do kapsy. A nejsmutnější je, že i když po něm jdou lovci odměn, tak ho to nezastavilo a přišel si s námi pokecat. Ještě že jsme sem přilítli s plánem, jak ho z toho vysekat, ale nejdřív potřebuju, kurva, opušťák z tohohle ústavu.
Co se ostatních týče, Vin se zotavil celkem rychle a Bruce už teď taky spíš nadává, že bude muset slepovat brnění, než že by ho něco bolelo. Na brzkou akceschopnost to ještě moc nevypadá, ale na spotřební zboží mají docela tuhý kořínek.
Kody dostal opušťák hned druhý den a někam zmizel. Těžko říct, jestli s tou cácorkou, co ji zachránil, nebo za nějakou jinou. Je mi to upřímně docela fuk. Fidorkka v regeneraci pokročila víc než já, ale to určitě jenom kvůli Chlouppkovi, který na ní prováděl nějaké šamanské prasárny, kdežto mně jenom přinesl dvě flašky rychlé univerzální medicíny. Ne snad že bych to s ní chtěl měnit.
Každý z uplynulých dní jsem pak psal ostrou nótu Wyrrgymu, ať laskavě koukne do kartotéky a vzpomene si, kam že to poslal Cae, ale samozřejmě všechno bez odezvy. Mnohem divnější byl jeden docela živý sen, v němž jsem sledoval Logannu, jak pobíhá po budově Senátu. A aby toho nebylo málo, někdo do toho zvracel a spílal Taterrrskému čaji. Doteď nechápu, co to mělo být, a prý za to nemohly žádné z prášků, co jsem dostal, tak nevím…
Teď každopádně končím, jdu si zase lehnout, večer se zkusím vyplížit ven a zajít na pivo.
1. 8. 0 ABY, Y + 147 dní, záznam druhý
Na pivo jsem se nevyplížil, ti zmrdi pancéřovaní mě asi očipovali nebo co. Tak jsem se šel aspoň znova vysrat.
Fidorkka furt čumí na Imperiální rodinku, Chlouppek si někde ožírá držku beze mě, Kody asi zapaluje starou stodolu, jenom já, jedinej zodpovědnej, kurva, dospělej, se snažim vymyslet, jak využít toho fiaska na Rozengardu v náš prospěch. Protože fiasko to fakt bylo – možná jsme zabili dva zmetky, ale zbytek už nejspíš klepe Císaři na dveře a děsně brečí, ať jim dá prachy, že pak s námi zatočí. A osobně jsem toho názoru, že by to zvládli i bez těch peněz, vždyť už teď moc nechybělo a mohli si tu jeskynní základnu vyzdobit dvěma novými koberci. Jako generálka na Citadelu to rozhodně bylo k nezaplacení a to tam ani neměli štít.
Měl bych zkontrolovat fóra, jestli se někdo nechytil na to moje hecování lovců, a taky mě napadá, že když teď máme těch hnusnejch mečíků tolik, mohli bychom nejen splatit Mozův dluh, ale taky koupit pár pistolníků k ruce. A možná bychom mohli vypustit Loraxe společně se zprávou, že si ho k likvidaci Rozengardu najala nějaká konkurenční buňka Inkvizice, abychom zaseli aspoň mírné sémě nedůvěry. S trochou štěstí by se pak možná i začali sekat navzájem, i když… obsazeno, najdi si vlastní hajzl. Co, jakej vořežprut, kde? Aha, ok, už jdu, konec záznamu.
2. 8. 0 ABY, Y + 148 dní
Máme Siena. Přišel osvobodit Neryssu a na můj povel ho sejmulo asi patnáct kovbojů s omračovacíma kanónama. Nekecám!
Svlíkli jsme ho, zničili mu všechno kromě meče, který jsem si ponechal, a putoval do vlastní luxusní cely s vlastním luxusním energodržákem na inkviziční chamraď. S Fidorkkou jsme ho pak zpracovali, já byl ten hodný polda, co se mu jenom šklebil, že je debil, Fidorkka ta zlá, co mu chtěla do řiti narvat myšohryza. Musím si pak promluvit s Chlouppkem, jestli ho to neděsí, protože mě teda docela jo.
Děsilo to ale hlavně Siena, což bylo super, protože se rozpovídal jako malá holka. Vyprávěl o světě, kde vyrůstal, o nějakém Zotharu Hanakovi, který ho prý učil, ale upřímně řečeno jsem vůbec netušil proč, protože se ho na to nikdo neptal a nikoho to vlastně ani moc nezajímalo. Potvrdil nám ale, kdo je, že přinejmenším jeden z uprchlíků z Rozengardu už je na Citadele, a že chce maminku. Teda možná to přesně tak neřekl, ale koukalo mu to z očí. Pro Neryssu ho údajně poslala Miranda Lenico, což by mě za jiných okolností asi trochu dojalo, ale takhle to bylo spíš k smíchu. Můj plán s pokusem vyměnit ho za Emily každopádně asi padl, protože napalmová kosmetika mu moc neprospěla a něco mi říká, že Algernnon má už novou hračku, i když on o její lásce k němu viditelně nepochyboval. Což jenom dokazuje, co je to za naivní pako.
Přesto čuju past, protože to bylo až moc snadné, ale vysílačku jsem nenašel ani po rozebrání jeho meče. Za chvíli má dorazit Chlouppek, tak zatím nic dalšího nepodnikám, jen jdu ještě za tepla vyřídit Nerysse, že kvůli ní ta její buchta obětovala dalšího pěšáka.
2. 8. 0 ABY, Y + 148 dní, záznam druhý
Když se daří, tak se daří. Neryssa sice přijala můj návrat k ní, novinky a další pokec dost vlažně, ale Chlouppek nepřišel sám, byla s ním Cae. A přišla čistě z vlastní vůle, od Wyrrgyho nedostala jedinou zprávu. Kdybych nevěděl, že je hrozně zaneprázdněný mlácením do kovadliny a ignorováním vlastní manželské krize, skoro bych si začal říkat, jestli nás schválně nesabotuje.
Bylo fajn zase vidět někoho z akademie, ale ne moc fajn zjistit, že ani tomu se nepovedlo se rozmnožit. Enkláva se tak o další kousek naklonila nad propast neúspěšných projektů, přičemž před pádem ji trochu ironicky držela akorát Školnice, jejíž syn nás ale asi moc nezachrání. Fakt strašně moc doufám, že Sagwen nenapadla nějaká blbost, jako třeba dát se do kláštera, a pořídila si aspoň pět dětiček bez očiček, protože jestli i moje vlastní padawan hodila na záchranu k Síle citlivé krve bobek, tak Impérium vyhrálo. Ach jo.
Za chvíli se jdeme pokoušet o spojení s Emily, kde bude Cae fungovat jako komunikační most. Chlouppek seká čarovné byliny, já jdu na chvíli meditovat. Kolem Togruty se totiž motá jedno spektrální morče a já bych nerad, aby mi rupla žilka nebo povolily stehy…
2. 8. 0 ABY, Y + 148 dní, záznam třetí
Ty krávo, to byla teda jízda, kam se hrabou housenky. Nejsem si přesně jistý, co se dělo. Byl jsem ale na Citadele a viděl, jakože fakt viděl, Algernnon do mě řezala a já uklidňoval sám sebe, že to bude dobré, že něco vymyslím. Síla. Ale pak jsem se taky málem pochcal bolestí, když mi padla jednička, takže se mi to trochu zamlžilo, přijdu si trochu dvojrozměrně a asi pořád nedávám smysl. Jako Šum, jen u mě to snad přejde. Chlouppek to jako šaman určitě dokázal interpretovat lépe, jdeme to probrat nad pivem, po tom se totiž srůstá a interpretuje nejlíp.
3. 8. 0 ABY, Y + 149 dní
Sotva vyšlo slunce a my se zvedli, že půjdeme o hospodu dál, jako za starých dobrých časů, když se k nám připojil Kody. S děsně super zprávou: sehnal nám jako podporu ten interdiktor, co jsme ho na oběžné dráze Kashyyyku rozmrdali pyrogelem. Cesty Síly jsou prostě fakt k popukání.
Má to ale samozřejmě háček, musíme nějak zajistit, aby se o zásahu toho interdiktoru nedozvěděl nikdo mimo soustavu. Což jsme taky nahlásili vrchním plánovačům na Jolly Jediovi, a to v nyní již řádném termínu týdenního komunikačního okna, nicméně mám z toho dost smíšené pocity. Všichni se totiž upnuli k hledání způsobu, jak vyřadit komunikaci ze soustavy, jako bychom pak snad už neměli vůbec žádný problém a najednou to všechno byla procházka růžovým sadem. Přitom zrovna Chlouppek by si mohl vzpomenout, že když tam pro jednoho vězně letěl naposledy, stálo to život jeho dceru. V době, kdy nešlo o monstrózní komplex, ale jenom o takový temnější hrad. Osobně nevidím jediný důvod, proč by to tentokrát mělo být snazší, a nerozmlouvám jim to jenom proto, že kdyby se kdysi dávno někdo pro podobnou blbost nerozhodl, tak tu dneska nejsem.
Každopádně z toho na mě padla tak blbá nálada, že jsem Chlouppka nechal jít s tou falleenskou chuděrou někam na žlutou limonádu a jdu za Šumem. Mám totiž takový pocit, že jestli byl Rozengard jenom rozcvička, mohl by se mi brzy hodit ten jeho fígl s duchovatěním, takže osvěžit si dávný výcvik možná nebude úplně od věci.
4. 8. 0 ABY, Y + 150 dní
Epesně načnutý den, jen co je pravda. Připomněl jsem si, co dělat, až mi někdo narve meč do krku, a taky proč jsem jeden čas chtěl meč do krku narvat Šumovi. Ten teď možná vypadá trochu lépe a vyloženě září, ale jeho hádanky jsou snad ještě horší a spolupracuje ještě méně. Tenhle záznam každopádně píšu kvůli jiné věci, solidnímu průseru, který mě v noci probudil a připravil o zbytek spánku.
Carke zabila Loraxe a ti pitomci v brnění jí k tomu dopomohli. Jí to nevyčítám, je jí patnáct, asi si prošla peklem a je kolem ní tolik temnoty, že se od ní normální úsudek očekávat nedá, ale Pitas mi od té chvíle nesmí do rány, protože, kurva, snad mohl mít víc rozumu. Ne snad že bych si od Loraxe sliboval nějaké brutální vychýlení vah v náš prospěch, ale výhodou byl a kdo ví, co nás to bude stát.
Nechal jsem si zavolat Chlouppka od snídaně, ať to můžeme probrat dřív, než se probudí zbytek, ale vlastně nevím, co od toho čekat. Na mráz ji nevykopne, na to ho znám moc dobře a vlastně bych to po něm ani nechtěl, ale fakt si nemyslím, že máme v současné době kapacity na převýchovu podobného případu.
4. 8. 0 ABY, Y + 150 dní, záznam druhý
Tak konečné řešení Carčiny otázky musí počkat, protože máme na práci něco lepšího. Doufám ale, že se mi povedlo těm dvěma konečně vysvětlit, že posílat ji na Jolly Jedie je prostě nejen logisticky náročné, ale i riskantní jako kráva. Ta holka je odjištěná bomba a potřebuje kompetentní dozor, navíc kdo ví, jak moc je indoktrinovaná a jestli třeba nemá někde voperovanou vysílačku nebo bombu, Inkvizice je na to sviňská dost. Kody jí sice dutiny určitě prohlížel, ale kdo ví, po čem koukal, žejo…
Nechali jsme ho, ať ji hlídá, i když je to trochu pouštění kozla do zahrady, a půjdeme za Grakkusem, který má podle Ronieho informací mít řídící jednotku k tomu baziliškovi, co ho Banana plánovala šlohnout a použít při útoku na Citadelu. Bez ní je ten muzejní kousek nepojízdná hromada plechů a je tedy záhodno ten počítač obstarat dřív, než na to přijdou a bude pozdě. A protože právě s tímhle Huttem máme nějaké nevyřízené účty, samozřejmě to spojíme, i když je momentálně v imperiálním lochu a má ho zastupovat nějaký místokrál.
Nejdřív ale musíme skočit pro Moze k té jeho povedené rodince a Fidorkka jde s námi, protože dokoukala sérii té imperiální a asi chce porovnat, která je vtipnější.
4. 8. 0 ABY, Y + 150 dní, záznam třetí
Další z nemnoha špica dnů, díky Baccovi za něj.
Nejdřív jsme si dali halušky s brynzou u tetky Gojové, která svolila, že s námi Moz může ven a na zmrzlinu, a toho jsme pak bez úhony eskortovali až do paláce v Hutt Townu, jenž nedávno vymetla imperiální šťára.
Akce v paláci šla navzdory Mozově celkem oprávněné nervozitě snad ještě lépe, než čekali ti nejoptimističtější z nás, a povedlo se nám nejen očistit Zabrakovo jméno, ale výměnou za Mufarův a Ugidin světelný meč jsme dost možná získali i potenciálního spojence. Když totiž Grakkus, který byl chvíli přítomen v holografické podobě a já ho tedy neviděl, zjistil, že mu nejen vracíme úplně zbytečný, respektive zbytečně kradený Deník Whillů, ale přidáváme k němu dva světelné meče a naznačujeme, že by jich mohlo v budoucnu být i víc, začal s námi jednat jako s partnery a my ani nemuseli vytahovat návrh, že pro něj klidně odchytíme toho lotra Indysse, aby čelil spravedlnosti.
Ještě víc ho pak dostalo, že s sebou máme Furriosu, což jsem od fetišisty do Jediů fakt nečekal. Přesto jsem ani moc nevnímal, o co přesně jde, protože jsem přemýšlel, že mi jméno jeho místokrále zní nějak povědomě, ale nakonec z toho byl návrh, že za něj bude sestřenka bojovat v aréně, i když už chtěla děti, a to hned druhý den. Odcházeli jsme tedy v podstatě jako kámoši a jsem si skoro jistý, že i kdyby se ukázalo, že je ta knížka fakt něčím zajímavá, nechá nás si ji prohlédnout, když mu za to nabídneme nějaký další světelňák.
A mezi dveřmi jsme si vzpomněli i na tu řídící jednotku, přičemž Somro byl z nadšení svého pána sám nadšen natolik, že nám ji slíbil osobně – a to dokonce s doručením až na místo, protože ji stejně musel nechat vyzvednout v nějakém skladišti kdesi daleko. Po chvíli přemýšlení jsem jako místo doručení zvolil sídlo myslivecké jednoty z Rori, o kterém mi Simbacca vyprávěl, že sloužilo jako základna jejich odbojové buňky v raných fázích povstání, a které bylo hlavně příhodně blízko k Naboo.
Nejnadšenější byl z celé věci samozřejmě Moz, a to nejen proto, že jsme ho nakonec fakt vzali i na tu zmrzlinu. Jakmile měl dojedeno, ani si nepřidával a vyrazil vytáhnout Opitou ovcu z hoven, aby mohl pelášit na Talus. Nechápal jsem sice, proč chce vidět rodinu, když se u jedné její větve schovával posledních pár měsíců, ale už jsem si stihl všimnout, že ne každý je v tomhle ohledu jako já. Takže jsem mu to nerozmlouval, rozloučili jsme se a šli to zapít v naději, že se třeba ještě někdy uvidíme, ideálně poté, co nám píchne s Citadelou a bez úhony to přežije.
Vrátili jsme se do mamutomutího skladiště a já se šel vychcat a provést zápis do deníčku.
Ještě mám ale v plánu si jít před spaním popovídat s Neryssou, protože o radost by se měl člověk podělit, dokud jí má na rozdávání, ne?
4. 8. 0 ABY, Y + 150 dní, záznam čtvrtý
No, tak závěr dne až tak čarovný nebyl. Neryssa byla sice klasicky roztomilá, ale pak bylo třeba dořešit tu falleenskou chuděru a to nejdřív moc hladce nešlo. Opět jsem musel zopakovat svoje stanovisko, že na Jolly Jedie ji v současné situaci pošleme leda přes moji mrtvolu, ale někoho pak naštěstí napadlo, že by se dala zmrazit do karbonitu a přepravit i přechovávat bez rizika, že jí někdo zase otevře dveře a svede do špatné chodby. Kody jí to navíc pěkně vysvětlil a ona souhlasila, takže to zmákneme ještě zítra dopoledne a pak ji pošleme na Rori za řídící jednotkou. Doporučil jsem tímto úkolem pověřit nejen toho dementa Pitase, aby viděl, co způsobil, ale taky někoho kompetentního, kdo mu zabrání v případné další blbosti. A fakt bych chtěl vidět Simbaccův výraz, až zjistí, že mu posíláme zmražené holky.
6. 8. 0 ABY, Y + 152 dní
Vyrážíme do prdele, protože vesmír má samozřejmě smysl pro rovnováhu a pro humor a něco se muselo posrat, aby to vynahradilo ten včerejšek. Carke jsme zmrazili a poslali, zápas v Grakkusově aréně šel podle předpokladů – Fidorkka vyklepla nějakého červeně zmalovaného Gigorana a začala slavit a já si to užil o to víc, že jsem nadále hrál slepého. Afterparty se vydařila taky, dokonce se k nám během ní přidal prasovlk, až after-afterparty nám zkazil přílet Deeka, kterému se stejně jako nám už nějaké tři týdny nedaří spojit s Wyrrgym, ale na rozdíl od nás z toho byl tak v píči, že si nechtěl ani ťuknout. Měl pro nás dvě průměrně špatné zprávy – že se při pokusu o osvobození jednoho kamaráda z jakési planety v Neznámých regionech pokoušel doletět na Atalay za Wyrrgym a neuspěl a že před mlhovinou našel poškozenou a opuštěnou loď Tetragonu.
Na té lodi pak našel krabici, dárek, který mě přiměl zamyslet se nad mým vztahem k Wyrrgymu. V jejích útrobách se totiž nacházela mimo jiné rakev s mým zdrobnělým jménem a s teplou zbrojí, takže jsem pojal podezření, že to není dárek, ale zbytečně drahá provokace. Protože proč by mi jinak někdo, kdo mi během klonových válek vykal a od té doby jsem ho viděl přesně dvakrát, s devatenáctiletým rozestupem, najednou říkal zdrobnělinou a posílal mi hadry, když snad i Mace Windu věděl, že to od cizích lidí nemám rád a že na brnění nevěřím. Chlouppek navíc taky vypadal, že je mu to spíš k smíchu, a Fidorkka se nám smála naprosto otevřeně a do ksichtu, že jsme buzny, takže otázka, čím jsme si to zasloužili, pořád visela ve vzduchu. Chtěl nás snad nasrat? Ale co by z toho měl, když je teď nezvěstný a určitě by to dokázal i nějak jednodušeji? A proč by pak posílal rakev i se svým jménem, ve které jsme po otevření našli záznamník se spoustou zpráv, podle kterých to spíš vypadalo, že začal fetovat nebo si dal malé pivo? Otázky, samé otázky…
Naštěstí jsme to nemuseli dlouho zkoumat, protože hlavním důvodem, proč nás Deek navštívil, bylo zabásnutí jednoho jejich kamaráda na nějaké strašně vzdálené planetě a nějaké potíže s mlhovinou kolem Atalay. Vzhledem k tomu, jak máme napnutý rozvrh, mi to přišlo jako jasná hovadina a taky jsem mu to hned řekl, nicméně ten zajatý byl taky Chlouppkův kamarád a Deek nám navíc přislíbil odměnu, která se před útokem na Citadelu mohla hodit. Původně nás napadlo říct si o část flotily Tetragonu, ale protože Frau Engels chtěla omezit množinu potenciálních svědků, stačilo nám zapůjčení nějakého místa, kde bychom se na akci mohli pořádně připravit, ideálně někde nedaleko. A Deek jedno takové místo měl a byl ochotný ho nám a Simbaccovým povstalcům poskytnout hned, čímž potvrdil, že je mnohem větší borec než Wyrrgy. Tak jsem na to nakonec kývl a bručel jenom trochu. Naložili jsme nějaké zbraně a zásoby na lambdu Kodyho chlapáků a míříme na Okamar, planetu tak zasraně daleko, že cestou nejspíš zešílím.
Vzali jsme ale pár bas Kance, tak možná i ty Aktivity nějak přežiju.
8. 8. 0 ABY, Y + 154 dní
Dva dny se sedmi klony, jedním člověkem, jednou sestřenicí a jedním kamarádem, co po té sestřenici pálí, na jednom raketoplánu jsou teda docela peklo. Vlastně to ale mohlo být i horší, kdyby s námi letěla i ta prasovlčice. Při zašívání se bokem jsem ale měl docela dost času na přemýšlení, kam asi tak mohl zmizet Wyrrgy a proč by mě to mělo zajímat. Přeci jen když nepočítám ten výlet před pár týdny, viděl jsem ho naposledy krátce po rozkazu 66, když nám po pár malých pivech rozmlátil hospodu a nechápal, že ho pak nechceme poslouchat. A co tak vím, posledních pár let se snažil pomoct planetě, jejíž populace o to viditelně nestála, na úkor pomoci vlastní rodině, což taky není úplně příznak toho, že by měl všech pět pohromadě. I když, Chlouppek vlastně občas takové cukání mívá taky, tak třeba to mají v genech.
No, snad se ukáže, že jenom začal brát drogy a zapomněl, kde bydlí, to by mu vlastně mohlo i prospět.
9. 8. 0 ABY, Y + 155 dní
Za okamžik vyskočíme z hyperprostoru u planety Okamar. Klony se připravují na všechno, Kody bude hrát lorda Tonewyho, Chlouppek s Fidorkkou jeho bodyguardy a já osobní uklízečku. Farmářská tunika se na to ostatně docela hodí, jen jsem ještě dostal Chlouppkovy černé brýle a z eráru lodi jedno koště, přičemž z každého toho krámu mám větší radost než z toho Wyrrgyho brnění a možná si to i nechám.
9. 8. 0 ABY, Y + 155 dní, záznam druhý
No, slušně se nám to tady vyvinulo, ještě že už táhneme pryč. Asi bych měl větší radost, kdybychom neletěli k mlhovině kolem Atalay, ale mě tady nikdo neposlouchá, takže s tím nic neudělám. Aspoň mám ale čas zaznamenat, co se vlastně stalo.
Prvních pár hodin na Okamaru nebylo vlastně vůbec zajímavých. Nechali nás přistát na skyhooku a zdržovali a zdržovali, až dokud Kody jednoho z těch parchantů nepřiškrtil Silou. Přišlo mi to nanejvýš veselé a vůbec mi nevadilo, že po tom byrokratovi musím uklízet.
Pak už to šlo rychleji a dokonce jsme se dole zadarmo nadlábli, a to na banketu s jakousi hornickou společností. Vyšlo sice najevo, že na planetě krátce před námi přistála další parta inkvizitorů, ale to si vzal na starosti Kody s Fidorkkou a my s Chlouppkem jsme tak mohli těm studeným čumákům ukázat, jak se paří na Kashyyyku. Vůbec to neocenili, ale to bylo fuk, protože jsme to tam měli stejně co nevidět vypité a ostatní nás volali zpátky k lodi, že mají hotovo. Tak jsme vzali pár zbývajících chlebíčků a pádili k lambdě.
A tam tedy bylo veselo. Kody skutečně dokázal ukecat přinejmenším jednoho inkvizitora, ať jim toho Voh-Jina půjčí, ale než se s Chlouppkem stihli pořádně přivítat, nakráčela dovnitř trojice zbytečně ozbrojených ženských a z jedné z nich se vyklubala Chlouppkova sestřenice. Ne že bych proti ní něco měl, vlastně jsem měl jenom lehké povědomí o tom, že nějakou sestřenku má, ale stejně jsem nad vesmírným smyslem pro humor protočil panenky a s poznámkou, že jestli chce mít děti, tak já na to teda seru, se odebral na palubu, kde nikdo žádné sestřenice v říji neměl. I tam jsem ale slyšel její řev, takže asi chápu, proč mi ji až dosud nepředstavil.
Voh-Jin nám pak v rychlosti vysvětlil, že ho zavřeli úplně neprávem a blá blá blá, ale upřímně řečeno mi byl dost ukradený. Doufal jsem, že když máme hotovo, rychle odtamtud vypadneme a vrátíme se k našim původním plánům, ale bylo to složitější. Ti dva inkvizitoři, co si pro Voh-Jina přiletěli, byli totiž pořád na planetě a jen dost nalehko, což byla příležitost nejen pro Kodyho, jak zase trochu pomoct vesmíru. Tak jsme se shodli na tom, že pokud to aspoň trochu půjde, tak z nich naděláme sekanou.
Jejich loď, mně důvěrně známý transportér třídy Gozanti, se nacházela v přístavu, kam jsme se přesunuli a který jsme obšancovali tak, že nám nemohla proklouznout ani… trojhlavá bantha. Kody s plešouny šel napřed a s podporou té ostřelovačky, co jí nebylo vidět do ksichtu, ale dokázala rušit imperiální frekvence, a zejména s podporou jejích plynových granátů se jim povedlo knockoutovat nejen čtyři stormtroopery, co hlídali okolí lodi a rampu, ale taky všech svých sedm podřízených, čemuž jsem se tuze nasmál.
Oblak plynu pak pomocí Síly nahnal do lodi a celkem spolehlivě neutralizoval celou její posádku, kterou jsme obratem odzbrojili a zavřeli do místnosti, která mi na mojí lodi sloužila jako ložnice. A zatímco jsme větrali a Chlouppek probouzel klony, já viděl, že se k nám blíží vybraná společnost. Nespěchali, ale po nějaké době začalo být zřejmé, že tuší past, a za mnou, Fidorkkou a Kodym do lodi jich mířila jen malá část, dva chlapíci v těžké zbroji vedení důstojníkem. Tím píčusem, co si s námi prve na banketu nechtěl ani ťuknout, protože nás měl za póvl. Teď si viditelně všiml nefunkční komunikace a hulákal, proč jim jako už dvě minuty neodpovídáme, tak jsem Kodymu ukázal na vstup vnějšího repráku a on je šikovně nalákal dovnitř, kde jsem zhasnul a v následné tmě jsme je snadno vyřídili.
Jenom Fidorkka se, jak neviděla, praštila o nízká futra a na nějakou dobu ji to složilo, což je nejtajnější tajemství tohohle deníku a jestli se někdy dozví, že jsem to viděl, jsem nejspíš mrtvej muž.
Venku se mezitím začalo utíkat a střílet, tak jsem rychle hodil omráčeného důstojníka a jednoho z přeživších těžkooděnců nahoru napůl spící Fidorce, ať je hlídá, což ve svém stavu přijala s povděkem, a běžel jsem ven za Kodym, ale sotva jsem se dostal ven, začal Chlouppek hulákat do vysílačky, že nám chtějí zdrhnout lodí, a já dostal nápad, jak jim v tom celkem elegantně zabránit.
Vrátil jsem se do kokpitu a důvěrně známými pohyby, kopanci a tlačítky se snažil provést rekordně rychlý start, ale ti dementi měli vypnuté snad úplně všechno a než vůbec naběhl reaktor, slyšel jsem zvenku hučící motory a viděl, jak se několik aur různé barvy zvedá od země. Bylo nabíledni, že takhle je nestihnu ani taranovat, natož zablokovat v přístavu, tak jsem se rozeběhl k horní střílně, ale stejně jako prve nemělo tohle běhání žádný velký význam.
Chlapi totiž loď dohonili a nějak sundali, takže křachla zpátky dolů a já neměl na co střílet. Zároveň ale konečně naskočily moje repulzory a ozvaly se motory a já tak mohl zamířit zpátky do kokpitu, zvednout to a pro jistotu posadit tuhle kocábku přímo na vrak ve vedlejší kóji, kdyby náhodou něco zkoušeli. Trochu to zaskřípalo a asi jsem ohnul jednu nebo dvě přistávací vzpěry o hořící loď, ale rampou jsem se parádně trefil na zem, takže naši mohli ještě s kouřem v zádech nastupovat.
Chvíli to sice trvalo, protože tam venku očividně uklízeli, ale nebyli to jenom naši. Nastoupil nahý Chlouppek s ožehlým krystalem ze světelného meče a důstojnickou čapkou té abstinentky jako suvenýrem pro mě, nastoupil Kody se svou vlastní trofejí a oba navíc přitáhli jakéhosi nebohého Rodiana, který byl ve špatnou chvíli na špatném místě a Kody mu usekl obě nohy, omylem. Ty nohy se ale povedlo zachránit, tak teď Dwayne pracuje na jejich… stabilizaci, přišití? Co já vím. Nastoupila i ta ostřelovačka, která očividně jela po Kodym, a po nějaké době i zbytek klonů, protože venku řešili zabalení celé situace do náležitě úředního papíru. A mohlo se letět.
Ještě jsme naložili všechny čtyři stíhačky TIE a Voh-Jina, aby ho náhodou zase někdo nezajal, a hodili ho k jeho lodi, Kody po vysílačce potvrdil dispečinku, že se jednalo o inkviziční záležitost a že už je všechno v pořádku. No a pak, jak už jsem ostatně zmiňoval na začátku, dostal někdo ten debilní nápad, že když už jsme jednou v Neznámých regionech, můžeme rovnou zkontrolovat Atalay a Wyrrgyho.
Přirozeně jsem protestoval a chtěl letět s plešouny za Frau Engels, že jim klidně budu zametat podlahu, ale přirozeně mi to bylo hovno platné, tak tu teď sedím a přemýšlím, co asi tak muselo Impérium udělat té lovkyni lidí, že se dobrovolně odloučila od svých kolegyň jenom proto, aby chladnokrevně popravila těch deset imperiálů v našem skladu. Je pravda, že většina z nich byli stormtroopeři, což nejsou lidi, ale ty piloty zabíjet nemusela a jsem fakt rád, že ty zbývající dva hlídá Fidorkka osobně, protože jinak by je určitě sejmula taky. Nebo že by měla nějakou jinou agendu? Že by fakt jela po Kodym, jak se snaží si namlouvat?
Inu, budu ji radši bedlivě sledovat, kdo ví, jestli to taky není nějaká inkviziční bejkárna, a doufám, že cestou najdeme vhodný asteroid na zamýšlený sklad mrtvých stormtrooperů.
10. 8. 0 ABY, Y + 156 dní
Našli jsme ho a rovnou tam zkontrolovali, že na lodi není štěnice nebo něco podobného. Z navigačního počítače jsme taky vytáhli polohu planety, kde loď nabrala nyní mrtvé inkvizitory, a možná se tam někdy v budoucnu podíváme, co kdyby tam měli dobrou hospodu. Teď jsme ale po obědě, k němuž nebyla ani kapka alkoholu, a před mlhovinovou hradbou kolem Atalay, yay!
Jednu chvíli už to skoro vypadalo, že všichni budou mít rozum a vyserou se na to, jak jsem ostatně doporučoval, ale ne, Kody chce mermomocí zhebnout a nechat zhebnout i Emily a další, tak se nechal Voh-Jinem překecat, že poletí v jeho lodi a přeci jen tu Wyrrgyho zbytečnou hroudu zkontrolují. Abych trochu snížil pravděpodobnost, že nám zařve kvůli takovéhle blbosti (Kody, ne Voh-Jin, na toho sere prasovlk), zkusil jsem cíleně nahlížet do okolních proudů Síly a hledat v tom vzorce, ale v tomhle jsem byl vždycky dřevo a nedělám si velké iluze, že těch pár mých doporučení jim nějak výrazněji pomůže.
Nechal jsem si od něj podepsat, že jestli umře, dědím jeho věci a smím mu pochcat hrob, ale zas takovou radost mi to neudělalo a vlastně spíš doufám, že to přežije. Divné.
11. 8. 0 ABY, Y + 157 dní
Je pár minut po půlnoci a my jsme tak v hajzlu, že bych se snad i smál, kdyby se mi nechtělo spíš brečet. Jako by nestačilo, že Sršeň cestu nezvládl a my ho museli jít vytáhnout, ještě mě ti dva jantaři přemluvili, že když už jsme jednou proletěli až k planetě, měli bychom ji prozkoumat. Paradoxně to byl Voh-Jin, kdo dostal rozum a rozhodl se zůstat, a tak jsme na oběžné dráze spojili lodě a opravili Sršně. Chlouppek pak přelezl ke Kodymu a Voh-Jin ke mně s Fidorkkou, jejími dvěma hračkami, psychopatickou lovkyní lidí a stabilizovaným Rodianem s provizorně sešitýma nohama a začalo legrando.
Jakmile totiž přistáli na planetě, našli kromě Chlouppkova světelného meče v muzeu taky hromadu mrtvol a zachytili nouzový signál vycházející z onoho špatně zaparkovaného acclamatoru. Nemohl jsem se na to dívat, mimo jiné proto, že Síla kolem planety byla fakt divně barevná, a radši jsem tedy opustil kokpit a zkusil trochu oprášit bitevní meditaci, abych nás s těmi dvěma jelity udržel v kontaktu. Ve chvíli, kdy jsem odcházel, zachytil Voh-Jin další nouzové volání, tohle ovšem dál z mlhoviny, z lodi jménem White Fang, což mi samozřejmě nemohlo být nepovědomé. Rozhodli jsme ale, že to chvíli počká, já hlídal výsadek a oni pokračovali v průzkumu zpustošené planety, kde později našli nějakých šest stovek přeživších nějaké tamní občanské války. Vnímal jsem jen některé z jejich myslí, asi jsem v tomhle umění trochu vyšel ze cviku, ale důležité bylo, že jich nějakých dvě stě dvacet chtělo odletět s námi a nám se je skutečně povedlo nacpat na palubu Chlupatého kaktusu, jak jsme tuhle kocábku pokřtili na počest zesnulého lorda Kartuse.
A proč že pořád neletíme do prdele, když máme teď na palubě dalších dvě stě dvacet důvodů, proč loď nevystavovat nebezpečí? Protože ti dva dobrodruhové museli samozřejmě letět dál a zjistit, jak je na tom White Fang. A nejhorší je, že jim to ani nemůžu moc vyčítat, protože je to sice blbost a strašný risk, ale taky nejslibnější vodítko k Wyrrgymu a hlavně potenciální příležitost vybrakovat opuštěný vrak někoho, kdo je schopný ukovat drahé brnění jenom proto, aby někoho nasral, žejo…
My každopádně čekáme na okraji mlhoviny, ani nedutáme a doufáme, že se vrátí, protože upřímně řečeno moc nevím, co bych dělal, kdyby se jim to nepovedlo a zůstali tam. A teď mám z té představy pěkně blbou náladu, asi si půjdu s někým popovídat.
11. 8. 0 ABY, Y + 157 dní, záznam druhý
Jsme v hyperprostoru, letíme do civilizace a ti dva debilové nejen že nejsou mrtví, dokonce se nevrátili sami. Kromě toho, co zbylo z Bílého tesáka, přivezli také komatózního Wyrrgyho a nějakou cácoru, co ho údajně zachránila a pak nám začala vyprávět svůj životní příběh, jehož hlavní kvalitou byla délka. Aspoň tedy myslím, nebyl jsem u toho – sotva mě Kody představil, asi aby u ní byl za gentlemana, vypadl jsem do kokpitu, hodil nás do hyperprostoru, dokud je štěstí blbý, a pak se zašil tady ve skladišti.
Naším cílem je mlhovina Tyyyn a tamní základna Šošonského krále, jemuž hodláme věnovat nejen brášku, ale taky tuhle loď a celou posádku. Třeba nám pak z vděčnosti píchnou s Citadelou, kdo ví…
Cesta bude každopádně docela dlouhá, tak bychom si možná mohli pustit ty Wyrrgyho vlogy, ať víme, čím se to sjel do bezvědomí a proč. Třeba to nakonec bude větší sranda než ho holit, jak navrhoval Kody. Jenom teda musím počkat, až se slečna vypovídá, vypadá to, že by to mohlo být na dlouho.
12. 8. 0 ABY, Y + 159 dní
Ty vole, tak to teda bylo výživný, a to mi to Chlouppek musel všechno popsat vlastními slovy. Kdyby Wyrrgy právě neležel na ošetřovně, skoro bych si řekl, že se dal na filmařinu a tohle celé byl jeho projekt, protože jinak by to znamenalo, že je přinejmenším poslední čtyři roky sjetý a posedlo ho něco, co mu asi nedělá dvakrát dobře. Ale výpověď té holky to jenom potvrzovala, i když jsme jí nakonec museli dát něco k jídlu, aby tu pusu na chvíli zavřela. Dost mi připomíná Keisell, jen teda nebourá do dveří. Chlouppek začal analyzovat záznamy, já se musel držet, abych s přihlédnutím k pacientově historii a známému faktu, že i bez našeptávajících hlasů propadá zuřivosti, nenavrhl utracení, ve jménu civilizace samozřejmě. Každopádně mi jeho předávání do rukou Kanryho najednou nepřijde jako zas tak skvělý nápad, protože co když se probere jako běsnící příšera posedlá nějakým tím temným duchem? Na druhou stranu nemáme kapacity s tím momentálně cokoliv dělat, podobně jako s Carke. Takže ho buď předáme do péče jeho drahé ženy a jenom nenápadně doporučíme, ať ho přesunou do airlocku, pro všechny případy, nebo zmrazí do karbonitu, že po Citadele se na něj můžou podívat ti, co přežijí.
Co si budeme povídat, to, že je v tomhle stavu, je z největší části jen a jenom jeho chyba; kdyby se na tu zkurvenou planetu vysral stejně jako ostatní, vrátil se k milující manželce a pořídil si pár děcek, nic z tohohle by se nemuselo stát. I když kdo ví, jestli to není jenom způsob, jakým se Síla snaží zabránit jeho množení…
12. 8. 0 ABY, Y + 159 dní, záznam druhý
Balíček předán i s doporučeními, Harrysha a Kanry vypadali přesně tak nenadšeně, jako bych na jejich místě vypadal já, kdyby mě někdo skoro o půlnoci vzbudil a přivezl mi příbuzného v kómatu. Vyměnili jsme si novinky, věnovali jim oba zajatce, kterým jsem profesionálně vymazal vzpomínky na posledních pár dní, dali s panem králem pár panáků a nejen ze Zeema, nýbrž i z Voh-Jina vypadlo, že by se mu vlastně docela líbilo na základně zůstat. To jsme samozřejmě přijali s povděkem, protože to znamenalo snížení rizika, že ho zase někde čapnou a my ho budeme muset zase zachraňovat, ale taky to představovalo problém, protože to už byl Kaktus ještě chlupatější než prve a jinou loď jsme k dispozici neměli. Naštěstí svolil, že nás odveze na Sršni a vrátí se, a tak jsme nemuseli shánět taxíka.
Teď sedíme na palubě Sršně, svištíme k pašeráckému měsíci a já se jdu podívat, jestli v baru nezbyla ještě trocha ginu.
13. 8. 0 ABY, Y + 160 dní
Ty vole, děs a hrůza. Gin fakt došel, a asi aby těch průserů nebylo málo, zjistili jsme, že nějaký píčus, co ho Chlouppek, Wyrrgy a spol před skoro přesně pěti lety zabili, není tak docela mrtvej. Když jsme totiž s Chlouppkem z nudy chtěli očistit krystal v meči, co byl mezi Wyrrgyho smetím, posedl Fidorkku s Kodym jeho duch a my měli co dělat, abychom ho z nich zase vyštípali. Sliboval pomstu a kde co, ale než jsme se mu stihli vysmát, že mu chybí rypák, byl fuč a my pro jistotu zničili krystal i s mečem, kdyby se náhodou chtěl vrátit.
Chlouppek mi pak odvyprávěl, že jde o pošuka z, tadá, Atalay, a já si tedy musím poznamenat, že jestli se Wyrrgy ještě někdy probudí a bude se na tu planetu chtít vrátit, máme mu zlámat hnáty. Preventivně jsme ale cinkli zpátky Kanrymu, ať věci přivezené s ležákem, a to včetně klonů a té vidlačky, bedlivě sledují, zničí a/nebo zalijí do betonu. Ještě že žádného génia nenapadlo ho tahat na Jolly Jedie.
13. 8. 0 ABY, Y + 160 dní, záznam druhý
Hurá, jsme zpátky na Nar Shaddaa a můžeme se věnovat důležitým věcem. Ovšem nejdřív hurá za panem Chawickem, kde si chce Chlouppek pořídit nějaké náhradní hadry (a možná svatební pro Fidorkku) a já nějaké vlastní černé brýle, protože on by ty svoje mohl přeci jen někdy v budoucnu potřebovat.
Nerysse se tak určitě budu moc líbit.
14. 8. 0 ABY, Y + 161 dní
No, vyloženě nadšená ze mě nebyla, ani když jsem si pak připnul oči, ale nezazlívám jí to. Nerozpovídala se ovšem ani poté, co jsem jí vysvětlil svůj geniální plán pro případ, že bych se potřeboval zdekovat na nějakou pustou planetu, a to už jí zazlívat trošku můžu, ne? Jeden se snaží, aby nudou nezdechla, a hovno z toho…
Siena jsem se jenom došel přeptat, jestli nechce třeba něco ke čtení, aby se mu lépe zpytovalo svědomí, ale jenom zarytě (a trochu smutně) mlčel. Chudák asi doufal, že Algernnon pošle někoho, aby ho zachránil, a realita trochu bolí.
Taky jsme se sešli s Deekem. Už měl trochu lepší náladu, potvrdil nám, že naši přátelé už osídlili Kančí hnízdo, a dokonce nám předal něco jako symbolický klíč. Pak musel jít na nějaké jednání, asi toho má chudák hodně, když má Wyrrgy poslední čtyři roky dovolenou, ale něco mi říkalo, že ho rozhodně nevidíme naposledy.
15. 8. 0 ABY, Y + 162 dní
Když jeden nenahání inkvizitory po stokách, začne se i na Nar Shaddaa docela rychle nudit, jak jsem zjistil. Hned zítra ráno ale odlétáme na Oarlig, kde nebudeme vědět, kam dřív skočit, tak si to i trochu užívám.
Jen jsem v pauze mezi tupláky znovu popíchl Kodyho, jestli by nemohl nějak zneužít svůj status lorda Tonewyho a vrazit mezi jednotlivé buňky Inkvizice klín nedůvěry, a tentokrát na to i kývl. Možná to bylo tím použitím slova „klín“, na které on viditelně slyší, každopádně slíbil, že se koukne do bráškových deníčků a třeba ho něco napadne.
Velké naděje si nedělám, je mi totiž jasné, že flákání deníků můžou mít v rodině.
16. 8. 0 ABY, Y + 163 dní
Cesta byla fajn, my tři letěli na ARC-170, která už by možná zasloužila jméno, Cae s Kodym na Seven Nation Army. Trochu jsem se o ni bál, protože i když je vlastně starší než on, pořád ji mám za malé dítě, ale dobře to dopadlo.
Oarlig je každopádně moc fajn místo, pokud tedy máte rádi vlhké, bahnité, zasmrádlé žumpy, na kterých rostou dvoumetrové přesličky a kde nemůžete hodit šutrem, abyste netrefili Chadra-fana. Hned po přistání nás ale přivítala jedna myš s flaškou domácího bylinného destilátu a mně to přišlo jako jasné znamení, že to tam přeci jen chvíli vydržíme a že se tam budou dít velké věci. Přinejmenším větší než ti všudypřítomní Chadra-fanové.
Joyce už měla jeden z pokojů v hotelu přestavěný na plánovací středisko, k ruce jí byl trandoshanský generál a zahlédl jsem tam i Rocca a to človíče, co Kody tenkrát přitáhl do Rok‘Poku a připustil, že je to možná jeho syn. Dali jsme společný oběd, který ukuchtila rovněž detasovaná Štěkna, a po opakovaném vyhazování chadra-faních mláďat z jídla a lahví měli jasno. Chlouppek začal hned organizovat nejrůznější cvičení a Kody s Fidorkkou si taky hráli na vojáky, tak se jdu někam zašít a trénovat bitevní meditaci na všech těch myších kolem. Nemůžou se přeci od imperiálů zas tak lišit.
17. 8. 0 ABY, Y + 164 dní
Odchytla si mě Banana. Dokončila totiž opravy baziliška a nemá do čeho píchnout, protože se stávajícím vybavením může ten svůj technický zázrak leda tak simulovat na papíře. A protože je nějaká hyperaktivní a chtěla, abych ji něco naučil, tak ji beru na dva dny do bažiny. Tam už ji přejdou roupy.
19. 8. 0 ABY, Y + 166 dní
Exkurze po močálech je za námi, kam se na to hrabou lázně. A nezkazil nám to ani ten dementní Gungan, co mě při návratu málem odstřelil, protože si prý myslel, že jsem imperiální skaut s hejkalem.
Ukázalo se, že Banana má sice v hlavě podobnou databázi jako Sagwen, a mám dokonce pocit, že jsem ji tak jednou v nestřeženou chvíli i oslovil, a taky s sebou nejdřív přitáhla plný batoh zbytečností, ale na nehostinné prostředí reagovala úplně jinak. Možná za to mohl fakt, že jsem byl poblíž a ona ode mě chytala nadšení pro ochutnávání nových členovců, možná taky to, že jsme vlastně půlku toho výletu strávili na zahradě jednoho Ortolana, než nám došlo, že takhle pěkně zdejší močál obvykle nevypadá.
Barnabáš sice nejdřív koukal trochu smutně, když zjistil, že jsme mu snědli oddenky jednoho fakt vzácného druhu kapradí, ale moje vysvětlení pochopil a pak jsme mu na oplátku pomohli s kanci, kteří mu sem tam decimovali úrodu, a bylo dobře.
Vepřové na přesličkách je mimochodem moc dobrá věc.
20. 8. 0 ABY, Y + 167 dní
Kody našel zmínku o tom, že jeho bratr snad píchal jednu z rozengardských inkvizitorek nebo co. Takže takovéhle deníky si píšou, ale že by zaznamenali něco pořádného, důležitého, to ne, holomkové mizerní. Ještě že tam neměli fotky…
Podstatné ovšem je, že na ty čubky konečně máme trochu páku a jdeme ji okamžitě využít, dokud mě tu někdo poslouchá. Letíme na Ugiva Cortax, což je prý planeta, kde měl sídlo inkvizitor Honndars a kde na Kodyho spadl křižník, tak se tam moc těším.
Bereme ARC-170, Fidorkka zůstává a preventivně jsem u Joyce nechal i všechny dosud získané světelné meče včetně toho svého. Místo nich beru tři flašky blecherovky a taky rovnou svou epesní důstojnickou čapku, protože pokud všechno půjde podle plánu, poletíme odtamtud rovnou na setkání s imperiální admirálkou a já musím být jako ze škatulky, abych zanechal silný první dojem, neasi.
21. 8. 0 ABY, Y + 168 dní
Hotovo, odlétáme, všechno šlape podle plánu.
Kody poslal Rozárce jménem jejího starého přítele důvěrné varování, že viděl, jak Sien zabil Loraxe, a že se pak sám stal cílem útoku, tak ať si taky dává pozor, prdelka. S trochou štěstí si bude myslet, že Císař nařídil likvidaci přebytečných stavů způsobem, jaký je temné straně nejbližší, a nebude už ochotná umřít při ochraně Algernnon. S hromadou štěstí se třeba ti šmejdi začnou sekat navzájem. Co si budeme povídat, něco takového je vlastně i docela pravděpodobné, takže jsme třeba ani moc nelhali. A tak jako tak to za tu chvíli nad klávesnicí stálo.
Chvíli jsem strávil taky v dílně, a to s Chlouppkem, který si stavěl nový světelný meč. Takový, aby u něj nehrozilo, že je v něm nasáčkovaná duše nějakého beznosého zmrda. Protože tam na to byl vercajk, měli jsme to za chvíli hotové a vypadli dřív, než mohl Kody začít škemrat, ať vyrobíme jeden i jeho povedenému synátorovi.
Trochu mě mrzí, že jsem neměl čas si pořádně prohlédnout Honndarsovu knihovnu, ale aspoň mám na co se těšit po akci, pokud ji samozřejmě přežijeme. Teď míříme na Gamorr, kde se máme sejít nejen se zbytkem, ale taky s imperiálním interdiktorem, který na nás výjimečně nebude střílet.
Nebo možná bude, pokud je to past, ale neměl by, tak.
22. 8. 0 ABY, Y + 169 dní
Jo, tak tohle bylo… nové.
Z admirálky Engels se mi sice ježí chlupy v nose, ale vypadá to, že nás zatím fakt potřebuje, takže nic nezkoušela. Hned na začátku jsme si navíc vyjasnili, že to, jak spolu budeme pracovat na likvidaci zmrdů, z nás ještě nedělá kamarády. Jejímu druhému důstojníkovi jsem poradil, aby na mě moc nečuměl, jinak mu useknu ruku, a to taky dost pomohlo. Účastnil jsem se dlouhé porady, kde jsem se dozvěděl samé zajímavé věci, například že stíhačky TIE při útoku někdo řídí, nelétají samy jako retardované slepice. A protože se se mnou počítalo jako se způsobem, jak to řízení zařídit i bez dispečerů, fakt se to hodilo. Mou epesní čapku každopádně nikdo nekomentoval, což mě maličko mrzelo, a tak jsem zase nekomentoval kvalitu oprav po té lapálii na Kashyyyku, kdy jsme tuhle lodičku ogrilovali pyrogelem.
Na vlastní cvičení dnes moc času nezbylo, ale mně i Cae to docela stačilo. Banana si mezitím ve strojovně našla kamaráda a montují spolu ten zázračný krám, Chlouppek s Roccem si zvykají na pohodlí v letícím baziliškovi a Kody s Fidorkkou cvičí s plešouny a dvěma jednotkami těch černých zmetků, co by po nás ještě nedávno bez váhání stříleli. Jak říkám, je to tu nové.
22. 8. 0 ABY, Y + 169 dní, záznam druhý
Magoři jsou tady. Ti s velkým M, těch s malým tu bylo dost už předtím a vzhledem k tomu, o co se pokoušíme, bych se mezi ně měl objektivně vzato zařadit taky.
Přistáli v hangáru, povečeřeli jsme na účet Impéria a Simbacca si to jídlo i docela pochvaloval, normálka, kdyby se to tedy celé neodehrávalo na palubě interdiktoru. Před pár minutami pak na jakési muzejní herce dorazili i Mamutomuti, kteří kromě spousty kvérů a bomby velké jako kráva dovezli taky Neryssu, takže si budu mít s kým povídat.
Pořádné cvičení začne zítra, komunikace bez vysílaček, střelba bez senzorů, startování a přistávání bez ukazatelů výšky a takové ty věci. Moc jim to věru nezávidím.
23. 8. 0 ABY, Y + 170 dní
První velké cvičení je za námi a docela to šlo. Mezi imperiálními piloty jsou kromě klasických chudáků na jedno použití i dva, Gerda a Daak, kteří by se v případě vítězství možná mohli dožít návratu do hangáru, což je super.
V meditačním transu jsem zůstal i chvíli po skončení hlavní fáze a všiml si toho, jak Zalf z nudy a ze zvyku ukradl jeden ze sentinelů, kteří byli vyhrazeni na útok, a pak ho zase nenápadně vrátil, když mu to došlo.
Neryssa je bohužel držena v umělém spánku, aby nezdrhla a všechno to nevykecala, tak si s ní nemůžu jít popovídat, ale určitě se tu najde pár důstojníků, co ocení moje moudra.
23. 8. 0 ABY, Y + 170 dní, záznam druhý
Neocenili. Z devíti, na které jsem to zkoušel, mi rozuměl jenom jeden a mám pocit, že přikyvoval jenom proto, abych si co nejrychleji šel po svém. Takže na ně seru, jdu si půjčit mop a trochu tady vytřu podlahu, třeba z ní dostanu ten fašistický smrad vojenské diktatury.
24. 8. 0 ABY, Y + 171 dní
Rušička je zprovozněna a k překvapení snad všech, kdo na ní pracovali, funkční. Po zkusmém zapojení vypadla veškerá komunikace v celé soustavě a my tak máme o další problém méně. Trochu mě tedy vyděsil Šum, když se stavil na kus řeči s námi smrtelníky a vypadlo z něj, že v době našeho útoku vidí kolem Karafuta jenom černé nic, ale možná je to jen vedlejší efekt toho generátoru. Což by bylo super nejen proto, že bychom ho pak mohli zapínat ve chvílích, kdy bychom nechtěli, aby nás šmírovalo spektrální morče, ale hlavně proto, že by díky tomu nemuseli inkvizitoři vědět, že po nich jdeme, což by se nám bývalo hodilo už na Rozengardu. Ale nespoléhám na to, beztak se ten trotl jenom koukl o galaxii vedle.
Šance, že se nám povede Emily zachránit, tak každopádně zase trochu stoupla, možná i na jednotky procent, a s ní i pravděpodobnost, že se Frau povede svrhnout Císaře. Což by možná nemuselo být špatné, kdyby ho neplánovala nahradit diktaturou jinou, kterou pak budeme chtít taky svrh… ty vole, drž hubu, určitě tu má plno štěnic!
28. 8. 0 ABY, Y + 175 dní
Velký den je tady, opouštíme i s Tlustou Bertou a Brünnhildou oběžnou dráhu Gamorru a jdeme na věc, záda nám bude krýt Helmwige. V hangáru proběhlo dojemné loučení, kdy jsem všem připomněl, že jestli oni zařvou a já to přežiju, načež budu muset všem pozůstalým vysvětlovat proč, tak se s nimi už neka. Zdůraznil jsem to hlavně Simbaccovi, který do boje vytahoval starý krám se štíty, co je prorazí i odhozený vajgl, a on to vzal tak vážně, že mu upadla kobliha a zapomněl mě obejmout.
Cae šla napřed na můstek, já si ještě zašel do kajuty pro tu flašku blecherovky, co kdybych potřeboval dobít baterky, ale tak mě napadá, že je tohle možná poslední zápis, tak… Nino? Tohle kdyžtak můžeš přehrát i těm, co nemaj přezůvky, pokud jsem je jmenoval a pokud tenhle holocron někdy někdo z nich vytáhne z ohořelých trosek.
Chlouppku, ty jsi nejspíš taky mrtvej, a dobře ti tak, ale stejně: dík, byla to prdel. Co si budeme povídat, statisticky vzato jsme měli bejt oba mrtví už dávno, tak jenom doufám, že to teď stálo za to a nezabilo mě třeba šlápnutí na hrábě nebo tak něco. Kdyžtak to tutlej. A dej si na mě panáka v každé z hospod, co jsme tenkrát vypili, jestli si je teda pamatuješ. Odkazuju ti Jungle Jet, určitě ho nějak pěkně využiješ, jenom pamatuj, že barákům je lepší se za letu vyhýbat, jo?
Joyce, sorry, snaha byla. Udělej mi radost a nezkoušej žádnou blbost, prosím. Ta banda jelit potřebuje nějakého manažera a učitele a ty jsi na to ideální, tak je nenech ve štychu a zkus Bananu a ty další naučit aspoň základy. Maskovač Síly si můžeš nechat, sluší ti a určitě pro něj najdeš lepší využití než já. A najdi si chlapa omg, truchlící Zeltronka je děsivější než Arkaniánka s vychovatelským drdolem a Jessica by to určitě pochopila.
Simbacco, jsem hrdej na to, cos dokázal s lodí, tak to teď u Baccovy šavle hlavně neposer. Dovedu si představit, že jsme píchli do vosího hnízda, dost možná i do víc, tak nemcharuj a vezmi všechny někam stranou, ať taky chvíli krvácej jiní, nemusíš přece Impérium zničit sám. Přenechávám ti Palpatinův palec a vím, že to není moc, ale už jsem ti, kurva, jednou dal celej křižník, tak nebuď nenažranej hamoun a postarej se o mámu a o M‘Keshe, vím, že nikdo jinej to nezvládne líp. A vezmi si Panchah, je to hodná holka a výhodná partie.
Erris… Stalo se toho tolik, co mě mrzí, že ani nevím, kde začít, ale věř mi, žes to beze mě měla lepší než se mnou. Přenechávám ti všechny světelné meče ze sbírky, ten můj někde zakopej a zasaď nad něj metawroshyr, zbytek můžeš prodat, se současnými cenami na černém trhu tě to zajistí na zbytek života.
Wyrrgy, fakt díky za brnění, kámo, děsně se mi hodilo. Koukej se probrat z toho kómatu, ve tvým věku je to fakt trapný, vyser se konečně na Atalay a podobný klukoviny a vlítni na Harryshu, než to udělá někdo jinej. Jako důkaz vděku za velkolepý dar ti odkazuju svoji poslední roli brrrněnskýho kakulopapíru, kterou jsem si šetřil na chvíli, kdy se z toho všeho už definitivně poseru. Na vynašeč je to učiněnej balzám!
Algernnon, tobě by bylo strašně snadný přát, ať chcípneš na plochý nohy i s celou svou zkurvenou rodinou, ale víš ty co? Nasrat. Tenhle cyklus dynastický msty pokračuje už moc dlouho a mě už to fakt nebaví, jenom mě mrzí, že sis svoje mindráky vylejvala na těch, co za ně vůbec nemůžou. Takže ne, já ti místo toho popřeju, aby ses měla famfárově, abys konečně našla klid v duši a abys byla lepší člověk než tvoje máma.
A nakonec Šume, běda ti, ty kundo, jestlis mě celý ty roky jenom trollil a všechny ty meditace mi teď budou k hovnu.
Tak, to by mohlo stačit, teď hurá do práce, konec záznamu.
28. 8. 0 ABY, Y + 175 dní, záznam druhý
Byl to záhul a nebýt té blecherovky, asi bych se teď sotva držel na nohou, ale povedlo se. Není ještě ani poledne, my máme hotovo a míříme i se zachráněnou Emily na Oarlig, zapíjet, že jsme to zvládli s prstem v nose a bez větších ztrát. Přišli jsme jenom o větší část Najiba a o pár imperiálních podržtašků, získali nějaké ty drahé kovy a artefakty a zamávali Frau Engels, která k mému překvapení nic nezkoušela a dokonce mektala něco o tom, že bych mohl po válce za zásluhy dostat amnestii. Což mě dojalo tak, že jsem jí nabídl loka z flašky a do prdele ji poslal jenom v hlavě.
Citadela byla každopádně odeslána do horoucích pekel i s téměř celou její posádkou. Nikoliv s celou, jak bylo původně v plánu, a to hned ze tří důvodů. Zaprvé se těm máslům z výsadkového týmu Algernnon zželelo, když ji viděli těhotnou, bezbrannou a krvácející z krku, a neodpráskli ji na místě. Mají v plánu ji udržet v umělém spánku až do porodu a já nemám sílu jim to vymlouvat, tak jsem si jenom zapičoval, že dělám s měkkými kokoty, a šel jsem si pobrečet tobě, deníčku.
Zadruhé k ní přibrali ještě jednoho vězně, čarodějku Tamoru. Divná bytost. Jednak na mě pořád tak nějak divně kouká a asi si myslí, že ji nevidím, druhak prý hned po opuštění atmosféry nabídla všem svým švarným zachráncům za odměnu orální sex, což ale, pokud vím, všichni s povděkem odmítli. Včetně Chlouppka, který teď sviští kousek za námi v ARC-170, a Kodyho, který i s plešouny zůstal místo nás s Cae a Bananou na lodi, aby Frau podal hlášení.
No a zatřetí jsem v závěru bitvy viděl záchranný modul se dvěma mladými inkvizitorkami, jak sviští plnou parou k vedlejší planetě. Původně jsem to samozřejmě chtěl nahlásit Frau a později aspoň osádce Najibovy lodi, ale… když oni můžou být milosrdní vůči největšímu zlu, jaké jsme doposud poznali, tak já můžu být podobně velkorysý ke dvěma zoufalým šmuckám, co zasloužily druhou šanci, no ne? Beztak se z té planety nemají jak dostat a pokud se jim to náhodou povede, sejme je při odletu Brunhilda, která tam má v plánu chvíli zůstat.
29. 8. 0 ABY, Y + 176 dní
Jsme na Oarligu, dojatá Joyce si šla přemalovat ksicht a namíchat pár koktejlů, Emily byla převezena do předem připraveného prezidentského apartmá, kde už na ni čeká potřebná lékařská péče. Já se konečně zbavil uvítacího výboru asi tisícovky Chadra-fanů, kteří mě vítali jako spasitele (wtf) a jdu dohlédnout na to, aby toho Algernnon dostala radši víc než míň. Pak se koukneme na poklady z vyrabovaného sejfu pod Citadelou. Mohlo by mezi nimi ostatně být cokoliv, od vzácných krystalů do světelného meče přes sledovací zařízení až po macatou bombu, žejo.
29. 8. 0 ABY, Y + 176 dní, záznam druhý
Byly tam mnohem zajímavější věci. Jednak maska, kterou jsme kdysi dávno měli v depozitáři na Miu Leptonis IV a já s ní strašil děti, druhak celé světelné meče, některé dokonce s velkou sentimentální hodnotou. Byl tam nejen ten, co mi na Kuatu bouchnul do ksichtu, ale i Rahmův, Nevův a dokonce i ten, co patřil Školnici. Další dva jsem nepoznával ani já ani Chlouppek, ale Gilgaaladovo kopí mi nějaké povědomé bylo. Plus tam byl jeden staře vypadající claymore, bizarní puška na kybery a pár dalších podivností.
A k tomu všemu ještě kopec aurodiových cihel, z nichž jsme necelou třetinu dali žoldákům, totiž Mandalorianům, nějaké holocrony a Fidorkka si přitáhla i hlavu nějaké zrůdy, co během bitvy zabila. Obecně vzato prostě dost úspěch, který bylo třeba zapít, tak jsme hned začali.
Kirk hned po vyložení nákladu a kontrole štěnic odletěl s Najibovou lodí a hlavou, zkoušet nějakou tu svou technonekromancii, a i když jsem mu to chtěl zakázat, nikomu jinému to očividně tak zrůdné nepřišlo. Tak ať si hraje, aspoň nebude zlobit.
30. 8. 0 ABY, Y + 177 dní
Nezlobíme, pijeme a jsme čarovní. Ronie a devět dalších kovbojů odletělo na Hubeném Hubertovi zpátky na Nar Shaddaa, kde mají práci a kde je nejspíš čeká spousta počítání jejich podílu na akci.
Mám takový pocit, že s nimi odletělo ještě něco, co jsme tu asi chtěli nechat, ale Chlouppek o ničem neví, tak je to asi v pohodě. Jen to množství Chadra-fanů, co nám nosí pití, mě začíná trochu zarážet.
31. 8. 0 ABY, Y + 178 dní
Chtěl jsem po Joyce, jestli by nepřipravila plán rychlé evakuace pro případ, že by sem na nás někdo vlítnul, ale prý jsem paranoidní. Tak jsem to nechal plavat, jenom mám sbaleno a poprosil jsem jednu místní toydarianskou techničku, jestli by nemohla monitorovat Holonet, co kdyby tam na nás někdo vypsal zatykač.
1. 9. 0 ABY, Y + 179 dní
Ty vole, průser. Všichni ti Chadra-fanové očividně nepochopili, že když jsem na ně před útokem na Karafuto promlouval skrz zkušební bitevní meditaci, nebyly to žádné zázračné sdílené vize, a mají mě za boha nebo tak něco, co jim má poradit, jak žít. Samozřejmě jsem jim to zkoušel vymluvit, ale nerozumí mi, a když jsem sáhl po gestikulaci, asi jsem to jenom zhoršil. Strašení v masce taky nepomohlo.
Vůbec nejhorší ale bylo, když jsem pak po tom nejotravnějším chrstnul zbytek blecherovky v naději, že ho to zažene zpátky do nory. Ono ho to totiž nejen nikam nezahnalo, ještě mu to vyléčilo šedej zákal, takže z toho byl rázem zázrak, museli jsme se před nimi zamknout ve sklepě a ani to moc nepomohlo, protože ty potvory vlezou všude.
Dobré na tom je snad jenom to, že Chlouppek je tak trochu za boha taky, protože dal jedné rodině, co nás obsluhovala, celou aurodiovou cihlu jako dýško.
3. 9. 0 ABY, Y + 181 dní
No, tak z nejhoršího jsme venku. Prostě jsme vzali jeden podtácek, s pomocí holonetového překladače do něj vyškrábali tři základní přikázání a poslali to po jednom skautovi ven. Vypadal trochu zklamaně, asi jich čekal víc, ale podle mě tam bylo všechno potřebné - „nebuďte kokoti“, „neposlouchejte kokoty“ i „nepijte víno“.
5. 9. 0 ABY, Y + 183 dní
Chadra-fani sice přestali otravovat nás, ale málem rozpoutali občanskou válku, když se v kultu objevilo schizma. Ortodoxní zastánci podtáckových přikázání hájili svatý text před skeptiky, kteří tvrdili, že to je určitě jenom první část pokynů shůry, a došlo i na rány maličkými pěstičkami.
Tak jsem se do toho vložil, znovu použil bitevní meditaci a trochu je sjednotil. Teď už mi sice flastr slepého proroka a učitele mas nikdo neodepře, ale svatá válka by byla ještě horší.
To, že víc přikázání už nebude, naštěstí pochopili.
6. 9. 0 ABY, Y + 184 dní
Má dorazit Kody, tak trochu ubíráme na tempu, ať má šanci nás dohnat a ať mu do té doby nezašlápneme Roudýho. Teda ne že by se nám pod nohama motal víc než Chadra-fani, spíš to vypadá, že se nám vyhýbá, i když už nám viditelně trochu rozumí a i když jsem na něj v té masce bafnul jenom šestkrát, ale je to tu prostě dost divoký, no. I bez imperiálního nájezdu.
Blecherovka teče proudem a trochu se bojím, že vypijeme všechny její zásoby, Kanec už taky omezil export a říkali jsme si s Chlouppkem, že za našich mladých let toho teda lihovarníci zvládali uvařit mnohem víc. A že to těm mladíčkům možná ještě ukážeme, a možná ne za moc dlouho.
8. 9. 0 ABY, Y + 186 dní
S Kodym přiletěla i většina plešounů, jen Bruce zůstal na marodce. Všichni prý po akci dostali za odměnu důchod, tak jsme to začali zapíjet a Kody si pak cestou pro led do drinku vzpomněl, že tu měl vlastně mít zmraženého i něco zajímavějšího než vodu.
Ukázalo se ale, že Carke zůstala na Hubertovi, tak má s převýchovou zatím smůlu. A ona možná i kliku, protože kdo ví, jestli ji nechtěl ojet, dokud bude trpět karbonitovou slepotou.
10. 9. 0 ABY, Y + 188 dní
Kody teď místo chlastání s námi spíš hraje s Roudým nějakou píčovinu na konzoli od Mattaty a hlídá Algernnon, za trest, tak jsme si našli jiný program. Cae se totiž nabídla, že by se mohla podívat na přeživší obyvatele enklávy, a i když jsem vlastně moc nechtěl přijít o iluze, souhlasil jsem, že u toho budu.
Jen jsem teda poprosil těch jednadvacet Mandalorianů z Tlusté Berty, co ještě zevlili s námi, jestli by nemohli pohlídat Kodyho, aby fakt hlídal. Motá se kolem něj totiž Tamora, která by sice klidně mohla být jeho máma, ale která je očividně dost nevyžitá a navíc víme, že Kody nemá se zapalováním starších stodol žádný problém.
Mandalorianům se nový úkol moc nelíbil, ale dovolil jsem jim ho v případě nutnosti vykastrovat a pak zastřelit tou světelnomečovou puškou, což je dost motivovalo a postoj změnili.
10. 9. 0 ABY, Y + 188 dní, záznam druhý
No, bylo to… poučné. A nemůžu sice říct, že by mě to nějak potěšilo, ale mohlo to určitě být i mnohem horší.
Mia maká ve vlastním loďoservisu na jednom z měsíců Kuatu a má se tak dobře, jak jen se mít může. Žádný chlap, žádný varactyl, žádné děti, jen pár dalších masožravých kytek. Podobně je na tom Nina, jen místo motorů a náhradních dílů je zavalená obrazy, sochami a podobnými věcmi.
Peelo byl fuč a z toho pokusu o spojení se Cae málem poblila, ale vzhledem k tomu, že si ten mizera už za minulé války rád sem tam skočil do toho vesmíru, kde jsem Císařem, je mi jasné, že se z nás má možná nejlíp.
Sagwen je zpátky na domovské planetě, učí a dokonce má chlapa, takže jsem Chlouppkovi podal pět kreditů a vlastně strašně moc doufal, že mu jich budu dlužit ještě víc. Ovšem ani u ní neřval malý zástupce nové generace bytostí citlivých k Síle, takže zázrak se nekonal.
Valla to dotáhla nejdál, alespoň tedy co se lukrativnosti postu týče. Šéfuje teď Konfederaci galaktických betonárek a takhle šťastnou ji prý Cae neviděla ani tenkrát, když se nám v enklávě povedlo po týdnu opravit sprchu. Opět žádné děti, opět žádný stálý partner, začínám si říkat, jestli jsme je nějak netraumatizovali. Ach jo, jdu to přepít.
12. 9. 0 ABY, Y + 190 dní
Dorazil Moz, že prý ho Chlouppek pozval na flašku. Ten si sice nic nepamatoval, ale to se mu poslední dobou děje dost často a hlavně jsme tam pár volných flašek měli, tak jsme ho rozhodně nevyháněli. Pověděl nám, jak se poslední dobou měl, že ho nenaháněl ani jeden inkvizitor a že dobré, a od té doby pomáhá Kodymu s hlídáním té držky.
Myslím jako Algernnon, ne Roudýho.
13. 9. 0 ABY, Y + 191 dní
Banana dočetla technickou část databáze, kterou při kradení baziliška stáhla v muzeu na Naboo, a to ostatní ji tolik nebaví, tak ji učím i nějaké teoretické věci o přežití v divočině a praktické věci o metabolizování ethanolu.
Byl bych jí navrhl, ať si pořídí kartičku do zdejší knihovny, ale jednak na téhle planetě žádná není, druhak předpokládám, že sem na nás co nevidět zase vlítne nějaká ta přeživší svině od Inkvizice a nevyplatilo by se jí to. Na každý pád jsem začal trochu pátrat, jestli neexistuje šance, že má Impérium na planetě špeha, ale zdá se, že kromě pár bytostí, co je má pevně pod palcem náš majordomus Cortesio, tu jsou jenom nezlomně loajální Chadra-fani, což je super.
14. 9. 0 ABY, Y + 192 dní
Ozvali se Mamutomuti, co že mají jako dělat se Sienem. S Chlouppkem jsme se shodli na tom, že nám vlastně docela pomohl a že byl spíš jednou z dalších obětí Algernnonina životního stylu, takže si i on zaslouží druhou šanci. On navíc správně podotkl, že o Valkýře jsme před ním nikdy nemluvili, já zase připomněl, že jsme na něj hodili smrt Loraxe, takže bude za zrádce, a padlo tedy rozhodnutí ho vypustit, ať se s tím nějak srovná.
Ani ne za dvacet minut volali znovu, že s námi chce mluvit, tak jsme si ho poslechli a já si málem neudržel kamennou tvář. Ukázalo se totiž, že k nám nějak přilnul, těžko říct jestli díky tomu, že to má v povaze, že jsem na něj byl hodný nebo že zkouší nějakou levárnu, a chtěl se nám nějak odvděčit.
Chlouppek si vzpomněl na motto Tábora 52, že práce osvobozuje, já připustil, že by to mohlo být dost výchovné, a slíbili jsme mu tedy, že když bude hodný, necháme ho pracovat v pivovaru, přirozeně za minimální mzdu a bez dovolené.
Ronie by ho měl přivézt koncem měsíce, do té doby to tu bez něj budeme muset nějak vydržet.
15. 9. 0 ABY, Y + 193 dní
Stavil se i Deek, že prý měl cestu kolem, tak jsme ho rovnou vtáhli do víru veselí, ať si trochu odpočine a přijde na jiné myšlenky. A povedlo se to i nám – když jsem si mu začal stěžovat, že ti měkkýšové nechali žít ztělesněné zlo, co má brzy vrhnout potomka, a nedovolí mi ji nacpat pod drn, navrhl, že bychom ji mohli nějakou dobu skladovat na nepoužívané základně Tetragonu v Nirgorově asteroidovém pásu, která je od Oarligu jen nějaké dvě hodiny cesty. Samozřejmě jsme souhlasili, protože tady ji nechat nemůžeme, už tak jsem na ni málem zakopl osmnáctkrát mečem napřed, ale to ještě nebylo všechno.
Vymyslel taky, že když narveme část toho aurodia do nové palírny, bude nám moct nejen doručit jablka z rodinných sadů, ale pak s flotilou Tetragonu taky výsledný chlast distribuovat po celé galaxii, což znělo božsky a okamžitě jsme se toho chytili. Ostatně hrdinů je tenhle vesmír plný, ale chlast už jaksi dochází a co si pak mají obyčejní lidé jako my počít, že?
16. 9. 0 ABY, Y + 194 dní
Joyce se toho chytla taky (jako toho nápadu, ne Deeka, i když na toho sahala taky podezřele často a podezřele se u toho usmívala, flundra jedna) a trvala na tom, že musíme uzavřít smlouvu i s její společností, tak jsme na to kývli. Ostatně bude toho fakt hodně a kdo ví, jestli by to flotila Tetragonu všechno pobrala, když jí Wyrrgy nejspíš půlku prodal, aby měl na financování všech těch výprav za krystaly a taky aby na Atalay zaplatil elektřinu.
Máme připravený seznam věcí, co chceme zkoušet vařit a pálit, a Banana nám do toho přimalovala nějaké sprosté obrázky, co jsou prý důležité pro zefektivnění. Vůbec nevím, co to na nás zkoušela, ale občas jsem v té neznámé řeči zachytil povědomé chemické výrazy, tak to asi nebyly kletby.
A když už mluvím o kletbách, Tamora do toho prý půjde s námi. Zpočátku to vypadalo, že nás vůbec nevidí a má oči (a jiné věci) jen pro Kodyho, ale pak vystřízlivěla, těžko říct jestli kvůli Roudýmu nebo té konzoli, a začali jsme ji zajímat i my coby budoucí lihovarníci. Že prý dřív míchala hlavně jedy, ale že se učí rychle a trocha magie ještě nikoho nezabila, pokud tedy neměla. Tak jsme si řekli, že to s ní zkusíme, protože upálit nebo vypálit ji ostatně můžeme vždycky. Temná strana z ní sice cítit je, ale jen dost okrajově a osobně jsem byl svědkem toho, jak adoptovala jednoho myšáka, co jsem si na něj omylem sednul, takže ztracený případ to asi není a pod dohledem pracovat může.
17. 9. 0 ABY, Y + 195 dní
Tak jsme koupili Kance. Jako ten pivovar, celý. Úplně mi to připomíná staré dobré časy, kdy jsem měl enklávu, hromadu novy, oči a Jessicu.
Pánové sice koukali dost nedůvěřivě, když jsme si přišli koupit Kance a místo hrstky kreditů jim podávali ty aurodiové cihly ve značném objemu, ale pak pochopili, souhlasili a nelitovali. Vysvětlili jsme jim totiž, že jelikož vaří fakt znamenitě, budou v tom pěkně pokračovat, jen je trochu zadotujeme a využijeme i ty prostory Kančího hnízda, které oni ještě využít nestihli. Hned jsme si to celé prošli, navrhli trasy trubek, destilační uzly, várny a kvasírny a bylo to dobré.
Taky jsme nabídli práci spoustě Chadra-fanů, kterým se tak vlastně potvrdilo, že jim přinášíme lepší zítřky, a já jenom doufám, že se jich v pivu utopí co nejméně.
17. 9. 0 ABY, Y + 195 dní, záznam druhý
Objednal jsem přes Simbaccu pár beden chrchlů, které mi měl dovézt Krassus přímo na budoucí pastviny, protože mít asteroidový pás a nevyužít ho k produkci nenáročných kroužkovců, co se dají vypálit v jednu z nejznamenitějších kořalek galaxie, to by bylo ostudné plýtvání.
A když jsme tak byli u objednávání žížal, vzpomněl jsem si samozřejmě na Fanouše a Chlouppkovi přišlo logické ho do nové éry starého lihovaru zapojit taky. Byl to ostatně on, kdo zdokonalil chrchlovici a kdo všechno zvládal, zatímco my učili děti. Co však bylo momentálně důležitější, to byl fakt, že jsme ho nemuseli odnikud zachraňovat ani dlouho hledat – stačilo brnknout Ringovi do Konečné stanice, jestli náhodou neví, kde se fláká druhá živá mrtvá schránka na dopisy, a on věděl. Další hovor tak směřoval na Vor Deo a náš zubatý kamarád bez velkého váhání slíbil, že dorazí, jen co si za sebe najde záskok.
Všechno prostě šlape tak dobře, že se trochu bojím, aby na nás zítra nevlítl Vader osobně.
18. 9. 0 ABY, Y + 196 dní
Slíbili jsme Cae, že do části vypáleného lihu dáme macerovat její oblíbené cligy, čímž vznikne cligovice, a taky jí bez velkého úsilí rozmluvili její původní záměr dál pracovat pro Wyrrgyho. „Je v kómatu!“ připomněli jsme jí sborově, protože na to asi zapomněla, stejně jako na to, že po ní nejspíš pořád pase ta buňka Inkvizice, co jsme ji nespláchli a co už je možná na cestě sem. Uznala tedy, že bude mnohem užitečnější na Jolly Jediovi, a já měl takovou radost, že je rozumná, že jsem ji málem objal. Nakonec se mi povedlo to uhrát na zakopnutí o Chadra-fana a jenom jsem jí navrhl, že ji po válce za odměnu zvěčníme na flaškách.
19. 9. 0 ABY, Y + 197 dní
Kashym nám výměnou za to, jak se k jejímu lidu chováme hezky, věnovala polovinu receptu na blecherovku. Ani jeden z nás to tedy nepřečte, protože je to naškrábané nějakými obskurními klikyháky na podtácek, ale důležité je, že bude pracovat v lihovaru a tuhle mňamku tam vyrábět.
20. 9. 0 ABY, Y + 198 dní
Deek odsvištěl do asteroidového pásu, zapnout topení a tak, a pak domů pro jablka, my ještě zůstáváme. Jednak zbyla trocha blecherovky, kterou musíme dopít, než začneme vyrábět novou várku, druhak shledávám převoz Algernnon do neznámých podmínek trochu riskantním. Rozvrhli jsme si ale hlídky až do konce roku, kdy už to z ní snad konečně vyleze a budeme jí moct konečně šlápnout na krk, a já si jich nabral docela dost, nejen proto, abych měl tu čubku na dosah meče. Plán je totiž takový, že to tady dopijeme, poklidíme a většina odtáhne zpátky na Jolly Jedie, který se na nějaký čas uklidil kamsi do klidnější části Vnějšího okraje.
Mě tam samozřejmě nedostanou ani párem volů, já budu hlídat těhotného netvora a pást chrchly, ať je z čeho obnovovat produkci chrchlovice, prostě bájo dovolená, aniž bych se musel vidět s jediným příbuzným.
23. 9. 0 ABY, Y + 201 dní
Cae je viditelně na zajíčky a to, že někoho vychovají dvě lesby, očividně nějaké následky mít může. Ne že bych jim to tedy zazlíval, kterékoliv z nich, ale přeci jen jsem se radši přestěhoval na druhý konec Kančího hnízda, protože jinak jsem toho skrz ty dvě stěny viděl pořád až moc.
Ještě že je Banana zahrabaná v knížkách, jinak by z toho na ni možná přišlo jaro.
29. 9. 0 ABY, Y + 207 dní
Fanouš je tady, holomek si za tu dobu, co jsme se neviděli, dodělal vejšku, ale do hlavy mu to naštěstí nevlezlo. Ukázali jsme mu celý pivovar i s novými linkami a on jich překopal jenom pár.
Teď se jdeme napít na to, že sem už tak za týden nebo dva dorazí náklad padaných jablek z Ragna III a všechno se to rozjede, čímž jistě zasadíme smrtící ránu imperiální ekonomice.
29. 9. 0 ABY, Y + 207 dní, záznam druhý
Je tu i Sien, Mamutomuti ho dovezli na nějaké malé kraksně, protože Huberta jim prý ukradla nějaká banda buzerantů i s Carke. LOL, jak by řekl Roudý.
Po zralé úvaze jsem nového zaměstnance pivovaru přivítal bez masky, jen s Chlouppkem, ukázali jsme mu, kde bude pracovat, a celou dobu ho hlídali. Plus, pro všechny případy, ho měli sledovat i Chadra-fani. Vypadal pořád trochu smutně, ale jeho temná aura viditelně slábla, zejména když se kolem něj začala motat hromada chlupatých kuliček, tak to asi zabralo.
Když se zeptal na Algernnon, řekli jsme mu pravdu. Že ho odkopla jako čokla, ale že ji máme zavřenou v kumbále a s popravou čekáme, až se narodí její dítě. Trochu to v něm zabublalo, možná i chvíli zvažoval, že svou milovanou paní zachrání, ale stejně rychle rezignoval a nejspíš pochopil, že tím nic nezíská, naopak. I kdyby se mu to totiž povedlo, nejspíš by ho pak jako zrádce kuchla, kdežto takhle měl šanci aspoň vidět dítě, které považoval za své. Což nás přimělo k tomu provést testy otcovství, které byly pro nás všechny velmi příznivé – Sien skutečně byl otcem a i když jsme mu nemohli slíbit, že malou Algernnon III někdy dostane, nejspíš mu to nasadí hodně velkého brouka do hlavy a třeba ani nezkusí nějakou blbost.
1. 10. 0 ABY, Y + 209 dní
Balíme. Většina z nás tu toho moc neměla a lup z Citadely byl dávno naložen na AT-TE, jen tu masku jsem si preventivně nechal, kdyby mě někdo začal srát. Tlustá Berta zmizela i s Roniem už ráno, ještě když jsem Kashym a jejímu nejstaršímu synovi pomáhal s úklidem a tahal z Fanouše tipy a triky na chov chrchlů, Joyce a její skvadra plánovačů plánuje odletět někdy odpoledne, prý po společném obědě.
Baldy Crew, z nichž žádný nepřišel k dalšímu úrazu, se vrátí za Brucem a Frau a pak na zasloužený vejminek, Kody tu prý nějakou dobu zůstane s Roudým, Tamorou a Sienem, což jim všem přeju, a Cae zamíří s Emily a Joyce na Seven Nation Army na Jolly Jedie, kde jí bude určitě líp než v Neznámých regionech. Chlouppek a Fidorkka je doprovodí na ARC-170 a tím nám zbývá kdo? Zbývá nám Moz, Banana, největší zlo ve známém vesmíru a ten, co se o to zlo hodlal postarat, i když ho vlastně celou dobu chtěl odprásknout jako psa. Nevím, co to do mě vjelo, ale řekněme, že ten nenarozený zplozenec pekel přeci jen taky zaslouží druhou šanci a že pokud se to nějak posere, aspoň budu moct všem vmést do tváře, že jsem jim to říkal.
V této silné čtveřici zamíříme na palubě Opité ouce na Kompostárnu, což je možná až příliš honosný název pro asteroidové skladiště, v němž stráví Algernnon de Bray, druhá svého jména, poslední týdny svého zkurveného života.
Teď je ale na řadě ten poslední oběd, doufám, že bude zase prase na přesličkách, protože minule se to Štěkne moc povedlo. A pak, pak budu muset vysvětlit svým ovečkám, respektive myším, že velkého slepého učitele potřebují i jiní chudáci a že se musím na nějakou dobu zdekovat.
1. 10. 0 ABY, Y + 209 dní, záznam druhý
Nebylo to tak hrozné. Jen jsem musel dvakrát vyklepat Peechpeera z kapuce, protože se snažil propašovat na Ovcu a oháněl se dluhem života a tak všelijak podobně.
2. 10. 0 ABY, Y + 210 dní
Přežili jsme cestu, a to všichni čtyři a půl. Při poslouchání taluských lidovek jsem si sice vzpomněl, že jsem na Jolly Jediovi nechal dudy, které by se mi při hlídání Algernnon mohly dost hodit, a M‘Keshe, o kterém lze říct to samé, ale ani to mě nepřiměje tam zavítat.
Kompostárna vypadá přesně tak, jak to zní – je to jedno velké skladiště na jednom velkém asteroidu v jednom celkem velkém pásu a i když tu Deek nedávno reaktivoval úklidové droidy, pořád je tu všude dost prachu. Což asi hodně vypovídá o ekonomické situaci Tetragonu, hepčík, je to pravda.
Obytná část místního komplexu je mrňavá, s dlouhodobým obýváním se nejspíš vůbec nepočítalo, ale marodku tu mají a to vlastně bohatě stačí. Šoupli jsme tam těhotnou ruku, pokračovali v pumpování dobrot do jejího krevního oběhu a já chvíli pozoroval, jestli se něco neděje. Pořád si totiž nejsem tak docela jistý, jestli ji třeba Císař nenaučil nějakou šikovnou techniku, jak by mohla drogám začít vzdorovat a zavolat si ho na pomoc, ale zatím to nevypadá, že by na nás něco zkoušela.
Taky jsem si všiml zajímavé věci, a to že auru malé Trojky vidím až po docela dlouhém soustředění, jinak splývá s tou matčinou, turbulentně rudočernou. Celkem by mě zajímalo, jestli to je nějaký rodinný rys de Brayů, vedlejší efekt silné aury matky, nebo se to děje u všech těhulí, ale Chlouppek mi k mému vlastnímu překvapení ještě nebyl schopný přichystat druhou k porovnání.
Algernnon III je však zatím navzdory genům neposkvrněná, září slabě, čistě bíle a asi ji tedy do drtiče odpadků přeci jen házet nebudeme. Uvidíme.
5. 10. 0 ABY, Y + 213 dní
Rozjel jsem pár řasových generátorů kyslíku, v jedné z ubikací začal chovat šváby na maso a naučil Moze mačkat plechovky, než je hodí do koše na recyklovaný hliník. V podstatě jsem si tak splnil ten plán, že se uklidím někam na nehostinnou planetu a zakempím tam do konce války, jen tu učím fialovou puberťačku a vzdělávám rohatého pastevce.
Oboje přitom spočívá hlavně v tom, že je honím po skladištích a sem tam majznu koštětem. Je to ráj, možná bych sem pro úplnost mohl vzít pár Chadra-fanů.
8. 10. 0 ABY, Y + 216 dní
Moz měl volakou robotu či čo, tak jsme dopili poslední basu vzorkového Kancomuta, co jsme přivezli z Oarligu, a on si letěl po svém s tím, že kdyby něco, vrátí se.
Já hlavně doufám, že co nejdřív dorazí Krassus, protože chrchlí farma bez chrchlů je spíš takový nějaký zbytečný, vesmírem letící šutr, a navíc se trochu bojím, abych kvůli očekávatelnému absťáku neseřval Bananu tak, že by mi to vrátila. To by totiž mohlo fakt stát za to.
12. 10. 0 ABY, Y + 220 dní
Ten vylízanej dement sice dorazil, ale pak jsem málem dorazil já jeho. Ty vole, prej že překladače nový generace už jsou tak dokonalý, že člověk nepozná rozdíl – hovno. Místo chrchlů přivezl nějaký generický, asi centimetr dlouhý žížalky z Dantooine, který si tady můžu tak maximálně hodit do polívky, protože ryby tu nejsou ani v mrazáku, a ještě se tváří, že za to vlastně můžu já. A ten jeho hergličí kámoš, jehož jméno jsem zapomněl, zrovna tak.
Vyplísnil jsem je, co se do nich vešlo, a poslal je tisíckrát opsat „není žížala jako žížala“ na přistávací plochu, a jdu jim nakreslit, jaké přesně žížaly že to chci.
Mají jediné štěstí, že přivezli taky soudek korýšovice, jinak bych je možná i zabil.
15. 10. 0 ABY, Y + 223 dní
Volal Chlouppek, že jsou s Fidorkkou na cestě a můžeme se balit. Vysvětlil jsem mu sice, že zůstáváme, protože na hlídání té zrůdy na marodce se hodí každé oko, ha ha, ale pak mě napadlo, že kratší výlet by nám přeci jen mohl prospět. A že pokud Algernnon zná nějaký fígl, jak si v bezvědomí zavolat posily, tak to aspoň celé urychlíme.
Takže vezmu Bananu a nějaké ty disky a dáme Krassusovi druhou šanci, protože to je teď v módě.
15. 10. 0 ABY, Y + 223 dní, záznam druhý
V hangáru přistála Opilá moucha, z níž se hned po otevření rampy vyvalili kromě očekávaného také dva prasopsi a jeden loupežnický synek. Já ukázal Chlouppkovi, kde jsou pojistky a další důležité věci, a vyrážíme na Dvaceti dekách šunky směrem k Jádru. A Fidorkka letí s námi, čemuž se sice trochu divím, ale mám rád svoje kolena, tak jsem jí to nerozmlouval.
Možná je to jenom náhoda, že Ugiva Cortax leží právě na cestě z Huttského prostoru na Chrchl, možná ne, momentálně se to každopádně fakt hodí.
16. 10. 0 ABY, Y + 224 dní
Ukázalo se, že vyhradit si na průzkum zdejší knihovny jenom tři dny bylo asi trochu nepřiměřené. Přesto se nám už povedlo rozkrýt jednu velkou záhadu, a to sice proč s námi chtěla letět Fidorkka – očividně zaslechla, jak jsem se Banany ptal, jestli má dost flashek, a mylně se domnívala, že tam jedeme pít. Inu, co bych jí to vyčítal, já se nedávno dost podobně dostal na Kashyyyk.
17. 10. 0 ABY, Y + 225 dní
Stáhli jsme spoustu digitálních záznamů, které by Bananě mohly na chvíli stačit, a přidali k nim pár reálných knih, ale nemám tu z toho dobrý pocit a nakonec jsem vlastně docela rád, že zítra odlétáme. Něco tu prostě smrdí a Fidorkka to samozřejmě není, spíš ty podezřelé ruiny nedaleko, k nimž jsme se ale samozřejmě moc nepřibližovali.
Banana na mou prosbu prověřila data, jestli mezi nimi není nějaký ten virus, a to, že nic nenašla, mě pochopitelně moc neuklidnilo, ale tak nebudeme to pouštět nikam do sítě, tak snad nás to nekousne do zadku. Ačkoliv se tu nachází spousta draze vypadajících artefaktů, většina z nich sálá temnou stranou, takže je tady radši necháváme, ostatně kredity teď nepotřebujeme ani trochu a lord Tonewy si to tu může pod prdelí vytunelovat sám, až se přestane věnovat… tunelování Tamory.
18. 10. 0 ABY, Y + 226 dní
Dvacet deka šunky je tady, letíme zpátky. Krassus tentokrát koupil správné kroužkovce, ještě před odletem jsem to kontroloval, a nové zlaté éře chrchlovice tak už nic nebude stát v cestě. Sám navíc uznal, že vypadají fakt dost jinak než ti jeho červíčci, a vypadá to, že mi odpustil to řvaní, takže je vidět, že druhé šance vesmíru vesměs prospívají.
19. 10. 0 ABY, Y + 227 dní
Byla to fuška, ale první várka chrchlů je vysazena a já tak mám co pást. Zatím jsou tedy i ti největší jenom o chlup větší než Cypísek, měřili jsme to, ale už tak za půl roku by třeba mohli dorůst do jateční velikosti, jestli jsou zdejší šutry aspoň průměrně bohaté na ty správné stopové prvky.
20. 10. 0 ABY, Y + 228 dní
Vzhledem k tomu, že jsou teď na Kompostárně dva mistři a dvě učednice, padl návrh, abychom lekce v zájmu efektivity spojili, s čímž nemám problém. Holky už teď mají, co se naučit jedna od druhé, a my na ně můžeme jenom moudře koukat a popíjet to, co nám Cypísek donese. Ještě že ho s sebou Chlouppek vzal.
Jenom to chce vymyslet nějakou alternativu za šermování, protože se obávám, že Fidorkka by mi Bananu mohla přepůlit i cvičňákem, natož pak tím Chlouppkovým novým mečem, co jí ho na dobu výcviku půjčil. Banana se o konstrukci vlastního meče pokoušela taky, ale to, co postavila, by se dalo použít spíš jako topinkovač než k boji. Měla se zeptat, žejo, já bych jí rád poradil. Aspoň jsem jí půjčil ten Sheenin, ať se naučí základy, ale mnohem lépe se jí pak ohánělo s tím, co dřív patřil Školnici, což mě kurevsky děsí.
Algernnon je beze změn, pás nepročesává jediná sonda, prostě to skoro vypadá, že mi konečně začal ten zasloužený důchod.
25. 10. 0 ABY, Y + 233 dní
Už jsem pochopil, proč se nám Roudý na Oarligu tak vyhýbal. Teda nepochopil, ale Cypísek nám vysvětlil, že v tom nejsme sami, že se mladý pan Tonewy nás Wookiů štítí nebo co. Rasista malej, doufám, že fotra pořádně cockblockuje.
31. 10. 0 ABY, Y + 239 dní
Chlouppek letí i se zvířaty zkontrolovat Fanouše, Chadra-fany a lihovar na Oarlig, Fidorkka zůstává s námi. Meč jí tu nechal, ať cvičí, že sám ho potřebovat nebude.
U Algernnon žádná změna, ale definitivně jsem se rozhodl, že přestanu škarohlídit ohledně Trojky a dokonce jsem vymyslel humorné číslo, které s trochou štěstí předvedu při jejím narození. A ne, nebude to prohození její matky zavřeným oknem do chladného vesmíru, jakkoliv to zní lákavě a zábavně.
1. 11. 0 ABY, Y + 240 dní
Cvičíme jako diví, ducha i tělo. Roztoči by koukali.
Zdejší prostředí sice moc nepřeje výletům na čerstvý vzduch, ale kytky rostou docela rychle, tak třeba za pár měsíců budeme mít i kulisu pralesa, prozatím nám musí stačit opičí dráha v hangáru.
2. 11. 0 ABY, Y + 241 dní
Volal Krassus, že bude mít zanedlouho cestu kolem a jestli něco nechceme. A já něco potřeboval, tak jsem ho o to poprosil s tím, že to sice nebude lehké sehnat, ale za tu srandu pak to rozhodně stojí.
11. 11. 0 ABY, Y + 250 dní
Ty vole, tak to jsem nežral. Jako viděl jsem za svůj dlouhý život dost nehod při konstrukci světelných mečů, ale to, jak se ten poslední Bananě roztekl, to je pro mě fakt naprostá novinka. Naštěstí si nechala vysvětlit, že se jí vlastně povedlo něco mnohem unikátnějšího než postavení zbraně, a nedepkařila.
Jsem každopádně zvědav, co se jí povede příště, protože ji to od pokusů ani náhodou neodradilo. Pořád ale nevyhledala odbornou pomoc a pořád jenom zkoumá ten Ninin, tak se trochu bojím, že naše drahá školnice teď trpí permanentní škytavkou a přijede nás co nevidět strašně zjebat. Možná bych mohl preventivně brnknout Vaderovi, ať nás přijde posekat a ušetří nás toho.
14. 11. 0 ABY, Y + 253 dní
Dorazili Moz s Kodym na další hlídku, ale samozřejmě je tu na to nenecháme samotné. Ještě by to zeslonili, což by po vší té době bylo dost k vzteku. Plus jsou s nimi Tamora, Cheelkap a Roudý, které je taky potřeba hlídat, takže prostě nehrozí, že bych se odsud v dohledné době hnul, to bych to tu radši přenechal Dwaynovi nebo Keisell. Nebo Wyrrgymu.
Ale ten je vlastně v kómatu, tak nic.
20. 11. 0 ABY, Y + 259 dní
Hodili jsme delší rozpravu s Tamorou a bylo to zajímavé. Samozřejmě jsem si na ni dával majzla, co kdyby chtěla jenom tahat informace, které pak bude moct prodat, ale zjevně jí to je jedno a tváří se děsně nad věcí. Čubka mizerná.
Ohledně svého napojení na Impérium jí Kody přirozeně nakecal nějaké kraviny, tak jsem se snažil do toho moc nezabředávat, ale očividně něco tuší, jen jí to tak asi vyhovuje. A já zas tuším proč, protože se po základně kolikrát prochází rozcuchaná a usměvavá až hrůza, na čarodějku z temné planety, kterou jsme vytáhli ze zmrzlé kobky. Většinou se tedy vymlouvají, že mu ukazuje tajemství Síly, ale i když nemám oči, tak nos ještě furt jo.
Taky začíná mít zhoubný vliv na Bananu, která je z jejího vyprávění o trénování rancorů na Dathomiru úplně hotová a prý by se tam ráda taky jednou podívala a jednoho si ochočila. Nevyloučil jsem to, ale prozatím jsem jí přeci jen doporučil, ať si najde něco na zkoušku, třeba krevety, chrchla nebo gizku, prostě něco, co nechcípne, když to týden zapomene nakrmit.
Nebo Roudýho.
24. 11. 0 ABY, Y + 263 dní
Normálně jsem se přistihl, jak se mi, a to nekecám, trochu stýská po M‘Keshovi. A trochu teda i po Panchah a Simbaccovi, zdalipak už jsou zasnoubení.
Přemýšlím, jestli je to nějaký vedlejší produkt toho, jak se Banana snaží ovládnout svoje zdegenerované feromony, nebo mi Tamora něco šoupla do pití. Spíš ale to druhé.
26. 11. 0 ABY, Y + 265 dní
Je úžasné sledovat, jaké pokroky se holkám daří pod správným dohledem. Banana už svou rozbitou empatii skoro ovládá a Fidorkka už umí otevírat nejen klasické spínačové dveře, ale i ty s obstarožní klikou, což je víc, než jsem jeden čas doufal. S Tamorou jsme pak trochu vyladili hydroponickou zahrádku a Roudý, no… škoda mluvit.
Před chvílí volal Chlouppek, že je na cestě a že chce na Jolly Jedie odvézt nejen Fidorkku, ale i mě, když se blíží ten Den života. Vysmál jsem se mu do ksichtu, samozřejmě, ale je fakt, že mi to teď trochu hlavou vrtá. Pro některé příslušníky mojí rasy je to ostatně strašně významný svátek, Simbacca bude mít narozeniny a aspoň bych vyzvedl M‘Keshe, dudy a nějakou tu korýšovici. Uvidíme.
27. 11. 0 ABY, Y + 266 dní
Tak jsem chvíli dělal drahoty, aby si nemysleli, že mě Algernnon ovládla nebo tak něco, ale letím. S Chlouppkem, Fidorkkou, Bananou, Cypískem a dvěma prasovlky v jedné mrňavé lodi, lahůdka.
Sám moc nevím proč, když mě oslavy Dne života nijak neberou a Simbaccovi můžu k dalšímu levelu dost dobře popřát i po drátě, asi za to bude moct M‘Kesh. A Palpatinův palec. A dudy.
Hlídat zůstali Moz s Kodym, Roudým, Tamorou a Cheelkapem. Nevím, jestli to je nejlepší kombinace, ale do Opilé mouchy už by se beztak nevešli a aspoň u toho nebudu, až to poserou. Budu někde, kde se nemůže stát nic dramatického, pocucávat v Koktavé školnici něco dobrého a užívat si, že mě nemůžou seřvat za to, jak jsem ani nepřivezl dárky.
28. 11. 0 ABY, Y + 267 dní
No to mě doprdele poser na holý záda, kurva. Normálně… ne. Prostě ne, ty vole, nebudu to dělat, nebudu, ne, ani mě nehne!
(pokračování v druhé části)