Bitva u Krákavé skály byl vojenský střet, ke kterému došlo 18. 8. 19 BBY u Krákavé skály na Kashyyyku. Účastnilo se jí na čtyři stovky chlupatých pěšáků, padesát dragounů a tankový prapor z Rwookrrorro, dvě desítky ostrostřelců s dalekonosnými kušemi, tucet berserkerů z Ittummi a dokonce jednotka dělostřelců z Tunnatutikanu. Wookiové však byli proti armádě klonů a Trandoshanů přečísleni v poměru 1:7. Padlo tam 411 Wookiů, včetně Kuahtemocka a většiny Torpéd, a přes 2500 klonů s Trandoshany.
Historie
Jednalo se o vyvrcholení nespokojenosti domorodých Wookiů s okupací a chováním klonů. V reakci na řádění otrokářů a jejich spolupráci s klony dal náčelník Snurrk z Tyrvrarru dohromady něco málo přes pět set bojovníků, kontaktoval odbojovou skupinu vedenou Kanrryuhem a vydal se dobýt zpět svou vlast.
Byla to hrozná jatka, při kterých zemřel Rorkarr, Snurrkův jediný syn a dědic. Žalem šílený Snurrk pak zbývajícím bojovníkům vydal rozkaz k ústupu, ale sám vyjel vstříc smrti, která se na něj a mnoho dalších snesla z nebe z dohlížejícího křižníku Stormbringer. Jeho palcát byl od té doby považován za ztracený.
Impérium využilo vítězství k posílení útlaku, z bojiště se stalo poutní místo až do doby, kdy na něm vyrostl Tábor 52.
Přeživší veteráni
- Balsatatrran
- Hemrr
- Jurášek
- Kanrryuh
- Karrazin